9 Ads 320/2014 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 320/2014- 38 - text 9 Ads 320/2014 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: V. P., zast. JUDr. Alenou Prchalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Husova 1288/25, Jihlava, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 12. 2013, č. j. MPSV-UM/7413/13/4S-VYK, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2014, č. j. 41 A 97/2013 – 63, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 5. 11. 2014, č. j. 41 A 97/2013 – 63, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. II. Ustanovené zástupkyni žalobce JUDr. Aleně Prchalové, Ph.D., advokátce se sídlem Husova 1288/25, Jihlava, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2 100 Kč. Tato částka jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky v Jihlavě, kontaktní pracoviště Jihlava (dále jen „úřad práce“), ze dne 21. 10. 2013, č. j. MPSV-UP/996028/13/AIS-ZDP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí bylo potvrzeno. Úřad práce prvostupňovým rozhodnutím stanovil stěžovateli povinnost vrátit část vyplacené dávky, konkrétně část příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky – motorového vozidla, ve výši 33 620 Kč. [2] Krajský soud konstatoval, že částka poskytnutá ve výši 200 000 Kč na nákup motorového vozidla byla poskytnuta na zakoupení motorového vozidla, tak jak je tento pojem vymezen v zákoně č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“), nikoliv však na pojištění vozidla, zákonné pojištění, první nákup pohonných hmot a příslušenství k vozidlu, které stěžovatel uváděl v žalobě a dokládal správnímu orgánu příslušnými fakturami. Tyto náklady nelze považovat za náklady vynaložené na nákup motorového vozidla. [3] Soud se proto ztotožnil se závěrem žalovaného, že příspěvek na zvláštní pomůcku poskytnutý na pořízení motorového vozidla ve smyslu § 9 zákona č. 329/2011 Sb., o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „zákon o poskytování dávek“), nelze poskytnout na výdaje spojené se zaplacením dalších služeb a pořízení dalšího příslušenství do auta s výjimkou povinné výbavy (zimní pneumatiky a rezerva). [4] Vzhledem k tomu, že motorové vozidlo bylo pořízeno za částku 166 380 Kč spolu s povinnou výbavou, má stěžovatel povinnost částku 33 620 Kč vrátit, což je částka, která představuje rozdíl mezi částkou 200 000 Kč, která mu byla poskytnuta na nákup motorového vozidla, a částkou 166 380 Kč, za kterou bylo motorové vozidlo včetně povinné výbavy zakoupeno. [5] Žalobu dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Stěžovatel napadá rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s. [7] Namítá, že rozhodnutím ze dne 23. 4. 2013, č. j. MPSV-UP/417029/13/AIS-ZDP, mu přiznal úřad práce příspěvek na zvláštní pomůcku (motorové vozidlo) bez dalšího upřesnění. Výrok tohoto rozhodnutí proto považuje na nepřesný a nesrozumitelný. [8] Přesnější určení účelu příspěvku neobsahuje ani odůvodnění uvedeného rozhodnutí. Rozhodnutí sice obsahuje poučení, to se však zabývá převážně časovými údaji, nikoli však bližším vymezením účelu použití zvláštního příspěvku. [9] Ukládá-li správní orgán svým rozhodnutím povinnost nebo přiznává právo, měly by být tyto specifikovány ve výroku rozhodnutí. V hodnocení správních orgánů, jakož i krajského soudu, byla zcela opomenuta právní teorie členění věci, resp. posouzení co je věcí, její součástí a jejím příslušenstvím. [10] K otázce výroku se vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozhodnutí ze dne 9. 5. 