7 As 122/2013 — Nejvyšší správní soud

7 As 122/2013- 89 - text 7 As 122/2013 - 98 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Karla Šimky v právní věci žalobkyně: B + B cb s. r. o., se sídlem Široká 432/11, České Budějovice, zastoupena JUDr. Yvetou Konfrštovou, advokátkou se sídlem U Trojice 780/5, České Budějovice, proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Brouk a Babka, s. r. o., se sídlem Na Hutích 661/9, Praha 6, zastoupena Mgr. Ondřejem Čerychem, advokátem se sídlem Národní 32, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, č. j. 9 Ca 432/2009 – 284, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobkyně B + B cb s. r. o. domáhá u Nejvyššího správního soudu přezkoumání rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2013, č. j. 9 Ca 432/2009 – 284, kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. O-113827, č. j. O-113827/76886/2008/ÚPV. Tímto rozhodnutím byl zamítnut rozklad žalobkyně a potvrzeno rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 11. 2008, sp. zn. O-113827, č. j. 2323/2000, o prohlášení ochranné známky č. 207005 ve znění „BROUK+BABKA“ za neplatnou s účinky ex tunc. Žalovaný (a předseda žalovaného) ve věci rozhodovali znovu poté, co byla předchozí správní rozhodnutí obou stupňů zrušena rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 2. 2007, č. j. 7 A 35/2002-180, a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) při rozhodování vyšel z předchozího rozsudku Nejvyššího správního soudu vydaného v této věci. Důvodem pro zamítnutí návrhu na výmaz ochranné známky č. 207005 („BROUK+BABKA“) nemůže být skutečnost, že řízení o zápis ochranné známky č. 174983 („Brouk a Babka“) s právem přednosti případně trpělo procesními vadami, ani že rozhodnutí vydané v tomto řízení by mělo vady. Není proto důvodným žalobní bod, jímž žalobkyně zpochybňovala existenci starší ochranné známky „Brouk a Babka“ a platnost jejího zápisu. Výhradami nedostatků se zabýval žalovaný v jiném řízení (o prohlášení namítané ochranné známky „Brouk a Babka“ za neplatnou), přičemž městský soud pod sp. zn. 9 Ca 396/2009 rozhodnutí žalovaného shledal souladným se zákonem. Nemohly obstát námitky směřující do zápisného řízení namítané ochranné známky ani námitky, že měl žalovaný z úřední povinnosti zahájit řízení o výmaz (neplatnost) ochranné známky. Postupoval podle zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 441/2003 Sb.“). Ten mu neumožňuje zahájit řízení z úřední povinnosti pro procesní vady zápisu. Městský soud dále uvedl, že Nejvyšší správní soud v předchozím řízení přisvědčil žalobní námitce proto, že z rozhodnutí žalovaného nebylo zřejmé, jak se s důvody výmazu vypořádal. S poukazem na charakter výmazového řízení a obligatorní náležitosti návrhu žalovanému vytkl, že rozhodoval o návrhu, který byl co do důvodů výmazu věcně neurčitý a rozporný. Navrhovatel tvrdil, že ochranná známka žalobkyně je zaměnitelně podobná, resp. shodná, přesto požadoval výmaz nejen podle ust. § 25 odst. 2 zákona č. 137/1995 Sb., o ochranných známkách (dále jen „zákon č. 137/1995 Sb.“) ale i podle ust. § 25 odst. 1 písm. a) tohoto zákona. Nejvyšší správní soud považoval návrh za neurčitý také proto, že tyto odlišné důvody mají význam i pro rozlišení účinků výmazu (ex tunc a ex nunc). Bylo úkolem žalovaného odstranit neurčitost návrhu a rozhodnout o předmětu řízení tak, aby byl zřejmý důvod výmazu a jeho časové právní účinky. Nicméně tento úkol se odvíjel v právním rámci zákona č. 441/2003 Sb., jehož souvislosti sice Nejvyšší správní soud v rozsudku nezmiňuje, tyto souvislosti nicméně pojímají i užití důvodů výmazu dle ust. § 25 zákona č. 137/1995 Sb., které nemohou nebýt vzaty v úvahu za účinnosti zákona č. 441/2003 Sb. To vyplývá z jeho ust. § 52 odst. 4, ale i z ust. § 51 odst. 1 ve spojení s ust. § 52 odst. 1. Podle ust. § 52 odst. 4 zákona č. 441/2003 Sb. se návrh na výmaz ochranné známky považuje buď za návrh na zrušení ochranné známky, nebo za návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou. Navrhovatel požadoval výmaz ochranné známky z důvodu zaměnitelnosti. Jde o důvod, který je třeba kvalifikovat jako návrh na prohlášení ochranné