3 As 27/2015 — Nejvyšší správní soud

3 As 27/2015- 24 - text 3 As 27/2015 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Milana Podhrázkého a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: J. K., zastoupeného Mgr. Danielou Hnídkovou, advokátkou se sídlem Jablonec nad Nisou, Podhorská 434/6, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 16, o přezkoumání rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 29. 6. 2010, č. j. 787/2009-OJ-SO/21, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 11. 2014, č. j. 6 A 198/2010 - 38, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalobce se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 29. 6. 2010, č. j. 787/2009-OJ-SO/21, kterým byl jako soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem podle § 71 odst. 1 a § 73 odst. 1 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a statní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), na svoji žádost přeložen dnem 1. 7. 2010 k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. V žalobě uvedl, že od června 2009 působil ve funkci soudce Krajského soudu v Ústí nad Labem. Dne 26. 2. 2010 a 27. 4. 2010 z osobních a zdravotních důvodů požádal o přeložení k výkonu funkce k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Tuto žádost podáním ze dne 29. 6. 2010 (k poštovní přepravě podanou dne 30. 6. 2010) vzal zpět. Dříve tak nemohl učinit, neboť ve dnech 17. 6. – 24. 6. 2010 prodělal oční operaci šedého zákalu na obou očích. Zpětvzetí žádosti ministryně nevyhověla s tím, že jí bylo doručeno až dne 2. 7. 2010, tedy až po rozhodnutí o žádosti a dokonce po účinnosti přeložení. Žalobce namítl, že právo vzít žádost zpět přísluší žadateli podle § 45 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), až do okamžiku vydání rozhodnutí. Vydání rozhodnutí je předání stejnopisu jeho písemného vyhotovení k doručení, a pokud sám správní orgán doručení provádí, na písemnosti datum vyznačí se slovy „Vypraveno dne“. Žalobce na svých podáních včetně zmíněného zpětvzetí uváděl adresu svého bydliště jako adresu doručovací, nicméně napadené rozhodnutí ministryně bylo zasláno Krajskému soudu v Ústí nad Labem, ačkoliv se doručuje do vlastních rukou účastníka, a originál daného rozhodnutí navíc postrádá zmíněný dovětek s údajem o vypravení. Žalobce v návaznosti na výše uvedené připomněl závěry judikatury Nejvyššího správního soudu, podle níž se základní zásady činnosti správních orgánů plynoucí ze správního řádu vztahují nejen na klasické správní řízení, ale na veškerou činnost orgánů veřejné správy, tedy i na činnost ministra spravedlnosti jako vykonavatele státní správy soudů. Žalobce měl za to, že dosud nebylo platně o zpětvzetí jeho žádosti rozhodnuto, dané rozhodnutí tedy nemohlo nabýt právní moci a účinnosti, neboť mu dosud nebylo oznámeno a zpětvzetí žádosti je účinné. Městský soud žalobu rozsudkem označeným v záhlaví tohoto rozhodnutí zamítl. Vyšel z toho, že podle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu není vyloučeno, aby ministr spravedlnosti dané rozhodnutí doručoval prostřednictvím předsedy Krajského soudu v Ústí nad Labem. Žádost o takové doručení je úkonem směřujícím k doručení napadeného rozhodnutí a den odeslání takové žádosti spolu s příslušným rozhodnutím je pak dnem vydání rozhodnutí. Samotné rozhodnutí bylo adresováno žalobci jako účastníku řízení a také mu bylo osobně doručeno. Rozhodnutí o přeložení nemuselo být podle městského soudu žalobci zasíláno do vlastních rukou cestou držitele poštovní licence a žalovaný mohl využít i jiný způsob doručení. Správní řád ani zákon o soudech a soudcích doručení prostřednictvím daného krajského soudu nevylučuje. Městský soud přisvědčil názoru žalobce, že napadené rozhodnutí mělo být označeno údajem „vypraveno dne“ a nevyznačení tohoto údaje lze považovat za opomenutí žalovaného. Napadené rozhodnutí nicméně bylo zasláno spolu se žádostí o předání Krajskému soudu v Ústí nad Labem faxem dne 30. 6. 2010 a následně odesláno dne 1. 7. 2010. Informace o okamžiku učinění úkonu k doručení je objektivně zjistitelná ze spisu a vytýkaný nedostatek nepředstavuje takovou vadu řízení, která by mohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí. Rozhodující je podle městského soudu to, že zpětvzetí žádosti bylo žalovanému doručeno poté, kdy bylo již vydáno rozhodnutí o přeložení. Pro posouzení důvodnosti žaloby pak soud shledal nevýznamným, že napadené rozhodnutí žalobce osobně převzal až dne 19. 