1 As 251/2014 — Nejvyšší správní soud

1 As 251/2014- 21 - text pokračování 1 As 251/2014 - 24 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Marie Žiškové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: TEKOSO  STK, spol. s r. o., se sídlem Nám. Padlých 20, Praha 6 - Nebušice, zastoupen JUDr. Magdalenou Kubátovou, advokátkou se sídlem Veverkova 1101/1, Praha 7, proti žalovanému: Ministerstvo dopravy, se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministra dopravy ze dne 27. 3. 2012, č. j. 46/2011-510-RK/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, č. j. 10 A 86/2012 – 47, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Dne 20. 4. 2010 podal žalobce dle § 100 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu žádost o obnovu řízení vedeného u Ministerstva dopravy, Odboru provozu silničních vozidel (dále jen „Ministerstvo dopravy“), které bylo skončeno vydáním rozhodnutí ze dne 16. 6. 2009, čj. 28/2008-150-STK3/14. Tímto rozhodnutím Ministerstvo dopravy zamítlo odvolání žalobce proti rozhodnutí Krajského úřadu Karlovarského kraje, odboru dopravy a silničního hospodářství, jímž bylo žalobci odňato oprávnění k provozování stanice technické kontroly (STK) pro osobní automobily pro závažné porušení povinností a nezjištění nebezpečných závad vozidla dle § 48 odst. 1 zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích a o změně zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), a § 8 odst. 2 vyhlášky č. 302/2001 Sb., o technických prohlídkách a měření emisí vozidel. Závěry tohoto rozhodnutí byly potvrzeny i v následném soudním přezkumu (rozsudek městského soudu ze dne 8. 3. 2011, čj. 11 A 175/2010 – 132 a Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 7. 2011, čj. 2 As 72/2011 – 181). Skutkově se jednalo o to, že žalobce při technické prohlídce vozidla Ford Fiesta s registrační značkou X konané dne 16. 7. 2007 nezjistil nebezpečné závady kontrolovaného vozidla, respektive zjištěné závady označil pouze jako lehké. Majitelka vozidla M. K. toto vozidlo nadále jako provozuschopné užívala a posléze ho prodala paní D. Ž. Dne 15. 9. 2007 došlo k dopravní nehodě zapříčiněné tím, že se vozidlo stalo pro řádně neoznačené a tedy neodstraněné vady neovladatelné, narazilo do stromu a tři cestující utrpěli těžkou újmu na zdraví. [2] K žádosti o obnovu řízení přiložil žalobce následující důkazy, které dle něj odůvodňují povolení obnovy: 1) opis protokolu č. CZ-3123-09-12-0135 o technické kontrole vozidla Ford Fiesta ze dne 3. 12. 2009 na základě žádosti J. S. (v poznámce protokolu je uvedeno, že prohlídka byla provedena v rozsahu evidenční kontroly bez porovnání s doklady, vozidlo bylo bez registrační značky); 2) notářský zápis N 271/2010, NZ 253/2010 ze dne 23. 2. 2010 osvědčující prohlášení J. S. o provozování vozu Ford Fiesta s registrační značkou X; 3) znalecký posudek vypracovaný znalcem Františkem Bukovským č. 5988/2009 ve věci stanovení obecné ceny osobního motorového vozidla Ford Fiesta ke dni 23. 12. 2009; 4) žádost D. Ž. o vyřazení vozidla Ford Fiesta z registru vozidel ze dne 21. 11. 2007; 5) rozhodnutí Městského úřadu Kraslice ze dne 21. 11. 2007 o trvalém vyřazení vozidla Ford Fiesta s registrační značkou X k žádosti D. Ž.; 6) potvrzení o převzetí a zneškodnění auto vraku vozidla D. Ž. ze dne 20. 11. 2007 a 7) notářský zápis N 483/2010, NZ 452/2010 ze dne 7. 4. 2010 osvědčující prohlášení M. Š. o provedení oprav a technické kontroly vozu Ford Fiesta s registrační značkou X dne 16. 7. 2007. Předloženými důkazy se žalobce snažil zpochybnit závěr původního rozhodnutí žalovaného, že vozidlo Ford Fiesta, které bylo na technické prohlídce ve stanici technické kontroly dne 16. 7. 2007, je totožné s vozidlem, jímž byla dne 15. 9. 2007 způsobena dopravní nehoda. Podle jeho názoru bylo kontrolované vozidlo převedeno do vlastnictví pana S., který jej dále užíval, a dopravní nehodu tedy způsobilo jiné, stejně označené vozidlo, které neprošlo technickou prohlídkou u žalobce. [3] Ministerstvo dopravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) rozhodnutím ze dne 27. 5. 