9 Afs 286/2014 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 286/2014- 37 - text 9 Afs 286/2014 - 39 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Mgr. F. B., zast. JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 58/16, České Budějovice, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 3. 2014, č. j. 5561/14/5000-14303-711514, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 9. 2014, č. j. 10 Af 21/2014 - 24, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle ustanovení § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti shora označenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání proti dodatečnému platebnímu výměru Finančního úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen „správce daně“) ze dne 8. 8. 2013, č. j. 1558903/13/2201-24804-302426, a toto rozhodnutí potvrdil. Dodatečným platebním výměrem byla stěžovateli za zdaňovací období 1. čtvrtletí roku 2010 doměřena daň z přidané hodnoty (dále též „DPH“) ve výši 348 549 Kč a stanovena povinnost platit penále ve výši 69 709 Kč. I. Vymezení věci [2] Předmětem sporu v projednávané věci je posouzení, jaký majetek evidoval stěžovatel k datu zrušení registrace k DPH v obchodním majetku a v jaké výši mu v tomto důsledku vznikla povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně z přidané hodnoty. [3] Stěžovatel podnikal v oblasti nákupu a prodeje textilní metráže. Živnost pozastavil ke dni 18. 9. 2009. Registrace k DPH mu byla zrušena rozhodnutím ze dne 7. 12. 2009, č. j. 127194/09/034901204851, ke dni 10. 1. 2010. Následně dne 29. 6. 2010 podal řádné daňové přiznání k DPH za zdaňovací období 1. čtvrtletí 2010, zaevidované pod č. j. 84449/10/034913203486. Dne 9. 11. 2011 podal stěžovatel k témuž zdaňovacímu období dodatečné daňové přiznání k DPH zaevidované pod č. j. 453215/4, kde na řádcích 46 a 47 uvedl částku – 11 400 Kč, což odůvodnil tím, že mu z důvodu ukončení registrace plátce DPH vznikla povinnost dodanit zásoby, z nichž si uplatnil nárok na odpočet DPH. Z daňového přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období roku 2005 však vyplynulo, že k 31. 12. 2005 evidoval zásoby ve výši 1 954 101 Kč. Protože od 1. 1. 2006 evidoval zásoby v nulové výši, vznikly správci daně pochybnosti, zda byl snížen uplatněný nárok na odpočet z veškerého obchodního majetku. [4] Krajský soud odmítl námitku, že daňová kontrola nebyla řádně zahájena. Z protokolu o zahájení daňové kontroly vyplynulo, že stěžovatel byl seznámen se zahájením daňové kontroly i s tím, co bylo jejím předmětem. O zahájení kontroly vypovídá i vyžádání podkladů, čímž byly zahájeny rovněž faktické úkony v rámci zahájené daňové kontroly. Na základě podkladů ve správním spise dospěl k závěru, že závěr daňových orgánů, že stěžovatel neprokázal likvidaci zásob, byl správný. Bylo jeho povinností prokázat, že snížil uplatněný nárok na odpočet veškerého majetku, který byl k datu zrušení registrace jeho obchodním majetkem a u kterého uplatnil nárok na odpočet daně nebo jeho část dle § 74 odst. 6 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění účinném za posuzované období (dále jen „zákon o dani z přidané hodnoty“). Stěžovatel však neprokázal, že zásoby látek v hodnotě 1 549 737 Kč byly vyřazeny ze zásob a že došlo k jejich fyzické likvidaci z důvodu jejich znehodnocení. V této souvislosti krajský soud poukázal na rozpory v jeho tvrzeních týkajících se údajně znehodnocených zásob a jejich likvidace. [5] Za správný považoval i závěr žalovaného, který neuvěřil tvrzení stěžovatele, že likvidace zboží proběhla až v roce 2009, což dokládal likvidačními protokoly ze dne 2. 3. 2009 a 11. 3. 2009 a třemi vážními lístky ze stejných dnů, neboť na nich byla jako předávající dodavatel odpadu uvedena společnost VARIACE, spol. s.r.o v likvidaci. Bylo věcí daňového subjektu, zda předloží takové důkazy, které mohou posloužit k potvrzení pravdivosti jeho tvrzení. Soud neshledal opodstatněnost tvrzení, že daňové řízení bylo vedeno s úmyslem v každém případě doměřit daň. Stěžovatel měl možnost předkládat důkazy a svá tvrzení doložit. Soud uzavřel, že v obchodním majetku ke dni zrušení registrace plátce DPH byly zásoby metrového textilu, a to v hodnotě 1 549 737 Kč, a proto mu dle § 74 odst. 6 zákona o dani z přidané hodnoty při zrušení registrace plátce DPH vznikla povinnost snížit uplatněný nárok na odpočet daně u tohoto obchodního majetku, a to ve výši uplatněného nároku na odpočet, což představuje částku 359 949 Kč. