4 As 230/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 230/2015- 45 - text 4 As 230/2015 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jaroslava Vlašína v právní věci žalobce: Ing. P. P., zast. Mgr. Zuzanou Červenou, advokátkou, se sídlem Myslíkova 174/23, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 25. 9. 2015, č. j. 46 A 23/2013 – 93, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 5. 12. 2012, č. j. 170269/2012/KUSK, sp. zn. SZ 168402/2012/KUSK REG/BT, zamítl podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Beroun (dále též „správní orgán prvního stupně“), ze dne 16. 10. 2012, č. j. MBE/43730/2012/VÝST-Čp, sp. zn. 8776/2012/VÝST, kterým byla podle § 92 odst. 2 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), zamítnuta žádost žalobce ze dne 13. 8. 2012 o vydání rozhodnutí o umístění stavby plotu na pozemku p. č. 334/1 a 1165/14 v k. ú. Kozolupy, obec Vysoký Újezd, s odůvodněním, že záměr žalobce není v souladu s požadavky uvedenými v § 90 písm. a) a b) stavebního zákona, neboť do pozemků žalobce zasahuje v územním plánu navržená místní obslužná komunikace. [2] Žalobce v žalobě podané u Městského soudu v Praze v prvé řadě namítal, že odůvodnění rozhodnutí žalovaného je zcela nedostatečné a nepřezkoumatelné, neboť v něm není uvedeno, proč není možné povolit umístění stavby plánovaného plotu, přestože v jiných obdobných případech správní orgány rozhodly o umístění stavby plotů a komunikace kladně, a to i přes rozpor s regulativem uspořádání území. V postupu správních orgánů obou stupňů tak žalobce shledává porušení zásady přiměřenosti a ochrany legitimního očekávání. [3] Závěr žalovaného, že zamýšlené umístění plotu je v rozporu s územním plánem je podle žalobce nesprávný, neboť územní plán je dokument vydaný v měřítku 1:5000, které neumožňuje přesné určení umístění veřejné komunikace, a proto nemůže obstát tvrzení žalovaného, že z grafické části územního plánu vyplývá, že tato komunikace zasahuje do pozemků žalobce. Žalobce vyjádřil přesvědčení, že předmětná komunikace může být umístěna na hranici jeho pozemků a kopírovat plánované oplocení. Vyjádření Městského úřadu Beroun, odboru územního plánování a regionálního rozvoje, které bylo podkladem rozhodnutí správního orgánu prvního stupně, je podle žalobce vnitřně rozporné, neboť na jedné straně uvádí, že přesnou polohu budoucí komunikace a její umístění vůči jednotlivým pozemkům není možné určit a na druhé straně konstatuje, že plánovaná místní obslužná komunikace zasahuje do pozemků žalobce. Tomuto rozporu měly správní orgány obou stupňů věnovat pozornost. Nelze argumentovat ani průvodní zprávou obsaženou v projektové dokumentaci k záměru umístění plotu, jak činí žalovaný ve svém rozhodnutí, když konstatoval, že žalobce podal žádost o umístění stavby, přestože mu bylo známo, že navrhovaná stavba je v nesouladu s územním plánem. Tato zpráva totiž pouze respektovala uvedené vyjádření Městského úřadu Beroun. V této souvislosti žalobce odkázal na postup podle § 149 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád a vytkl žalovanému, že tímto způsobem nepostupoval, ačkoliv odvolání žalobce směřovalo i do obsahu závazného stanoviska (výše uvedeného vyjádření). [4] Žalovaný dále podle žalobce nesprávně vyhodnotil stanovisko obce Vysoký Újezd ze dne 4. 10. 2012, ve kterém vyslovila souhlas s navrženým oplocením pozemku. Žalovaný sice správně uvedl, že tato obec je podle § 85 odst. 1 písm. b) stavebního zákona účastníkem řízení, avšak dospěl k nesprávnému závěru, že není oprávněna vydávat k předmětu řízení jakákoliv stanoviska. Základním principem stavebního řízení však je, že účastníci řízení mají právo vyjádřit v řízení své stanovisko. Neexistence negativních námitek obce a její souhlasné stanovisko podle žalobce jednoznačně prokazuje soulad stavby s dotčeným veřejným zájmem na využití území. Bylo povinností správních orgánů obou stupňů uvést, jak stanovisko obce věcně hodnotily. Toto stanovisko přitom považuje žalobce za stěžejní, neboť podle § 89 stavebního zákona obec uplatňuje v územním řízení námitky k ochraně zájmů obce a jejích občanů. [5] Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 2. 