4 As 189/2014 — Nejvyšší správní soud

4 As 189/2014- 44 - text  4 As 189/2014 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: L. B., zast. Mgr. Tomášem Řezníčkem, advokátem, se sídlem Moskevská 1440/24a, Havířov, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem Jeremenkova 40a, Olomouc, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 11. 8. 2014, č. j. 76 A 38/2012 - 37, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 10. 2012, č. j. KUOK 92000/2012, sp. zn. KÚOK/79602/2012/ODSH-SD/7273, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Olomouce (dále též „správní orgán prvního stupně”) ze dne 27. 7. 2012, č. j. SMOL/110757/2012/OARMV/PD/Ost, kterým byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. b) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu). Přestupku se žalobce dopustil tím, že dne 28. 3. 2012 v cca 21:35 hodin, v obci Olomouc, ve směru od Palachova náměstí, přes ulici Lafayettova, Třída Svobody, Havlíčkova a na ulici Krapkova, řídil osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW, r. z.: X, a to v takové době po požití alkoholického nápoje, kdy byl ještě pod jeho vlivem, což bylo zjištěno hlídkou Policie ČR, když dechovou zkouškou na certifikovaném analyzátoru alkoholu v dechu AlcoQuant 6020 výr. č. A102394, u něj byla ve 21:38 hod. naměřena hodnota 0,93 g/kg, přičemž při zohlednění maximální dovolené chyby dechového přístroje a expertně stanovené nejistoty přepočtu na hodnotu alkoholu v těle (ve výši 0,24 g/kg), tak bylo prokázáno minimální množství alkoholu v dechu ve výši 0,68 g/kg, čímž porušil § 5 odst. 2 písm. b) zákona o pozemních komunikacích. Správní orgán prvního stupně za tento přestupek žalobci podle § 125c odst. 4 písm. c) a § 125c odst. 5 zákona o silničním provozu uložil pokutu ve výši 12 000 Kč, zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na osm měsíců, s účinností ode dne nabytí právní moci tohoto rozhodnutí a dále mu podle § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích a § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb. uložil povinnost nahradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí nepřisvědčil odvolacím námitkám žalobce. Žalovaný shledal, že správní orgán prvního stupně svědeckými výpověďmi zasahujících policistů shromáždil dostatek důkazů k vydání rozhodnutí ve věci. Tito svědci žalobce ztotožnili v rámci centrální evidence obyvatel porovnáním údajů z registru a fotografie, ptali se žalobce na jméno, datum narození, rodné číslo a jeho rodinné příslušníky (jméno jeho matky za svobodna). Nevznikla přitom žádná pochybnost, že by se nejednalo o žalobce. Svědci rovněž žalobce ztotožnili i v rámci ústního jednání při poznávací konfrontaci ve výslechové místnosti. Žalobce navíc správnímu orgánu nedoložil vedle jména a příjmení identitu jím navržených svědků, nedoložil potvrzení, že dne 28. 3. 2012 byl v zaměstnání, nedoložil a ani se nesnažil doložit smlouvy, které měl v zaměstnání vypracovat v rozhodný den. Nevyužil ani možnosti předložit znalecký posudek v oboru grafologie týkající se jeho podpisů před (na ústřižcích z dechových zkoušek) a po zahájení správního řízení, přestože věděl, že správní orgán tento posudek nebude nechávat zpracovávat. Žalovaný se ztotožnil se stanoviskem správního orgánu prvního stupně, že je nadbytečný. Podle žalovaného tento nepřímý důkaz neměl sílu zpochybnit přímý důkaz v podobě svědecké výpovědi zakročujících policistů, kteří byli v přímém kontaktu s pachatelem přestupku. K věrohodnosti výpovědí policistů žalovaný dodal, že nemá důvodu pochybovat o pravdivosti jejich tvrzení, neboť na rozdíl od žalobce mají zájem na dodržování zákonů, nemají zájem na poškození žalobce a vykonávali jen svou služební povinnost. Žalovaný neshledal žádnou okolnost, která by vedla k domněnce o zaujatosti svědků – policistů. Žalobce blíže nedoložil údajného pachatele předmětného přestupku pana O. K. Správní orgán prvního stupně prokázal, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku. Žalovaný se ztotožnil se skutkovým stavem zjištěným správním orgánem prvního stupně a jeho závěrem o nepotřebnosti provedení dalších důkazů navržených žalobcem. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž namítal, že správní orgán prvního stupně postavil svá skutková zjištění na svědeckých výpovědích zasahujících policistů npor. P. A., pprap. L. S. a pprap. D. S. Osoba, která byla při kontrole ztotožněna jako žalobce, se neprokázala osobními doklady, její ztotožnění mělo proběhnout na služebně podle centrálního registru obyvatel, fotografie a dotazů na rodinné příslušníky, tato skutečnost však není ve spise uvedena. Žalobce má o tomto způsobu ztotožnění pochybnosti, proto se ve věci obrátil se stížností na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Tato stížnost byla zamítnuta. Žalobce správnímu orgánu dále vytknul, že odmítl provést navrhované důkazy, a to výslech majitele vozidla Š. T., údajné spolujezdkyně M. K., O. K., který měl řídit automobil, a osob, které v době spáchání přestupku byly ve společnosti žalobce – M. G., J. P. a dalších, odmítl i nechat zpracovat grafologický posudek na podpis žalobce. Žalobce poukázal na skutečnost, že podobná věc je v současné době šetřena Magistrátem města Ostravy, odborem dopravně správních činností pod sp.zn. S – SMO27763/12/DSČ, kdy byla opět legitimována osoba, bez osobních dokladů, která řídila shora uvedený osobní automobil a vydávala se za žalobce. V této věci byl již vyslechnut majitel vozidla Š. T., který uvedl, že vozidlo po celou dobu užíval a úvěr platil O. K. Žalobce navrhl důkaz spisem Magistrátu města Ostravy shora uvedené sp. zn. a navrhl, aby krajský soud rozhodnutí správních orgánů obou stupňů zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a přiznal žalobci náhradu nákladů řízení. Žalobce dále navrhl, aby krajský soud žalobě přiznal odkladný účinek, neboť je osobou samostatně výdělečně činnou v oblasti zprostředkování obchodu a služeb a k výkonu této činnosti potřebuje využívat osobní automobil a přiznání odkladného účinku bude mít dopad toliko do práv žalobce. Návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku žaloby krajský soud vyhověl usnesením ze dne 8. 1. 2013, č. j. 76 A 38/2012 – 22. [4] Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci, rozsudkem ze dne 11. 8. 2014, č. j. 76 A 38/2012 – 37, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává a žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobní námitku, že dokazování bylo postaveno jen na výpovědích tří svědků – zasahujících policistů, krajský soud neshledal důvodnou. Žalovaný se podrobně vypořádal se všemi provedenými a navrženými důkazy a námitkami a vyhodnotil je v souladu s § 50 odst. 3 a 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád. Krajský soud neshledal, že by správní orgány zneužily správní uvážení nebo překročily jeho meze. Krajský soud se ztotožnil s odůvodněním rozhodnutí správních orgánů, které označil za přezkoumatelné a plně odůvodněné. [5] Námitku žalobce, že ve spise není uvedeno, že osoba ztotožněná při kontrole jako žalobce, se neprokázala osobními doklady, krajský soud vyhodnotil jako neopodstatněnou, protože je v rozporu s úředním záznamem ze dne 28. 3. 2012 obsaženým ve správním spise, kde tato skutečnost uvedena je. Krajský soud se ztotožnil s argumentací správních orgánů, že nebyl dán důvod k provedení výslechů dalších žalobcem navrhovaných svědků. Skutek, který byl kladen žalobci za vinu, byl podle krajského soudu nade vší pochybnosti prokázán záznamy o dechové zkoušce a výpověďmi svědků – zasahujících policistů, které korespondovaly s podáním vysvětlení žalobcem a úředním záznamem Policie ČR ze dne 28. 3. 2012. [6] Krajský soud dospěl k závěru, že skutkový stav byl prokázán dostatečně a v souladu s § 3 správního řádu. Podpisy žalobce na záznamech o dechových zkouškách jsou fakticky shodné s jeho ostatními podpisy ve správním a soudním spise. Ohledně věrohodnosti vyjádření policistů krajský soud poukázal na ustálenou judikaturu Nejvyššího správního soudu, dle které se výpovědi policistů v zásadě považují za věrohodné, pokud neexistuje konkrétní důvod k opačnému posouzení (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 5. 2012, č. j. 8 As 100/2011 – 70, či rozsudek ze dne 27. 9. 2007, č. j. 4 As 19/2007 – 114). Krajský soud se ztotožnil s hodnocením výpovědí a osob policistů tak, jak ji provedly správní orgány. Věrohodnost výpovědí policistů podle krajského soudu podtrhuje i fakt, že žalobce dobrovolně následoval policisty na služebnu, kde byla ověřována jeho tot