1 As 222/2015 — Nejvyšší správní soud

1 As 222/2015- 71 - text pokračování 1 As 222/2015 - 76 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: L. Z., zastoupeného JUDr. Václavem Luťchou, advokátem, se sídlem nám. Jiřího z Lobkovic 2406/9, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábř. L. Svobody 1222/12, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) P. P., zastoupený JUDr. et. Mgr. Janou Lelkovou Schovancovou, advokátkou, se sídlem Elišky Přemyslovny 429, Praha 5, a II) Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem Holečkova 8, Praha 5, zastoupené JUDr. Vladanou Tikalovou, advokátkou, se sídlem Jeremenkova 88, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 7. 2012, čj. 46/2012230-VPL/5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 9. 2015, čj. 11 A 138/2012 - 69, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osobě zúčastněné na řízení č. 1 se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . V. Osobě zúčastněné na řízení č. 2 se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci a závěry krajského soudu [1] Žalobce napadl žalobou rozhodnutí ze dne 3. 7. 2012, čj. 46/2012-230-VPL/5, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Státní plavební správy - pobočky Praha ze dne 17. 2. 2012, čj. 720/PH/12, o odborném šetření a stanovení příčiny plavební nehody osobní motorové lodi poznávacích znaků X (dále jen „osobní motorová loď“ nebo „loď Classic River“) a malých plavidel poznávací znaky X (dále jen „plavidlo EZI“) a X (dále jen „plavidlo Sahulino“), ke které došlo dne 18. 6. 2011 v cca 19:25 hod. na vodní cestě Vltava v úseku ř. km 53,80 v plavební komoře Praha - Smíchov (dále jen „plavební komora“). Rozhodnutím správní orgán prvního stupně určil, že příčinou plavební nehody bylo, se stejným podílem zavinění: - jednání žalobce jakožto vůdce osobní motorové lodi, který po proplavení jím vedeného plavidla z dolní na horní vodu v plavební komoře, i když si byl vědom toho, že může způsobit škodu na majetku třetích osob, dal pokyn k odvázání osobní motorové lodi a zahájil s ní manévr vyplouvání z plavební komory směrem proti proudu a - jednání zaměstnance Povodí Vltavy, státní podnik, obsluhy plavební komory J. K., který v době, kdy do plavební komory z dolní vody zaplula malá plavidla a byla v ní vyvázána nebo se v ní vyvazovala před zahájením vlastního proplavení, umožnil, aby do plavební komory vplula ještě osobní motorová loď, a tím se malá plavidla, která již dříve vplula do plavební komory a byla v ní vyvázána, nenacházela až za plavidlem, které nebylo malým, a nacházela se bočně od tohoto plavidla, čímž nebyl zachován bezpečný odstup malých plavidel od plavidla, které nebylo malým. [2] Městský soud žalobu zamítl jako nedůvodnou. Uvedl, že žalobce pouze polemizuje se závěry žalovaného ohledně určení příčin nehody, přičemž zásadně nesouhlasí s tím, jak žalovaný vyhodnotil odpovědnost žalobce za nehodu. Podle městského soudu se správní orgány velmi podrobně zabývaly zjištěním skutkového stavu tak, aby o něm nebyly žádné pochybnosti. [3] Podstatnou otázkou pro stanovení míry zavinění žalobce je, zda si byl vědom toho, že při provádění manévru vyvázání motorové lodi, může způsobit škodu na majetku třetích osob. V době dopravní nehody byl žalobce vůdce plavidla. Byl tedy v postavení, se kterým jsou spojeny určité povinnosti a odborná způsobilost. Žalobce je kapitánem II. třídy a má speciální odbornou způsobilost, jejíž součástí je i znalost právních předpisů, tedy i zákona č. 114/1995 Sb., o vnitrozemské plavbě, a vyhlášky FMD č. 344/1991 Sb., kterou se vydává Řád plavební bezpečnosti na vnitrozemských vodních cestách České a Slovenské Federativní Republiky (dále jen „plavební řád“). Z čl. 1.04 bod 1 plavebního řádu vyplývá obecná povinnost zachovávat bezpečnost při plavbě, přičemž je zde uvedeno, že vůdci jsou povinni i v případech, pro které nejsou v plavebním řádu zvláštní ustanovení, učinit všechna opatření, která vyžaduje bezpečnost plavby a obecně uznávaná odborná plavební praxe k odvracení mj. poškození plavidel. Městský soud je přesvědčen, že žalobce mohl danou situaci vyhodnotit s ohledem na své odborné znalosti a zabránit vzniku škody. Podstatné je, že žalobce žádné takové kroky neučinil, naopak zahájil