6 As 140/2013 — Nejvyšší správní soud

6 As 140/2013- 155 - text 6 As 140/2013 - 158 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Elišky Cihlářové a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Jaroslava Hubáčka v právní věci žalobce: Oživení, o. s., se sídlem Lublaňská 18, Praha 2, zastoupený Mgr. Petrou Bielinovou, advokátkou se sídlem Muchova 13/232, Praha 6, proti žalované: Správa majetkového portfolia Praha 3, a. s., se sídlem Olšanská 2666/7, Praha 3, zastoupená Mgr. Danem Loukotou, advokátem se sídlem Zubatého 450/9, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, č. j. 11 A 317/2011 – 75, t a k t o : Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2013, č. j. 11 A 317/2011 – 75, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 9. 2013, č. j. 11 A 317/2011 – 75, zrušil rozhodnutí společnosti Investiční a rozvojová Praha 3, a.s. (dále jen „původní žalovaná“), ze dne 5. 9. 2011, č. j. NŘ/593/2011, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí téhož správního orgánu ze dne 5. 8. 2011, sp. zn. NŘ/561/2011 v části, ve které byla odmítnuta žádost žalobce (dále jen „stěžovatel“) o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). V odůvodnění rozsudku městský soud uvedl, že stěžovatel podal dne 26. 7. 2011 u původní žalované žádost o poskytnutí informací týkající se projektu regenerace Lupáčovy ulice. Konkrétně žádal o 1) poskytnutí zadávací dokumentace, 2) kopie všech uzavřených smluv s vítězným uchazečem a všech faktur vystavených na základě uzavřených smluv, a to vše u veřejných zakázek vedených v Informačním systému o veřejných zakázkách (dále jen „ISVZ“) pod ev. č. a) 60040249, b) 60047065, c) 60045015, d) 60053340, e) 60060906, f) 60051091, g) 60048004, h) 60044251, i) 60034661 a j) 60030216. Původní žalovaná sdělila stěžovateli, že informace v rozsahu bodu 1) budou poskytnuty po zaplacení částky odpovídající obvyklým nákladům na zpracování informací a že informace v rozsahu bodu 2) neposkytne, protože jsou předmětem obchodního tajemství podle ust. § 51 obch. zák. Následně zaslal stěžovatel původní žalované stížnost na postup při vyřizování žádosti o informace, odvolání proti rozhodnutí o odmítnutí informace a podnět finančnímu výboru ke kontrole hospodaření s prostředky. Na to zareagovala původní žalovaná sdělením, že představenstvo usnesením č. 12 ze dne 2. 9. 2011 rozhodlo vyhovět stížnosti na kalkulaci nákladů v části „přímé osobní náklady za mimořádně rozsáhlé vyhledávání informací“ a tuto položku neúčtovat. Původní žalovaná rovněž sdělila stěžovateli, že mu poskytne informace v rozsahu bodu 1) žádosti až po zaplacení částky odpovídající obvyklým nákladům na zpracování informací a vypočítala náklady na kopírování dokumentace v celkové části 3.380 Kč. Současně opakovaně stěžovateli sdělila, že mu neposkytne informace v rozsahu bodu 2) žádosti, neboť jsou předmětem obchodního tajemství. Městský soud se dále zabýval charakterem napadeného rozhodnutí. Původní žalovaná ve sdělení ze dne 5. 9. 2011 v podstatě zamítla odvolání stěžovatele proti rozhodnutí ze dne 5. 8. 2011 a toto rozhodnutí potvrdila, když uvedla, že neposkytne informace v rozsahu bodu 2) žádosti. Rozhodovala tedy o právech a povinnostech stěžovatele, proto je její úkon rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. Poté městský soud zkoumal, zda toto rozhodnutí splňuje náležitosti správního rozhodnutí ve smyslu ust. § 68 zákona č. 500/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), tedy výrokovou část, odůvodnění a poučení. Podle městského soudu těmto zákonným požadavkům předmětné rozhodnutí neodpovídá. Výroková část a poučení účastníků chybí zcela, a pokud jde o odůvodnění, nelze přehlédnout, že se původní žalovaná omezila na pouhé konstatování, že požadované informace neposkytne, neboť jsou předmětem obchodního tajemství na základě ust. § 51 obch. zák. Rozhodnutí původní žalované je tedy neúplné a nepřezkoumatelné. Uvedla-li původní žalovaná jako důvod odmítnutí informace to, že kopie faktur a přílohy k fakturám jsou předmětem obchodního tajemství, bylo její povinností tento svůj závěr dostatečně odůvodnit tak, aby bylo patrno, na základě jakých úvah k němu dospěla a aby při soudním přezkumu bylo možné bez jakýchkoli pochybností zjistit, zda uvedený závěr nebyl použit účelově. Stěžovatel v odvolání mj. uvedl, že má-li být určitá informace navíc považována za obchodní tajemství dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona