8 As 35/2015 — Nejvyšší správní soud

8 As 35/2015- 36 - text 8 As 35/2015 - 42 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Passera a soudců JUDr. Michala Mazance a Mgr. Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: nezl. K. V., zastoupené zákonným zástupcem JUDr. P. V., proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 3-5/449, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 3. 2013, čj. JMK 9512/2013, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 2. 2015, čj. 30 A 37/2013 – 103, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. 1. Městský úřad Vyškov, odbor správních a vnitřních věcí, ohlašovna, rozhodnutím ze dne 14. 1. 2013, čj. MV 50/2013-5, nezaevidoval změnu místa trvalého pobytu žalobkyně podle § 10 odst. 9 zákona č. 133/2000 Sb., o evidenci obyvatel a rodných číslech a o změně některých zákonů (zákon o evidenci obyvatel), ve znění pozdějších předpisů. 2. Žalovaný zamítl odvolání žalobkyně rozhodnutím ze dne 19. 3. 2013, čj. JMK 9512/2013. II. 3. Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 12. 2. 2015, čj. 30 A 37/2013 – 103, zamítl. Rozsudek krajského soudu je, stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí správních soudů, dostupný na www.nssoud.cz a soud na něj na tomto místě pro stručnost zcela odkazuje. III. 4. Žalobkyně (stěžovatelka) brojila proti rozsudku krajského soudu kasační stížností z důvodu uvedeného v § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. 5. Úvodem stěžovatelka poznamenala, že krajský soud rozhodl v nepřiměřeně dlouhé době dvou let, přestože se podle něj mělo jednat o jednoduchý právní případ. Nadto z výroku „žaloba se zamítá“ není zřejmé, jakou žalobu soud zamítl. Výrok by měl vymezit obsah rozhodnutí ve věci samé. 6. Dále stěžovatelka namítla, že je nezákonné, ústavně nepřijatelné a rozporné s duchem zákona i principem právní jistoty, pokud správní orgány požadovaly, aby stěžovatelka předložila za účelem změny trvalého pobytu občanský průkaz v situaci, kdy jí první občanský průkaz ještě nebyl vydán, a zároveň požadovaly, aby si nejprve vyřídila tento první občanský průkaz s již neplatnou adresou trvalého pobytu. Krajský soud vyložil věc obdobně mechanicky jako správní orgány. 7. Stěžovatelka chtěla v novém bydlišti požádat o vydání občanského průkazu spolu s ohlášením změny trvalého pobytu. Zákon o evidenci obyvatel takovou situaci výslovně neřeší a stanoví pouze, že osoba starší 15 let je povinna při ohlášení změny trvalého pobytu mj. předložit občanský průkaz. Pokud ovšem stěžovatelka neměla v době ohlášení změny trvalého pobytu ještě první občanský průkaz, bylo povinností ohlašovny ověřit si jinými důkazními prostředky rozhodné údaje o totožnosti stěžovatelky a o skutečnostech týkajících se tvrzené změny místa trvalého pobytu. Shodný názor vyjádřil i veřejný ochránce práv JUDr. Varvařovský. 8. Povinnost správního orgánu provést ohlášenou změnu trvalého pobytu lze dovodit i ze zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů. Občanský průkaz je veřejnou listinou, u níž se předpokládá správnost a pravdivost zapsaných údajů, není-li prokázán opak. Nepřichází v úvahu, aby se žadatel nebo správní orgán vědomě spolupodíleli na vydání občanského průkazu s nepravdivým údajem. Výjimkou je pouze zrušení místa trvalého pobytu (§ 10 odst. 5 zákona o evidenci obyvatel). 9. Z § 5 odst. 1 písm. b) zákona o občanských průkazech vyplývá, že u žadatele o první občanský průkaz je správní orgán oprávněn požadovat doplnění dokladů potřebných k odstranění případných rozporů s údaji v registru obyvatel. Takovým rozporem může být nesoulad mezi údajem v registru a tvrzením žadatele. Pokud by nebylo smyslem § 5 zákona o občanských průkazech, aby údaje v občanském průkazu odpovídaly skutečnosti, postrádalo by předmětné ustanovení smysl. Obdobně lze požadavek na správnost údajů v občanském průkazu dovodit z § 14 odst. 1 písm. d) bodu 9 zákona o občanských průkazech, který stanoví povinnost požádat o vydání občanského průkazu do 15 dnů od ohlášení změny trvalého pobytu. 