4 As 173/2013 — Nejvyšší správní soud

4 As 173/2013- 23 - text 4 As 173/2013 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: I. M., zast. Mgr. Marcelem Labounkem, advokátem, se sídlem Meziříčská 774, Rožnov pod Radhoštěm, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem Tř. Tomáše Bati 21, Zlín, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2013, č. j. 30A 140/2011 – 36, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Rozhodnutím ze dne 3. 10. 2011, č. j. KUZL-69713/2011, (dále též „napadené rozhodnutí“), žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Rožnov pod Radhoštěm ze dne 10. 9. 2011, č. j. MěÚ/OD/16423/17/2011/PŠ, kterým byl žalobci podle ustanovení § 118c odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), zadržen řidičský průkaz ev. č. X vydaný dne 8. 7. 2009 Městským úřadem Rožnov pod Radhoštěm, a to do doby pravomocného rozsudku o trestném činu, kterého se měl žalobce dopustit dne 10. 4. 2011 okolo 07:03 hodin v obci Rožnov pod Radhoštěm na místní komunikaci v ulici Rekreační, když zde řídil motorové vozidlo Audi Q7, X, pod vlivem alkoholu. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný popsal, že dne 10. 4. 2011 v době kolem 07:03 hod. došlo na místní komunikaci v uzavřené obci Rožnov pod Radhoštěm, v ul. Rekreační k dopravní nehodě, a to tak, že žalobce jedoucí ve směru jízdy od silnice č. I/35 k Valašské Kolibě Kordulka nezvládl vlivem své podnapilosti, kterou si přivodil předchozím požitím alkoholických nápojů, řízení vozidla, s vozidlem při průjezdu levotočivé zatáčky přejel do protisměru a následně havaroval vlevo mimo silnici, do silničního příkopu. Provedeným odborným měřením dechovým analyzátorem typu Dräger 7410, které provedla hlídka Policie, byla u žalobce v čase 07:20 zjištěna hladina 2,22 promile alkoholu v krvi. Dále se žalobce podrobil lékařskému vyšetření a odběru vzorku krve na zkoušku na alkohol v krvi v nemocnici ve Valašském Meziříčí, kdy jejím následným laboratorním rozborem bylo zjištěno, že obsahovala 2,28 promile alkoholu. Při dopravní nehodě ke zranění osob nedošlo, hmotná škoda na vozidle vznikla ve výši asi 10.000 Kč, na místě byl žalobci zadržen jeho řidičský průkaz. Prvostupňový orgán vydal rozhodnutí ze dne 16. 5. 2011 o zadržení řidičského průkazu; toto rozhodnutí bylo žalovaným k odvolání žalobce zrušeno rozhodnutím ze dne 11. 7. 2011, č. j. KUZL-46957/2011. Provostupňový orgán znovu rozhodl o zadržení řidičského průkazu žalobce, a to rozhodnutím ze dne 10. 9. 2011, č. j. MěÚ/OD/16423/17/2011/PŠ. Napadeným rozhodnutím žalovaný toto rozhodnutí potvrdil. V odůvodnění tohoto rozhodnutí vyjádřil názor, že byl naplněn důvod podle ustanovení § 118a odst. 1 písm. c) zákona o silničním provozu pro zadržení řidičského průkazu a že správní orgán zajistil dostatečné podklady pro vydání rozhodnutí a své rozhodnutí řádně odůvodnil. S námitkou žalobce, že nebyla dodržena lhůta pěti pracovních dní k zahájení řízení o zadržení řidičského průkazu, žalovaný souhlasil, avšak tato lhůta není podle jeho názoru prekluzivní, neboť jejím účelem je zefektivnění správního řízení, nikoli umožnit řidičům, kteří se dopustili závažného přestupku proti bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích, v jehož důsledku jim byl zadržen řidičský průkaz, aby mohli do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo trestném činu opět řídit motorové vozidlo. Tato lhůta je proto podle závěru žalovaného pouze pořádková. Pokud by žalovaný akceptoval názor žalobce o prekluzivním charakteru této lhůty, vedení řízení podle § 118c zákona o silničním provozu by bylo nemožné, protože by bylo nanejvýš obtížné stihnout řidiči oznámit zahájení správního řízení do 5 pracovních dnů ode dne převzetí oznámení o jeho zadržení. Odkaz žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 10 Ca 166/2003 nepovažoval žalovaný za přiléhavý, neboť ten se týkal výkladu zcela jiného právního předpisu. K doručení oznámení o zahájení předmětného řízení nemůže dojít libovolně, jak argumentuje žalobce, vzhledem k tomu, že jsou stanoveny lhůty pro zahájení trestního nebo meritorního správního řízení, nadto doba zadržení se započítává do doby výkonu sankce nebo trestu zákazu činnosti. Rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu není totožné