4 Ads 165/2015 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 165/2015- 48 - text 4 Ads 165/2015 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: J. S., zast. JUDr. Alexandrem Belicou, advokátem, se sídlem Smetanovo náměstí 1180/7, Ostrava, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení v Praze, se sídlem Křížová 25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 14. 4. 2015, č. j. 72 Ad 37/2013 – 186, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Zástupci žalobce JUDr. Alexandru Belicovi, advokátovi, s e p ř i z n á v á odměna za zastupování ve výši 3.600 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Rozhodnutím č. I ze dne 5. 4. 2013, č. j. X, žalovaná podle § 56 odst. 1 písm. c) a § 38 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o důchodovém pojištění“) rozhodla, že žalobci se od 1. 6. 2013 odnímá invalidní důchod. V odůvodnění svého rozhodnutí konstatovala, že polský nositel pojištění dodatečně dohodnotil dobu pojištění v období 6. 2. 1973 – 15. 4. 1975 a v období 1. 5. 2003 – 18. 1. 2004 v rozsahu 2 let a 318 dnů. S takto dodatečně započtenou dobou žalobce, jehož důchodový věk činí 61 let 8 měsíců, splnil podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na starobní důchod, tj. 25 let pojištění (žalobce získal dobu pojištění v rozsahu 26 let a 348 dnů) ke dni 16. 1. 2007, kdy dosáhl důchodového věku, tedy již před vznikem invalidity, neboť podle posudku lékaře ze dne 23. 5. 2008 byl žalobce uznán plně invalidním s datem vzniku plné invalidity 7. 5. 2007. Nárok na invalidní důchod tak žalobci nevznikl. [2] Rozhodnutím č. II ze dne 5. 4. 2013, č. X, žalovaná podle § 29 písm. a) zákona o důchodovém pojištění, s přihlédnutím k čl. 45 a 46 odst. 2 nařízení Rady (EHS) č. 1408/71, nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/2004 a k nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 987/2009 přiznala žalobci od 16. 3. 2007 starobní důchod ve výši 490 Kč měsíčně s tím, přičemž jej podle nařízení vlády č. 256/2007 Sb. zvýšila od ledna 2008 na částku 517 Kč měsíčně, podle nařízení vlády č. 211/2008 Sb. jej zvýšila od srpna 2008 na částku 606 Kč měsíčně, podle nařízení vlády č. 363/2008 Sb. jej zvýšila od ledna 2009 na částku 615 Kč, podle nařízení vlády č. 281/2010 Sb. jej zvýšila od ledna 2011 na částku 634 Kč, podle vyhlášky č. 286/2011 jej zvýšila od ledna 2012 na částku 646 Kč a podle vyhlášky č. 324/2012 Sb., jej od ledna 2013 zvýšila na částku 659 Kč měsíčně, s tím, že výplata tohoto důchodu žalobci podle § 56 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění náleží od 1. 6. 2013, neboť do 31. 5. 2013 byla prováděna výplata invalidního důchodu pro invaliditu třetího stupně. [3] V řízení o námitkách žalobce vydala žalovaná rozhodnutí ze dne 18. 6. 2013, č. j. X, kterým námitky proti svým shora uvedeným rozhodnutím zamítla a tato rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění konstatovala, že v případě žalobce nebyly současně splněny podmínky nároku na výplatu starobního a plného invalidního důchodu. Žalobce totiž splnil podmínky nároku na starobní důchod již ke dni 16. 1. 2007, tj. před přiznáním plného invalidního důchodu. Nárok na plný invalidní důchod tudíž žalobci nemohl vzniknout, neboť k datu vzniku plné invalidity (7. 5. 2007) nesplnil všechny podmínky uvedené v § 38 zákona o důchodovém pojištění, jelikož ke dni vzniku plné invalidity splnil podmínky nároku na starobní důchod podle § 29 tohoto zákona. Za situace, kdy žalobci nemohl vzniknout nárok na plný invalidní důchod, nemohlo ani dojít k současnému splnění podmínek nároku na výplatu plného invalidního a starobního důchod, a nelze proto přistoupit k porovnání jejich výše a přiznání vyššího z nich. Žalobce s ohledem na dodatečný zápočet polské doby pojištění splňuje podmínky pro přiznání pouze starobního důchodu, invalidní důchod mu byl proto od 1. 6. 2013 odňat. [4] Žalobce v podané žalobě uvedl, že rozhodnutí žalované je v rozporu s nařízením Rady č. 1408/71 a neexistoval žádný právní důvod pro odnětí invalidního důchodu od 18. 6. 2009 (tohoto dne žalovaná vydala rozhodnutí č. j. X, kterým žalobci odňala plný invalidní důchod a přiznala mu starobní důchod ve výši 619 Kč měsíčně, toto rozhodnutí však bylo zrušeno rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 8. 3. 