2013, č. j. 3 A 16/2013 – 33, věc postoupil podle § 7 odst. 1, 2 a 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) Krajskému soudu v Praze, neboť správní orgán prvního stupně má sídlo v obvodu tohoto soudu. [6] Krajský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 2015, č. j. 46 A 23/2013 – 93, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Krajský soud nejprve poukázal na relevantní obsah správního spisu. K žalobcem namítanému porušení zásady ochrany legitimního očekávání a principu přiměřenosti krajský soud uvedl, že této zásady se nelze dovolávat v situaci, kdy je porušován právní předpis, resp. územní plán obce [ podle § 90 písm. a) stavebního zákona posuzuje stavební úřad v územním řízení, zda je záměr žadatele v souladu s vydanou územně plánovací dokumentací], neboť takové očekávání nelze považovat za legitimní. I kdyby však k určitým excesům v minulosti došlo, nelze se domáhat shodného nezákonného postupu s odkazem na zásadu rovného zacházení zakotvenou v § 2 odst. 4 správního řádu, neboť tato zásada může sloužit jako vodítko pro postup správního orgánu pouze v mezích jeho správního uvážení a v rámci přípustného výkladu právních předpisů, nikoliv nad jejich rámec. Obdobně pak nelze s odkazem na předchozí nezákonný postup ani žádat, aby bylo zasahováno do oprávněného očekávání dalších účastníků řízení, kteří naopak postupovali nebo očekávají, že bude postupováno, v souladu s právními předpisy a platným územním plánem. [7] Krajský soud se dále zabýval tím, zda žalobcův záměr stavby plotu žalobce je či není v souladu s územním plánem obce Vysoký Újezd (vyhláška č. 1/2005, o závazných částech územního plánu obce Vysoký Újezd) platným v době rozhodování žalovaného. Podle čl. 11 bod 3 uvedené vyhlášky jsou závazné zásady využití ploch a trasy komunikací. Podle čl. 7 této vyhlášky jsou plochy pro veřejně prospěšné stavby vymezeny v grafické části ve výkresu „Veřejně prospěšné stavby“ a jejich seznam je uveden v příloze č. 1 této vyhlášky pod písm. h). V uvedeném seznamu je mimo jiné uvedena síť místních komunikací. Z grafické části územního plánu obce Vysoký Újezd, konkrétně z výkresu „Využití území sídla – část doprava“ a též z výkresu „Veřejně prospěšné stavby“ plyne, že v místě, kde se nachází pozemky žalobce, které hodlal oplotit, je zakreslena žlutou barvou místní obslužná komunikace. Tento závěr lze jednoznačně učinit na základě srovnání uvedených výkresů s katastrální mapou obsaženou ve správním spise, zejména jde o srovnání delší strany pozemků parc. č. 334/21 a 334/19 a kratší strany pozemku žalobce parc. č. 334/1, které jsou zhruba stejně dlouhé. Z výkresů územního plánu plyne, že žlutě vyznačená trasa místní obslužné komunikace se od hrany pozemků parc. č. 334/21 a 334/19 nenachází ve stejné vzdálenosti, ale je mnohem blíže, tedy zcela zjevně je situována do pozemků žalobce. Soud tedy ve shodě se správními orgány obou stupňů uzavřel, že územní plán obce platný v době rozhodování na sporném pozemku vymezoval záměr, s nímž byla žádost žalobce o umístění oplocení v rozporu. [8] Byť je územní plán zpracovaný v měřítku 1:5000 a není možné přesně určit umístění místní obslužné komunikace, je třeba se podle krajského soudu ztotožnit ze závěrem žalovaného, že z grafické části územního plánu vyplývá, že tato komunikace zasahuje do pozemků žalobce. V tomto závěru přitom nelze shledat žádný rozpor, neboť celé územní plánování a navazující územní řízení je postaveno na principu postupného zpřesňování jednotlivých dokumentací (rozhodnutí). Zatímco v územním plánu je vymezen pouze koridor pro budoucí místní obslužnou komunikaci, v územním řízení je již v rámci tohoto koridoru tato komunikace konkrétně umísťována. V tomto případě ovšem do pozemků žalobce, které hodlá oplotit, zasahuje vymezený koridor celou svojí šíří. [9] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce žalobce ohledně porušení § 149 odst. 4 správního řádu, neboť žalovaný správně argumentuje tím, že on sám je ve smyslu uvedeného ustanovení nadřízeným správnímu orgánu příslušnému k vydání závazného stanoviska. Za takové situace tedy nebylo vůbec na místě vyžadovat změnu či potvrzení závazného stanoviska úřadu územního plánování, neboť žalovaný byl oprávněn tuto úvahu učinit sám. Této povinnosti přitom dostál, neboť se vyjádřil tak, že stavba plotu koliduje s polohou navrhované místní