7 As 88/2015 — Nejvyšší správní soud

7 As 88/2015- 59 - text 7 As 88/2015 - 67 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Hubáčka a soudců JUDr. Elišky Cihlářové a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: Ing. J. B., bytem Čajkovského 2421/15, Praha 3, zastoupený Mgr. Janem Lukovským, advokátem, se sídlem Koněvova 2660/141, Praha 3, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2015, č. j. 8 A 93/2013 – 144, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce – advokátovi Mgr. Janu Lukovskému – s e u r č u j e na odměně za zastupování a na náhradě hotových výdajů částka ve výši 8.228 Kč, která mu bude zaplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Včas podanou kasační stížností se žalobce Ing. J. B. domáhá u Nejvyššího správního soudu vydání rozsudku, kterým by bylo zrušeno usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 3. 2015, č. j. 8 A 93/2013 – 144, a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud v Praze (dále také „městský soud“) napadeným usnesením ze dne 16. 3. 2015, č. j. 8 A 93/2013 – 144, odmítl žalobu Ing. J. B., kterou se domáhal přezkoumánání a zrušení rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti ze dne 4. 4. 2013, č. j. 309/2012 OSD-ZN/14, jímž bylo k odvolání žalobce zrušeno usnesení předsedy Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2012, č. j. Spr 2777/2012 - 82, a řízení zastaveno. Správní soud při svém rozhodování vyšel z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2013, č. j. 7 As 96/2013 – 95, jímž bylo zrušeno z důvodu nepřezkoumatelnosti dřívější usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 7. 2013, č. j. 8 A 93/2013 – 46, o odmítnutí žaloby Ing. J. B. proti shora uvedenému rozhodnutí Ministerstva spravedlnosti, a věc byla vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Městský soud nejprve poukázal na to, že mu Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku uložil, aby si nejprve vymezil, zda a jak se úkon správního orgánu ze dne 4. 4. 2013 projevil v jeho právní sféře, poté vyšel z judikatury správních soudů (především z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, č. j. 6 A 25/2002 – 42, z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 5. 2008, č. j. 4 Ans 9/2007 – 197 a z rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 10. 2008, č. j. 8 As 47/2005 – 86) a ve světle uvedených zjištění se posléze podrobně zabýval konkrétními námitkami obsaženými v žalobě. Správní soud se proto nejdříve zabýval otázkou, zda lze žalobou napadené správní rozhodnutí přezkoumat ve správním soudnictví, resp. zda toto rozhodnutí naplňuje všechny znaky rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. (v případě záporné odpovědi by byla žaloba nepřípustná), nebo zda je ze soudního přezkumu vyloučeno podle ust. § 70 písm. a) s. ř. s. Nejprve konstatoval obsah ust. § 2, § 65 odst. 1 a § 70 písm. a) s. ř. s. a dospěl k závěru, že úkon správního orgánu, který splňuje formální znaky rozhodnutí podle správního řádu, lze považovat za správní rozhodnutí ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. pouze tehdy, když se jednostranný úkon orgánu moci výkonné, vztahující se ke konkrétní věci a ke konkrétním adresátům, závazně a autoritativně dotýká právní sféry žalobce. Nejde tedy o to, zda úkon správního orgánu založil, změnil či zrušil práva a povinnosti žalobce, nýbrž o to, zda se – podle tvrzení žalobce v žalobě – negativně projevil v jeho právní sféře. Procesní povaha správního rozhodnutí, jímž bylo v posuzované věci řízení zastaveno, proto sama o sobě toto rozhodnutí nezařazuje mezi rozhodnutí vyloučená z přezkumné činnosti správních soudů ve smyslu ust. § 70 písm. a) s. ř. s. Závěr, že žalobou napadené rozhodnutí není rozhodnutím ve smyslu ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. však vyplývá z jiných okolností této věci. Žalovaný zrušil napadeným správním rozhodnutím ze dne 4. 4. 2013 rozhodnutí předsedy Městského soudu v Praze o podání žalobce ze dne 29. 10. 2012, kterým se žalobce domáhal vyškrtnutí MUDr. V. Ř. ze seznamu znalců pro jeho domnělá pochybení při vypracování znaleckého posudku ve věci projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. 12 C 251/2007. Zákon č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění účinném od 1. 1. 