3 As 20/2015 — Nejvyšší správní soud

3 As 20/2015- 52 - text pokračování 3 As 20/2015 - 56 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Jana Vyklického a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: Ing. J. F., zastoupen Mgr. Antonínem Novákem, advokátem se sídlem Olomouc, tř. Kosmonautů 989/8, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Olomouc, Jeremenkova 1191/40a, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 12. 2011, č. j. KUOK 122121/2011, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2014, č. j. 22 A 28/2012 – 70, takto: I. Kasační stížnost se zamítá . II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: Rozhodnutím Magistrátu města Olomouce, odboru životního prostředí, ze dne 8. 8. 2011, č. j. SMOl/ŽP/55/14519/2010/Zv, byla žalobci (dále „stěžovatel“) uložena povinnost odstranit do 31. 12. 2011 stavbu „Olomouc – Řepčín, malá vodní elektrárna na levém břehu toku Střední Morava u jezu v ř. km 5,6 – stavebník Ing. J. F.“ (dále také „stavba“, případně „MVE“). Stěžovatel se bránil odvoláním, na jehož základě žalovaný rozhodnutím ze dne 9. 12. 2011, čj. KUOK 122121/2011 prvoinstanční rozhodnutí změnil co do lhůty, v níž má být stavba odstraněna, a ve zbytku jej potvrdil. Důvodem k odstranění stavby byl zásadně rozpor její realizace se stavebním povolením, respektive s předloženou projektovou dokumentací, a dále nedostatky v dodržování bezpečnostních předpisů a technických norem. Rozhodnutí žalovaného napadl stěžovatel správní žalobou, v níž vznesl celou řadu námitek proti průběhu správního řízení i závěrům správních orgánů. Lze shrnout, že nesouhlasil s tvrzením o rozporu s projektovou dokumentací, o nedostatečné kvalitě použitých materiálů a o nesprávnosti stavebních postupů. Několik znaleckých posudků, které byly v dané věci vyhotoveny, odmítl s tím, že vycházely z neúplných podkladů a nereflektují jím předložený posudek a výpočty statika. V řízení před soudem namítl nezákonnou změnu v obsazení senátu, čímž mohlo být negativně zasaženo do práva na zákonného soudce. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě Rozsudkem ze dne 9. 12. 2014, č. j. 22 A 28/2012 – 70, Krajský soud v Ostravě (dále „krajský soud“) podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“) správní žalobu zamítl. Krajský soud se nejprve zabýval otázkou změny v obsazení rozhodujícího senátu. Uvedl, že věc byla v souladu s rozvrhem práce přidělena oddělení 22 A, do něhož je zařazeno celkem sedm soudců, přičemž o rozdělení věcí mezi jednotlivé členy tohoto oddělení rozhoduje řídící předseda. Je-li věc do příslušného oddělení přidělena, stávají se zákonnými soudci všichni soudci, kteří jsou do něj dle rozvrhu práce zařazeni. Podle krajského soudu to znamená, že věc může být projednána v senátě složeném z kteréhokoli předsedy a soudců náležejících do příslušného oddělení. Proběhne-li navíc ve věci více jednání, je právo na zákonného soudce zachováno i tehdy, změní-li se složení senátu tak, že se v něm vystřídají různí soudci zařazeni do téhož soudního oddělení. Uvedenou námitku proto soud neuznal. V další části se krajský soud zabýval samotnou problematikou odstranění stavby. Podrobně zrekapituloval celý průběh správního řízení, jehož kořeny sahají až do roku 1987 a následně se detailně zabýval jednotlivými námitkami stěžovatele. Krajský soud zdůraznil, že důvodem k odstranění stavby je rozpor stavby se stavebním povolením. Připustil problémy provázející správní řízení, ale odmítl, že by ve věci rozhodovaly podjaté úřední osoby. O námitkách podjatosti bylo buď řádně rozhodnuto, nebo se netýkaly osob, které na napadeném rozhodnutí participovaly. Dále se krajský soud věnoval projektové dokumentaci a odkázal na posudky, které jí hodnotí velmi kriticky (např. posudek společnosti AQUATIS a.s. a posudek doc. Ing. Františka Čiháka, CSc.). Pokud se týká provedených změn, zjistil krajský soud, že projektová dokumentace obsahuje celou řadu poznámek, které správními orgány nebyly nikdy schváleny. Stěžovatelova tvrzení, že byly jednotlivé změny s úřady projednávány, měl proto soud za neprokázaná. Krajský soud zmínil i dílčí nesprávnosti v postupu správních orgánů. Nepřihlížel například k znaleckému posudku Ing. M. Kořenka, který nebyl znalcem v příslušném oboru, a kriticky se vyjádřil rovněž k délce správního řízení. Přesto však poznamenal, že tyto vady nemohly nezákonnost rozhodnutí způsobit. Následně se krajský soud zabýval