4 As 43/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 43/2015- 40 - text 4 As 43/2015 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: ZIMBO CZECHIA s. r. o., IČ 61250988, se sídlem Na Zátorách 8/613, Praha 7, zast. JUDr. Jiřím Vaníčkem, advokátem, se sídlem Šaldova 466/34, Praha 8, proti žalované: Státní veterinární správa, se sídlem Slezská 100/7, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. 1. 2015, č. j. 78 Ad 42/2012 - 146, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Krajská veterinární správa pro Olomoucký kraj (dále jen „prvoinstanční orgán“) rozhodnutím ze dne 13. 7. 2011, č. j. KVSMIOL-3782-15/7-09/Hr, vyslovila, že se žalobkyně dopustila správního deliktu „ve smyslu ustanovení § 72 odst. 1 písm. l) veterinárního zákona, a to nesplněním požadavku stanoveného předpisem Evropských společenství na úseku veterinární péče, tím, že porušila povinnosti stanovené v čl. 4 odst. 1 a 2 nařízení Komise (ES) č. 2073/2005, o mikrobiologických kritériích pro potraviny, konkretizovaných v příloze I, kapitole 3, bod 3.2 tohoto nařízení, a to konkrétně tak, že nezabezpečila při výrobě masných polotovarů ve své provozovně četnost odběrů vzorků vyráběných masných polotovarů k vyšetření podle mikrobiologických kritérií v rozsahu a s četností stanovenou v příloze I. nařízení č. 2073/2005, neboť při kontrole provedené KVS Olomouce dne 16. 12. 2008 v provozovně Novák maso-uzeniny, Dukelská ul. v objektu Tesco, 784 01 Litovel, CZ 16441, kterou provozuje, bylo zjištěno, že účastník řízení za období od 17. 7. 2008 až do 16. 12. 2008 předložil jeden protokol o zkoušce č. 9169-9172 ze dne 21. 7. 2008 (vyšetření provedl Ústav pro vyšetřování potravin Praha Písnice), ve kterém byly uvedeny výsledky vyšetření 4 výrobků - masných polotovarů: Vepřová mletá směs, Novákova krkovička marinovaná, Ďábelská směs, Plněné papriky, vždy počet jednotek tvořících vzorek byl n=1 vyráběných v kontrolované provozovně, ačkoliv účastník řízení jako provozovatel potravinářského podniku, který provozuje zařízení vyrábějící masné polotovary, je povinen odebrat vzorky pro mikrobiologické vyšetření nejméně jednou týdně, když četnost odběru vzorků k mikrobiologickému vyšetření v předmětné provozovně snížena nebyla, resp. nebyla z požadavků na četnost odběrů vyňata;“ Prvoinstanční orgán dále vyslovil, že se žalobkyně dopustila správního deliktu „ve smyslu § 72 odst. 1 písm. f) veterinárního zákona za jednání v rozporu s ustanovením § 22 odst. 1 písm. e) citovaného zákona, které stanoví osobám, které vyrábějí, zpracovávají a uvádějí do oběhu živočišné produkty provádět soustavně vlastní kontroly hygienických podmínek výroby včetně stanovených mikrobiologických kritérií, odběru vzorků a jejich kontrolních vyšetření, vést záznamy o výsledcích těchto vyšetření, uchovávat tyto záznamy po dobu nejméně 2 let a na požádání je spolu s laboratorními protokoly poskytovat orgánům vykonávajícím státní veterinární dozor, tím, že nepředložila za období od 17. 7. 2008 do 16. 12. 2008 žádná vyšetření hygienických podmínek výroby v provozovně Novák maso-uzeniny, Dukelská ul. v objektu Tesco, 784 01 Litovel, CZ 16441, kterou provozuje, a tím nesplnila požadavek soustavné vlastní kontroly hygienických podmínek výroby včetně stanovených mikrobiologických kritérií (např. stěry z výrobního zařízení).“ Za výše uvedené správní delikty prvoinstanční orgán žalobkyni uložil úhrnnou pokutu podle § 72 odst. 3 písm. c) zákona č. 166/1999 Sb., o veterinární péči a o změně některých souvisejících zákonů (veterinární zákon), ve znění pozdějších předpisů, ve výši 60.000 Kč a současně jí uložil povinnost nahradit náklady řízení ve výši 1.000 Kč. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že žalobkyně v rozporu s nařízením o mikrobiologických kritériích pro potraviny ve své provozovně, tj. bourárna, porcovna, výrobna masných polotovarů a prodejna Novák maso-uzeniny, za období téměř pěti měsíců odebrala pouze jedenkrát vzorek vyráběných masných polotovarů, tedy nezajistila provedení stanovených vyšetření, přičemž její provozovna není vyňata z požadavků na četnost odběru vzorků podle nařízení (ES) č. 2073/2005 ze dne 15. listopadu 2005, o mikrobiologických kritériích pro potraviny. Prvoinstanční orgán dále konstatoval, že žalobkyně za kontrolované období soustavně neprováděla vlastní kontrolu hygienických podmínek výroby, včetně