2011, čj. 28/2008-150-STK3/50, žádost žalobce zamítlo s odůvodněním, že nebyly splněny podmínky pro obnovu řízení dle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu. Žalobcem předložené důkazy totiž nelze považovat za dříve neznámé skutečnosti, které neexistovaly v průběhu správního řízení; žalobce je pouze ve správním řízení neuplatnil. K rozkladu žalobce ministr dopravy (dále jen „žalovaný“) rozhodnutí správního orgánu I. stupně v části změnil a v části potvrdil. S důvody nevyhovění žádosti o obnovu řízení se přitom ztotožnil. Konstatoval, že již v původním řízení se správní orgány podrobně zabývaly už tehdy uplatněnou námitkou spočívající v existenci dvou vozidel se stejnou registrační značkou, jednoznačně však byla prokázána identita havarovaného vozidla s vozidlem, které bylo na technické prohlídce dne 16. 7. 2007. Ačkoliv nově předložené důkazy skutečně nasvědčují existenci dvou stejně označených vozidel, závěry týkající se identity vozidla, jež prošlo technickou prohlídkou, mělo řádné doklady a poté havarovalo, nijak nevyvracejí. Tyto doklady proto nemohly odůvodnit jiné řešení otázky ve smyslu § 100 odst. 1 správního řádu. II. Shrnutí rozsudku městského soudu [4] Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou u městského soudu, který ji jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že žalobce svými dodatečnými návrhy nenamítá žádná konkrétní pochybení předchozího postupu ve správním řízení. Žalobní námitky jsou velmi obecné a žalobce v podstatě nechává na soudu posouzení novosti svých vývodů ohledně totožnosti dvou automobilů bez spojitosti s konkrétními závěry učiněnými ve správním řízení. [5] Podle městského soudu z důkazů uvedených pod bodem 1), 2) a 3) (viz bod [2] tohoto rozsudku) není zřejmé, že se skutečně týkají vozidla Ford Fiesta vlastněného M. K., prodaného D. Ž. Žalobce těmito důkazy v podstatě napadá jen způsob dřívějšího hodnocení důkazů, které však bylo dle názoru soudu provedeno správně. V souvislosti s důkazy uvedenými pod bodem 4), 5), a 6) městský soud uvedl, že z těchto již správní orgány vycházely v původním správním řízení. Stejně tak byla v původním řízení posuzována i otázka pravdivosti a relevance výpovědi svědka Š., kterou dokládá důkaz uvedený pod bodem 7. Ačkoliv tedy nelze vyloučit existenci dvou vozidel v žalobcem dokládaném ději po dopravní nehodě, nic nenaznačuje tomu, že by se o rozdílná vozidla jednalo při kontrole v STK dne 16. 7. 2007 a při dopravní nehodě dne 15. 9. 2007. [6] Městský soud shrnul, že námitky žalobce směřují co do dalšího trvání existence jím kontrolovaného vozidla, což je skutečnost pro obnovu řízení zcela irelevantní. III. Důvody kasační stížnosti [7] Žalobce (stěžovatel) podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost z důvodu jeho nezákonnosti ve smyslu § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), nedostatečné opory ve spisech dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. a nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. Navrhl, aby Nejvyšší správní sodu napadený rozsudek zrušil a vrátil věc městskému soudu k dalšímu řízení. [8] Předně nesouhlasil se závěrem soudu, že žalobní námitky nebyly dostatečně konkrétní. Naopak měl za to, že určují celou skupinu důkazů svědčících o existenci dvou totožných vozidel v době provedení technické prohlídky v STK provozované stěžovatelem a následně v době dopravní nehody, což vede k důvodným pochybnostem o totožnosti vozidla, jež prošlo technickou kontrolou. Z důkazů provedených v původním řízení naopak nelze učinit kategorický závěr o totožnosti vozidla. Pochybnosti o totožnosti vozidla jsou dle stěžovatele zásadní a měly by být řádně prověřeny. To ostatně ve svém rozsudku sp. zn. 11 Ca 225/2009 uvedl i městský soud. Stěžovatel zdůraznil, že dostačující pro obnovu řízení jsou již pochybnosti o totožnosti vozidla, nemusí být s absolutní jistotou prokázáno, které vozidlo bylo na technické prohlídce u žalobce. [9] Městský soud dle názoru stěžovatele činil závěry, které nemají oporu ve spisech. Toleroval tak správnímu orgánu postup, který je v rozporu se základními zásadami správního řízení, neboť nedohledal důkazy tak, aby prokázal skutkový stav nade vší pochybnost. Soud špatně prostudoval znalecké posudky a není zřejmé, z jakého důvodu považoval za věrohodný znalecký posudek Ing. Málka vypracovaný po dopravní nehodě, a nikoliv posudek znalce Bukovského, který podle