9 Afs 189/2015 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 189/2015- 32 - text 9 Afs 189/2015 - 37 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: M. J., zast. JUDr. Ing. Tomášem Matouškem, advokátem se sídlem Dukelská třída 15, Hradec Králové, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2012, č. j. 3382/12-1300-607589, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2015, č. j. 31 Af 75/2012 - 130, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 25. 6. 2015, č. j. 31 Af 75/2012  130, se zrušuje. II. Rozhodnutí Finančního ředitelství v Hradci Králové ze dne 4. 6. 2012, č. j. 3382/121300-607589, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasačních stížnostech v celkové výši 50 198 Kč k rukám jeho právního zástupce JUDr. Ing. Tomáše Matouška, advokáta se sídlem Dukelská třída 15, Hradec Králové, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) shora označený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 6. 2012, č. j. 3382/12-1300-607589, jímž bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozhodnutí Finančního úřadu v Chrudimi ze dne 3. 5. 2011, č. j. 135451/11/233911605680. Posledně zmíněným správním rozhodnutím byla stěžovateli vyměřena daň z přidané hodnoty za 4. čtvrtletí roku 2009 ve výši 443 147 Kč. [2] Krajský soud ve věci rozhodoval znovu poté, co jeho předešlý rozsudek ze dne 26. 4. 2013, č. j. 31 Af 75/2012 - 52, byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2014, č. j. 9 Afs 57/2013 - 37 (všechna zde citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná z www.nssoud.cz). Krajský soud v nyní napadeném rozsudku, který je taktéž dostupný z www.nssoud.cz, posuzoval, zda stěžovatel má nárok na odpočet daně z přidané hodnoty u plnění, u nichž tvrdil, že je obdržel jednak od Secure, s. r. o. (dále jen „Secure“), a jednak od Dikament, s. r. o. (dále jen „Dikament“). [3] Ve vztahu k tvrzeným přijatým zdanitelným plněním od společnosti Secure setrval krajský soud na svých závěrech, které vyjádřil ve svém minulém rozsudku ve věci, jelikož se s nimi Nejvyšší správní soud ztotožnil. Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovateli se nepovedlo v daňovém řízení prokázat, že by jím deklarovaná zdanitelná plnění obdržel právě od společnosti Secure. V novém řízení před krajským soudem stěžovatel předložil listinu nazvanou čestné prohlášení a podpisový vzor jednatele společnosti, kterou dle ověřovací doložky podepsal dne 31. 10. 2008 pan Tuan Anh Nguyen, tehdejší jednatel společnosti Secure. Krajský soud k tomu konstatoval, že daná listina nemůže nijak zvrátit hodnocení, že správce daně nepochybil, když Tuan Anh Nguyena nevyslechl, jelikož jej nešlo kontaktovat v roce 2009, kdy mělo k výslechu dojít. Podpis prohlášení v roce 2008 totiž nic nevypovídá o tom, zda šlo danou osobu zastihnout v roce 2009. [4] Krajský soud neprovedl ani důkaz výslechem Ing. P. M., který stěžovatel navrhl k objasnění okolností přijímání plnění od společnosti Secure. Daný svědek byl totiž vyslechnut již v daňovém řízení, vypovídací hodnota jeho tehdejší výpovědi byla velmi malá, přičemž krajský soud měl za to, že by ani nový výslech svědka nemohl do věci vnést nové světlo. [5] Ve vztahu k plněním, u nichž stěžovatel tvrdil, že je převzal od společnosti Dikament, krajský soud prováděl dokazování. Předložené důkazy jej pak vedly k závěru, že rozhodnutí, jímž byla této společnosti zrušena registrace k dani z přidané hodnoty, nabylo právní moci dne 30. 9. 2009. Zhodnotil, že rozhodnutí o zrušení registrace bylo doručeno v souladu s § 19 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o správě daní a poplatků“). Písemnost byla doručována veřejnou vyhláškou a byla vyvěšena jednak v sídle správce daně a jednak v místě adresátova posledního sídla, tj. na úřední desce Úřadu městské části Praha 4. Krajský soud se neztotožnil s tím, že rozhodnutí by bylo nutno vyvěsit též na adrese posledního sídla adresáta. Zákonná podmínka vyvěšení způsobem v místě obvyklým značí vyvěšení na úřední desce. [6] Pokud stěžovatel převzal od společnosti Dikament celkem v 19 případech plnění v období ode dne 1. 10. 2009 do 6. 11. 