s rozhodnutím o meritu věci, tedy o přestupku nebo o trestném činu, přičemž rozhodnutí o zadržení řidičského průkazu žalovaný považuje za jakési předběžné opatření. K požadavku žalobce na vrácení řidičského průkazu žalovaný vysvětlil, že mu nemůže vyhovět, neboť bylo v souladu se zákonem rozhodnuto o jeho zadržení. V předmětném řízení přitom nebylo nutné zkoumat, zda se žalobce protiprávního jednání dopustil, tj. zda spáchal přestupek nebo trestný čin, ale bylo nutné prověřit správnost zadržení řidičského průkazu, tudíž muselo být zkoumáno, co se stalo, což správní orgán I. stupně dostatečně provedl. [2] Žalobce proti napadenému rozhodnutí brojil žalobou ze dne 29. 11. 2011, ve které trval na své námitce, že nebyla dodržena zákonná lhůta pro zahájení předmětného správního řízení. Prvostupňový orgán totiž správní řízení zahájil v rozporu s ustanovením § 118c zákona o silničním provozu až po uplynutí 5 pracovních dnů, neboť je měl zahájit do 18. 4. 2011. Vypravil-li prvostupňový orgán oznámení o zahájení řízení až 18. 4. 2011 a jestliže řízení zahájil až 2. 5. 2011, nepostupoval v souladu se zákonem a porušil práva žalobce. Ten nemůže proto souhlasit se závěrem žalovaného, že lhůta 5 pracovních dnů je pouze pořádková. Pokud správní orgány tuto lhůtu nedodržely, nemohly rozhodnout o zadržení řidičského oprávnění žalobce. Žalobce proto navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. [3] Žalovaný se k žalobě vyjádřil v podání ze dne 18. 1. 2012, v němž konstatoval, že žalobce opakuje svou námitku uplatněnou v průběhu správního řízení, k níž se žalovaný vyjádřil v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Žalovaný setrval na stanovisku, že lhůta 5 pracovních dnů zakotvená v ustanovení § 118c zákona o silničním provozu není prekluzivní, jak dovozuje žalobce, ale pouze pořádková. Žalovaný poukázal na příslušnou úpravu doručování písemností, z níž dovozoval, že je s ohledem na úložní doby prakticky nemožné zahájit předmětné řízení včas. Žalovaný proto navrhoval, aby soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. [4] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 28. 11. 2013, č. j. 30 A 140/2011 – 36, žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění vysvětlil, že lhůtu zakotvenou v ustanovení § 118c odst. 1 považuje za lhůtu pořádkovou, přičemž odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 22 A 222/2011. Smysl úpravy zakotvené v § 118b a 118c zákona o silničním provozu spatřoval v nutnosti účinného zabránění nezpůsobilému řidiči v jízdě, v potřebě ochrany ostatních účastníků silničního provozu a ve vytvoření tlaku na to, aby se takoví řidiči dostavovali k projednávání přestupku. Pokud by platilo, že předmětná lhůta je prekluzivní, pak by tento institut mohl být vážně narušen z důvodu praktické nemožnosti zahájit včas řízení například pouze z důvodu existence či úmyslného navození překážky při doručování oznámení o zahájení řízení, která by bránila jejímu rychlému doručení. Soud přitom nezjistil, že pořádkový charakter předmětné lhůty správní orgán zneužil, neboť oznámení o zahájení řízení bylo vyhotoveno v rámci předmětné lhůty a poté bylo bezprostředně doručováno poštou. Z doručenky přitom vyplývá, že adresát nebyl doručujícím pracovníkem pošty zastižen, přičemž zásilku si žalobce převzal až desátý den od jejího uložení. Soud přisvědčil žalobci, že zákon o silničním provozu je hmotněprávního charakteru, nicméně i takový předpis může obsahovat ustanovení procesního charakteru, kterým je právě řízení o zadržení řidičského průkazu. Soud proto nezjistil, že by správní orgány porušily zásadu legální licence (co není zakázáno, je dovoleno). [5] Proti tomuto rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 11. 2013, č. j. 30 A 140/2011 – 36, podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost ze dne 30. 12. 2013, v níž uvedl, že napadá rozsudek z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel setrval na stanovisku, že lhůta zakotvená v ustanovení § 118c odst. 1 zákona o silničním provozu je prekluzivní, po jejímž uplynutí nelze řízení zahájit; její překročení je tedy zcela v rozporu se zákonem a základními právy a svobodami zakotvenými v ústavním pořádku, přičemž se dovolával rozsudku Městského soudu v Praze sp. zn. 10 Ca 1