— Nejvyšší správní soud

11 Kss 1/2015- 85 - text pokračování 11 Kss 1/2015 - 93 R O Z H O D N U T Í Kárný senát Nejvyššího správního soudu složený z předsedy Mgr. Radovana Havelce a členů JUDr. Lubomíra Ptáčka, JUDr. Renáty Golkové, JUDr. Pavla Klaila, JUDr. Petra Poledne a JUDr. Olgy Pouperové projednal v ústním jednání dne 25. 6. 2015 návrh ministryně spravedlnosti, na zahájení kárného řízení ze dne 12. 2. 2015, proti Mgr. P. P., předsedovi senátu Okresního soudu v Opavě, a rozhodl t a k t o : Mgr. P. P., nar. X, předseda senátu Okresního soudu v Opavě, s e podle ustanovení § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů z p r o š ť u j e obvinění z kárného provinění pro skutek spočívající v tom, že ve věci B. O., vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 Nt 103/2014, rozhodoval dne 19. 2. 2014 v postavení předsedy senátu o přeměně ústavního ochranného léčení psychiatrického, uloženého B. O. usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 30 Nt 1203/2012, na ochranné léčení psychiatrické v ambulantní formě, aniž řádně zjistil skutkový stav, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, a aniž provedl dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí, zejména nepřibral znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, popřípadě klinické psychologie, ač pro takový postup byly splněny zákonné podmínky ve smyslu § 105 odst. 1 a § 116 odst. 1 trestního řádu, v rámci dokazování při veřejném zasedání se omezil na povšechné konstatování usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 30 Nt 1203/2012, avšak nepřečetl podstatný obsah spisu Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 30 Nt 1203/2012, a tudíž nekonfrontoval předložený návrh Psychiatrické nemocnice v Opavě se skutečnostmi a důkazy ve spise podchycenými, jež – při dodržení elementárních zásad formální logiky – mohly odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci, neprovedl důkaz svědeckou výpovědí matky B. O., u níž měla posuzovaná bydlet, veřejné zasedání dne 19. 2. 2014 vedl zcela formálním způsobem a nevyhradil mu dostatek času, což naprosto neodpovídalo povaze a závažnosti předmětu řízení, ani převažující praxi trestních soudů v obdobných věcech, přičemž z následného jednání B. O. na svobodě, kdy dne 14. 10. 2014 v objektu SŠ ve Žďáru nad Sázavou nožem napadla několik studentů a jednoho usmrtila, vyplývá, že ambulantní forma ochranného léčení zjevně nesplnila a nemohla splnit svůj účel, a takto jednal přesto, že si s ohledem na svou specializaci, zkušenosti a délku praxe musel být vědom toho, že takový způsob vedení řízení odporuje základním zásadám trestního řízení a ohrožuje důvěru veřejnosti v odborné a spravedlivé rozhodování soudů., čímž s e m ě l d o p u s t i t kárného provinění podle § 87 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, protože skutek n e n í kárným proviněním. O d ů v o d n ě n í : Návrhem podaným u Nejvyššího správního soudu, jako soudu kárného, dne 12. 2. 2015 bylo zahájeno kárné řízení s Mgr. P. P., předsedou senátu Okresního soudu v Opavě, působícím na trestním úseku tohoto soudu. Kárným návrhem bylo Mgr. P. P. (dále též „kárně obviněný“) vytýkáno, že při veřejném zasedání, konaném dne 19. 10. 2014 ve věci vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 19 Nt 103/2014, při rozhodování o přeměně ústavního ochranného léčení psychiatrického, uloženého B. O. usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2013, sp. zn. 30 Nt 1203/2012, na ochranné léčení ambulantní jako předseda senátu nerespektoval elementární ustanovení trestního řádu týkající se dokazování, neboť řádně nezjistil skutkový stav věci, o němž by nebyly důvodné pochybnosti, a neprovedl dokazování v rozsahu nezbytném pro rozhodnutí. Ministryně spravedlnosti (dále též „kárná navrhovatelka“) postupu kárně obviněného konkrétně vytýkala, že ke zjištění skutkového stavu nepřizval znalce z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, popřípadě klinické psychologie, ač pro takový postup byly splněny zákonné podmínky ve smyslu ustanovení § 105 odst. 1 a § 116 odst. 1 trestního řádu, v rámci dokazování při veřejném zasedání se omezil jen na povšechné konstatování zmiňovaného usnesení Krajského soudu v Ostravě (aniž by přečetl podstatný obsah příslušného spisu) a tudíž nekonfrontoval předložený návrh Psychiatrické nemocnice v Opavě se skutečnostmi a důkazy ve spise nepodchycenými, jež při dodržení elementárních zásad formální logiky, mohly odůvodnit jiné rozhodnutí ve věci. Kárně obviněný současně neprovedl ani důkaz svědeckou výpovědí matky B. O., u níž měla posuzovaná bydlet, a veřejné zasedání celkově vedl zcela formálním způsobem a nevyhradil mu dostatek času, což naprosto neodpovídalo povaze a závažnosti předmětu řízení, ani převažující praxi trestních soudů v obdobných věcech. Z následného jednání B. O. na svobodě, která dne 14. 