9 Afs 130/2013 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 130/2013- 35 - text 9 Afs 130/2013 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové a soudců Zdeňka Kühna a Miloslava Výborného v právní věci žalobce: ″Air Filters F″, s.r.o., se sídlem Nové náměstí 745, Štětí, zast. JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Kostelní náměstí 233/1, Litoměřice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2011, č. j. 9692/11-1300-505196, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 20. 11. 2013, č. j. 15 Af 184/2011 – 33, t a k t o : I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) včasnou kasační stížností napadá v záhlaví označený rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná zamítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 31. 10. 2011, č. j. 9692/11-1300-505196. Uvedeným rozhodnutím Finanční ředitelství v Ústí nad Labem změnilo dle ustanovení § 116 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „daňový řád“) dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí roku 2008, č. j. 97545/10/196912506949 (dále jen „dodatečný platební výměr“), vydaný Finančním úřadem v Litoměřicích (dále jen „správce daně“) dne 3. 11. 2010 tak, že dodatečně vyměřenou daň z přidané hodnoty ve výši 237 090 Kč zvýšilo na 285 000 Kč, penále bylo zvýšeno z 47 418 Kč na 57 000 Kč. [2] Nejvyšší správní soud k osobám účastníků řízení uvádí, že s účinností od 1. 1. 2013 došlo dle ustanovení § 19 odst. 1 zákona č. 456/2011 Sb., o Finanční správě České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ke zrušení Finančního ředitelství v Ústí nad Labem, které bylo v projednávané věci žalovaným správním orgánem. Dle citovaného zákona se jeho právním nástupcem stalo Odvolací finanční ředitelství (dále jen „žalovaný“). II. Relevantní skutkové okolnosti vyplývající ze správního spisu [3] Správce daně zahájil na základě poznatků získaných v jiném daňovém řízení u stěžovatele protokolem ze dne 17. 6. 2010, č. j. 59168/10/196932505191, daňovou kontrolu na daň z přidané hodnoty za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2008. V průběhu daňové kontroly správce daně zjistil, že stěžovatel ve výše uvedeném zdaňovacím období uplatnil nárok na odpočet daně z přidané hodnoty mimo jiné i z faktury ze dne 29. 10. 2008, č. 29108/01, v částce 1 500 000 Kč základu daně a 285 000 Kč daně z přidané hodnoty (dále jen „daňový doklad“). Daňový doklad byl vystaven Dušanem Štefancem – RITTO reality (dále jen „zprostředkovatel“) na provizi za zprostředkovatelskou činnost při prodeji a koupi nemovitostí dle smlouvy o zprostředkování ze dne 1. 8. 2008 (dále jen „smlouva o zprostředkování“) uzavřené mezi stěžovatelem a zprostředkovatelem. [4] Uskutečnění tohoto zdanitelného plnění bylo na základě provedených důkazů při daňové kontrole zpochybněno. Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavázal vyvíjet činnost k tomu, aby stěžovatel měl příležitost uzavřít s třetí osobou kupní smlouvu na blíže specifikované nemovitosti. Zprostředkovateli za to náležela dle čl. 2 odst. 1 této smlouvy provize ve výši 1 785 000 Kč (dále jen „provize“). Část provize ve výši 1 500 000 Kč měl stěžovatel zprostředkovateli zaplatit před podpisem kupní smlouvy, nejpozději však 5. 8. 2008, načež mu měl být následně vystaven daňový doklad. Do deseti dnů od jeho převzetí měl stěžovatel doplatit 285 000 Kč. Podle čl. 3 odst. 2 smlouvy o zprostředkování se závazek zprostředkovatele považuje za splněný okamžikem zápisu stěžovatele jako vlastníka předmětných nemovitostí do katastru nemovitostí. V případě, že byla provize uhrazena, avšak k uzavření předmětné kupní smlouvy nedojde, byl zprostředkovatel povinen vrátit celou výši provize po odečtení vynaložených nákladů (maximálně 300 000 Kč) zpět stěžovateli. Stěžovatel dne 21. 8. 2008 uzavřel se zprostředkovatelem rezervační smlouvu na předmětné nemovitosti, na jejímž základě se provize dle smlouvy o zprostředkování považuje za rezervační poplatek dle rezervační smlouvy. Ze zprávy o daňové kontrole ze dne 1. 11. 2010, č. j. 96559/10/196932505191, vyplývá, že závazek zprostředkovatele dle smlouvy o zprostředkování nebyl splněn, neboť stěžovatel nebyl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí. Ze sdělení stěžovatele adresovaných zprostředkovateli ze dne 31. 