kontroly mikrobiologických kritérií, respektive odběru stěrů z výrobního zařízení a jejich mikrobiologické vyšetření, vyšetření porcovaného masa apod. Prvoinstanční orgán označil za přitěžující okolnost délku trvání protiprávního jednání, respektive skutečnost, že za tuto dobu žalobkyně vyšetřila pouze jedenkrát čtyři výrobky, přičemž vyšetření měla správně provádět v týdenním intervalu. V souvislosti s absencí vlastní kontroly hygienických podmínek, včetně mikrobiologických kritérií, tak žalobkyně zvýšila riziko ohrožení spotřebitele. Prvoinstanční orgán označil za polehčující okolnost, že nebyl zjištěn úmysl žalobkyně poškodit spotřebitele, přičemž zjištěné nedostatky se týkaly provozovny s malým rozsahem výroby a nebyly zaznamenány žádné případy poškození zdraví či stížností spotřebitelů. Prvoinstanční orgán konstatoval, že výši sankce zvolil s ohledem na absorpční zásadu, a spáchání více deliktů proto posoudil pouze jako přitěžující okolnost. Sankce byla stanovena na dolní hranici zákonného rozpětí s důrazem na preventivní, nikoliv represivní účinky. Žalovaná rozhodnutím ze dne 27. 12. 2011, č. j. SVS/5073/2011, změnila rozhodnutí prvoinstančního orgánu, a to tak, že období od 17. 7. 2008 do 16. 12. 2008, ve kterém mělo podle prvoinstančního orgánu dojít ke spáchání správního deliktu, nahradila v obou výrocích obdobím od 8. 8. 2008 do 16. 12. 2008, přičemž v prvním výroku dále odstranila tvrzení, že došlo k předložení protokolu o zkoušce ze dne 21. 7. 2008, č. 9169-9172. Úhrnnou pokutu ve výši 60.000 Kč žalovaná nahradila pokutou ve výši 50.000 Kč; ve zbytku prvoinstanční rozhodnutí potvrdila. V odůvodnění žalovaná uvedla, že provozovna žalobkyně byla zaregistrována až 7. 8. 2008. Žalobkyně se tedy nemohla dopouštět správních deliktů od 17. 7. 2008, ale až od 8. 8. 2008, což vedlo ke změně prvoinstančního rozhodnutí. K námitce, že protokol o kontrole vzbuzuje dojem, že deliktní jednání mělo probíhat po celý rok 2008, žalovaná uvedla, že tomu tak není a nevyplývá to ani z prvoinstančního rozhodnutí. Žalovaná odmítla, že by prvoinstanční orgán po zrušení původního rozhodnutí Městským soudem v Praze zahájil zcela nové správní řízení, a uvedla, že se jednalo o pokračování ve stávajícím řízení. Žalovaná se neztotožnila s odvolací námitkou, že prvoinstanční orgán ve svém rozhodnutí neoznačil důkazy, o které se opírají jeho tvrzení. Odůvodnění jeho rozhodnutí odkazuje na provedení kontroly a s tím související kontrolní protokol. K námitce, že prvoinstanční orgán postupoval v rozporu se zásadou materiální pravdy, žalovaná uvedla, že žalobkyně v předmětné provozovně vyráběla přibližně 0,1 tuny masných polotovarů týdně, což je zjevné z žádosti o registraci provozovny. Žalovaná proto neshledala žádný důvod, aby zjišťovala, kolik a jakých polotovarů žalobkyně v konkrétních dnech vyprodukovala. Zdůraznila, že žalobkyně za rozhodné období nepředložila žádný protokol o vyšetření vzorků, a je tedy zřejmé, že žádné vyšetření neprovedla, byť tak měla činit alespoň jednou týdně. Žalovaná dále shrnula, že žalobkyně směšuje dvě různé věcí, totiž dodržování hygienických podmínek výroby a kontrolu hygienických podmínek výroby. Povinnosti provádět vlastní kontrolu se přitom nelze zbavit pouhým poukazem na dodržování systému analýzy rizik a stanovení kritických kontrolních bodů (HACCP). Pokud žalobkyně neprovedla žádné vyšetření po dobu pěti měsíců, je zřejmé, že tuto povinnost porušila. Žalovaná odmítla podobnost projednávané věci s jinou, žalobkyní namítanou věcí. Neztotožnila se s názorem, že prvoinstanční orgán mezi podklady řízení chybně nezahrnul protokol o kontrolním zjištění ze dne 8. 2. 2011 a uvedla, že tento protokol nemá s projednávanou věcí nic společného. Neshledala pochybení prvoinstančního orgánu v poučení o opravném prostředku. Taktéž vyloučila, že by rozhodnutím prvoinstančního orgánu došlo k zásahu do volného trhu a uzavřela, že nařízení č. 2073/2005 dopadá i na provozovnu žalobkyně. Při hodnocení výše uložené sankce žalovaná přihlédla k přitěžujícím okolnostem, tj. k délce trvání deliktního jednání a k množství výrobků, které žalobkyně podle žádosti o registraci své provozovny plánovala vyrobit, i k polehčujícím okolnostem, tj. že k pochybení došlo na jediné provozovně žalobkyně, a že nedošlo k poškození zdraví spotřebitelů. Skutečnost, že délka deliktního jednání byla oproti