známky za neplatnou, přičemž podmínky neplatnosti jsou uvedeny v ust. § 32 odst. 1 a 3 zákona č. 441/2003 Sb., podle nichž jde o otázku zápisné způsobilosti. Posouzení návrhu v tomto smyslu není v rozporu se stanoviskem Nejvyššího správního soudu, neboť ten nenalezl neurčitost návrhu v tvrzení navrhovatele o zaměnitelnosti ochranných známek, nýbrž v tom, že navrhovatel požadoval výmaz dle dvou ustanovení zákona č. 137/1995 Sb. s odlišnými právními účinky. Připustil kumulaci důvodů pro výmaz, určitost důvodů však požadoval vyjasnit z hlediska právních účinků výmazu. Jistě by bylo přínosem, aby žalovaný v součinnosti s navrhovatelem dodatečně vyjasnil, proč požadoval výmaz ochranné známky podle obou odstavců ust. § 25 zákona č. 137/1995 Sb. Pokud tak však neučinil, nemělo to v důsledku nových okolností posuzovaných podle zákona č. 443/2001 Sb. a podle vyjádření navrhovatele k předmětu řízení vliv na zákonnost rozhodnutí. Žalovaný správně rozhodl podle zřejmého materiálního obsahu návrhu. Městský soud s odkazem na ust. § 52 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb. dospěl k závěru, že zápis ochranné známky se posuzuje podle dvou zákonů, zákona platného v době zápisu ochranné známky a současně platného zákona. I v případě, kdy je zápis ochranné známky v rozporu se zákonem, avšak vyhovuje zákonu č. 441/2003 Sb., nelze ochrannou známku prohlásit za neplatnou. Zápisná způsobilost se zkoumá ve vztahu k označení, které tvoří ochrannou známku. Toto posouzení žalovaný učinil a podobnost či zaměnitelnost ochranných známek posoudil z hlediska vizuálního, fonetického a sémantického, přičemž jeho úsudek je v souladu se skutkovým stavem a s pravidly logického usuzování. Ostatně podanou žalobou ani není napaden. Zda zápis ochranné známky má či nemá vady, závisí toliko na tom, zda ochranná známka vyhovuje těm ustanovením zákona č. 137/1995 Sb., ale i zákona č. 441/2003 Sb., kladoucím požadavky na zápisnou způsobilost toliko ve vztahu k podobě a významu označení, které tvoří ochrannou známku. Žalovaný nepochybil, pokud se s vymezením důvodu návrhu vyrovnal tak, že navrhovatel požaduje výmaz ochranné známky z hlediska zápisné způsobilosti pro důvod zaměnitelnosti porovnávaných ochranných známek dle ust. § 3 zákona č. 137/1995 Sb., přičemž k tomuto v intencích zákona č. 441/2003 Sb. přispívá i důvod zápisné nezpůsobilosti dle jeho ust. § 7 odst. 1 písm. a). Právě za podmínek zákona č. 441/2003 Sb. již není dána relevance rozdílu účinků výmazu ex tunc a ex nunc. Důvod návrhu ve slovní i právní formulaci je náležitě vymezený a korespondující s vůlí navrhovatele. Je nadbytečné došetřovat důvod výmazu a činit tento nedostatek důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí, když oběma ustanovením kumulativně je podřaditelná otázka zápisné způsobilosti z hlediska zaměnitelnosti ochranných známek a zákon č. 441/2003 Sb. neobsahuje úpravu účinků neplatnosti ex nunc. Nelze proto přisvědčit námitkám, že by žalovaný postupoval svévolně, převzal iniciativu navrhovatele a sám doplňoval návrh. Důvodem pro zrušení napadeného rozhodnutí nemůže být ani opožděná námitka posouzení návrhu dle ust. § 32 odst. 5 zákona č. 441/2003 Sb. Toto ustanovení míří na jiné skutečnosti průkazu výmazu, které nebyly předmětem řízení. Městský soud z uvedených důvodů dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí bylo vydáno v souladu se zákonem, a proto žalobu jako nedůvodnou zamítl. Proti tomuto rozsudku městského soudu podala žalobkyně jako stěžovatelka (dále jen „stěžovatelka“) v zákonné lhůtě kasační stížnost, kterou výslovně opřela o ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Stěžovatelka namítla, že žalovaný nepostupoval podle pokynů na doplnění návrhu a ve věci sám rozhodoval, aniž respektoval právní názor Nejvyššího správního soudu z rozsudku sp. zn. 7 A 35/2002. Nejvyšší správní soud rozhodoval již za účinnosti zákona č. 441/2003 Sb. Byl si vědom nové právní úpravy a přechodných ustanovení. Bylo tak v roce 2007 právně posouzeno, že návrh na výmaz byl podán z jiného důvodu, než o jakém rozhodl žalovaný. Navrhovatel nikdy nedoplnil svůj návrh v intencích rozsudku Nejvyššího správního