3 As 97/2013 — Nejvyšší správní soud

3 As 97/2013- 52 - text 3 As 97/2013 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu, složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a JUDr. Petra Průchy, v právní věci žalobce: Czech Digital Group, a. s., se sídlem Skokanská 2117/1, Praha 6, zast. Mgr. Janem Burianem, obecným zmocněncem, bytem U Letenského sadu 14/1306, Praha 7, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, Praha 9, proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 22. 7. 2010, č. j. 57 405/2010-603, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 5. 2013, č. j. 3 A 89/2010 – 121, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím ze dne 22. 7. 2010, č. j. 57 405/2010 - 603 předseda žalovaného zamítl rozklad proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2010, č. j. 24 767/2009-613/XIII. vyř. (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí žalovaného“). Rozkladem napadeným rozhodnutím žalovaného byla žalobci podle § 19 odst. 4 písm. d) zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“) odňata individuální oprávnění k využívání radiových kmitočtů rozhlasové služby č. 150157/PT, 150162/PT a 150163/PT vydaná dne 3. 11. 2008 pod č. j. 90 196/2008 - 613. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce správní žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“). Městský soud žalobě vyhověl a napadené rozhodnutí předsedy žalovaného zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. O nákladech řízení rozhodl městský soud tak, že žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 4.880 Kč. Rozsudek Městského soudu v Praze Městský soud neshledal důvodným žalobní bod, v němž žalobce namítal, že ve výrokové části prvoinstančního rozhodnutí žalovaného není vymezeno v rozporu s judikaturou Nejvyššího správního soudu jednání, za něž je žalobce postihován. Žalobce rovněž namítal, že tento skutek není vymezen ani v oznámení o zahájení řízení ani později. Městský soud odůvodnil svůj závěr o nedůvodnosti tohoto žalobního bodu tak, že v projednávané věci se nejedná o oblast správního trestání. Jedná se pouze o opatření k řádnému využívání rádiového spektra. Žalobcem citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu tak na projednávanou věc nedopadá, proto plně postačuje, je-li jednání, pro něž došlo k odnětí individuálních oprávnění, popsáno v odůvodnění rozhodnutí. Nedůvodným shledal městský soud také další žalobní bod, že žalovaný překročil svou pravomoc, pokud usuzoval na vysílání různých datových toků, neboť správní orgány mohou posuzovat pouze formální aspekt (zda jde o shodné datové toky), nikoliv obsah těchto datových toků (obsah programů). Městský soud však uznal jako důvodný třetí žalobní bod, podle kterého se žalovaný nevypořádal s legální definicí sítě elektronických komunikací podle § 2 písm. h) zákona o elektronických komunikacích. Městský soud uvedl, že důvodem pro odnětí individuálních oprávnění žalobci bylo, že žalobce využívá přidělené kmitočty k jiným účelům, než pro které mu byly přiděleny (srov. § 19 odst. 4 písm. d) zákona o elektronických komunikacích). Podle rozhodnutí o přídělu kmitočtů totiž bylo umožněno vybudování jedné sítě elektronických komunikací. Tím, že žalobce poskytoval rozdílný programový obsah (odnímaná oprávnění využíval k šíření dalších programů, a to programu Noe a Prima HD), vznikla podle správních orgánů další síť. K rozkladové námitce žalobce stěžovatel v rozhodnutí o rozkladu uvedl, že je irelevantní zabývat se zákonným vymezením pojmu síť elektronických komunikací. V rozhodnutí ze dne 14. 6. 2005, č. j. 25544/2005-613-II o přídělu rádiových kmitočtů správní orgán užil legální termín „síť elektronických komunikací“ s tím, že žalobce je oprávněn užívat jednu takovou síť. Jestliže následně správní orgán shledal porušení zákona v tom, že žalobce místo jedné sítě buduje dvě takové sítě, je nezbytným předpokladem pro tento závěr, aby se správní orgány napřed zabývaly legální definicí termínu „síť elektronických komunikací“ obsaženou v § 2 písm. h) zákona o elektronických komunikacích. Teprve poté může správní orgán uvážit, zda je jednání žalobce podřaditelné příslušné skutkové podstatě či nikoliv. V projednávané věci se však správní orgány spokojily s úvahou, že jednání žalobce příslušné skutkové podstatě odpovídá, aniž by však provedly její interpretaci