7. 2010, byť k přeložení došlo dnem 1. července 2010. Okamžik nabytí právní moci rozhodnutí a jeho účinků nemůže ovlivnit závěr o tom, kdy napadené rozhodnutí bylo podle § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu vydáno. Proti tomuto rozsudku městského soudu brojí žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel shrnul dosavadní průběh řízení a předně namítl, že rozhodnutí ministryně považuje za rozporné se základními zásadami definovanými v § 2 odst. 3 a odst. 4 správního řádu. Smyslem jednání stěžovatele bylo dosáhnout zpětvzetí žádosti o přeložení k výkonu funkce soudce k jinému soudu. Po prodělaných operacích šedého zákalu v rozpětí 17. 6. 2010 až 24. 6. 2010 je nebyl schopen v následujících dnech podat a učinil tak ihned, kdy mu to zdravotní stav umožnil. Správní orgán nevyložil jeho postup při zpětvzetí žádosti o přeložení k výkonu funkce v souladu s jeho vůlí. Stěžovatel dále setrval na důvodech uvedených žalobě a dodal, že nesouhlasí se závěrem městského soudu, podle něhož absence povinného údaje na napadeném rozhodnutí je sice vadou řízení, avšak tato vada nemohla mít za následek nezákonnost rozhodnutí. Údaj o vypravení totiž představuje povinný a zákonem stanovený údaj mající konstitutivní účinek, který je rozhodný pro určení okamžiku vydání rozhodnutí. Pokud soud ze správního spisu zjistil, že napadené rozhodnutí bylo odesláno 1. 7. 2010, navíc bez vyznačení povinného dodatku, je zřejmé, že stěžovatel před tímto datem (již dne 30. 6. 2010) předal k poštovní přepravě písemně provedené zpětvzetí žádosti. Napadené rozhodnutí ministryně tedy nebylo doposud platně vydáno. Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Ve vyjádření ke kasační stížnosti zdůraznil, že § 71 odst. 2 písm. a) správního řádu nevylučuje, aby ministr spravedlnosti svá rozhodnutí doručoval prostřednictvím předsedy příslušného krajského soudu. Žádost o takové doručení (průvodní dopis s takovou žádostí) je pak úkonem směřujícím k doručení rozhodnutí a den odeslání této žádosti (spolu s příslušným rozhodnutím k předání) je dnem vydání rozhodnutí. Nedostatkem bylo, že na doručovaném rozhodnutí nebyl uveden údaj o vypravení, ze správního spisu však byla příslušná data úkonů směřujících k doručením objektivně zjistitelná. Striktní nedodržení postupu podle správního řádu nemůže znamenat, že rozhodnutí nebylo doručeno. Uvedený nedostatek nepředstavuje takovou vadu řízení, která by měla za následek nezákonnost rozhodnutí. Žalovaný uzavřel, že zpětvzetí žádosti stěžovatele o přeložení k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou bylo ministryni spravedlnosti doručeno až po vydání napadeného rozhodnutí o tomto přeložení, a tedy žádosti stěžovatele o zpětvzetí jeho původní žádosti nemohlo být vyhověno. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu z hlediska uplatněných stížních bodů, jakož i ve smyslu § 109 odst. 4 s. ř. s., a po posouzení věci dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Rozhodnutím, které bylo v dané věci předmětem přezkumu ze strany městského soudu, přeložila ministryně spravedlnosti stěžovatele k výkonu funkce soudce k Okresnímu soudu v Jablonci nad Nisou. Postupovala přitom podle § 73 zákona o soudech a soudcích, podle něhož „[o] přeložení soudce rozhodne ministr spravedlnosti po projednání s předsedou soudu, k němuž je soudce překládán, popřípadě s předsedou příslušného krajského soudu, jde-li o přeložení soudce k okresnímu soudu v jeho obvodu, a po projednání s předsedou soudu, z něhož je soudce překládán, popřípadě s předsedou příslušného krajského soudu, jde-li o přeložení soudce okresního soudu v jeho obvodu. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné“ (odst. 1), přičemž „není-li stanoveno jinak, platí pro řízení a rozhodnutí přiměřeně ustanovení správního řádu“ (odst. 2). Výklad citovaného ustanovení, pokud jde o povahu rozhodnutí ministra a jeho následný soudní přezkum, provedl Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 16. 4. 2009, č. j. 5 As 13/2009 - 31 (toto i všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů jsou dostupná na www.nssoud.cz), na který účastníci v projednávané věci shodně odkazují. Nejvyšší správní zde mimo jiné konstatoval, že „… jde