9 Ads 126/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 126/2015- 22 - text 9 Ads 126/2015 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Ing. M. B., zast. JUDr. Jiřinou Lužovou, advokátkou se sídlem Dušní 22, Praha 1, adresa pro doručování: Bavorská 856, Praha 5, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 6. 2012, č. j. X/315-AT, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2015, č. j. 4 Ad 44/2012 – 50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalované. Tímto rozhodnutím byly zamítnuty námitky stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 30. 3. 2012, č. j. X/424 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byl stěžovateli od 1. 11. 2011 snížen starobní důchod podle § 56 odst. 1 písm. c) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“), s přihlédnutím k článku 12 odst. 2 Smlouvy o sociálním zabezpečení mezi Českou republikou a Spojenými státy americkými publikované pod sdělením č. 85/2008 Sb. m. s. (dále jen „Smlouva“), a to na částku 5 634 Kč měsíčně. I. Vymezení věci [2] V podané žalobě stěžovatel uvedl, že ke změně výše původně přiznaného starobního důchodu ve výši 6 154 Kč došlo na základě jeho podnětu poté, co inicioval po vyžádání mzdových listů od tehdejšího zaměstnavatele zrekonstruování evidenčního listu důchodového zabezpečení za období let 1978 – 1980. Při vydání původního rozhodnutí o přiznání důchodu žalovaná sice započetla dobu stěžovatelova zaměstnání, které podle potvrzení tehdejšího zaměstnavatele trvalo do 31. 10. 1980, nezapočetla však v tomto zaměstnání dosažené příjmy, neboť zaměstnavatel řádně nevyhotovil evidenční list důchodového zabezpečení a neodeslal jej k založení do centrální evidence. Protože v evidenci žalované byly k dispozici naposledy stěžovatelovy příjmy dosažené v zaměstnání v roce 1977, postupovala žalovaná původně při výpočtu starobního důchodu tak, že příjem dosažený v roce 1977 použila pro účely stanovení výpočtového základu stěžovatelova starobního důchodu. Poté, co byl na základě dohledaného mzdového listu zrekonstruován stěžovatelův evidenční list důchodového zabezpečení za roky 1978 – 1980, vydala žalovaná prvostupňové rozhodnutí a snížila původně přiznaný důchod. [3] Nesprávnost postupu žalované spatřoval stěžovatel v tom, že jeho celkový zdaněný příjem za rok 1980 činil podle mzdového listu 28 226 Kčs. Odpočet částky 2 363 Kčs, který provedla Pražská správa sociálního zabezpečení při rekonstrukci evidenčního listu důchodového zabezpečení, neodpovídá skutečnosti, neboť žádná zde původně zúčtovaná a řádně zdaněná částka nebyla stěžovatelem vrácena. Za rok 1980 má být správně vykázán příjem v celkové výši 28 226 Kčs. [4] Městský soud v napadeném rozsudku konstatoval, že při výpočtu starobního důchodu bylo vycházeno z evidenčního listu důchodového zabezpečení, který byl vyhotoven Pražskou správou sociálního zabezpečení na základě stěžovatelem předložených mzdových listů. Ze mzdového listu za rok 1980 je zřejmé, že byla stěžovateli zaměstnavatelem vyplacena mzda naposledy za srpen 1980. Mzda, která byla v tomto listě zaznamenána za září 1980, byla v částce 2 363 Kč stornována. Soud dospěl k závěru, že tento postup odpovídá skutečnosti, že stěžovatel ukončil řádnou dovolenou dne 6. 8. 1980 a v září 1980 neměl proto nárok na výplatu mzdy, neboť se v tuto dobu nacházel ve Švýcarsku a probíhalo řízení o jeho žádosti o udělení azylu. Je tedy nepochybné, že mu mzda v částce 2 363 Kčs nebyla vyplacena. K námitce, že se jednalo o řádně zdaněnou částku, soud uvedl, že je ze mzdového listu zřejmé, že nedošlo ke zdanění, neboť i daň, která měla být ze mzdy odvedena, byla označena minusovým znaménkem, a celý řádek byl na tomto mzdovém listu označen jako storno. Soud proto stěžovateli nemohl dát za pravdu v tom, že mu uvedená částka měla být připočtena k celkovému vyměřovacímu základu za rok 1980. V evidenčním listu důchodového zabezpečení uvedená hrubá mzda vyplacená za rok 1980 v částce 25 863 Kčs odpovídá předloženému mzdovému listu. [5] Stěžovatel dále spatřoval nesprávnost postupu žalované ve způsobu aplikace článku 12 odst. 2 Smlouvy. Smyslem tohoto článku je dosadit do období výkonu výdělečné činnosti ve Spojených státech amerických takový průměr příjmů, jaký byl dosahován v období, kdy byla výdělečná činnost vykonávána v České republice. Z důvodu stěžovatelovy emigrace výkon výdělečné činnosti v ČSSR fakticky skončil již k datu 6. 