4 As 21/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 21/2015- 33 - text 4 As 21/2015 - 40 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobce: M. O., zast. JUDr. Tomášem Pezlem, advokátem, se sídlem Oldřichova 23, Praha 2, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 1. 2015, č. j. 5 A 280/2010 - 35, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný rozhodnutím ze dne 23. 7. 2010, č. j. 67167/2010-NBÚ/P, podle § 121 odst. 3 a § 101 odst. 2 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 412/2005 Sb.“), v bezpečnostním řízení o zrušení platnosti veřejné listiny, zahájeném podle § 93 odst. 1 písm. c) zákona č. 412/2005 Sb., zrušil platnost osvědčení žalobce pro stupeň utajení Důvěrné číslo NBÚ-044793 (dále jen „osvědčení“), neboť ten jako držitel osvědčení přestal splňovat podmínku bezpečnostní spolehlivosti podle § 12 odst. 1 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb. Ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 27. 10. 2010, č. j. 191/2010-NBÚ/07-OP, podle § 131 odst. 4 zákona č. 412/2005 Sb., rozklad žalobce zamítl a uvedené rozhodnutí o zrušení platnosti osvědčení potvrdil. V odůvodnění rozhodnutí o rozkladu ředitel žalovaného uvedl, že žalobce nedisponuje dokladem o vysokoškolském vzdělání a není oprávněn užívat akademický titul bakalář (ve zkratce „Bc.“). Již od počátku studia na Anglo-American College in Prague mu muselo být známo, že jeho absolvováním nezíská oprávnění uvedený akademický titul užívat a že se nejedná o vysokoškolské vzdělání podle české právní úpravy. Přesto žalobce akademický titul bakalář uváděl kupříkladu u svého současného zaměstnavatele Ministerstva zahraničních věcí v osobním dotazníku, k němuž přiložil doklad o ukončení studijního programu Business Administration na Anglo-American College in Prague a diplom o udělení titulu „Bachelor of Arts in Business Administration“. Stejný vysokoškolský titul uváděl i v dotazníku fyzické osoby ze dne 22. 9. 2005, který přiložil k žádosti o vydání osvědčení adresované žalovanému. V případě dalších písemností nacházejících se v jeho personálním spise na Ministerstvu zahraničních věcí pak u svého jména uvedení zkratky akademického titulu „Bc.“, vědomě strpěl, neboť některé z nich bez výhrad podepsal. Podle žalovaného je přitom zavádějící tvrzení žalobce, že jím absolvovaný studijní program, na základě kterého obdržel vysokoškolský diplom, byl akreditován švýcarskou institucí, a že tak disponuje oprávněním k užívání akademického titulu bakalář. Věrohodná není ani související argumentace, že žalobce neměl v úmyslu klamat o svém vzdělání, ale jednal v omylu, že titul užívat může, jelikož mu to bylo sděleno při nástupu do zaměstnání u Policie České republiky s dovětkem, že policie takto jeho vzdělání chápe. Tato argumentace je totiž v přímém rozporu jednak s tím, co žalobce vypověděl při pohovoru, a jednak se sdělením Ministerstva vnitra. O motivaci žalobce, jíž byl veden při používání akademického titulu „Bc.“, lze jen spekulovat. Nicméně s jistotou je možné konstatovat, že pracovní místa, na nichž působil či působí, vyžadovala minimálně vyšší odborné nebo vysokoškolské vzdělání. Žalobce tedy využil situace, kdy vydával doklad o ukončení předmětného studia za doklad o získání vysokoškolského vzdělání v bakalářském studijním programu, a díky tomu zastával taková pracovní místa, která by jako středoškolák vykonávat nemohl, a takto uvedl v omyl nejenom Ministerstvo vnitra a Ministerstvo zahraničních věcí, ale i Národní bezpečnostní úřad při bezpečnostním řízení. Dále se žalovaný neztotožnil s tvrzením žalobce, podle něhož při předložení diplomu, který obsahuje poznámku, že škola není držitelem české akreditace k vydávání vysokoškolských diplomů, museli jeho zaměstnavatelé znát i obsah této poznámky, a proto je nemohl uvést v omyl. Z vyjádření Ministerstva vnitra a Ministerstva zahraničních věcí totiž pouze vyplývá, že žalobce předložil doklady o vysokoškolském vzdělání. Poznámka na přední straně diplomu byla pořízena pracovníkem personálního útvaru Ministerstva zahraničních věcí a v ní bylo rovněž uvedeno, že žalobce ještě potřebuje nostrifikaci z české vysoké školy. Uvedenou poznámku tak lze chápat jako seznámení se s diplomem s výhradou jeho uznání českými úřady. Na jedné straně bylo věcí zaměstnavatelů žalobce, že jím předložený