2011, č. j. 72 Cad 136/2009 – 176). Žalovaná nemůže starobní důchod žalobci přiznat před 1. 5. 2007, neboť tohoto dne mu byl v Polsku přiznán invalidní důchod. O starobní důchod žalobce požádal v roce 2009, neboť žalovaná by dle jeho přesvědčení měla vypočítat dobu jeho zaměstnání v Československu podle nejvyššího příjmu a pak se při výpočtu důchodu vrátit k 1. 5. 2007, kdy byl žalobci v Polsku přiznán invalidní důchod. Žalobce dále uvedl, že prací nezískal potřebnou dobu pojištění v délce 25 let. V doplnění žaloby poukázal na svůj zhoršující se zdravotní stav, obtížnou finanční situaci a uvedl, že žalovaná pochybila při hodnocení doby jeho zaměstnání ve společnosti První brněnská strojírna a. s., neboť mu jako dobu pojištění započítala zaměstnání od 13. 2. 1969 do 31. 12. 1970. Žalobce však zde byl zaměstnán od 7. 10. 1968 do 12. 2. 1969. V této souvislosti žalobce poukázal na potvrzení uvedené společnosti ze dne 15. 8. 2007, z kterého vyplývá, že v této společnosti nepracoval v období od 7. 10. 1968 do 31. 12. 1970. Žalobce dále vyjádřil přesvědčení, že v osobním listu důchodového pojištění mu byly jako „nemocenský příspěvek po skončení pojištění“ nesprávně započteny doby od 1. 1. 1995 do 19. 6. 1995, od 17. 6. 1997 do 23. 6. 1997, od 1. 5. 2003 do 18. 1. 2004, od 10. 9. 2005 do 7. 3. 2006. Po takto provedeném přepočtu doby pojištění má žalobce za to, že neměl ke dni vzniku invalidity odpracováno 25 let. Žalobce navrhl, aby mu krajský soud znovu přiznal plný invalidní důchod. [5] V podání ze dne 28. 4. 2014 žalobce vyjádřil přesvědčení, že mu byl od 16. 3. 2007 v rozporu s právními předpisy přiznán mnohem nižší důchod a že invalidní polský a český důchod se slučují a řídí se § 58 zákona o důchodovém pojištění. V doplnění žaloby ze dne 24. 10. 2014 podaném prostřednictvím svého zástupce, žalobce namítal, že žalovaná porušila zákon tím, že v rozhodnutí č. II neuvedla účinnost aplikovaného § 56 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění a výrokem II. rozhodnutí o námitkách zamítla námitky žalobce. Ustanovení § 56 odst. 3 zákona o důchodovém pojištění účinné od 1. 1. 2013 nelze v posuzované věci aplikovat. Ohledně rozhodnutí č. I žalobce uvedl, že v něm chybí uvedení účinnosti citovaných zákonných ustanovení (§ 38 a § 56 odst. 1 písm. c/ zákona o důchodovém pojištění). Rovněž rozhodnutí o námitkách ve výroku I. trpí touto vadou a žalobce jej proto považuje za nepřezkoumatelné a nesrozumitelné. S ohledem na výše uvedené žalobce navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalované o námitkách zrušil a rozhodl o nákladech řízení. V podání ze dne 20. 3. 2015 žalobce uvedl, že žalovaná započetla do doby pojištění také období, po které v Polsku neplatil zálohy a nebyl zaměstnán ani pojištěn. Konstatoval, že byl zaměstnán a pojištěn celkem 9054 dnů, tj. 24 let, 9 měsíců a 19 dnů, z toho v Polsku 7458 dnů a v České republice 1596 dnů. [6] Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. 72 Ad 37/2013 – 186, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ustanovenému zástupci žalobce JUDr. Alexandru Belicovi, advokátovi, se přiznává odměna za zastupování ve výši 4 828 Kč. Krajský soud nepřisvědčil námitce, v níž žalobce brojil proti odnětí invalidního důchodu a přiznání starobního důchodu. Žalobce totiž po dodatečném zhodnocení dob pojištění od 6. 2. 1973 do 15. 4. 1975 a od 1. 5. 2003 do 18. 1. 2004 polským nositelem pojištění splnil obě podmínky nároku na přiznání českého starobního důchodu a žalovaná proto nepochybila, když na základě žádosti žalobce o starobní důchod, kterou obdržela dne 6. 3. 2009, podle § 56 odst. 1 písm. c) a § 29 odst. 1 písm. a) zákona o důchodovém pojištění žalobci od 1. 6. 2013 invalidní důchod odňala a přiznala mu starobní důchod. Důvodná není ani námitka, že žalovaná měla postupovat podle polských právních předpisů, neboť za odpracované doby v České republice náleží žalobci český důchod podle českých právních předpisů a polské předpisy na přiznání důchodu za tyto doby vůbec nedopadají. K námitce týkající se dob pojištění u První brněnské strojírny, a. s., krajský soud uvedl, že v žalovaná tyto doby pojištění uvedené v osobním listu důchodového pojištění žalobce zohlednila v přiznaném starobním důchodu a jeho výši, což odpovídá i potvrzení uvedené společnosti předlože