5 Ads 46/2014 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 46/2014- 30 - text 5 Ads 46/2014 - 32 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: K. G., zastoupeného JUDr. Tomášem Kapounem, advokátem se sídlem Havlenova 75/22, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2014, č. j. 41 A 10/2014 - 7, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2014, č. j. 41 A 10/2014 - 9, t a k t o : Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2014, č. j. 41 A 10/2014 - 7, ve znění usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 11. 3. 2014, č. j. 41 A 10/2014 – 9, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í krajskému soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Průběh dosavadního řízení [1.] Kasační stížností podanou v zákonné lhůtě se žalobce (dále též „stěžovatel“) domáhá zrušení shora uvedeného usnesení Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“). Tímto usnesením krajský soud odmítl žalobu, která směřuje proti rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí (dále jen „žalovaný“) ze dne 12. 12. 2013, č. j. MPSV-UM/18481/13/4S-JMK, sp. zn. SZ/2643/2013/4S-JMK, a kterou se současně stěžovatel domáhal zaplacení částky 35 000 Kč jako přiměřeného zadostiučinění. [2.] Výše uvedeným rozhodnutím žalovaného bylo k odvolání zemřelé manželky stěžovatele p. Kt. G. (zesnulé dne 15. 11. 2013) změněno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Brně ze dne 18. 9. 2013, č.j. MPSV- UP/842240/13/AIS-ZDP, tak, že se s platností od 1. 8. 2013 do 31. 12. 2015 přiznává příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč a ve zbytku bylo napadené rozhodnutí správního orgánu I. stupně potvrzeno. Rozhodnutím Úřadu práce ČR – krajské pobočky v Brně ze dne 18. 9. 2013 nebyl manželce stěžovatele přiznán příspěvek na mobilitu. [3.] Stěžovatel rozhodnutí žalovaného napadl žalobou, v níž především namítal opakované průtahy a nedostatečné a opožděné rozhodnutí a žádal přehodnocení napadeného rozhodnutí žalovaného a přiznání nemajetkové újmy ve výši 35 000 Kč za průtahy ve správním řízení. [4.] Krajský soud žalobu odmítl, když z napadeného rozhodnutí žalovaného vzal za prokázáno, že účastníkem správního řízení byla manželka stěžovatele, paní Kt. G., proto stěžovateli v projednávané věci nesvědčí legitimace k podání žaloby ve smyslu ust. § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Krajský soud uvedl, že stěžovateli musí svědčit právo, o němž bylo ve správním řízení rozhodováno, tedy, že musí být tou osobou, které se rozhodnutí přímo dotýká. Zjištění nedostatku aktivní legitimace je soud přitom povinen zohlednit v každé fázi řízení až do vydání rozhodnutí ve věci samé. Krajský soud proto žalobu podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. odmítl, neboť byla podána osobou zjevně neoprávněnou. [5.] V usnesení o odmítnutí žaloby krajský soud stěžovatele také poučil, že pokud jde o jeho nárok na zaplacení částky 35 000 Kč jako náhrady za nemajetkovou újmu, uvedený nárok musí uplatnit v občanském soudním řízení, neboť soudy rozhodující ve správním soudnictví nejsou nadány pravomocí k rozhodování o takovém nároku. II. Obsah kasační stížnosti [6.] Stěžovatel ve své kasační stížnosti uvedl, že žalobu za zemřelou manželku podal na základě doporučení Veřejného ochránce práv a současně Nejvyšší správní soud požádal o ustanovení právního zástupce a o osvobození od soudních poplatků. [7.] Stěžovateli ustanovený zástupce dne 13. 5. 2014 doplnil kasační stížnost o rozsah napadeného usnesení a o konkrétní důvody, pro které je usnesení krajského soudu napadeno. Jedná se o důvod ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tedy o tvrzenou nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby. [8.] V kasační stížnosti stěžovatel především namítá, že krajský soud zaujal stanovisko ohledně nedostatku aktivní legitimace stěžovatele předčasně, když žalobu odmítl, aniž by zkoumal, zda napadeným rozhodnutím nedošlo k zásahu do právní sféry stěžovatele, a to zvláště s ohledem na to, že stěžovatel již v žalobě uvedl, že nemá potřebnou právní kvalifikaci, je nemajetný starobní důchodce, a proto žádá o ustanovení právního zástupce. Pokud by krajský soud stěžovatelův návrh ihned neodmítl a právního zástupce mu ustanovil, byl by stěžovatel schopen kvalifikovaně podat tvrzení ohledně své aktivní legitimace z důvodu zásahu do jeho právní sféry. [9.] Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 6 As 7/2005 - 97, dle kterého „nejde o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se podle tvrzení žalobce v žalobě negativně projevil v jeho právní sféře.“ Odmítnutí žaloby by bylo možné pouze tehdy, pokud by stěžovatel pojmově vůbec nemohl být nositelem práva, o němž je v řízení rozhodováno (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2004, č. j. 3 As 24/2004 - 79). [10.] Jelikož stěžovatel jako osoba práva neznalá zásah do svých subjektivních práv v žalobě popsal pouze okrajově a krajský soud žalobu odmítl, aniž by stěžovatele poučil o tom, že nezákonné zkrácení na svých právech musí tvrdit, bylo stěžovateli upřeno právo na přístup k soudu, právo na přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří a při nezpůsobilosti k práci a na ochranu zdraví ve smyslu čl. 30, 31 a 36 Listiny základních práv a svobod. Tento postup proto považuje stěžovatel za nezákonný. [11.] Opožděné a nesprávné rozhodnutí žalovaného mělo přímý dopad do subjektivních práv stěžovatele, protože dávka, která měla být vyplacena manželce stěžovatele, by spadala do společného jmění manželů a s ohledem na jejich poměry by zajistila důstojnější dožití manželky stěžovatele a celkově by zvedla životní úroveň obou manželů. Pokud by dávka byla přiznána v požadovaném rozsahu a bez prodlev, neměla by situace stěžovatele a jeho manželky vliv na jejich fyzické a psychické zdraví. [12.] S ohledem na výše uvedené stěžovatel navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného ke kasační stížnosti [13.] Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatele nevyjádřil. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [14.] Nejvyšší správní soud nejprve přezkoumal formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného usnesení (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatel byl účastníkem řízení, z něhož napadené usnesení vzešlo (§ 102 s. ř. s.) a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [15.] Nejvyšší správní soud poté přezkoumal napadené usnesení krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s) a zkoumal při tom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti. [16.] Kasační stížnost soud shledal důvodnou. [17.] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tvrzeným pochybením krajského soudu, který měl žalobu odmítnout, aniž by stěžovateli ustanovil právního zástupce za situace, kdy tento v v žalobě o jeho ustanovení požádal. [18.] Z obsahu žaloby plyne, že se stěžovatel v jejím závěru obrátil na krajský soud s prosbou, aby mu jako osobě bez právní kvalifikace „v případě, že to bude nutné z hlediska věcné správnosti, přidělil advokáta.“ Současně stěžovatel soudu sdělil, že je nemajetný starobní důchodce a je aktuálně povinen uhradit zbývající část pohřebních výloh manželčina pohřbu. [19.] Ze soudního spisu je však zřejmé, že krajský soud o ustanovení zástupce stěžovateli pro řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného nerozhodoval a v usnesení o odmítnutí žaloby ze dne 3. 3. 2014, č. j. 41 A 10/2014 – 7, takto zvolený postup ani nijak nezdůvodnil. [20.] Ve výše uvedeném postupu krajského soudu shledává Nejvyšší správní soud vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí žaloby ve smyslu ustanovení § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. Obdobnou otázkou se Nejvyšší správní soud již zabýval ve svém rozsudku ze dne 30. 1. 2006, č. j. 4 Ads 55/2005 – 114, kde dospěl k závěru, že pokud krajský soud nerozhodl o nové opakovaně urgované žádosti o ustanovení zástupce žalobkyni a vynesl rozsudek ve věci samé, je takový postup vadou řízení před soudem, která mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí ve věci samé. [21.] Krajský soud žalobu odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s. z důvodu, že stěžovatel k podání žaloby zjevně nebyl oprávněn, neboť účastníkem správního řízení byla manželka žalobce, p. Kt. G., aniž by svůj závěr po právní stránce blíže zdůvodnil. Krajský soud se zejména nevypořádal s ustanovením § 21 a § 17 odst. 1 zákona č. 329/2