rozporem stavby se stavebním povolením. Za stěžejný problém přitom považoval chybné provedení výztuže u nosných konstrukcí. Ty jsou dle znaleckých posudků vyztuženy místo armovacím železem pásy plechových výlisků, což je v rozporu s technickými normami. Dalším rozporem je změna profilu odpadního kanálu, který je obdélníkového tvaru místo navrhovaného kruhového. Stavba je navíc prováděna amatérským způsobem, betony jsou pórovité a nezabezpečují vodotěsnost stěn. Krajský soud upozornil, že se prakticky všichni znalci shodli v nutnosti stavbu odstranit. Poukázal rovněž na závaznost norem ČSN, které nebyly v průběhu stavby dodrženy, a odmítl výklad stěžovatele, že postačovalo provedené změny pouze zaznamenávat a následně o nich informovat při kolaudaci stavby. K znaleckému posudku Ing. Krále krajský soud poznamenal, že se zabývá toliko povahou jednotlivých závad z hlediska jejich odstranitelnosti a nikoli otázkou, zda se jedná o změny provedené v rozporu se stavebním povolením. Krajský soud souhrnně konstatoval, že dosud provedená část stavby je v rozporu se stavebním povolením. Stěžovatel měl stavbu realizovat v souladu s projektovou dokumentací, ale odchýlil se od ní a změny s příslušnými orgány nekonzultoval. Za zásadní považoval krajský soud změny v železobetonových konstrukcích, které mohou ohrožovat samotnou statiku stavby. S ohledem na tato zjištění byl postup správních orgánů aprobován. Kasační stížnost Kasační stížností ze dne 20. 1. 2015 napadá stěžovatel rozsudek krajského soudu z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) s. ř. s. Nejprve vznáší námitku proti složení senátu, který ve věci rozhodoval. Má za to, že sestavování senátu naznačené krajským soudem je ponecháno na libovůli vedoucího soudního oddělení 22 A, což je v rozporu s principem zákonného soudce. Soudní funkcionář tak může zcela libovolně sestavovat soudní senáty a v průběhu řízení je měnit. Stěžovatel takový postup považuje za svévolný a netransparentní. K samotné problematice odstranění stavby uvádí, že některé závěry soudu nemají oporu ve spisech. Dle stěžovatele nebylo v řízení vyvráceno stanovisko Ing. J. H. podpořené vyjádřením Ing. M. O., týkající se statiky dané stavby. Stejně tak posudek Ing. Krále na statickém výpočtu neshledal žádné vady. Naopak za nesprávné považuje ostatní znalecké posudky, které nejsou žádným výpočtem statiky podloženy a věc nehodnotí komplexně. Znaleckému posudku doc. Čiháka konkrétně vytýká, že vztlak vody hodnotil při výšce vodního sloupce 2,85 m, avšak reálně může být výška vodního sloupce v kašně a odpadním kanálu maximálně 1,4 m. Domnívá se, že i pro výšku vodního sloupce 2,85 m uvažovanou pro spád turbíny je dostačující tloušťka použité základové desky a její materiál. Navíc nebylo vzato do úvahy, že v kašně budou umístěna vyztužující žebra, která budou snižovat ohybový moment stěn kašny, základů i zatížení základové desky. Dle stěžovatele se nabízí rovněž možnost posílení stěn a případně celé zabetonování savky planým betonem. Za chybu pokládá stěžovatel také nepředvolání projektanta Ing. H. k výslechu. K otázce rozporu se stavebním povolením stěžovatel uvádí, že v povolení nejsou specifikovány žádné technické normy týkající se betonů a železobetonů. Požadována navíc byla zjednodušená projektová dokumentace, která neobsahuje armovací výkresy. Ty jsou řešeny až v prováděcím projektu. Dle stěžovatele proto nelze rozpor se stavebním povolením odvíjet od armovacích výkresů. Podotýká, že malé vodní elektrárny do výkonu 35 kW byly v dané době považovány za stavby jednoduché, u nichž se jistá míra svépomoci předpokládala, přičemž projektová dokumentace odpovídala tehdejším požadavkům. Upozorňuje rovněž na průtahy v průběhu celého správního řízení. Stěžovatel také uvádí, že jakékoli změny stavby předem projednával s Ing. O. K., odpovědným pracovníkem správního orgánu, který je vždy schválil a neprotestoval ani při prohlídce stavby. Změny byly navíc zakresleny do projektové dokumentace uložené na Okresním národním výboru v Olomouci. Nikde také není určeno, že by povolení změny muselo být písemné. Pro správné posouzení je podle stěžovatele zásadní vyřešit otázku, zda jsou závady na stavbě odstranitelné či nikoli. Tuto otázku přitom explicitně řeší jen posudek Ing. Krále ve prospěch zachování stavby. V závěru stěžovatel upozornil na dlouhodobě šikanózní a protiprávní přístup správních orgánů a navrhl rozsudek krajského soudu zruši