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření ke kasační stížnosti [6] Proti rozsudku krajského soudu brojí stěžovatel kasační stížností, jejíž důvody podřazuje pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. a), b) a s. ř. s., neboť považuje rozhodnutí za nezákonné. [7] Je přesvědčen, že se krajský soud nevypořádal náležitým způsobem s námitkou, že daňová kontrola nebyla řádně zahájena v souladu se všemi zákonnými náležitostmi ve smyslu § 87 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve znění účinném pro posuzovanou věc (dále jen „daňový řád“). Trvá na tom, že prokázal vyřazení zásob z obchodního majetku likvidacemi v letech 2006 a 2007 s tím, že prokázal prodej pouze části zásob v roce 2009. Není pravdou, že byly likvidovány veškeré zásoby zasažené povodněmi, ale byly likvidovány i zásoby, které následně chytily plíseň, staly se neprodejnými např. z důvodu nemódnosti. Tvrzení, že největší objem zásob zboží zakoupil stěžovatel v letech 2003, 2004 a až na konci roku 2005 a toto zboží na počátku roku 2006 označil jako neprodejné a evidoval jako odpad, nemá oporu v provedeném dokazování. [8] V otázce, zda zboží na skládku dodala společnost VARIACE, spol. s.r.o., poukazuje na to, že správce daně věděl, že tato společnost byla v likvidaci a žádné zboží nevlastnila. Důvod, proč bylo zboží takto omylem evidováno, vysvětlil. Domnívá se, že protokol o likvidaci zboží byl vyhotoven v souladu se zákonem a nebylo nutné platit další zaměstnance, aby protokol podepsali. I když uváděl zásoby v nulové výši, nepochybně jednorázově snížil stav svého majetku. Mylně se domníval, že jednorázové znehodnocení části zásob a postupné znehodnocení další části zásob, neovlivňovalo hospodářský výsledek. Tímto postupem není vyvráceno, že zásoby byly vyřazeny k 1. 1. 2006. Tvrdí, že neprodejné zásoby nemohly být evidovány jinak než jako odpad. Není pochyb, že zásoby byly uskladněny v nevyhovujících prostorách. Likvidační protokol byl řádně vyhotoven a zboží bylo odvezeno na skládku k likvidaci. Stěžovatel je proto přesvědčen, že v daňovém řízení dostál svým povinnostem a splnil nárok na odpočet daně. [9] Vzhledem k výše uvedenému navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení. [10] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s právním názorem vysloveným v rozsudku krajského soudu. Stěžovatel v kasační stížnosti neuvádí, v čem spatřuje nesprávnost rozhodnutí krajského soudu. Žalovaný setrvává na svém názoru, že nebyly prokázány tvrzené důvody likvidace. Likvidaci nelze prokázat pouze likvidačními protokoly, které si stěžovatel sám napsal a podepsal. Dodavatelem likvidovaného zboží na skládce nebyl stěžovatel, ale společnost VARIACE, spol. s.r.o., která byla v roce 2009 také v likvidaci a likvidovala i svoje zásoby. Fakt, že likvidovaný textilní odpad nesouvisel se stěžovatelem, ale s jeho společností VARIACE, spol. s.r.o. podporuje i to, že uhrazené výdaje na likvidaci si nezahrnul do daňových výdajů z podnikatelské činnosti za rok 2009. Stěžovatel neprokázal, že zásoby v hodnotě 1 549 737 Kč byly vyřazeny ze zásob a že došlo k jejich fyzické likvidaci z důvodu znehodnocení. V tomto důsledku neprokázal snížení uplatněného nároku na odpočet daně u veškerého majetku, který byl k datu zrušení registrace plátce DPH jeho obchodním majetkem. [11] Navrhuje kasační stížnost zamítnout. [12] Stěžovatel v replice na vyjádření žalovaného uvádí, že společnost VARIACE, spol. s.r.o. byla v roce 2009 v likvidaci, v jejímž průběhu se stav zboží nezměnil. K tomu doložil rozvahu k datu 15. 10. 2008 a rozvahu k datu 31. 10. 2009. Z tohoto důvodu nemohla na skládku dodat zboží společnost VARIACE, spol. s.r.o. Z těchto skutečností vyplývá jednoznačný závěr, že stěžovatel zásoby z evidence vyřadil a ke dni zrušení registrace nebyly v jeho obchodním majetku žádné zásoby. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud posoudil formální nál