Stručně: Paragraf 36 zákona č. 114/1992 Sb. definuje přírodní památku jako menší přírodní útvar s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, který může být vyhlášen orgánem ochrany přírody, a zakazuje jeho poškozování.
§ 36 Přírodní památka
(1) Přírodní útvar menší rozlohy, zejména geologický či geomorfologický útvar, naleziště vzácných nerostů nebo ohrožených druhů ve fragmentech ekosystémů, s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, a to i takový, který vedle přírody formoval svou činností člověk, může orgán ochrany přírody vyhlásit za přírodní památku; stanoví přitom také její bližší ochranné podmínky.
(2) Změna nebo poškozování přírodní památky nebo její hospodářské využívání vedoucí k jejímu poškození jsou zakázány.
HLAVA ŠESTÁ
Paragraf 36 zákona č. 114/1992 Sb. definuje přírodní památku jako menší přírodní útvar s regionálním ekologickým, vědeckým či estetickým významem, který může být vyhlášen orgánem ochrany přírody, a zakazuje jeho poškozování.
Co to znamená v praxi
Orgán ochrany přírody může vyhlásit za přírodní památku menší území, které má regionální význam, například kvůli geologickým útvarům, nalezištím vzácných nerostů nebo ohrožených druhů.
Při vyhlášení přírodní památky jsou zároveň stanoveny její bližší ochranné podmínky, které upřesňují, co je na daném území povoleno a co zakázáno.
Je zakázáno měnit nebo poškozovat přírodní památku, stejně jako ji hospodářsky využívat způsobem, který by vedl k jejímu poškození.
Na co si dát pozor
I útvary, které formoval člověk, mohou být vyhlášeny za přírodní památku, pokud splňují daná kritéria.
Zákaz poškozování se vztahuje i na hospodářské využívání, které by mohlo vést k poškození památky.