3 Ads 89/2013 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 89/2013- 27 - text 3 Ads 89/2013 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce: Z. R., zastoupeného JUDr. Michalem Hruškou, advokátem se sídlem Svatojánské náměstí 47, Trutnov, proti žalovanému: Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, se sídlem Ulrichovo náměstí 810/4, Hradec Králové, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 4. 2012, č. j. ŘŘ-141/2012, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 26. 9. 2013, č. j. 30 Ad 9/2012 – 42, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4.114 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce JUDr. Michala Hrušky. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný (dále též „stěžovatel“) v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, kterým bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 24. 4. 2012, č. j. ŘŘ-141/2012, a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení. Krajský soud ze správního spisu zjistil následující: Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství Trutnov, ze dne 16. 8. 2006, č. OŘTU-574/2006, byl žalobce propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů, neboť porušil služební přísahu tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které mělo znaky trestného činu a bylo způsobilé ohrozit dobrou pověst policie. Z odůvodnění rozhodnutí vyplývá, že důvodem rozhodnutí o propuštění bylo jednání žalobce, který se svým bratrem J. R. navštívil dne 23. 6. 2006 kolem 01.00 hod. hernu „Skála“ v Horské ulici v Trutnově, kde s dalšími osobami popíjeli alkoholické nápoje. Později žalobce usnul u stolu. Pracovníkem obsluhy byl upozorněn, aby zde nespal. Žalobce na to nereagoval, a proto byl dotyčným vyzván k odchodu z herny. S pracovníkem obsluhy přitom došlo ke slovní potyčce, do které se zapojil i bratr žalobce. Následně byli za pomoci dalšího pracovníka obsluhy vyvedeni z herny. Poté se snažili dostat zpět do herny, neboť tam zůstaly jejich věci. Přitom došlo k fyzickému napadení pracovníka obsluhy žalobcem. V průběhu incidentu se žalobce prohlásil za policistu. Po příjezdu policejní výjezdové skupiny okresního ředitelství Trutnov se choval nadále nevhodně na místě veřejnosti přístupném, slovně napadal příslušníky hlídky Policie České republiky, obvodního oddělení Trutnov i členy výjezdové skupiny a v takovém jednání pokračoval i na služebně. Žalobce podal proti prvoinstančnímu rozhodnutí odvolání, které ředitel Policie ČR, Správy Východočeského kraje, rozhodnutím ze dne 13. 11. 2006, č. 1406, zamítl. Ze spisu Inspekce ministerstva vnitra vyplývá, že dne 1. 8. 2006 byly zahájeny úkony trestního řízení ve věci podezření z trestného činu výtržnictví podle § 202 odst. 1 trestního zákona a urážky mezi vojáky podle § 276 trestního zákona, neboť zjištěné skutečnosti nasvědčovaly tomu, že žalobce společně se svým bratrem v non-stop baru a následně i před barem Skála na Horské ulici v Trutnově napadli personál baru a následně žalobce na Obvodním oddělení Policie ČR hrubě urážel a slovně napadal stálou službu a další policisty ve službě. Přípisem Okresního státního zastupitelství v Hradci Králové ze dne 20. 12. 2006, č. 1 SZN 1431/2006 – 8, byla věc podle § 159a odst. 1 písm. a) trestního řádu odevzdána k projednání přestupku správnímu orgánu. Okresní státní zástupce totiž ze spisového materiálu zjistil, že žalobce se svým bratrem byli nejprve sami napadeni L. V. a M. S., kteří je za použití násilí vyvedli ven z baru. Došlo tedy mezi nimi ke vzájemnému napadení. Stupeň společenské nebezpečnosti takového jednání, ke kterému došlo bez přítomnosti většího množství lidí v nočních hodinách, podle okresního státního zástupce nedosahoval nebezpečnosti trestného činu. Toto jednání však bylo možné posoudit jako přestupek podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích. Okresní státní zástupce dále uvedl, že pokud jde o chování žalobce a jeho bratra na obvodním oddělení Policie ČR Trutnov, potvrdil hrubé výroky směřující proti přítomným policistům pouze pprap. H. S ohledem na tuto skutečnost a na jejich podnapilost, jejíž míra nebyla objektivně žádným měřením zjištěna, ale která vyplývá jednak z výpovědí jich samotných i z výpovědí přítomných policistů, lze jejich jednání posoudit rovněž jako přestupek podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb. Z úředního záznamu ze dne 16. 