ve vztahu ke konkrétní posuzované věci. Správní orgány se naopak odmítly touto otázkou zabývat. Tím se dopustily vady řízení, pro niž městský soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud dále uvedl, že pokud žalovaný užívá zákonný termín „síť elektronických komunikací“, musí tak činit s ohledem na jeho obsah (v daném případě jeho legální definici), včetně provázání s ostatními součástmi právního řádu, a nemůže konstatovat, že legální definice je pro něj irelevantní a že termínu přisuzuje jiný význam. Takový přístup znamená nepřípustné vybočení z principu vázanosti správního orgánu zákonem (srov. § 2 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád). Stěžovatel se nemůže úspěšně dovolávat toho, že ve svých rozhodnutích, dokonce ve výrokové části, užívá zákonný pojem v jiném významu, než jaký mu přisuzuje zákon. Čtvrtý a pátý žalobní bod městský soud nemohl přezkoumat, neboť napřed musí správní orgány vyřešit otázku pojmu „síť elektronických komunikací“ a jeho korelaci s jednáním žalobce. To, že tak správní orgány dosud neučinily, bránilo městskému soudu usuzovat na důvodnost těchto dvou žalobních bodů. Nedůvodným shledal městský soud poslední žalobní bod týkající se nicotnosti žalobou napadeného rozhodnutí. Kasační stížnost Kasační stížností napadá žalovaný (dále „stěžovatel“) rozsudek městského soudu v celém rozsahu. Odkazuje přitom na důvod obsažený v ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., neboť městský soud podle názoru stěžovatele dospěl k chybnému závěru, že se stěžovatel v napadeném rozhodnutí nevypořádal s legální definicí sítě elektronických komunikací podle § 2 písm. h) zákona o elektronických komunikacích. Stěžovatel tvrdí, že se výkladem uvedeného pojmu ve vztahu k protiprávnímu jednání žalobce zabýval. K závěru soudu ohledně nevypořádání se s legální definicí sítě elektronických komunikací stěžovatel uvedl, že zákonná definice obsahuje pouze obecné vymezení pojmu. V předmětném případě je však třeba vykládat tento pojem v kontextu obsahu předmětných individuálních oprávnění, tedy konkrétně jako Vysílací síť 3 (odkaz na vyhlášku č. 161/2008 Sb., o technickém plánu přechodu). Vysíláním dvou obsahů v rámci jedné geografické oblasti došlo k faktickému vytvoření druhé vysílací sítě, což však nebylo účelem, pro který byla žalobci udělena odnímaná individuální oprávnění (odkaz na písm. a) rozhodnutí o přídělu č. j. 25544/2005-613-II). Výklad prezentovaný žalobcem v žalobě přitom podle názoru stěžovatele zcela pomíjí, že použité technické výrazy mají stálený odborný význam. Při objasnění jejich významu je tak třeba především vycházet ze smyslu, který mají v oblasti elektronických komunikací. Stěžovatel připomenul, že ve správním řízení nezkoumal vlastní programový obsah, ale pouze programovou skladbu, resp. její rozsah ve vztahu k technickým parametrům omezené přenosové kapacitě (datovému toku) vysílací sítě. Žalobce sám stěžovateli sdělil, že na území Praha – město využívá jemu přidělené kmitočty pro vysílání kanálu č. 46 a č. 59. Na těchto kanálech shodně vysílal program Z1, Public TV, Rádio Proglas a na kanálu č. 46 pak navíc program TV Noe a Program Prima HD. Fakticky tedy byly vysílány dva datové toky rozdílného obsahu a v důsledku toho žalobce na území Praha – město provozuje dvě sítě elektronických komunikací pro šíření digitálního televizního vysílání, ačkoliv podle přídělu je oprávněn provozovat pouze jednu síť. Stěžovatel se také vyjádřil k definici pojmu „síť elektronických komunikací“ obsažené v § 2 písm. h) zákona o elektronických komunikacích. Uvedl, že každý přenosový řetězec, kterým jsou informace přenášeny, je ve smyslu této definice považován za síť elektronických komunikací. V případě rozhodnutí o odnětí individuálních oprávnění se však nelze o tuto definici opírat, neboť meritem věci je soulad využívání radiových kmitočtů v rámci předmětných individuálních oprávnění s podmínkami přídělu radiových kmitočtů, na jehož základě byla předmětná individuální oprávnění žalobci udělena. Podmínkami přídělu přitom podle stěžovatele byl jednoznačně vymezen obsah a rozsah přenášených informací, které je možné šířit na přidělených rádiových kmitočtech. Z hlediska obsahu se muselo jednat o televizní vysílání, z hlediska rozsahu je vysílání ve standartu DVB-T definováno souhrnným datovým tokem, jehož přenosová kapacita je dána sta