5 Ads 204/2014 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 204/2014- 45 - text 5 Ads 204/2014 - 49 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobkyně: I. A. M., zastoupena JUDr. Petrem Navrátilem, advokátem se sídlem Brno, Joštova 138/4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Praha 2, Na Poříčním právu 1/376, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. 11. 2014, č. j. 22 A 7/2013 - 130, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Ustanovenému zástupci žalobkyně JUDr. Petru Navrátilovi, advokátovi, s e odměna za zastupování žalobkyně n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Žalobou podanou u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 3. 2011, č. j. 2010/95665 -424, kterým bylo podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuto odvolání stěžovatelky a potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce Brno – město (dále jen „úřad práce“) ze dne 18. 10. 2010, č. j. BMA-16713/2010-J, kterým byla podle § 39 odst. 1, § 42 odst. 1, § 43 odst. 1 písm. a) a odst. 2, § 48 a § 50 odst. 1, 3, 4 a 5 a § 52 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), přiznána stěžovatelce podpora v nezaměstnanosti ode dne 18. 11. 2009 ve výši 7514 Kč měsíčně po dobu prvních dvou měsíců, ve výši 5780 Kč po dobu dalších dvou měsíců a ve výši 5202 Kč měsíčně po zbývající podpůrčí dobu, přičemž podpora v nezaměstnanosti byla stěžovatelce přiznána po podpůrčí dobu 5 měsíců. Stěžovatelka v žalobě obecně poukázala na vady správního řízení týkajícího se podpory v nezaměstnanosti a namítala, že žalovaný nepřezkoumal správnost postupu úřadu práce, neboť nevzal v úvahu skutečnost, že stěžovatelka měla tzv. „nekolidující zaměstnání“ a vrátila se z výkonu trestu odnětí svobody. Sama se přitom odhlásila z evidence úřadu práce, neboť věděla, že v prosinci 2009 dosáhne vyššího než zákonem povoleného výdělku. V průběhu jednání u krajského soudu konaného dne 6. 11. 2014 stěžovatelka vyslovila pochybnost o přiznané výši podpory v nezaměstnanosti a rovněž zpochybnila posouzení příjmů ze všech jejích zaměstnání. Poukázala dále na svou tehdejší složitou životní a rodinnou situaci, neboť pečovala sama o nezletilého syna, který však byl později soudem svěřen do výchovy svého otce. Stěžovatelka uvedla, že nebyla delší dobu zaměstnána a neplnila řádně svou vyživovací povinnost k dítěti, proto byla také následně pravomocně odsouzena a byl jí uložen nepodmíněný trest odnětí svobody, ze kterého byla propuštěna po šesti měsících dne 15. 10. 2014. Stěžovatelka opakovaně vyslovila pochybnosti o postupu správních orgánů, které její záležitost důkladně neprověřily. Krajský soud dospěl po projednání věci k závěru o nedůvodnosti žaloby stěžovatelky, proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), rozsudkem ze dne 6. 11. 2014, č. j. 22 A 7/2013 - 130, zamítl. V napadeném rozsudku krajský soud konstatoval, že sazba podpory v nezaměstnanosti byla stěžovatelce napadenými správními rozhodnutími stanovena v souladu s § 50 odst. 4 zákona o zaměstnanosti součtem měsíčních čistých průměrných výdělků, neboť stěžovatelka ukončila zaměstnání ve stejný den u třech zaměstnavatelů – V. M., BILLA spol. s r.o. a Work Service Czech s.r.o. S uvedeným postupem pro výpočet podpory stěžovatelka souhlasila (protokol ze dne 1. 12. 2009, č. j. BMA-147510/2009-1N), přesto proti rozhodnutí úřadu práce ze dne 18. 10. 2010 podala odvolání, v němž uvedla, že pro V. M. nevykonávala práci na základě dohody o pracovní činnosti od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2008, ale od 1. 1. 2008 do 31. 12. 2008. Doba od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 měla být dle stěžovatelky započtena v minulém rozhodnutí. Dále stěžovatelka uvedla, že do výše podpory mělo být započteno také její zaměstnání na Základní škole Brno, Antonínská 3, za dobu od 3. 9. 2008 do 24. 9. 2008 a že pracovní činnost na základě dohody o pracovní činnosti vykonávala pro Work Service Czech s.r.o. v době od 2. 1. 2008 do 31. 12. 2008, nikoliv od 1. 12. 2008 do 31. 12. 2008. Krajský soud neshledal pochybení v postupu žalovaného, neboť doba výkonu činnosti na základě dohod o pracovní činnosti u V. M. byla prodlužována bez jediného přerušení v době od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2008, proto nemohla být doba od 1. 