manévr, kterým malá plavidla ohrozil a dvě z nich poškodil. Na posouzení příčiny předmětné nehody nemění ani nastalá nepřehledná situace po vyplutí lodě Calypso a vplutí lodě Policie ČR. [4] Městský soud dále zdůraznil, že rozhodování o vedení plavidla je zcela na jeho vůdci, a proto není možné, aby tato osoba, jediná zodpovědná za chod plavidla, přenášela odpovědnost za vedení plavidla a svá rozhodnutí na jiné osoby. Pokud jde o pokyn obsluhy plavební komory, je z rozhodnutí žalovaného patrné, že žalovaný vytýkal žalobci uposlechnutí příkazu obsluhy při vplutí do plavební komory. Z výsledků odborného šetření nehody vyplývá, že příčinou nehody je až následné jednání žalobce při vyplouvání z plavební komory. Pochybení při zaplutí plavidel do plavební komory je vytýkáno toliko obsluze plavební komory, která se na vzniku plavební nehody podílela stejným dílem. Je pravdou, že pokud by žalobce trval na svém odborném úsudku a odmítl do plavební komory zaplout, k nehodě by nedošlo. Podle žalovaného nemůže být pokyn Policie ČR chápán absolutně, resp. od vydání pokynu obsluhy plavební komory není v komunikaci žalobce pokus o kontakt se zasahujícími policisty s návrhem možného řešení, aby nedošlo ke vzniku škody. Žalobce tedy žádný pokyn od příslušníků Policie ČR nedostal, což žalobce v žalobě nerozporuje. Vůdci malých plavidel respektovali pokyn obsluhy k zaplutí do plavební komory zcela v souladu s čl. 6.28 odst. 3 plavebního řádu, přičemž v té době neměli důvod předpokládat, že tím ohrozí svá nebo jiná plavidla. Naopak žalobce respektoval pokyn obsluhy plavební komory, který byl v rozporu s uvedeným článkem plavebního řádu, a to i přes to, že se sám obával, že splněním daného pokynu může ohrozit malá plavidla. Z uvedených důvodů se městský soud ztotožnil s posouzením dané věci žalovaným. II. Obsah kasační stížnosti [5] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) řádně a včas kasační stížnost, a to z důvodů, jež podřadil pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního. Stěžovatel tvrdí, že napadený rozsudek není v souladu se zákonem; vytýká mu nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky, vady řízení spočívající v tom, že dle jeho názoru skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech, resp. je s nimi v rozporu, a dále nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí. [6] Stěžovatel uvedl, že je pro něj od počátku s podivem celý průběh řešení plavební nehody. Rozhodnutí správních orgánů i městského soudu jsou založena na zcela protichůdných tvrzeních spočívajících v rozporu mezi vnímáním toho, kdo měl a kdo naopak neměl uposlechnout pokynu obsluhy plavební komory. Stěžovateli není možné vytýkat uposlechnutí pokynu obsluhy plavební komory. Je si samozřejmě vědom svých povinností vůdce plavidla, avšak v době, kdy k nehodě došlo, nebyl prostor k tomu, aby se dohadoval s obsluhou plavební komory, zda vypluje či nikoli, stejně jako nebyl čas vysvětlovat příslušníkům Policie ČR důvody, pro které sporuje důvodnost jejich pokynů. Stěžovatel v danou chvíli postupoval v souladu se svým přesvědčením tak, aby nedošlo k ohrožení lidského života ani k poškození plavidel či vytvoření plavební překážky. [7] Rovněž se nedomnívá, že by se správní orgány velmi podrobně zabývaly zjištěním skutkového stavu, jelikož by v opačném případě nemohly dospět k takovýmto závěrům. Odmítá, že by byl odpovědný za vznik škody. Při vedení plavidla je ovlivňován mnoha skutečnostmi a především jsou rozděleny „úkoly“ jednotlivých účastníků v souvislosti s plavbou. Vůdce plavidla není neomezeným pánem, který by svrchovaně rozhodoval o celé situaci. Pokud by se takto chovali všichni účastníci plavebního provozu, vznikl by nekontrolovaný chaos. Proto musí vůdce plavidla dbát příslušných pokynů, aby předešel vzniku škod na životech, zdraví a majetku. Stěžovatel je přesvědčen, že v souvislosti s danou plavební nehodou nikterak nepochybil. Příčinu vzniku plavební nehody spatřuje spíše ve špatném řízení nastalé situace ze strany obsluhy plavební komory, event. ze strany Policie ČR, resp. ve zmatku vzniklého v důsledku vplutí plavidla Policie ČR do plavební komory při vyplouvání plavidel. Tento fakt nevzaly správní orgány ani městský soud v potaz. I přes to, že není absolutn