vysokoškolský diplom bez dalšího akceptovali jako doklad o jeho vysokoškolském vzdělání. Na druhé straně však nelze souhlasit s tvrzením žalobce, že pokud zaměstnavatelům doklad o vysokoškolském vzdělání předložil a ti se s jeho obsahem seznámili, nemohl je uvést v omyl. Žalobce totiž předal Ministerstvu vnitra a Ministerstvu zahraničních věcí vysokoškolský diplom, který nebyl veřejnou listinou dokládající vysokoškolské vzdělání, a ačkoliv mu na personálním oddělení Ministerstva zahraničních věcí při nástupu do zaměstnání tuto skutečnost sdělili, přijali jeho vysvětlení o akreditaci studia ve Švýcarsku. V tomto vysvětlení, jež žalobce svým zaměstnavatelům ohledně svého vzdělání podal, tak lze shledat snahu o jejich oklamání či uvedení v omyl. Rovněž je podle žalovaného zapotřebí vzít v úvahu skutková zjištění týkající se zařazení žalobce na pracovní pozice u jeho zaměstnavatelů. Ve sdělení Ministerstva vnitra ze dne 12. 4. 2010 se totiž uvádí, že žalobce byl zařazen na pozici s vyšším příjmem, v důsledku čehož vznikl přeplatek, který bude předmětem dalšího šetření. Pro rozhodování v bezpečnostním řízení přitom nebylo podstatné, zda Policie České republiky či Ministerstvo zahraničních věcí si měly či mohly být vědomy toho, že žalobce nesplňuje jimi stanovené kvalifikační předpoklady pro přijetí na určitou pracovní pozici. Relevantní není ani to, zda a jakým způsobem bude z jejich strany tato záležitost řešena. Pro posouzení bezpečnostní spolehlivosti žalobce totiž je rozhodující, že vědomě předkládal svým zaměstnavatelům doklad o udělení akademického titulu bakalář, ačkoliv nebyl oprávněn jej užívat. Vzhledem k tomuto dlouhodobému, vědomému a účelově motivovanému protiprávnímu jednání existuje podle ředitele žalovaného u žalobce bezpečnostní riziko podle § 14 odst. 3 písm. d) zákona č. 412/2005 Sb., které spočívá v chování majícího vliv na jeho důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost a na jeho schopnost utajovat informace. Právní úprava ochrany utajovaných skutečností je založena na vyloučení jakýchkoli pochybností o bezpečnostní spolehlivosti. Shromážděné podklady se vyhodnocují ve vztahu k eventuální možnosti bezpečnostního rizika a pro závěr o bezpečnostní nespolehlivosti postačuje již pouhé podezření z jeho existence. Při posuzování bezpečnostního rizika se přihlíží ke všem okolnostem naznačujícím, že chování prověřované osoby má vliv na její důvěryhodnost nebo ovlivnitelnost, přičemž tyto okolnosti se hodnotí jednotlivě i ve svém souhrnu. Závěr o existenci bezpečnostního rizika v dané věci má oporu ve spisovém materiálu, který prokazuje, že účastník nejenže neoprávněně a vědomě užíval akademický titul bakalář, nýbrž i nepravdivě vyplnil písemnosti, v nichž byl tento titul uveden a které uplatnil ve vztahu ke svým zaměstnavatelům. Navíc takto postupoval i vůči Národnímu bezpečnostnímu úřadu, když svým podpisem dotazníku fyzické osoby, který je součástí žádosti o vydání osvědčení, stvrdil, že veškeré údaje uvedl pravdivě. Z tohoto postoje žalobce lze usuzovat i na jeho vztah k utajovaným informacím, neboť nelze vyloučit, že se bude chovat obdobným způsobem i při jejich ochraně. O liknavém přístupu žalobce k plnění povinností vyplývajících ze zákona č. 412/2005 Sb. ostatně svědčí i to, že v rozporu s jeho ustanovením § 66 odst. 1 písm. b) neodevzdal osvědčení, jehož platnost zanikla. Navíc úmyslné neoprávněné užívání vědecké nebo umělecké hodnosti nebo titulu absolventa vysoké školy je přestupkem podle § 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, takže důvody pro odejmutí osvědčení nejsou bagatelní. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 9. 1. 2015, č. j. 5 A 280/2010 - 35, žalobu žalobce proti uvedenému rozhodnutí o odvolání jako nedůvodnou zamítl. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že podle sdělení Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 15. 2. 2010 neudělilo ministerstvo právnické osobě Anglo-American College in Prague státní souhlas působit jako vysoká škola ani akreditaci pro studijní program ukončený titulem „Bachelor of Arts in Business Administration“. Diplom vydaný dne 15. 6. 2001 tak nelze považovat za doklad o vysokoškolském vzdělání podle zákona o vysokých školách, který by žalobce opravňoval k užívání akademického titulu bakalář. Navíc ve správním spise j