10. Správní orgány postupovaly v rozporu se zákonem, pokud požadovaly, aby stěžovatelka měla v občanském průkazu uvedeno místo trvalého pobytu, které neodpovídá skutečnosti a které je i proti její vůli, neboť ohlásila změnu místa trvalého pobytu ještě před podáním žádosti o občanský průkaz. Občan má podle zákona o evidenci obyvatel právo zvolit si kterékoliv místo trvalého pobytu na území České republiky. Nejvyšší správní soud zdůraznil, že předchozí i současná právní úprava ukládá povinnost udržovat aktuální stav zápisů v občanském průkazu (rozsudek ze dne 17. 10. 2007, čj. 1 As 36/2007 – 42). 11. Pokud právní řád vytváří souladný systém právních předpisů a občanský průkaz má obsahovat aktuální (správné) údaje, nelze po občanu požadovat, aby si nechal vystavit první občanský průkaz s vědomě nesprávným údajem o trvalém pobytu pouze z formálních důvodů, aby byl předložen ohlašovně k provedení změny trvalého pobytu a aby poté občan musel přistoupit i ke změně občanského průkazu. Takový výklad je absurdní a je v rozporu s legitimním očekáváním občana, že správní orgány a soudy postupují při výkladu právních norem bezrozporně a v souladu judikaturou vyšších soudů. 12. Podle stěžovatelky krajský soud postupoval formalisticky, pokud přisvědčil tvrzení správního orgánu ohledně přijetí žádosti stěžovatelky o vydání prvního občanského průkazu, aniž by provedl dokazování. Stěžovatelka namítla již ve správním řízení, že byla uvedena správním orgánem v omyl (viz protokol o ústním jednání před městským úřadem ze dne 15. 3. 2013). Soud by neměl hodnotit, zda stěžovatelka sama vytvořila absurdní situaci, ale měl posoudit, zda požadavek správního orgánu konat nesmyslné byrokratické postupy je slučitelný s postupy v demokratickém právním státě. Stěžovatelka se domnívala, že správní orgán chtěl vytvořit situaci, ve které by neměla možnost se proti jeho postupu účinně bránit. 13. Krajský soud nesprávně uzavřel, že osoba, které dosud nebyl vydán první občanský průkaz, nemůže účinně dosáhnout změny svého trvalého pobytu, dokud nepředloží příslušné ohlašovně občanský průkaz s nesprávným údajem o původním trvalém pobytu. IV. 14. Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. V. 15. Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). 16. Kasační stížnost není důvodná. 17. Podstata sporu spočívá v otázce, zda stěžovatelka byla povinna doložit k žádosti o změnu trvalého pobytu občanský průkaz, nebo zda mohla požadavek § 10 odst. 6 písm. b) zákona o evidenci obyvatel splnit jiným způsobem. 18. Podle předmětného ustanovení je občan povinen při ohlášení změny místa trvalého pobytu „b) předložit občanský průkaz, u něhož není oddělena jeho vyznačená část v důsledku změny místa trvalého pobytu; občan po ukončení pobytu v cizině předkládá cestovní pas, občan po nabytí státního občanství České republiky předkládá doklad o nabytí státního občanství“. 19. Povinnost předložit občanský průkaz je formulována natolik jednoznačně, že nevzbuzuje pochybnosti o tom, jaký doklad má být předložen. „Občanský průkaz“ je zákonným pojmem, jehož formální i obsahové náležitosti jsou vymezeny v § 2 a § 3 zákona o občanských průkazech. Podle důvodové zprávy k zákonu o občanských průkazech „v České republice neexistuje žádný doklad, který by rozsahem údajů nahrazoval občanský průkaz“ (sněmovní tisk č. 271/0, 3. volební období, digitální repozitář Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, www.psp.cz). Také Nejvyšší správní soud potvrdil v rozsudku ze dne 28. 5. 2009, čj. 4 As 67/2008 – 50, že občanský průkaz obsahuje takový soubor údajů, kterému ve svém celku neodpovídá žádný jiný doklad či veřejná listina. 20. Alternativní možnost předložení jiného dokladu zákon stanoví pouze pro zvláštní případy návratu z ciziny nebo nabytí státního občanství. Tyto výjimky se ovšem v posuzované věci neuplatní. 21. S možností předložit za určitých okolností jiný doklad než občanský průkaz počítá návrh novely zákona o evidenci obyvatel, na který poukázal veřejný ochránce práv JUDr. Varvařovský ve vyjádření ze dne 17. 5. 2013 doloženém stěžovatelkou v řízení před krajským soudem. Podle návrhu mělo být nově umožněno „prokázat totožnost občanským průkazem nebo, nemá-li platný občanský průkaz, jiným obdobným dokladem, který je veřejnou listinou, nebo jiným hodnověrným způsobem“ (sněmovní tisk 991/0, 6. volební období, bod 18, předložený Poslanecké sněmovně dne 22. 4. 2013). Z informací obsažených v digitálním repozitáři Poslanecké sněmovny ovšem vyplývá, že předmětný vládní