6 As 304/2014 — Nejvyšší správní soud

6 As 304/2014- 50 - text 6 As 304/2014 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Jany Brothánkové, soudce zpravodaje JUDr. Tomáše Langáška a soudce JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobců: a) STAKO společnost s ručením omezeným, IČ 42228468, se sídlem Bieblova 782, Hradec Králové, c) CAPITAL ASSETS a.s., IČ 27754707, se sídlem Dlouhá 101/13, Hradec Králové, d) KELCOM International, spol. s r.o., IČ 15061680, se sídlem Tomkova 124, Hradec Králové, e) J. Z., a f) T. P., všichni zastoupeni JUDr. Šárkou Veskovou, advokátkou, se sídlem Palackého 359, Hradec Králové, a b) ACCELERATE BUSINESS, a.s., IČ 27710076, se sídlem Dlouhá 101/13, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) A. S., II) I. P., III) Statutární město Hradec Králové, se sídlem Československé armády 408, Hradec Králové, IV) TURCK IMO s.r.o., IČ 27499898, se sídlem Na Brně 2065, Hradec Králové, zastoupen JUDr. Irenou Wenzlovou, advokátkou, se sídlem Sovova 709/5, Litoměřice a V) Zeta Estate, a.s., IČ 63079461, se sídlem Na Poříčí 1047/26, Praha 1 (jako právní nástupce IPB Real a. s.), týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. června 2011, č. j. 375/550/11Hr, 28824/ENV/11, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. září 2014, č. j. 3 A 180/2011 – 91, t a k t o : I. Kasační stížnost s e ve vztahu k žalobci b) o d m í t á . II. Kasační stížnost s e ve vztahu k žalobcům a), c), d), e) a f) z a m í t á . III. Žádný z žalobců n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. V. Osobám zúčastněným na řízení s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu [1] Žalobci jsou vlastníky pozemků ležících na okraji města Hradec Králové, v území mezi stávající zástavbou a přírodními památkami Na Plachtě 1 a 2. Jejich pozemky jsou určeny územním plánem k zastavění. V září 2010 rozeslal Krajský úřad Královéhradeckého kraje (dále též „krajský úřad“) dotčeným vlastníkům nemovitostí návrh na vyhlášení zvláště chráněného území na jejich pozemcích. Mělo se jednat se o přírodní památku Na Plachtě 3 (včetně ochranného pásma), jejímž úkolem bylo rozšířit územní ochranu zajišťovanou dosavadními přírodními památkami Na Plachtě 1 a 2 (ty zároveň společně tvoří evropsky významnou lokalitu soustavy Natura 2000), i na území, v němž leží pozemky žalobců. Proti návrhu na vyhlášení přírodní památky podali žalobci námitky, v nichž upozornili na zásah do svého vlastnického práva a zpochybnili potřebnost zvláštní ochrany daného území, realističnost plánu péče o navrhovanou přírodní památku a objektivnost přírodovědných pozorování, na nichž byl návrh založen. Krajský úřad podané námitky zamítl rozhodnutím ze dne 15. února 2011 č. j. 16777/ZP/2010PE, Če17. Samotná přírodní památka Na Plachtě 3 pak byla vyhlášena nařízením Královéhradeckého kraje č. 8/2012, o zřízení přírodní památky Na Plachtě 3, s účinností od 13. července 2012. [2] Žalobci se proti rozhodnutí krajského úřadu o zamítnutí námitek odvolali. Žalované Ministerstvo životního prostředí odvolání zamítlo rozhodnutím označeným v návětí tohoto rozsudku. Žalobci nebyli úspěšní ani se správní žalobou podanou Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“). Právě proti jeho rozsudku označenému v návětí směřuje kasační stížnost, kterou má posoudit Nejvyšší správní soud. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [3] Ve společné kasační stížnosti žalobci (dále též „stěžovatelé“) omezili své námitky v podstatě jen na dva zásadní body. V prvním upozorňují na zásah do svého vlastnického práva. Pozemky zakoupili v dobré víře jako pozemky určené platným územním plánem města Hradec Králové k zástavbě. Za lichý označili v této souvislosti argument městského soudu, že i na pozemcích zahrnutých do přírodní památky lze stavět, pouze je třeba k záměru získat kladné závazné stanovisko orgánu ochrany přírody. Stěžovatelé chtěli na dotčených pozemcích vystavět svá firemní sídla, resp. několikapodlažní bytové domy, přičemž je zřejmé, že takováto výstavba je neslučitelná se zákazem změn nebo poškozování přírodní památky zakotveným v § 36 odst. 2 zákona č. zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů. Podle stěžovatelů tak byl vyhlášením přírodní památky