10 As 102/2015 — Nejvyšší správní soud

10 As 102/2015- 41 - text 10 As 102/2015 - 45 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Miloslava Výborného v právní věci žalobce: Kontrolní skupina.cz, o. s., se sídlem Raisova 2274/14, Plzeň, proti žalovanému: Magistrát města Plzně, se sídlem Škroupova 5, Plzeň, zast. JUDr. Ivanou Čadkovou, advokátkou se sídlem Modřínová 2, Plzeň, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 10. 2013, čj. MMP/172337/13, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2015, čj. 57 A 125/201336, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Úřad městského obvodu Plzeň 3 (dále jen „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 4. 1. 2012 povolil odstranění stavby „Dům kultury INWEST, Americká 49, Plzeň“ na pozemcích p. č. 857/4, p. č. 857/26 a p. č. 857/41 v katastrálním území Plzeň ve vlastnictví společnosti AMÁDEUS PLZEŇ, a. s. Žalobce podal proti tomuto rozhodnutí odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 2. 2012 jako nepřípustné zamítl. Žalobce se bránil žalobou. Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 7. 5. 2013, čj. 57 A 25/2012127, rozhodnutí žalovaného pro nepřezkoumatelnost zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. Žalovaný pak odvolání žalobce v záhlaví označeným rozhodnutím opětovně jako nepřípustné zamítl. Žalobce následně podal v pořadí již druhou žalobu. Rozsudkem specifikovaným v záhlaví krajský soud žalobci znovu vyhověl, rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil zpět k dalšímu řízení. II. Stručné shrnutí argumentů obsažených v kasační stížnosti a vyjádření žalobce [2] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) podal proti rozsudku kasační stížnost. Krajský soud prý pochybil při posuzování právních otázek, konkrétně data zahájení správního řízení, identifikace žalobce a rozsahu oprávnění žalobce k námitkám. Krajskému soudu dále vytýká dílčí nepřezkoumatelnost jeho rozsudku v termínu „fáze řízení“. [3] Žalobce se ztotožňuje se závěry krajského soudu. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [4] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas a je přípustná. Důvodnost kasační stížnosti posoudil soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.); neshledal přitom vady, jimiž by se musel zabývat i bez návrhu. [5] Kasační stížnost není důvodná. [6] Soud se nejprve zabýval oprávněním žalobce vystupovat ve správním řízení [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., III.A.]. Poté, co se vypořádal s výtkou, že žalobce nemohl ve správním řízení uplatnit námitky, které se netýkají ochrany přírody a krajiny [§ 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., III.B.], posoudil oprávněnost polemiky stěžovatele s datem zahájení řízení o odstranění stavby [§ 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., III.C.], III.A. Žalobce jako občanské sdružení byl oprávněn účastnit se správního řízení, jakkoliv v době podání přihlášky do správního řízení neměl svůj nový název zapsán v základním registru osob [7] Stěžovatel předně namítá, že s žalobcem nemohl jednat jako s účastníkem řízení, neboť neměl najisto postavenou jeho právní subjektivitu. Žalobcův název neodpovídal ostatním identifikačním znakům občanského sdružení, které bylo zapsáno v základním registru osob dle § 9 odst. 4 zákona č. 83/1990 Sb., o sdružování občanů. Krajský soud prý pochybil, pokud se domníval, že změna názvu občanského sdružení nebyla v tomto případě podstatná. Pro vyloučení záměny dvou a více právnických osob se každá právnická osoba musí prokázat identifikačními znaky, které jsou v souladu s doklady a údaji vedenými v rejstřících. Stěžovatel považuje za nutné, aby všechny identifikační znaky odpovídaly skutečnosti - ne jen některé, tzn. nejen adresa sídla a identifikační číslo, ale také název právnické osoby, která usiluje o účastenství ve správním řízení. Pro ilustraci stěžovatel dodává, že ani pokud by účastníkem správního řízení měla být fyzická osoba, kterou lze identifikovat jménem, příjmením, datem narození nebo bydlištěm, nebylo by možné s ní vést řízení, pokud by tvrdila, že se jmenuje jinak, než má uvedeno v průkazu totožnosti. [8] Žalobce naproti tomu považuje za absurdní, že by se pro tehdy aktuální změnu názvu nemohl přihlásit do správního řízení. Žalobce totiž podle zákona o sdružování občanů řádně vznikl, Ministerstvo vnitra registrovalo jeho stanovy a přidělilo mu identifikační