4 As 133/2014 — Nejvyšší správní soud

4 As 133/2014- 37 - text 4 As 133/2014 - 42 pokračovaní [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. J., zast. Mgr. Jiřím Dostálem, advokátem, se sídlem Pařížská 68/9, Praha, proti žalovanému: Krajskému úřadu Ústeckého kraje, sídlem Velká Hradební 3118/48, Ústí nad Labem, zast. Mgr. Vlastimilem Škodou, advokátem, se sídlem Řetězová 2, Děčín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 4. 6. 2014, č. j. 15 A 129/2012 - 45, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím ze dne 20. 8. 2012, č. j. 3376/2012, JID 113200/KUUK/He (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Magistrátu města Teplic ze dne 13. 7. 2012, č. j. MgMT/060941/2012/Vrb, kterým mu byla uložena pokuta ve výši 10.000 Kč za správní delikt podle § 56 písm. 4) bod a) zákona č. 247/2000 Sb., o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel a o změnách některých zákonů, v znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zdokonalování odborné způsobilosti“). Správního deliktu se měl dopustit tím, že v rozporu s ustanovením § 13 odst. 1 písm. f) téhož zákona přijal do výcviku osobu, která nebyla držitelem příslušného řidičského oprávnění, ač to stanoví § 91 odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“). Magistrát při svém rozhodování vyšel z žádosti o řidičské oprávnění k přijetí k výuce a výcviku pro skupinu „C+E“, kterou podal pan B. O. S. u autoškoly žalobce dne 4. 11. 2011, přičemž v této době nebyl držitelem řidičského oprávnění skupiny C, ačkoli zákon o silničním provozu v případě takové žádosti stanoví, že řidičské oprávnění skupiny C+E lze udělit jen žadateli, který je již držitelem řidičského oprávnění skupiny C. Správní orgán prvního stupně přitom zjistil, že řidičské oprávnění skupiny C bylo žadateli uděleno na základě § 129 odst. 1 zákona o silničním provozu vydáním řidičského průkazu č. X dne 14. 11. 2011, tedy až 10 dnů po jeho přijetí do autoškoly a 1 den po zapsaném ukončení výuky a výcviku. Žalovaný ze spisového materiálu nad rámec výše uvedeného zjistil, že žalobce přijal žádost pana B. O. S., německého státního příslušníka, dne 4. 11. 2011, přestože v ní absentoval údaj o držení skupiny řidičského oprávnění C, který byl zřejmě do žádosti dopsán dodatečně, a to až po vydání řidičského průkazu č. X dne 14. 11. 2011, tedy o celých 10 dní později. Žalovaný zdůraznil, že zákon jednoznačně stanoví podmínky přijetí uchazeče do autoškoly a nikoli až podmínky pro provádění nebo zahájení výuky a výcviku již přijatého žadatele. Podmínkou pro přijetí uchazeče pro získání řidičského oprávnění C+E je v souladu s konstantní správní praxí to, aby uchazeč měl řidičské oprávnění skupiny C. Dnem přijetí do výuky a výcviku byl již den 4. 11. 2011, nikoli faktické zařazení do výuky. Žalovaný poukázal na to, že žalobce posouvá den přijetí do výuky až na 14. 11. 2011, ačkoli podle doložené žádosti k tomuto datu žadatel již ukončil výuku a výcvik. Data výcviku a výuky nejsou pro posouzení předmětné věci podle žalovaného rozhodná. Nemohlo rovněž ani dojít k omylu při zapsání data ukončení výuky, neboť před vykonáním samotné zkoušky z odborné způsobilosti jsou předložené náležitosti ověřeny zkušebním komisařem. Žalovaný dále nezjistil, že by řízení před správním orgánem prvního stupně trpělo takovými vadami, pro něž by bylo nutné jeho rozhodnutí zrušit, neboť žalobcem tvrzená pochybení neměla přímý vliv na průběh a výsledek správního řízení. Správní orgán prvního stupně učinil v průběhu řízení dne 10. 6. 2012 (na základě telefonického hovoru s pracovníkem Magistrátu města Mostu) pouze doplnění spisu o kopii žádosti o řidičské oprávnění pana S., avšak to nemělo negativní vliv na práva žalobce, neboť tím se jen potvrdily jím uváděné skutečnosti, nadto všechny rozhodující podklady pro posouzení věci byly již součástí „Podnětu k zahájení správního řízení“. Žalobcem zmíněný doplněný důkaz (druhá strana žádosti o přijetí do výcviku a výuky) obsahoval nově pouze údaje o vykonané zkoušce. Žalobcem předložené důkazy byly s ohledem na předmět řízení a charakter jemu vytýkaného správního deliktu irelevantní. Žalovaný tedy shrnul, že žalobce jako provozovatel autoškoly přijal dne 4. 11. 