na jejich pozemcích porušen princip dobré víry a legitimního očekávání, jelikož správní orgány postupovaly v rozporu s cíli územního plánování. Náhrada za vzniklé omezení vlastnického práva závisí zcela na ochotě města Hradec Králové provést změnu územního plánu a zakotvit nový způsob využití jejich pozemků – jedině tím by se stěžovatelům otevřela cesta k žádosti o náhradu za změnu v území podle § 102 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů. Ačkoliv městský soud v rozsudku uvádí (byť pouze na okraj), že změna územního plánu již byla provedena a pozemky stěžovatelů nadále nejsou určeny k zástavbě, ve skutečnosti se podle stěžovatelů nachází nový územní plán pouze ve stadiu návrhu a není jisté, zda dojde k jeho schválení. [4] Druhá námitka pak spočívá v tom, že městský soud nedostatečně vypořádal žalobní bod, v němž poukazovali na to, že vyhlášení přírodní památky nebylo založeno na objektivních podkladech. Podle stěžovatelů 98 % nálezů chráněných živočichů je založeno na pozorování dvou zaměstnanců Agentury ochrany přírody a krajiny, kteří také následně zpracovávali plán péče o přírodní památku (RNDr. M. a Mgr. H.). Tyto dvě osoby jsou přitom aktivními členy občanských sdružení, jež se silně zasazovala o vyhlášení přírodní památky Na Plachtě 3. Stěžovatelé předložili v rámci řízení o námitkách vyjádření Ing. V. M., soudního znalce v oboru ochrany přírody, který vznesl výhrady k tvrzenému výskytu chráněných živočichů na jejich pozemcích a zpochybnil plán péče o přírodní památku jako nerealistický. Žalovaný si navzdory tomu nevyžádal stanoviska dalších odborníků, která by pomohla odstranit rozpor v odborných názorech na danou problematiku. Místo toho se podle stěžovatelů nechal ovlivnit peticí za vyhlášení přírodní památky Na Plachtě 3, kterou podepsalo 13 000 osob z celé České republiky. [5] Ke kasační stížnosti se vyjádřily osoby zúčastněné na řízení 1) a 2), které taktéž nesouhlasí s napadeným rozsudkem. Poukázaly na to, že Agentura ochrany přírody a krajiny v roce 2008 omezila na základě jednání s vlastníky některých dotčených pozemků a se zástupci města Hradec Králové rozsah evropsky významné lokality tak, že nezasahovala na jejich pozemky. [6] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti omezil jen na stručný odkaz na rozsudek městského soudu. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud shledal, že podmínky řízení jsou splněny u všech stěžovatelů, kromě stěžovatelky b), která ani na výzvu soudu nezaplatila soudní poplatek ani nepředložila plnou moc udělenou advokátce pro řízení o kasační stížnosti. [8] Usnesení s výzvou k zaplacení soudního poplatku a k předložení plné moci udělenou advokátovi nebo prokázání příslušného vzdělání (§ 105 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „s. ř. s.“) bylo stěžovatelce b) doručeno prostřednictvím datové sítě do datové schránky v sobotu dne 31. ledna 2015, soudní poplatek však nebyl zaplacen ani ve stanovené lhůtě jednoho týdne, ani později v průběhu řízení o kasační stížnosti, stejně tak nebyla předložena plná moc udělená advokátce, ani nebylo prokázáno požadované právnické vzdělání. Nejvyšší správní soud proto kasační stížnost ve vztahu ke stěžovatelce b) odmítl podle § 46 odst. 1 písm. a), ve spojení s § 120 s. ř. s. Nad rámec tohoto důvodu Nejvyšší správní soud doplňuje, že přicházelo v úvahu i zastavení řízení pro nezaplacení soudního poplatku podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s § 47 písm. c) s. ř. s. [9] Kasační stížnost ostatních stěžovatelů vyhodnotil Nejvyšší správní soud jako přípustnou. Nejvyšší správní soud poté kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [10] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval druhou uplatněnou námitkou, v níž stěžovatelé zpochybňují zjištěný skutkový stav, který byl podkladem pro rozhodnutí o vyhlášení přírodní památky Na Plachtě 3. Městský soud se s touto námitkou vyrovnal poukazem na to, že zaměstnanci Agentury ochrany přírody a krajiny nemohou být shledáni podjatými ve smyslu § 14 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, neboť se bezprostředně nepodíleli na rozhodování správních orgánů o námitkách stěžovatelů. Připravovali v dané věci pouze odborné podklady a plán