7. 2007 do 31. 12. 2007 převedena do minulého rozhodnutí. Ani výdělek z pracovního poměru na Základní škole Brno, Antonínská 3, nemohl být započítán do podpory v nezaměstnanosti, protože toto zaměstnání bylo ukončeno dříve než ostatní zaměstnání se započitatelnými výdělky, když k ukončení tohoto pracovního poměru došlo již dne 24. 9. 2008. Jedná-li se o Work Service Czech, s.r.o., výkon pracovní činnosti stěžovatelky byl uveden v potvrzení zaměstnavatele ze dne 26. 11. 2009. Krajský soud proto dospěl k závěru, že žalobní námitky stěžovatelky nejsou důvodné a rozhodnutí žalovaného nevykazuje vady, pro které by muselo být zrušeno. II. Kasační stížnost Stěžovatelka napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů, které výslovně podřadila pod § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s. V kasační stížnosti stěžovatelka uvedla, že krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vychází ze skutečností, které vyplývají z rozhodnutí úřadu práce, ale nehodnotí právní stránku žalobou napadeného rozhodnutí žalovaného. Krajský soud dále dle názoru stěžovatelky nebere v úvahu skutečnost, že se po svém propuštění z výkonu trestu odnětí svobody byla dne 18. 11. 2009 zaevidovat na úřadu práce. Současně v souladu se zákonem stěžovatelka podala také žádost o podporu v nezaměstnanosti. Stěžovatelka dále vytkla krajskému soudu, že není zcela správné poučení uvedené v napadeném rozsudku o možnosti podat kasační stížnost. Rovněž tak protokol z jednání před krajským soudem byl vyhotoven s cílem „zakrýt jádro věci“, neboť je v něm uveden jen závěr, ke kterému krajský soud došel, tj. vyhlášení znění rozsudku. Krajský soud podle stěžovatelky poukazuje pouze na to, že rozhodnutím žalovaného bylo dle § 90 odst. 5 správního řádu odvolání stěžovatelky směřující proti rozhodnutí úřadu práce zamítnuto, přičemž se odvolává jen na písemné vyjádření žalovaného ze dne 10. 2. 2012. Závěrem své kasační stížnosti stěžovatelka jen obecně uvedla, že krajský soud zjistil skutečnosti, které zkreslují pravou podstatu napadeného rozhodnutí žalovaného. Navrhuje, aby Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu zrušil. III. Vyjádření žalovaného Žalovaný se ke kasační stížnosti stěžovatelky nevyjádřil. IV. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem Stěžovatelka se kasační stížností podanou v zákonem stanovené dvoutýdenní lhůtě (§ 106 odst. 2 s. ř. s.) domáhala přezkumu rozhodnutí krajského soudu, které vzešlo z řízení, jehož byla účastníkem (§ 102 s. ř. s.), její kasační stížnost splňuje všechny zákonné náležitosti (§ 106 odst. 1 s. ř. s.) a je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu podle § 109 s. ř. s., vázán rozsahem a důvody uplatňovanými stěžovatelkou v kasační stížnosti. Dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Stěžovatelka se v kasační stížnosti výslovně dovolává kasačních důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) a e) s. ř. s. Své argumenty ovšem pod uvedené důvody konkrétně nepodřazuje. Jak však plyne z rozhodovací praxe zdejšího soudu, je-li v kasační stížnosti uvedeno, jaké konkrétní vady v řízení či v úsudku se měl krajský soud dopustit a z čeho je stěžovatel dovozuje, kasační stížnost obstojí i v případě, že námitky nejsou explicitně pod určitý kasační důvod podřazeny. (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 1. 2004, č. j. 2 Afs 7/2003 - 50, publ. pod č. 161/2004 Sb. NSS; rozhodnutí zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). V nyní projednávané věci ovšem byla správní žaloba stěžovatelky věcně projednána, proto kasační důvod podle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s., tj. nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení, nepřichází v úvahu. Tento důvod je u kasační stížnosti proti meritornímu rozhodnutí krajského soudu z povahy věci vyloučen, neboť nedopadá na rozhodnutí, jimiž krajský soud rozhodl ve věci samé. Kasační důvod dle § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s. je ve vztahu ke kasačním důvodům podle písm. a) až d) téhož ustanovení důvodem speciálním (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 3 Azs 33/2004  98). Jako kasační důvody v nyní souzené věci tedy přichází v úvahu jen kasační důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) až d) s. ř. s. Z obsahu kasační stížnosti p