číslo. Od okamžiku této registrace žalobce má právní subjektivitu, resp. dle nynější úpravy právní osobnost. Žalobce přiznává, že pochybil, pokud změnu názvu Ministerstvu vnitra neprodleně neoznámil, tato skutečnost však nemohla mít vliv na jeho právní subjektivitu. Oznámení o změně názvu nemá jakýkoliv konstitutivní účinek, o názvu právnické osoby naopak ve smyslu její stanov rozhodují její orgány. Podklady prokazující změnu názvu žalobce v přihlášce řádně doložil, a tedy nemohlo být pochyb o tom, který subjekt se do řízení přihlašoval. Žalobce má za to, že stěžovatel nyní argumentuje účelově, aby vytěsnil nepohodlného účastníka z kontroverzního řízení. [9] Ze správního spisu plyne, že žalobce k přihlášce do řízení o odstranění stavby ze dne 17. 10. 2011 podané dle § 70 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, přiložil také stanovy občanského řízení Nebát se a nekrást.cz, na základě kterých Ministerstvo vnitra dne 24. 8. 2011 toto občanské sdružení zaregistrovalo. Jako přílohy přihlášky dále doložil kopii zápisu z jednání ustavující výkonné rady občanského sdružení Nebát se a nekrást.cz, na němž valné shromáždění jeho členů schválilo nový název sdružení, a to Kontrolní skupina.cz. Téhož dne výkonná rada zvolila za jednatele občanského sdružení Mgr. Petra Pelcla. [10] Nejvyšší správní soud se ztotožňuje s názorem krajského soudu, podle něhož změna názvu žalobce neměla vliv na jeho právní subjektivitu. Změnou názvu se žalobce nezbavil oprávnění vlastním jménem jednat, konkrétně podat přípustný návrh. Ministerstvo registrovalo žalobce pod názvem Nebát se a nekrást.cz dne 24. 8. 2011. Tím žalobce vznikl, a tedy i nabyl způsobilosti k právním úkonům, včetně procesní subjektivity. Dle stanov valná hromada žalobce mohla změnit jeho název, což se dne 2. 9. 2011 i stalo. Zákon o sdružování občanů v § 9 odst. 3 stanovil povinnost oznámit změnu názvu Ministerstvu vnitra do 15 dnů ode dne, kdy příslušné orgány sdružení o této změně rozhodly. To žalobce nesplnil. Porušení oznamovací povinnosti nicméně nemělo na změnu názvu ani na právní subjektivitu (dnes právní osobnost) žádný vliv. Zákon o sdružování občanů nijak nevázal platnost úkonu, jímž orgány občanského sdružení mění název, na jakýkoliv akt veřejné moci. Účelem evidence změny stanov, tj. i změny názvu žalobce, bylo, aby registrované stanovy odrážely aktuální stav úpravy vnitřních poměrů občanského sdružení. Akt Ministerstva vnitra měl pouze evidenční a pořádkový charakter; platnost ani účinnost změny názvu nijak nepodmiňoval (srov. usnesení NS ze dne 27. 4. 1999, sp. zn. 11 Zp 3/99, č. 62/1999 Sb. rozh. civ.). [11] S ohledem na specifika této právní úpravy nelze nynější situaci ani jakkoliv srovnávat se změnou jména fyzické osoby; ostatně bývalá úprava občanských sdružení obsahovala obdobných specifik celou řadu (srov. k tomu usnesení NSS ze dne 1. 6. 2011, čj. 1 As 15/2011  262, Děti Země - Klub za udržitelnou dopravu, část II.). [12] Tato výtka je tedy nedůvodná. III.B. Krajský soud se zatím nevyjádřil k rozsahu námitek, které mohl žalobce jako občanské sdružení uplatnit [13] Stěžovatel má za to, že krajský soud pochybil, pokud považoval za potřebné námitky žalobce věcně posoudit. I pokud by žalobce byl účastníkem řízení, jehož smyslem a cílem je ochrana přírody a krajiny, nepřísluší mu vznášet uplatněné námitky, neboť ty se netýkaly ochrany přírody a krajiny. [14] Žalobce ve svém vyjádření připomíná, že zájmy ochrany životního prostředí mohly být v demoličním řízení dotčeny. Pro účely odstranění stavby bylo potřebné opatřit povolení ke kácení dřevin. [15] Nejvyšší správní soud si povšiml, že krajský soud v bodu 42 napadeného rozsudku nad rámec ostatních důvodů uvedl, že v dalším řízení bude stěžovatel muset posoudit, zda řízení o odstranění předmětné stavby bylo „řízením, při němž mohly být dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny chráněné podle zákona o ochraně přírody a krajiny, a to nejen citací obsahu výše uvedených sdělení odborů životního prostředí Magistrátu města Plzně a Krajského úřadu Plzeňského kraje, ale je nutno vzít v úvahu, že žalobce v doplnění odvolání proti rozhodnutí o odstranění stavby podrobně namítal, jakým způsobem jsou či mohou být dotčeny jím chráněné zájmy. Upozorňoval především, že stavba obsahuje azbest, upozorňoval na vliv zátěže vyvolané demolicí, na vliv spalování benzínu stavebními stroji v lokalitě, na dotčení zájmu na ochraně krajinného