4 Ads 113/2012 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 113/2012- 41 - text  4 Ads 113/2012 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. P., zast. JUDr. Ing. Lukášem Prudilem, Ph.D., advokátem, se sídlem Bašty 8, Brno, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 16. 8. 2012, č. j. 34 Ad 45/2011 – 51, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím ze dne 11. 3. 2011, č. j. X (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaná zamítla námitky a potvrdila rozhodnutí správního orgánu prvního stupně ze dne 15. 11. 2010, kterým žalobci zvýšila od 1. 6. 1998 starobní důchod podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), s tím, že starobní důchod žalobce k 1. 6. 1998 činí 7319 Kč měsíčně. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaná uvedla, že žalobce dne 30. 6. 1998 podal žádost o starobní důchod s datem přiznání od 1. 6. 1998. Požadovaný důchod mu byl přiznán rozhodnutím ze dne 1. 10. 1999, přičemž žalovaná postupovala v souladu s § 71 odst. 1, 4 zákona o důchodovém pojištění, tedy provedla výpočet jak podle předpisů platných ke dni 31. 12. 1995, tak i podle právních předpisů platných po 31. 12. 1995, přičemž dospěla k závěru, že pro žalobce je výhodnější výpočet podle zákona o důchodovém pojištění. V podání ze dne 20. 10. 1999 žalobce s tímto nesouhlasil a požádal o změnu data přiznání starobního důchodu od 30. 6. 1996 podle mimořádného opatření č. 465/1968 Sb., s účinností od 1. 6. 1998. Žalovaná tomuto požadavku vyhověla rozhodnutím ze dne 6. 1. 2000, přičemž opět provedla kontrolní výpočet a dospěla k závěru, že pro žalobce je výhodnější důchod vypočtený na základě zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení. [2] Rozhodnutím ze dne 15. 11. 2010 byl žalobci zvýšen starobní důchod od 1. 6. 1998 podle ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění. Důvodem pro zvýšení starobního důchodu byl chybný výpočet výše jeho starobního důchodu v rozhodnutí ze dne 6. 1. 2000, kterým byla sice správně stanovena procentní výměra starobního důchodu ve výši 4505 Kč měsíčně ke dni vzniku nároku na důchod, ale nebylo započteno 7 % zvýšení (z průměrného měsíčního (redukovaného) výdělku za dobu dalšího zaměstnání. Protože žalobce získal do dne vzniku nároku 34 celých roků pojištění, činí výše procentní výměry 51% výpočtového základu měsíčně. Při stanovení výpočtového základu podle zákona č. 155/1995 Sb. žalovaná vyšla z osobního vyměřovacího základu, který činí 19 038 Kč. Výpočtový základ žalovaná stanovila ve výši 7404 Kč. Procentní výměra v případě žalobce, s ohledem na výše uvedené, činí podle žalované 3777 Kč. Při kontrolním výpočtu podle zákona č. 100/1988 Sb., však žalovaná zjistila, že procentní výměra starobního důchodu žalobce by činila 4505 Kč měsíčně, tudíž žalovaná přiznala žalobci důchod v souladu se zákonem č. 100/1988 Sb. Celkem tedy starobní důchod žalobce činil 5425 Kč. Výplata důchodu ke dni 30. 6. 1996 mu však nenáležela, jelikož žalobce zvolil zvyšování starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání a o výplatu starobního důchodu požádal až od 1. 6. 1998. Od tohoto data činil jeho starobní důchod 7319 Kč, protože mu z důvodu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na starobní důchod vznikl nárok na zvýšení procentní výměry o 7 % redukovaného průměrného měsíčního výdělku. Procentní výměra důchodu tak činila 3535 Kč, přičemž k této částce náleželo zvýšení o 38,6% podle ustanovení § 2 zákona č. 76/1995 Sb., o zvýšení vyplácených důchodů a důchodů přiznávaných v roce 1995, ve znění účinném do 31. 12. 1995, tj. o 1365 Kč měsíčně, takže nově stanovená procentní výměra starobního důchodu ke dni 30. 6. 1996 činila 4900 Kč měsíčně. Zvýšení starobního důchodu ve výši 7% za další zaměstnání po vzniku nároku na starobní důchod není diskriminující, ale odpovídá zákonu č. 100/1988 Sb. Žalovaná nemohla žalobci částku zvýšit o 626 Kč, jak požaduje žalobce, neboť tato částka, byť byla přiznána rozhodnutím žalované ze dne 1. 10. 1999, byla vypočtena na základě zákona o důchodovém pojištění. Jelikož žalobce požadoval výpočet ke dni 30. 6. 1996 na základě jeho podání ze dne 20. 10. 