2012, přitom spojuje zánik práva vykonávat znaleckou činnost buď s určitou právně významnou událostí, s rozhodnutím vydaným z úřední povinnosti nebo s žádostí o vyškrtnutí ze seznamu znalců. Výčet důvodů pro zánik tohoto práva je ale taxativní a institut žádosti na zánik tohoto práva je upraven výhradně v ust. § 20a písm. f) citovaného zákona. Vzhledem k tomu, že důvody zániku tohoto práva, jež vyvěrají z pochybení, nedostatku způsobilosti či objektivní překážky na straně znalce, jsou upraveny v ostatních ust. § 20a a § 20b zákona o znalcích a tlumočnících, že v ust. § 20a písm. f) citovaného zákona je užit obrat „právo vykonávat znaleckou činnost zaniká znalci na základě písemné žádosti o vyškrtnutí ze seznamu znalců a tlumočníků podané ministerstvu spravedlnosti nebo předsedovi krajského soudu…“(nikoliv tedy obrat „návrh“, ale obrat „žádost“), že není ani upřesněna osoba oprávněná k jejímu podání a stanovena kriteria pro její posouzení, nutno dospět k závěru, že touto žádostí třeba rozumět výhradně žádost znalce samotného, která neponechává ministerstvu spravedlnosti žádný prostor pro její odmítnutí. Předpisy správního práva navíc rozeznávají dvojí možný způsob zahájení správního řízení, a to zahájení řízení na základě žádosti nebo jiného návrhu (§ 44 správního řádu) a zahájení řízení z moci úřední (§ 46 správního řádu). Zahájení správního řízení je s dojitím určitého podání správnímu orgánu spojeno jedině tehdy, když tento důsledek právní předpisy předvídají, typicky v těch případech, kdy se žadatel domáhá, aby mu správní orgán rozhodnutím založil nějaké právo. Ani zákon o znalcích a tlumočnících ani žádný jiný právní předpis však žalobci jako zástupci veřejnosti neumožňuje jeho podáním zahájit správní řízení o vyškrtnutí znalce ze seznamu znalců. Pokud tedy správní orgán prvního stupně dospěl k závěru, že podáním žalobce ze dne 29. 10. 2012 bylo zahájeno správní řízení o vyškrtnutí dotčeného znalce, byť toto podání vzápětí vyhodnotil jako zjevně právně nepřípustné, neměl jeho názor oporu v zákoně a řízení bylo zahájeno nezákonně. Postup správního orgánu, jenž odmítl vést správní řízení (zrušil rozhodnutí v něm vydané a řízení zastavil) o žalobcově podání, které podle zákona nemohlo mít za následek zahájení správního řízení, nelze již z povahy věci považovat za dotčení právní sféry žalobce. Zákon nedává žalobci žádnou možnost podáním zahájit řízení o vyškrtnutí znalce ze seznamu znalců a proto se nemohlo právní sféry žalobce nikterak dotknout zastavení nezákonně zahájeného řízení. Rozhodnutí správních orgánů obou stupňů se tak nedotýkala žádných žalobcových práv ani právem chráněných zájmů a ve svém souhrnu se v jeho právní sféře nijak neprojevila; jediným „zájmem“ žalobce, jehož se tato rozhodnutí dotkla, bylo jeho přání, aby došlo k vyškrtnutí MUDr. V. Ř. ze seznamu znalců. Ostatně ani žalobní tvrzení neobsahují žádné skutečnosti, které by svědčily pro závěr, že další výkon znalecké činnosti MUDr. V. Ř. se dotkne žalobcovy právní sféry. Je tomu tak proto, že žalobce ani v teoretické rovině nenačrtl žádnou souvislost mezi dalším výkonem znalecké činnosti tohoto znalce a svou právní sférou. Výkon znalecké činnosti MUDr. V. Ř. probouzí žalobcovu nelibost, neboť se domnívá, že tento znalec nevykonával v souladu se zákonem své povinnosti znalce ustanoveného v civilním řízení, v němž se žalobce mohl bránit proti jeho závěrům příslušnými procesními prostředky. Pocit libosti či nelibosti s určitou skutečností, ale ani ničím nepodložené tvrzení žalobce, že se rozhodnutí dotýká jeho právní sféry (žalobce nic takového ve skutečnosti ani netvrdil), však nemůže samo o sobě ještě založit aktivní žalobní legitimaci podle § 65 odst. 1 s. ř. s. Pokud by tomu tak bylo, mohl by se prakticky každý pasovat do role veřejného žalobce, který se může domáhat přezkoumání jakéhokoli rozhodnutí správního orgánu (podmínkou žalobní legitimace podle ust. § 65 odst. 1 s. ř. s. není účastenství v řízení). Legitimace podle tohoto ustanovení vyvěrá z objektivního vztahu žalobce k věci v hmotněprávní rovině. Proto ji také nemohlo založit ani procesní pochybení správního orgánu prvého stupně, jenž o podání, které shledal zjevně právně nepřípustným, rozhodl ve správním řízení, ačkoli je měl vyřídit toliko neformálně. Ostatně žalobci není zákonem svěřena ochrana veřejného zájmu spočívající v dozoru nad znalci, jež by ho opravňovala k tomu, aby se domáhal ochrany svých procesních práv podle ust. § 65 odst. 2 s. ř. s. Městský soud v Praz