4 As 77/2014 — Nejvyšší správní soud

4 As 77/2014- 33 - text 4 As 77/2014 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: J. S., zast. JUDr. Josefem Cholastou, advokátem, se sídlem Hlavní náměstí 46/14, Krnov, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 3. 2014, č. j. 58 A 34/2011 - 34, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Předcházející řízení a obsah kasační stížnosti [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 11. 4. 2011, sp. zn. VŽ/11643/2011/Hav, zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí Městského úřadu Krnov, Komise k projednávání přestupků (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 23. 2. 2011, č. j. Mukrn/201057785/SP/PR/Bu, jímž byla žalobkyně uznána vinnou ze spáchání přestupku proti občanskému soužití podle ustanovení § 49 odst. 1 písm. c) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích (dále jen „přestupkový zákon“), ve znění pozdějších předpisů, kterého se dopustila úmyslným narušením občanského soužití drobným ublížením na zdraví. Žalobkyně dne 17. 8. 2010 kolem 23:00 hodin uchopila rukou na veřejném chodníku za plotem domu T. 40, K., D. M. v oblasti bicepsu pravé ruky, druhou rukou do něj strčila a tímto jednáním mu způsobila hematom na pravé paži. Za toto přestupkové jednání žalobkyni byla uložena podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. b) přestupkového zákona pokuta ve výši 300 Kč a podle ustanovení § 79 odst. 1 přestupkového zákona jí byla dále uložena povinnost uhradit státu náklady řízení ve výši 1.000 Kč. Žalovaný vytknul správnímu orgánu prvního stupně porušení ustanovení § 59 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, když o ústním projednání přestupku zpravil toliko právního zástupce žalobkyně a žalobkyni samotnou k jednání nepředvolal; tato vada byla ale později zhojena přítomností žalobkyně při ústním projednání přestupku. Ústní jednání se konalo dne 10. 1. 2011, v době, kdy žalobkyně, narozená dne X, byla již zletilá. Žalovaný proto nedospěl k závěru, že měl správní orgán prvního stupně vést řízení podle ustanovení § 74 odst. 2 přestupkového zákona. Správní orgán prvního stupně postupoval správně, když žalované uložil sankci v souladu s § 19 odst. 3 přestupkového zákona, ale zároveň o ústním jednání nevyrozuměl zákonné zástupce žalobkyně a orgán sociálně-právní ochrany dětí. [2] Žalobkyně podala dne 10. 6. 2011 žalobu proti rozhodnutí žalovaného u Krajského soudu v Ostravě, ve které namítala porušení § 74 odst. 2 přestupkového zákona. V žalobě napadala skutečnost, že jí nebyla poskytnuta zvláštní péče určená mladistvým v přestupkovém řízení podle ustanovení § 19 odst. 1 ve spojení s § 74 odst. 2 přestupkového zákona, když správní orgán prvního stupně v rozporu se zákonem nevyrozuměl příslušný orgán sociálně-právní ochrany dětí a ani zákonné zástupce žalobkyně – její rodiče. Napadené procesní pochybení vyplynulo z nesprávné interpretace ustanovení § 74 odst. 2 přestupkového zákona, protože žalovaný nevycházel z obsahu legislativní zkratky (definovaného pojmu) „mladistvý“ v § 19 odst. 1 přestupkového zákona při výkladu shodného pojmu v § 74 odst. 2 přestupkového zákona. Při správné interpretaci ustanovení § 74 odst. 2 přestupkového zákona měla být totiž žalobkyně v době projednávání přestupku i přes dovršení 18 let považována za mladistvou. Stěžovatelka dále uvedla, že opačný výklad by umožňoval správní orgánům posečkat s projednáním přestupku na dobu dovršení zletilosti přestupcem, aby mohly přestupek projednat bez přítomnosti zákonných zástupců a orgánu sociálně-právní ochrany dětí. Odepření zvláštní ochrany určené mladistvým mělo významný vliv na postavení žalobkyně v přestupkovém řízení, a řízení tak správní orgány zatížily neodstranitelnou procesní vadou. Žalobkyně proto krajskému soudu navrhla, aby z výše uvedených důvodu rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 26. 3. 2014, č. j. 58 A 34/2011 - 34, podanou žalobu zamítl a žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění krajský soud uvedl, že ustanovení § 74 odst. 2 přestupkového zákona nelze vykládat dogmaticky tak, aby při dovršení zletilosti žalobkyně musel být i nadále o ústních přestupkových jednáních informován zákonný zástupce nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí. Dovršením 18 let věku zaniklo zákonné zastoupení žalobkyně, a proto nemohl být předvolán její zákonný zástupce; stejný závěr platil i pro orgán sociálně-právní ochrany dětí, který by svou činností nemohl zásadním způsobem přispět v řízení proti žalobkyni, tehdy již starší 18 let. Krajský soud dále uvedl, že nařídil jednání na den 26. 