9 As 22/2015 — Nejvyšší správní soud

9 As 22/2015- 29 - text 9 As 22/2015 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: JUDr. Z. H. proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví, se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 2. 12. 2010, č. j. O343896/70485/2009/ÚPV, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 12. 2014, č. j. 8 A 31/2011 – 45, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 18. 11. 2009, č. j. O-343896/14511/2004/ÚPV, zamítl přihlášku ochranné známky ve znění „iadvokat“ podanou žalobcem. Postupoval podle § 22 odst. 1 zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách a o změně zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, (zákon o ochranných známkách), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochranných známkách“), neboť dospěl k závěru, že přihlašované označení je vyloučeno ze zápisu do rejstříku ochranných známek na základě § 4 písm. a) téhož zákona. [2] Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce rozklad, který předseda žalovaného zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil rozhodnutím citovaným v záhlaví tohoto rozsudku. [3] Žalobce rozhodnutí předsedy žalovaného napadl u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který jeho žalobu zamítl rozsudkem citovaným v záhlaví. [4] Soud nejprve rekapituloval průběh řízení, relevantní zákonnou úpravu a judikaturu. Zdůraznil, že rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení je třeba posuzovat z hlediska průměrného spotřebitele, tedy brát v úvahu pravděpodobné očekávání průměrně informovaného, pozorného a rozumného spotřebitele. [5] Následně přistoupil k žalobním námitkám. V prvé řadě uvedl, že napadené rozhodnutí není nepřezkoumatelné. Předseda žalovaného dle jeho názoru srozumitelně vysvětlil, proč přihlašované označení nemá schopnost rozlišit přihlašované služby pocházející od různých subjektů. Městský soud shrnul, že správní orgán vycházel ze skutečností zjištěných v průběhu správního řízení, umožnil účastníkům řízení se k nim vyjádřit a rozhodnutí dostatečně odůvodnil. [6] Poté v seznamu advokátů České advokátní komory ověřil, že žalobce je v něm zapsán a má registrovánu doménu www.iadvokat.eu a e-mailové schránky X a Y. Následně nicméně uvedl, že tyto skutečnosti nemají vliv na zápis přihlašovaného označení. [7] Na tomto základě shodně jako předseda žalovaného dovodil, že lze jen stěží dospět k závěru, že průměrný spotřebitel bude přihlašované označení ve vztahu k přihlášeným službám zařazeným do třídy 35 podle Niceské dohody o mezinárodním třídění výrobků a služeb (dále jen „Niceské dohody“; do této třídy jsou zařazeny reklamní, inzertní, propagační činnost, příprava a vyhotovení daňových přiznání, daňové poradenství, pomoc při řízení obchodní činnosti, obchodního a podnikového managementu, účetní poradenství a služby v oblasti účetnictví, vedení dražeb) vnímat jako ochrannou známku. Tyto služby sice přímo nesouvisí s poskytováním právních služeb, nicméně průměrný spotřebitel nebude přihlašované označení vnímat jako fantazijní, tedy s rozlišovací způsobilostí. [8] Pokračoval, že služby zařazené do třídy 41 Niceské dohody (kam je zařazeno vzdělávání, školení, výchova a vyučování, včetně výuky cizích jazyků a výuky právní, publikační činnost) je třeba posuzovat s ohledem na jejich účel. Průměrný spotřebitel bude jakékoli formy vzdělávání a publikační činnost pod označením „iadvokat“ vnímat jako služby přímo související s právním vzděláváním a úzce související s činností advokáta, neboť není neobvyklé, že advokáti vykonávají vzdělávací a publikační činnost. [9] Doplnil, že běžné prvky „i“ a „advokat“ nejsou ani ve spojení nezvyklé. Relevantní veřejnost dotčené označení vnímá jako poskytující informace ohledně povahy služeb, které označuje, nikoli jako údaj o jejich původu. [10] Závěrem se zabýval námitkou porušení zásady legitimního očekávání, kterou žalobce dovozoval proto, že do rejstříku ochranných známek byla zapsána slovní ochranná známka ve znění „e-arbiter“, což je také označení určitého povolání. Městský soud zdůraznil, že předmětem správního řízení nebylo posouzení oprávněnosti zápisu ochranné známky „earbiter“, proto ani nelze