10. 2008 a 1. 12. 2008 dále vyplynulo, že stěžovatel ukončil z důvodu zdlouhavého jednání s vlastníkem nemovitostí jednání o kupní smlouvě, neboť nebyly odstraněny překážky bránící převodu těchto nemovitostí. Stěžovatel se následně domáhal vrácení již zaplacené provize žalobou u soudu. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 7. 4. 2010, č. j. 20 Cm 38/2009 – 70, byl mezi stěžovatelem a zprostředkovatelem schválen smír, na jehož základě byl zprostředkovatel povinen vrátit stěžovateli částku 1 485 000 Kč. Výše uvedené skutečnosti vyhodnotil správce daně tak, že nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění dle smlouvy o zprostředkování, jak bylo deklarováno vystaveným daňovým dokladem. Zprostředkovateli na základě schváleného smíru vznikl nárok na provizi pouze ve výši 300 000 Kč včetně daně činící 47 910 Kč. Stěžovatel uplatnil nárok na odpočet daně ve výši 285 000 Kč, přičemž tato částka tedy měla činit pouze 47 910 Kč. Dodatečným platebním výměrem proto správce daně dodatečně vyměřil stěžovateli za porušení ustanovení § 72 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“) daň ve výši 237 090 Kč a odpovídající penále ve výši 47 418 Kč. [5] Stěžovatel podal proti dodatečnému platebnímu výměru odvolání, v němž vyslovil nesouhlas s tím, že nedošlo k deklarovanému zdanitelnému plnění. V době uplatnění nároku na odpočet daně z přidané hodnoty měl stěžovatel k dispozici řádný daňový doklad vystavený zprostředkovatelem a uhrazený stěžovatelem. Správce daně není nadán pravomocí rozhodovat o platnosti smluv. Smírem nebylo vysloveno, že částka, která zůstala zprostředkovateli, představuje úhradu nutných nákladů. Z provedených důkazů dle stěžovatele nelze dovodit, že nedošlo k uskutečnění zdanitelného plnění. [6] Finanční ředitelství v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 31. 10. 2011, č. j. 9692/11-1300-505196, změnilo dodatečný platební výměr tak, že dodatečně vyměřenou daň z přidané hodnoty ve výši 237 090 Kč zvýšilo na 285 000 Kč a penále zvýšilo ze 47 418 Kč na 57 000 Kč. Žalovaný se ztotožnil se zjištěním správce daně, že stěžovatel neprokázal uskutečnění zdanitelného plnění tak, jak bylo deklarováno daňovým dokladem. Stěžovateli podle žalovaného nenáleží ani nárok na odpočet daně z přidané hodnoty z částky 300 000 Kč uznaný správcem daně, neboť zdanitelné plnění dle smlouvy o zprostředkování se neuskutečnilo. Příslušná kupní smlouva nebyla uzavřena a stěžovatel nebyl zapsán do katastru nemovitostí jako vlastník předmětných nemovitostí. Daňový doklad tak byl vystaven, aniž by došlo k uskutečnění zdanitelného plnění. Částka uhrazená stěžovatelem zprostředkovateli představovala zálohu dle rezervační smlouvy, neměla proto vztah k předmětnému zdanitelnému plnění. Stěžovatel proto neměl dle § 72 odst. 1 zákona o dani z přidané hodnoty nárok na odpočet daně v jím deklarované výši. III. Řízení před městským soudem [7] Stěžovatel podal proti rozhodnutí žalovaného dne 27. 12. 2011 žalobu dle části třetí, hlavy II, dílu 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, v platném znění (dále jen „s. ř. s.“), v níž uvedl, že není sporu o tom, že kupní smlouva na předmětné nemovitosti uzavřena nebyla. Podle stěžovatele žalovaný nesprávně posoudil okamžik vzniku daňové povinnosti dle smlouvy o zprostředkování. S odkazem na komentář ke Směrnici Rady č. 2006/112/ES, o společném systému daně z přidané hodnoty (dále jen „směrnice rady č. 2006/112/ES“), a na judikaturu Evropského soudního dvora stěžovatel uvedl, že za poskytnutí zprostředkovatelské služby se považuje i vytvoření příležitosti k uzavření kupní smlouvy. Okamžikem vytvoření této příležitosti došlo k uskutečnění zdanitelného plnění a stěžovateli tak vznikl nárok na odpočet daně. [8] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění napadeného rozsudku uvedl, že ustanovení §§ 643 – 651 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění platném pro projednávanou věc (dále jen „obchodní zákoník“), pojednávající o smlouvě o zprostředkování jsou ustanoveními dispozitivními. Krajský soud ze smlouvy o zprostředkování dovodil, že tato váže splnění závazku zprostředkovatele až na zápis stěžovatele do katastru nemovitostí jako vlastníka předmětných nemovitostí. Závazek zprostředko