10. 2014 v objektu SŠ ve Žďáru nad Sázavou napadla nožem několik studentů a jednoho usmrtila, přitom vyplývá, že ambulantní forma ochranného léčení zjevně nesplnila a ani nemohla splnit svůj účel. Vytýkaného jednání se kárně obviněný dopustil přesto, že si s ohledem na svou specializaci, zkušenosti a délku praxe musel být vědom, že takový způsob vedení odporuje základním zásadám trestního řízení a ohrožuje důvěru veřejnosti v odborné a spravedlivé rozhodování soudů. Toto jednání kárná navrhovatelka zasadila do širšího kontextu, kdy poukázala na fakt, že B. O. se v roce 2012 dopustila společensky velmi závažného jednání, kdy unesla a na životě ohrožovala nezletilé dítě a způsobila život ohrožující zranění vychovatelce, která se jí ve zmocnění dítěte pokoušela zabránit. Za toto jednání byla B. O. trestně stíhána pro pokus zvlášť závažného zločinu vraždy podle ustanovení § 140 odst. 2, odst. 3 písm. j) trestního zákoníku, ve spojení s ustanovení § 21 odst. 1 trestního zákoníku a zvlášť závažného zločinu braní rukojmí dle ustanovení § 174 odst. 1, odst. 2 písm. b) trestního zákoníku. Usnesením státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě ze dne 26. 11. 2012, sp. zn. 3 KZV 29/2012 bylo toto trestní stíhání dle ustanovení § 172 odst. 1 písm. e) trestního řádu zastaveno, neboť obviněná v době činu nebyla pro nepříčetnost trestně odpovědná. Rozhodnutí o zastavení trestního stíhání (které nabylo právní moci dne 18. 12. 2012) se opíralo o závěry znaleckých posudků z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie a psychologie, vypracované ve dnech 22. 7. 2012 a 30. 7. 2012. Z těchto posudků mimo jiné vyplynulo, že obviněná trpí paranoidní schizofrenií, tedy velmi těžkou duševní chorobou, v jejímž důsledku nemohla v inkriminované době rozpoznat protiprávnost svého jednání a nemohla své jednání ovládat, kdy její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly v době páchání činu zcela vymizelé, přičemž tato těžká duševní choroba je spojena s psychopatologickou desintegrací osobnosti, narušením vztahů k realitě a obviněná své okolí hodnotí na základě chorobných představ a bludných myšlenkových závěrů. Jelikož byl pobyt B. O. na svobodě z medicínskopsychiatrického hlediska nebezpečný, podal státní zástupce u Krajského soudu v Ostravě návrh, aby jmenované bylo uloženo ochranné léčení psychiatrické ve formě ústavní. Usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 1. 2013, č. j. 30 Nt 1203/2012  415 (které nabylo právní moci dne 5. 2. 2013) bylo tomuto návrhu vyhověno a B. O. bylo dle ustanovení § 99 odst. 1, věty druhé, odst. 4 trestního zákoníku uloženo ochranné psychiatrické léčení ústavní formou. Krajský soud při svém rozhodování vycházel ze závěrů výše zmiňovaných znaleckých posudků, přičemž akceptoval názor soudního znalce MUDr. Sedláčka, dle kterého je pobyt jmenované na svobodě pro společnost nebezpečný a vzhledem k její konstatované duševní poruše a jejímu klinickému průběhu, je třeba uložit jí ústavní psychiatrickou ochrannou léčbu. Dne 17. 1. 2014 podala Psychiatrická nemocnice v Opavě u Okresního soudu v Opavě návrh, aby B. O. byla uložená ústavní ochranná léčba psychiatrická změněna na léčbu ambulantní. Z návrhu se podávalo, že jmenovaná byla v mezidobí přeléčena aktivně elektrošoky a nastavena na medikaci, přičemž od 28. 3. 2013 byla již dlouhodobě v otevřeném rehabilitačním režimu, a to bez známek nemoci spolupracující. V průběhu skupinové psychoterapie pochopila svou nemoc a cítila lítost za spáchaný skutek, napsala také společně s matkou omluvný dopis poškozené. Po částečném uvolnění režimu zvládla víkendové dovolenky, které trávila v doprovodu matky. Rozhodla se též k abstinenci; marihuanu vidí jako nebezpečnou pro svůj duševní stav. Z těchto důvodů byla léčba shledána dostatečnou, a proto bylo navrhováno její převedení na ambulantní formu, aby jmenovaná mohla pokračovat v dalších rehabilitačních programech s delšími i ověřovacími pobyty v domácím prostředí. Pod tímto návrhem byli současně podepsáni ošetřující lékař B. O., primář příslušného oddělení a ředitel Psychiatrické nemocnice v Opavě. Věc byla Okresním soudem v Opavě (v senátě, jemuž předsedal kárně obviněný) projednána ve veřejném zasedání dne 19. 2. 2014, a to za přítomnosti