3. 2014, protože žalobkyně nesouhlasila s postupem podle ustanovení § 51 zákona č. 150/2004 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), ve znění pozdějších předpisů. K jednání se dostavil toliko zástupce žalobkyně a zástupce žalovaného. Žalobkyni bylo předvolání k jednání marně doručováno do vlastních rukou. Dne 11. 3. 2014 byla zásilka uložena a žalobkyni zanechána výzva. Následně dne 26. 3. 2014 byla zásilka krajskému soudu vrácena s poznámkou, že zásilku nebylo možné po uplynutí 10 dnů vložit do schránky. Přestože krajský soud nevyvěsil sdělení o uložení zásilky v souladu s § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), ve znění pozdějších předpisů, a lhůta ode dne doručení zásilky do nařízení jednání byla v rozporu s § 49 odst. 1 s. ř. s. kratší než 10 dní, krajský soud považoval zásilku za doručenou ke dni 21. 3. 2014 a podmínky k provedení jednání měl za splněné. Krajský soud totiž vycházel ze skutečnosti, že právního zástupce žalobkyně předvolal přípisem – vzor 028, který obsahuje poučení o tom, že předvolání platí i pro zastupovaného účastníka. Předvolání bylo zástupci žalobkyně doručeno do datové schránky dne 7. 3. 2014, a proto byla dodržena dostatečná lhůta k přípravě na nařízené jednání. [4] Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) dne 14. 4. 2014 u zdejšího soudu kasační stížnost z důvodu nesprávného posouzení právní otázky [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.] a nesplnění podmínek řízení [§ 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s.]. Celé správní řízení v obou instancích trpělo neodstranitelnou procesní vadou, protože správní orgány obou stupňů a krajský soud nesprávně kvalifikovaly pojem „mladistvý“ ve smyslu přestupkového zákona. Stěžovatelka spáchala přestupek v době, kdy ještě nebyla zletilá; přestupek takové osoby má být posuzován podle ustanovení § 19 odst. 2 přestupkového zákona (zjevně byl myšlen § 19 odst. 1 jmenovaného zákona; poznámka zdejšího soudu). Správní orgány a krajský soud pak nesprávně vyložily pojem „mladistvý“ v § 74 odst. 2 přestupkového zákona rozdílně od § 19 odst. 1, a proto nevyrozuměly subjekty uvedené v daném ustanovení. Tento závěr stěžovatelka ale považuje za nesprávný a tedy nezákonný, protože podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí (dále jen „zákon o ochraně dětí“), ve znění pozdějších předpisů, se sociálně-právní ochrana poskytuje nezletilým svéprávným dětem v taxativně vymezeném rozsahu s plným respektem k vůli dítěte. Stěžovatelka pak dovozuje, že její případ je subsumovatelný pod ustanovení § 32 odst. 4 citovaného zákona, které předpokládá účast sociálního pracovníka v přestupkovém řízení proti mladistvému. Krajský soud proto nerespektoval práva žalobkyně podle ustanovení přestupkového zákona a zákona o ochraně dětí, protože mělo být po dobu přestupkového řízení na stěžovatelku nahlíženou jako na mladistvou. Stěžovatelka neměla navíc možnost uplatnit svou vůli podle ustanovení § 2 odst. 1 zákona o ochraně dětí, protože její matka se nemohla účastnit projednání přestupku z důvodu neveřejnosti přestupkového řízení. Závěrem kasační stížnosti stěžovatelka poukazuje na skutečnost, že nebyla řádně předvolána krajským soudem k jednání nařízenému na den 26. 3. 2014. Právní zástupce stěžovatelky se nedomnívá, že bylo jeho povinností informovat žalobkyni o době konání jednání soudu. Krajský soud měl správně jednání odročit a znovu se pokusit doručit předvolání stěžovatelce. Zmíněné poučení o předvolání bylo navíc podle ustanovení § 49 odst. 1 o. s. ř. a nikoli podle s. ř. s., který neobsahuje ustanovení o tom, že by mělo být doručováno jen zástupci účastníka řízení, pokud ho účastník řízení má. Právní zástupce stěžovatelky pak z povahy přestupkového řízení dovozuje, že by v něm mělo být doručováno podle trestních předpisů. Z výše uvedených důvodů stěžovatelka navrhuje, aby zdejší soud napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Žalovaný ve vyjádření ze dne 2. 5. 2014