1. 2007, č. j. SPR-IV/77/07-To, je zřejmé, že správní orgán věc odložil podle § 66 odst. 3 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., neboť zjistil, že žalobce byl propuštěn ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky a správní orgán považoval toto opatření za dostačující. Návrhem ze dne 30. 1. 2007 se žalobce domáhal obnovy řízení ve věci propuštění ze služebního poměru podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů. Svůj návrh odůvodnil tím, že po pravomocném skončení řízení vyšlo najevo, že služební funkcionář nesprávně hodnotil předběžnou otázku, zda jeho jednání, pro které byl propuštěn ze služebního poměru, mělo znaky trestného činu. Státní zástupce totiž v rámci trestního řízení vedeného ve věci téhož jednání žalobce uzavřel, že jednání znaky trestného činu nemělo a proto věc odevzdal Městskému úřadu Trutnov k projednání přestupku. Rozhodnutím ředitele Policie České republiky, Okresního ředitelství Trutnov, ze dne 28. 2. 2007, č. OŘTU-86/2007, byl zamítnut návrh žalobce na obnovu řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, v platném znění, ve věci rozhodnutí o jeho propuštění ze služebního poměru příslušníka Policie České republiky. Žalobou napadeným rozhodnutím ze dne 24. 4. 2012, č. ŘŘ-141/2012, stěžovatel odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl. Dospěl totiž k závěru, že § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb. požaduje pouze naplnění formálních znaků trestného činu, nikoli i znaku materiálního. Propuštění žalobce ze služebního poměru tak nezáviselo na posouzení předběžné otázky, zda jeho jednání bylo trestným činem. Krajský soud v Hradci Králové předně konstatoval, že služební funkcionáři rozhodující o propuštění žalobce ze služebního poměru řádně nezhodnotili, zda jejich skutková zjištění opodstatňují závěry o tom, že žalobce porušil služební přísahu tím, že se dopustil zavrženíhodného jednání, které má znaky trestného činu výtržnictví a je způsobilé ohrozit dobrou pověst policie. Krajský soud sice podotkl, že jde o procesní pochybení, které samo o sobě nemůže být důvodem obnovy, nicméně i tato nedostatečná úvaha vedla k závěru, že jednání žalobce znaky trestného činu výtržnictví mělo. Tento důkaz, vzniklý na základě správního uvážení policejních orgánů, byl stěžejním pro rozhodnutí o propuštění žalobce ze služebního poměru. Krajský soud uvedl, že služební funkcionář rozhoduje o propuštění příslušníka ze služebního poměru ve většině případů za situace, kdy dosud nebylo v trestním řízení pravomocně rozhodnuto o tom, zda jednání, pro které je příslušník ze služebního poměru propouštěn, je trestným činem či nikoliv. O tom, zda byl spáchán trestný čin a kdo za něj odpovídá, si služební funkcionář nemůže učinit ani úsudek (§ 180 odst. 5 věta předposlední služebního zákona). Jedině soud je totiž oprávněn rozhodnout o vině a trestu za trestné činy (čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod). Je tedy na služebním funkcionáři, aby na základě provedeného důkazního řízení posoudil, do jaké míry je možno najisto uzavřít, že vytýkané jednání příslušníka skutečně vykazuje znaky trestného činu. Logicky tak nastávají případy, kdy se řešení této otázky ze strany služebního funkcionáře ukáže být následně mylné. Krajský soud zde zdůraznil, že se nejedná o předběžnou otázku ve smyslu § 57 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, o níž je příslušný věcně rozhodnout jiný orgán státní moci. Přisvědčil proto závěru žalovaného, že nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení podle § 192 odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., neboť rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru nezáviselo na posouzení předběžné otázky, o níž bylo příslušným orgánem rozhodnuto jinak. Krajský soud má však dále za to, že orgán veřejné správy není vázán formální stránkou návrhů účastníků, např. označením konkrétního ustanovení zákona, o něž se opírá, nýbrž materiální podstatou věci. Požádal-li žalobce o obnovu řízení s odkazem na závěr okresního státního zastupitelství, že v jeho případě trestný čin spáchán nebyl, bylo povinností stěžovatele posoudit všechny v úvahu přicházející důvody obnovy řízení s obsahem žádosti spojené, nikoliv je