2009, nedostál podmínkám stanoveným v § 73 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném v rozhodné době (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Nárok na odpočet totiž neprokázal dokladem vystaveným plátcem daně, jelikož registrace společnosti Dikament k dani zanikla před uskutečněním těchto plnění. Nesplnění uvedené podmínky nelze ospravedlnit tím, že si stěžovatel v září 2009 ověřil v registru plátců, že tato společnost je plátcem daně z přidané hodnoty. Stěžovatel nepostupoval dostatečně obezřetně, když si údaje ověřil v září 2009 a po následující měsíce, kdy uskutečňoval obchody, již údaje v registru nekontroloval. Dále krajský soud zmínil, že mezi běžné obchodní zvyklosti patří to, že si podobné údaje partneři při sjednávaní obchodů sdělují. [7] Krajský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. II. Obsah kasační stížnosti [8] Stěžovatel v kasační stížnosti uvedl, že jako jedna z pochybností o uskutečnění deklarovaných plnění společností Secure bylo to, že jednateli této společnosti panu Tuan Anh Nguyenovi skončila platnost cestovního dokladu již 17. 11. 2005. Stěžovateli se však povedlo prokázat, že uvedený jednatel musel disponovat jiným platným dokladem, jinak by nemohlo dojít k ověření jeho podpisu v roce 2008. [9] Dále stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že aktivita finančních orgánů směřující k výslechu pana Tuan Anh Nguyena byla dostatečná. Šlo o výslech klíčového svědka, který mohl rozptýlit pochybnosti správce daně, a nic nebránilo tomu, aby byl dožádán výslech svědka v zahraničí. Krajský soud nereagoval na námitku možného výslechu svědka v zahraničí. [10] Kasační stížnost obsahuje i námitku, že krajský soud pochybil, když neprovedl výslech Ing. P. M., ačkoli jej stěžovatel požadoval. Krajský soud i Nejvyšší správní soud založily své hodnocení na interpretaci svědecké výpovědi tohoto svědka v daňovém řízení. Na základě výpovědi svědka, že ve stánku na Olomoucké ulici v Brně, který byl označen nápisem Secure, bylo více druhů zboží, ale svědek nevěděl, jestli bylo všechno toto zboží prodáváno právě společností Secure. Nejistota svědka nemůže zeslabovat či znevěrohodňovat jeho výpověď. V takovém případě měly soudy svědka samostatně vyslechnout, a to v souladu se zásadou přímosti a bezprostřednosti jednání, aby nabyly vlastních poznatků o svědecké výpovědi a aby mohlo být potvrzeno, jak svědek myslel své tvrzení, že neví, zda byly další druhy zboží prodávány společností Secure. Krajský soud svým postupem unesení důkazního břemene stěžovateli znemožnil. [11] Stěžovatel nesouhlasí se závěry Nejvyššího správního soudu, které byly uvedeny v rozsudku sp. zn. 9 Afs 57/2013, jímž byl zrušen předchozí rozsudek krajského soudu v dané věci. Nesouhlasí s tím, že ochrana dobré víry nic nemění na tom, že je nutno nejprve naplnit hmotněprávní a formální podmínky vzniku nároku na odpočet. Odkázal na stanovisko generálního advokáta Macieje Szpunara ke spojeným věcem C-131/13, C-163/13 a C-164/13. Právě podezření, že stěžovatel byl součástí daňového podvodu, bylo důvodem pro zahájení daňového řízení. [12] Ve vztahu k tvrzeným plněním od společnosti Dikament stěžovatel rozporuje závěr, že doručení rozhodnutí o zrušení registrace plátce bylo doručeno řádně veřejnou vyhláškou. Ust. § 19 odst. 2 zákona o správě daní a poplatků jasně stanoví, že oznámení musí být vyvěšeno v místě příjemcova posledního pobytu nebo sídla. Předmětná vyhláška byla vyvěšena pouze na úřední desce městské části, nikoli též v místě posledního sídla společnosti Dikament. Krajský soud stěžovateli vytknul, že neuvedl, na jakém místě měla být veřejná vyhláška v místě posledního sídla dané společnosti vyvěšena. To dle svého názoru není stěžovatel povinen uvádět, je naopak věcí finančních orgánů, aby zveřejnily vyhlášku tak, jak jim zákon ukládá. [13] Registrace společnosti Dikament k dani z přidané hodnoty byla zrušena ke dni 30. 9. 2009 a stěžovatel ve dnech 1. 10. 2009 a následujících od ní odebíral zboží. Po určitou dobu nemohl vůbec zjistit, že došlo ke zrušení registrace a měla by být chráněna jeho dobrá víra. Před zahájením obchodování si ověřil registraci svého dodavatele k dani z přidané hodnoty a žádný právní předpis mu neukládá pravideln