dospět k závěru, zda žalobce legitimně očekával zápis své ochranné známky. Vždy je nutno vzít v úvahu dojem, jakým označení působí, s přihlédnutím k povaze výrobků a služeb a dalším relevantním faktorům. Odlišnému posouzení zápisné způsobilosti může dle městského soudu svědčit i to, že proti zápisu této přihlášky nebyly podány připomínky podle § 24 zákona o ochranných známkách. V postupu předsedy žalovaného neshledal libovůli ani nerovné zacházení. [11] Obiter dictum uvedl, že žalobce by zápisem ochranné známky „iadvokat“ získal neoprávněnou soutěžní výhodu v rozporu s cílem sledovaným čl. 2 směrnice č. 89/104/EHS, první směrnice Rady, kterou se sbližují právní předpisy členských států o ochranných známkách. [12] Proti rozsudku městského soudu nyní žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí kasační stížností. II. Obsah kasační stížnosti [13] Stěžovatel podřadil důvody kasační stížnosti pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [14] Napadený rozsudek je dle jeho názoru nepřezkoumatelný, neboť městský soud se dostatečně nevypořádal s námitkou nepřezkoumatelnosti správního rozhodnutí. Předseda žalovaného v odůvodnění svého rozhodnutí pouze citoval závěry judikatury (které stěžovatel nezpochybňoval), podrobně však nehodnotil jejich aplikaci na zjištěný skutkový stav. [15] Stěžovatel mu konkrétně vytkl, že není zřejmé, jakým způsobem dospěl k závěru, že označení „iadvokat“ nebude mít rozlišovací schopnost ve vztahu ke službám ve třídách 35 a 41. Ty jsou totiž zcela odlišné od služeb právních. Přihlašované označení je navíc složeninou slova „advokat“ a dalšího slovního prvku, což význam označení posouvá. Podotkl, že advokáti nejsou jedinými ani primárními poskytovateli přihlašovaných služeb. [16] Nadále trval na svém názoru, že přihlašované označení má ve vztahu ke službám zařazeným do třídy 35 a 41 rozlišovací způsobilost. Relevantní spotřebitel jej může vnímat jako označení advokátních/právních služeb elektronickou cestou, proto označení s přihlašovanými službami nesouvisí, neodkazuje na ně a nepopisuje je. Svůj názor podpořil také tím, že má zaregistrované domény www.iadvokat.cz, www.iadvokat.eu, www.iadvokat.hk, s nimiž si jej spotřebitelé spojují a je jim známý. Městský soud však tyto otázky posoudil nesprávně. [17] Na argumentaci městského soudu týkající se ochranné známky ve znění „e-arbiter“ reagoval konstatováním, že svou námitkou nesměřoval k přezkumu zákonnosti zápisu této ochranné známky. Městský soud však mohl oba případy porovnat a na námitku reagovat, což neučinil. Ze zjištění, zda byly či nebyly podány připomínky, nelze dovozovat odlišnost věcí. [18] Stěžovatel nesouhlasil s tím, že by zápisem ochranné známky získal neoprávněnou soutěžní výhodu, neboť za situace, kdy ochranná známka má odlišný význam než přihlašované služby, k tomu nemůže dojít. Nadto omezil rozsah ochrany přihlašovaného označení ve vztahu ke slovu „advokat“. [19] Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalovaného [20] Předseda žalovaného vyjádřil přesvědčení, že námitky týkající se nepřezkoumatelnosti jeho rozhodnutí, respektive rozsudku městského soudu, jsou účelové. Vysvětlil, že rozhodnutí obsahuje úvahy, proč přihlašované označení nemůže plnit funkci ochranné známky, a to jak obecně, tak pro služby ve třídách 35 a 41. V této souvislosti odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 3. 2009, č. j. 4 As 1/2008 – 220 (všechna rozhodnutí Nejvyššího správního soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz). [21] Neodporoval konstatování stěžovatele, že úvaha týkající se zamítnutí přihlášky ve smyslu § 4 písm. b) a d) zákona o ochranných známkách není dostatečná. Uvedl však, že tomu tak je proto, že přihláška byla zamítnuta podle § 4 písm. a) téhož zákona. [22] Přihlašované označení nemůže dle předsedy žalovaného plnit funkce ochranné známky, neboť je vytvořeno způsobem postrádajícím jakoukoli fantazijnost. Průměrný spotřebitel zná jeho význam a označení proto postrádá schopnost rozlišit výrobky a služby pocházející od různých poskytovatelů. Na těchto závěrech nic nemění okolnost registrace internetových domén, protože na ně nejsou kladeny požadavky, které musí splňovat označení zapis