o svobodném přístupu k informacím, musí být jako taková, v souladu se skutečným stavem věci, označena již před doručením žádosti o informaci. Obchodním tajemstvím v žádném případě nemůže být celá uzavřená smlouva, či dokonce faktura hrazená z veřejných prostředků. Podle městského soudu se ale původní žalovaná v napadeném rozhodnutí s odvolacími námitkami stěžovatele nevypořádala a bylo proto její rozhodnutí nutno zrušit pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů a věc jí vrátit k dalšímu řízení. Městský soud současně rozhodl o nákladech řízení, a to tak, že stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 7.800 Kč, která se skládá ze soudního poplatku ve výši 3.000 Kč a z odměny za dva úkony právní služby po 2.100 Kč (převzetí zastoupení a podání žaloby) a dvou režijních paušálů po 300 Kč. Proti tomuto rozsudku podal stěžovatel v zákonné lhůtě kasační stížnost z důvodu uvedeného v ust. § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Stěžovatel předně městskému soudu vytýkal, že nesprávně rozhodl o nákladech řízení, neboť mu nepřiznal náhradu nákladů řízení za repliku k vyjádření původní žalované. Dále městskému soudu vytýkal, že nerozhodl o všech žalobních návrzích. Stěžovatel v žalobě vedle zrušení druhostupňového rozhodnutí navrhoval i zrušení prvostupňového rozhodnutí. Současně požadoval, aby městský soud nařídil původní žalované poskytnout stěžovateli požadované informace ve smyslu ust. § 16 odst. 4 věta druhá zákona o svobodném přístupu k informacím. Městský soud však zrušil pouze druhostupňové rozhodnutí. Stěžovatel dále s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 7. 2006, č. j. A 2/2003 – 71, uvedl, že nastaly podmínky pro změnu výkladu ust. § 16 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Povinné subjekty, jedná se zejména o obchodní společnosti vlastněné územně samosprávnými celky nebo státem, ani po dvanácti letech platnosti zákona o svobodném přístupu k informacím účelově neumějí odůvodnit svá rozhodnutí. Pouhé zrušení nezákonného rozhodnutí stěžovatelovo postavení nijak nezlepšuje, protože nemá vymahatelný titul pro získání požadovaných informací. Podle stěžovatele přitom krajské soudy v současnosti důsledně aplikují ust. § 16 odst. 4 věta druhá zákona o svobodném přístupu k informacím. Stěžovatel poukázal i na to, že se městský soud pro absenci soudního spisu nemohl zabývat podstatou věci. S ohledem na výše uvedené navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil, jakož i rozhodnutí původní žalované. Současně navrhl, aby bylo vysloveno, že původní žalovaná je povinna poskytnout stěžovateli požadované informace, tj. kopie uzavřených smluv a faktur včetně jejich příloh. Žalovaná jako právní nástupce původní žalované (dále jen „účastnice řízení“) ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že pokud by soudy měly možnost nařídit zpřístupnění informací i v případech nepřezkoumatelnosti rozhodnutí, byla by tato možnost ve své podstatě paušální procesní sankcí ukládanou povinným osobám. V některých případech by navíc soudy měly bez dalšího povinnost nařídit zpřístupnění informace, která podléhá utajení. Poukázala rovněž na to, že mezi ní a stěžovatelem došlo k řadě jednání a v současné době zůstává předmětem sporu pouze otázka nákladů za poskytnutí informací. Rozsah informací, které stěžovatel požaduje, totiž představuje několik tisíc stran. Stěžovateli byla navíc část požadovaných informací poskytnuta, a to k zakázkám vedeným v ISVZ pod ev. č. 60040249, 60060906, 60047065, 60034661, 60045015, 60053340, 600302016, 60044251, 60048004 a 60051091. Vyjádřila také nesouhlas se stěžovatelem v tom, že by absence správního spisu měla vliv na rozsudek městského soudu. Z odůvodnění rozsudku nelze dovodit, že by jeho nosným důvodem byla absence správního spisu. Proto navrhla zamítnutí kasační stížnosti. V replice k vyjádření účastnice řízení stěžovatel uvedl, že mu byla poskytnuta pouze část požadovaných informací, konkrétně zadávací dokumentace k veřejným zakázkám a torzo každé smlouvy o dílo. Tyto smlouvy jsou však koncipovány tak, že veškeré podstatné informace jsou obsahem příloh k těmto smlouvám. Přílohy ke smlouvám a faktury však stěžovateli poskytnuty nebyly. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek v souladu s ust. § 109 odst. 3 a 4 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody, které uplatnil stěžovatel v podané kasačn