2011 do výuky a výcviku žadatele pro udělení řidičského oprávnění skupiny C+E osobu, která ke dni podání žádosti prokazatelně nesplnila podmínku k přijetí do autoškoly upravenou v § 13 odst. 1 písm. f) zákona o zdokonalování odborné způsobilosti, neboť v době podání žádosti tato osoba reálně neměla uděleno řidičské oprávnění skupiny C, čímž nesplnila podmínku uvedenou v ustanovení § 91 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu. Sankce za toto pochybení byla uložena v samé spodní hranici zákonné sazby a podle žalovaného odpovídá její výše závažnosti spáchaného správního deliktu. [2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 31. 8. 2012, v níž tvrdil, že správní orgány nesprávně vycházely ze stanovisek Ministerstva dopravy ze dne 3. 11. 2006 a 30. 11. 2006, avšak přehledly, že v mezidobí bylo vydáno doplňující stanovisko k určení okamžiku nabytí řidičského oprávnění ze dne 22. 1. 2007, podle něhož lze udělené řidičské oprávnění až do doby vydání řidičského průkazu využít pouze pro doložení splnění podmínky pro přijetí k výuce a výcviku k získání další skupiny řidičského oprávnění. Právě o takovou situaci se podle žalobce jedná i v posuzovaném případě, kdy jeho tvrzení o průběhu přijetí žadatele je podloženo rovněž záznamy v řidičském průkazu, kde je uvedeno datum u příslušné získané skupiny jako den podání žádosti o vydání řidičského oprávnění, přičemž tam není uveden den převzetí řidičského oprávnění. Tytéž skutečnosti podle žalobce vyplývají i z výpisu z evidenční karty řidiče. Žalobce vytýkal správním orgánům, že jej neseznámily s doplněním dalšího důkazního materiálu, přičemž nesouhlasil s tím, že se jedná v tomto ohledu o nepodstatné porušení procesního postupu s tím, že nově doplněné listiny měly vyznít v jeho prospěch, ačkoli se tak fakticky nestalo. Dodatečné seznámení se s poklady pro žalobce nepředstavuje zbytečný náklad, kterého se obává žalovaný, jenž tímto argumentem zdůvodňoval, proč žalobci nebylo umožněno seznámit se s podklady rozhodnutí. Závěr žalovaného na str. 2 napadeného rozhodnutí, že žalobce přijal žádost i přesto, že v ní absentoval údaj o držení skupiny řidičského oprávnění skupiny C, který byl zřejmě do žádosti dopsán dodatečně, a to až po vydání řidičského průkazu č. X dne 14. 11. 2011, nadto nemá oporu ve spisovém materiálu. Žalobce proto navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Žalovaný se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 13. 12. 2012, v němž zopakoval, že ze spisového materiálu vyplývá, že pan S. podal žádost o přijetí do výuky a výcviku již dne 4. 11. 2011, přičemž žalobce jej přijal, ačkoli v této žádosti chyběl údaj o držení řidičského oprávnění skupiny C, jenž byl zřejmě do žádosti dopsán dodatečně, a to až po vydání řidičského průkazu č. X dne 14. 11. 2011. K doplňujícímu stanovisku ústředního orgánu žalované, jehož se žalobce dovolával, podotkl, že má pouze doporučující charakter, když závazné je pouze rozhodnutí soudu. Poznamenal, že ze samotných změn stanovisek vydávaných ministerstvem vyplývá, že ministerstvo nemá na daný problém ustálený názor. Žalovaný setrval na stanovisku, že provozovatel autoškoly má přijímat k výuce a výcviku k získání řidičského oprávnění skupiny C+E pouze osobu, která splní podmínky vyplývající z ustanovení § 91 odst. 1 písm. d) zákona o silničním provozu, tj. která je držitelem řidičského oprávnění skupiny C. Tyto podmínky je nutné zjišťovat již k datu přijetí žadatele do výuky a nikoli až k době provádění nebo zahájení výuky a výcviku přijatého žadatele. Za držitele řidičského průkazu je nepochybně možno označit pouze osobu, která řidičský průkaz fyzická má, která jej tedy převzala. Okamžikem převzetí řidičského průkazu nabývá právní moci správní rozhodnutí o udělení řidičského oprávnění. Žalobce přijal pana S. k výuce již dne 4. 11. 2011, ačkoli ten řidičský průkaz skupiny C převzal až dne 14. 11. 2011. Dnem přijetí k výuce a výcviku je přitom den přijetí žádosti, nikoli až den zahájení výuky a výcviku. Úvaha žalovaného se přitom opírá o výkladové stanovisko Ministerstva dopravy ze dne 30. 11. 2006 a o vyjádření veřejného ochránce práv ze dne 9. 1. 2007. K tvrzenému porušení procesních práv žalobce žalovaný uznal, že správní orgán prvního stupně doplnil spisový