1999, změnily se rozhodné skutečnosti pro výpočet výše důchodu žalobce, který mu byl přiznán podle zákona č. 100/1988 Sb. a podle tohoto předpisu proto musela žalovaná vypočítat i zvýšení starobního důchodu za dobu dalšího zaměstnání po vzniku nároku na starobní důchod. Žalovaná dále vysvětlila, jakým způsobem v jednotlivých následujících letech došlo k navyšování starobního důchodu žalobce. Jelikož žalobce splnil podmínky příkazu ministra práce a sociálních věcí č. 27/2003, kterým byla žalovaná pověřena k odstraňování některých tvrdostí, které by se vyskytly při provádění sociálního zabezpečení, upravila žalovaná výši důchodu v souladu s tímto příkazem nejdříve od 1. 1. 2004, od kterého procentní výměra starobního důchodu žalobce činí částku 8937 Kč. Celkem tak starobní důchod žalobce činil částku 10247 Kč měsíčně. Žalovaná dále popsala zvýšení starobního důchodu žalobce za jednotlivé roky od roku 2004 do 2009, přičemž dospěla k závěru, že od 1. 1. 2009 činil starobní důchod žalobce částku 13905 Kč měsíčně. [3] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 15. 5. 2011, ve které nesouhlasil s tím, že nejvyšší výměra starobního důchodu je podle § 24 zákona č. 100/1988 Sb., omezena na 3250 Kč s odůvodněním, že jeho odchod do důchodu při dosažení 50. let věku zajišťovalo mimořádné opatření vlády č. 465/1968 Sb. Žalobce poukazoval na to, že nastoupil dne 20. 11. 1967 a odešel z podzemí uranových dolů k 30. 6. 1981. Částka v max. výši 3250 Kč se týká horníků, kteří odešli do důchodu v 55. letech, což nebyl jeho případ. Správně měl být aplikován § 24 odst. 1 písm. a) zákona č. 100/1988 Sb. a měla proto pro něho platit hranice nejvyšší výměry 3800 Kč, která se vztahovala na osoby zaměstnané 10 let v uranových dolech, přičemž přiznaná částka byla v jednotlivých letech dále zvyšována. Žalovaná rovněž nesprávně nezapočetla 1. rok zaměstnání po dosažení 18. roku věku, čímž žalobce zkrátila o další 2%. Započetla mu pouze 31 roků zaměstnání, namísto správných 32 roků. Žalobce nesouhlasil s tím, že mu nebyla započítána doba v letech 1960 – 1961, kdy absolvoval 9. třídu základní školy. Procentní výměra měla být proto stanovena vyšší částkou, než kterou uvedla žalovaná, tj. 4900 Kč. Žalovaná při výpočtu zvyšování důchodu podle jednotlivých nařízení vlády záměrně vynechala, že se jednalo o přiznání procentní výměry důchodu k 31. 12. 1995 a nesprávně uvedla přiznání důchodu jako celku až po 1. 1. 1996. Žalobci nadto nebyl přiznán starobní důchod od 30. 6. 1996, ale byl mu ve skutečnosti vyplácen od 1. 6. 1998. Vše se změnilo po vydání příkazu ministra práce a sociálních věcí č. 27/2003, kdy žalovaná začala nově upravovat žalobcův důchod, jako by byl přiznán před 1. 1. 1996. Přepočítání se týká i výplaty důchodu (podle nového výpočtu) a jeho dorovnání, které žalobci náleží od 1. 6. 1998 až po 11. 1. 2000 k již vyplaceným částkám, uvedených v rozhodnutí ze dne 1. 10. 1999 a rozhodnutí ze dne 6. 1. 2000. Žalovaná navíc nesprávně provedla přepočet důchodu podle příkazu ministra práce a sociálních věcí č. 27/2003, neboť měla výši procentní výměry zvýšit podle předpisů o zvýšení důchodů, které nabyly účinnosti v období od 1. 1. 1996, přičemž se toto zvýšení podle žalobce stanoví tak, jako kdyby starobní důchod byl přiznán ke dni 31. 12. 1995 s tím, že zvýšení procentní výměry se provádí v závislosti na datu přiznání důchodu. Žalobce v tomto směru poukázal na to, že žalovaná v rozhodnutí ze dne 10. 8. 2010 uvedla, že žalobci byl přiznán starobní důchod ve výši „postaru“, tj. ke dni 1. 6. 1998. Procentní výměra důchodu, kterou žalovaná navyšovala, tedy činila stále jen 4900 Kč ke dni přiznání důchodu, když tato výměra byla vypočtena ke dni 31. 12. 1995. Žalobce proto postrádal valorizační navýšení podle nařízení č. 19/1996 Sb., 218/1996 Sb., 129/1997 Sb. Žalobce byl přesvědčen, že výše procentní výměry starobního důchodu ke dni přiznání důchodu ve výši 6059 Kč (po novém výpočtu přitom bude tato částka vyšší, a nikoli jak nesprávně uvádí žalovaná 4900 Kč), která se zvýši podle předpisů o zvýšení důchodu, které nabyly účinnosti v období od roku 1996 do 31. 12. 2003. Žalobce poukázal na ustanovení § 56 odst. 1 písm. b) zákona o důchodovém pojištění a žádal doplacení neprávem odepřených částek důchodu v plném rozsahu bez ohledu na promlčení, neboť k nesprávnému výpočtu došlo v důsledku nesprávného postupu žalované. [4] Žalovaná se k žalobě v