8. 1980, v dalším období do 31. 10. 1980 jeho zaměstnání sice formálně trvalo, avšak žádného výdělku již z objektivních příčin nedosahoval. Počet dnů použitých ve jmenovateli při stanovení průměru výdělků za rok 1980 je proto třeba ukončit dnem 6. 8. a nikoli až 31. 10., kdy pracovní poměr formálně skončil. Postupem žalované došlo k rozmělnění výdělkového průměru a následně významnému snížení výše dílčího starobního důchodu. [6] Městský soud po citaci článku 12 odst. 2 Smlouvy konstatoval, že se s žalobní námitkou neztotožnil. Pokud žalovaná vycházela z toho, že stěžovatel dosáhl příjmu ve výši 25 863 Kčs v období od 1. 1. do 31. 10. 1980, vycházela z náležitě zjištěných skutečností, ze skutečností, které byly v průběhu řízení řádně doloženy. Nemohlo být ve věci postupováno jinak, neboť je nepochybné, že pracovní poměr trval v roce 1980 až do 31. 10., nikoli do 6. 8. 1980. Žalovaná proto při provádění výpočtu při stanovení osobního vyměřovacího základu a výpočtového základu pro výpočet výše starobního důchodu nemohla postupovat jinak. [7] Soud dále uvedl, že si je vědom toho, že poté, co stěžovatel předložil mzdové listy, jimiž dokládal další vyměřovací základy až do roku 1980, došlo ke změně podmínek pro výpočet vyměřovacího základu pro stanovení výše jeho starobního důchodu. Došlo tak k tomu, že jako poslední rok před rozhodným obdobím byl stanoven rok 1980, v němž dosáhl výdělku, který je nižší než vyměřovací základ za rok 1977, z něhož bylo původně vycházeno. Také s ohledem na to, že bylo nutno tento výdělek počítat za období od 1. 1. do 31. 10. 1980, došlo ke snížení průměrného denního indexovaného výdělku. Žalovaná ale po doložení nových vyměřovacích základů stěžovatelem, nemohla postupovat jinak, než provést nový výpočet, neboť posledním rokem s vyměřovacím základem byl rok 1980. [8] Soud neshledal v postupu žalované při výpočtu starobního důchodu pochybení. Bylo postupováno v souladu s § 56 odst. 1 písm. c) zákona o důchodovém pojištění a starobní důchod byl snížen ode dne následujícího po dni, jímž uplynulo období, za které již byl vyplacen. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [9] Proti rozsudku městského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [10] Namítá, že žalovaná měla při rozhodování o starobním důchodu zohlednit veškerý příjem stěžovatele dosažený v roce 1980, nikoliv pouze jeho část. Celkový zdaněný příjem za rok 1980 činil podle mzdového listu 28 226 Kčs a nikoliv pouze 25 863 Kčs, které započetla žalovaná. Odpočet částky 2 363 Kčs, který provedla Pražská správa sociálního zabezpečení při rekonstrukci evidenčního listu důchodového zabezpečení, neodpovídá skutečnosti, neboť žádná zde původně zúčtovaná a řádně zdaněná částka nebyla stěžovatelem vrácena. Stěžovatel neměl možnost vyjádřit se v době vyhotovení tohoto evidenčního listu, zda souhlasí s údaji v něm uvedenými či nikoliv; zákon č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o sociálním zabezpečení“), v § 38 jednoznačně stanoví, že evidenční list důchodového zabezpečení musí být před jeho odesláním žalované předložen zaměstnanci k podpisu (lhostejno, zda jej vyhotovuje zaměstnavatel či okresní správa sociálního zabezpečení v rámci řízení, jímž supluje plnění této povinnosti za zaměstnavatele). [11] Dále namítá, že žalovaná nesprávně aplikovala článek 12 odst. 2 Smlouvy. Podle tohoto ustanovení platí, že „[i]nstituce České republiky vezme při aplikaci ustanovení písm. a) tohoto odstavce za základ pro výpočet dávky v úvahu pouze příjmy dosažené v dobách pojištění získaných podle právních předpisů, které provádí.“ Smyslem tohoto článku je dosadit do období výkonu výdělečné činnosti ve Spojených státech amerických takový