2007, č. j. 3 Ads 50/2006 – 29, jehož právní věta zní: Správní orgán je oprávněn a povinen zvážit při svém rozhodování využití i jiného výkladu než jen doslovného jazykového výkladu. Dojde-li pak na základě různých výkladových metod k odlišným závěrům, musí aplikovat takový výklad, který vedle samotného znění předpisu zohledňuje rovněž širší souvislosti jeho přijetí, zejména pak jeho účel. [11] Formulace „pořízení motorového vozidla“ či „motorové vozidlo“ umožňuje široký výklad, pod který lze zahrnout i výdaje vynaložené na rozšíření záruky, montáž frekvenčního modulu, odpuzovače škůdců, komplexní pojištění vozidla a první nákup pohonných hmot do vozidla. Krajský soud bez dalšího konstatoval, že jde o příslušenství věci, aniž by se zabýval dělením věcí z občanskoprávního hlediska. [12] Všechny tyto náklady byly vynaloženy proto, aby bylo vozidlo funkční. Zakoupené předměty rozšiřují a doplňují vybavenost vozidla tak, aby mohlo být stěžovatelem, zejména vzhledem k jeho zdravotnímu stavu a jeho sociální situaci, bezpečně používáno. Zakoupené předměty samy o sobě, tj. bez toho, aby byly používány spolu s vozidlem, ztrácejí jakýkoliv význam. [13] Správní orgán stěžovatele nepoučil a žádnou bližší specifikaci, na co je oprávněn poskytnutý příspěvek použít, v rozhodnutí neuvedl. Správní orgán nesplnil svoji základní poučovací povinnost. [14] Podle § 9 a § 10 zákona o poskytování dávek se příspěvek poskytuje v základním provedení, které osobě vzhledem k jejímu zdravotnímu postižení plně vyhovuje a splňuje podmínku nejmenší ekonomické náročnosti. Rozporované náklady jednoznačně řeší a souvisejí s eliminací dalších dopadů do sociální oblasti stěžovatele v případě vzniku škody, nezbytnosti oprav a úprav, a s přihlédnutím k místním poměrům (poškozování vozidla lesními škůdci). Rozporované náklady plní i sociální charakter příspěvku. [15] Je proto zcela legitimní namítat, že správní orgán stěžovatele řádně nepoučil o možnostech a rozsahu využití příspěvku. [16] Správní orgány nemohou uplatňovat extenzivní či zužující výklad práva. Dle Ústavního soudu ani zásada obecné vázanosti právním řádem neumožňuje pouhou mechanickou a formalistickou interpretaci a aplikaci práva, nepřihlížející k celkovému kontextu právního řádu ani hodnotám, na nichž je založen. Správní orgány mají v souladu s Ústavou, Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami přihlížet ke skutečnému smyslu a účelu právní úpravy. [17] V posuzované věci je lpěno na doslovném znění právního předpisu a nejednoznačném výroku rozhodnutí. Správní orgán sice vyřešil žádanou problematiku v návaznosti na zdravotní a sociální poměry, nespecifikoval však přesně rozsah a možnost vynaložení poskytnutých prostředků a ani stěžovatele v tomto smyslu nepoučil. Situaci je proto nutno zohlednit v celkovém kontextu a rozhodnutí o vrácení částky 33 620 Kč v celém rozsahu zrušit. [18] Poslední kasační námitka směřuje do výše odměny přiznané ustanovené zástupkyni. Krajský soud nesprávně podřadil hodnotu úkonu právní pomoci pod § 8 odst. 2 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „advokátní tarif“), neboť se nejedená o vlastní rozhodování o přiznání či nepřiznání nároku v oblasti sociálního pojištění, ale o rozhodování dle soudního řádu správního ve věci nesprávně vydaného rozhodnutí podle správního řádu. [19] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [20] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost je podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátkou (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost je z části důvodná. [21] Námitky směřující do neurčitosti výroku, kterým byl stěžovateli přiznán příspěvek na nákup motorového vozidla ve výši 200 000 Kč (rozhodnutí ze dne 23. 4. 2013, č. j. MPSV-UP/417029/13/AIS-ZDP), byly poprvé uplatněny až v kasační stížnosti a jsou proto ve smyslu § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. Nebyly-li totiž tyto námitky vzneseny v řízení před krajským soud