§ 130 Zákon České národní rady o služebním poměru příslušníků Policie České republiky – Dokazování
Zákon České národní rady o služebním poměru příslušníků Policie České republiky · 186/1992 Sb. · § 130 · Správní právo
Stručně: Paragraf 130 zákona 186/1992 upravuje dokazování v řízeních týkajících se příslušníků Policie České republiky, stanovuje, jaké prostředky lze použít k zjištění skutečného stavu věci a jak se s důkazy nakládá.
§ 130 Dokazování
(1) K dokazování je možné použít všech prostředků, jimiž lze zjistit a objasnit skutečný stav věci a které jsou v souladu s právními předpisy.
(2) Důkazem je vše, co může přispět ke zjištění skutečného stavu věci, zejména výpovědi a vyjádření účastníků řízení a svědků, znalecké posudky, zprávy, vyjádření a potvrzení orgánů a organizací, listiny, věci a ohledání.
(3) Účastník řízení je oprávněn navrhovat na podporu svých tvrzení důkazy.
(4) Služební funkcionář hodnotí důkazy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti.
Paragraf 130 zákona 186/1992 upravuje dokazování v řízeních týkajících se příslušníků Policie České republiky, stanovuje, jaké prostředky lze použít k zjištění skutečného stavu věci a jak se s důkazy nakládá.
Co to znamená v praxi
K prokázání skutečného stavu věci lze použít jakékoli důkazy, které jsou v souladu se zákonem, například výpovědi, znalecké posudky nebo listiny.
Účastníci řízení mají právo sami navrhovat důkazy, které podporují jejich tvrzení.
Služební funkcionář, který řízení vede, posuzuje každý důkaz samostatně a zároveň je hodnotí ve vzájemné souvislosti.
Na co si dát pozor
Důkazy musí být vždy v souladu s právními předpisy, nelze použít nezákonně získané důkazy.
Služební funkcionář má při hodnocení důkazů určitou volnost (úvahu), ale musí zohlednit všechny důkazy a jejich vzájemné vazby.