9 As 282/2014 — Nejvyšší správní soud

9 As 282/2014- 138 - text 9 As 282/2014 - 140 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., a JUDr. Radana Malíka v právní věci žalobce: Základní organizace Českého zahrádkářského svazu Lhota Jarov, se sídlem Lhota Jarov 544, Dolní Břežany, zast. Mgr. Evou Jechovou, advokátkou se sídlem V Rovinách 336/103, Praha 4, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 25. 5. 2009, č. j. 081983/2009/KUSK, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Povodí Vltavy, státní podnik, se sídlem Holečkova 8, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 15. 5. 2014, č. j. 8 Ca 201/2009 – 57, takto: I. Kasační stížnost s e o d m í t á . II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastěná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce, Mgr. Evě Jechové, advokátce se sídlem V Rovinách 336/103, Praha 4, se přiznává odměna za zastupování ve výši 6 800 Kč. Tato částka jí bude uhrazena z účtu Nejvyššího správního soudu do 60 dnů ode dne právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“), domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného specifikovanému v záhlaví, kterým bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí Obecního úřadu Dolní Břežany (dále jen „stavební úřad“) ze dne 6. 3. 2009, č. j. 1157/09. Tímto rozhodnutím byla zamítnuta žádost o kolaudaci stavby, osadní klubovny zahrádkářů na J. č. p. x, a dále jím bylo zrušeno kolaudační rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 14. 3. 2005, č. j. 330/1-2189/04/R/Ja. [2] V posuzované věci jde o kolaudaci stavby osadní klubovny, respektive obnovu této stavby zničené povodní v srpnu 2002. Obnovení stavby klubovny bylo realizováno na základě sdělení stavebního úřadu ze dne 28. 4. 2003 ve smyslu ustanovení § 137a odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění účinném v posuzované době, (dále jen „stavební zákon“). Dle citovaného ustanovení měla být stavba obnovena v souladu s původními povoleními, tj. kolaudačním rozhodnutím, ze dne 25. 11. 1998 a oznámením drobné stavby ze dne 2. 8. 1999. Obnovená stavba byla zkolaudována rozhodnutím ze dne 14. 3. 2005 – zrušeným v nyní přezkoumávaném řízení. Dne 9. 11. 2005 podal pan J. J., jako údajný vlastník dotčeného pozemku, návrh na obnovu řízení ve věci neoprávněné stavby osadní klubovny. Obnova byla povolena a na základě zjištěných skutečností bylo kolaudační rozhodnutí ze dne 14. 3. 2005 zrušeno a žádost o kolaudaci stavby byla zamítnuta (viz rozhodnutí stavebního úřadu uvedené v odstavci [1] tohoto rozsudku). Žalovaný rozhodnutí stavebního úřadu potvrdil, proto stěžovatel napadl jeho rozhodnutí žalobou. [3] Městský soud se s žalobními námitkami neztotožnil. Žalovaný se dle jeho názoru vypořádal se všemi námitkami, které byly v odvolacím řízení uplatněny. S námitkou místní nepříslušnosti se žalovaný vypořádal odkazem na § 132 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle nějž byl stavební úřad oprávněn dokončit započaté správní řízení, byť v jeho průběhu vyšlo najevo, že pozemky dotčené posuzovanou stavbou patří do obvodu působnosti jiného stavebního úřadu. Soud shledal tento závěr v souladu se zákonem. [4] Soud nevyhověl ani námitce, že stavební úřad nezjistil, na jakých pozemkových parcelách a v kterém katastrálním území je stavba umístěna, a že u některých parcel došlo ke vzniku duplicity, popř. triplicity, přičemž bez odstranění takto zjištěného stavu nelze postavit najisto vlastnické vztahy k nemovitostem na nich umístěných. Pro rozhodnutí o kolaudaci posuzované stavby nebyly totiž tyto skutečnosti nijak relevantní. Podstatná byla naopak skutečnost, že stavba byla provedena v rozporu s § 137a stavebního zákona. [5] Stěžovatel byl oprávněn obnovit stavbu původní osadní klubovny v původní podobě, aniž by k tomu potřeboval stavební povolení (stačilo ohlášení stavebnímu úřadu). Na místě původní osadní klubovny však byla vybudována stavba podstatně jiná, a to jak umístěním, tak i použitými stavebními materiály, způsobem konstrukce a též rozměry. Nadto byla užívána k jinému účelu, než k jakému byla zkolaudována. Tyto skutečnosti stavební úřad konstatoval v napadeném rozhodnutí a stěžovatel proti těmto zjištěním a závěrům nic nenamítal. [6] Jestliže tedy důvodem pro zamítnutí návrhu na vydání kolaudačního rozhodnutí bylo porušení § 137a stavebního zákona, pak byla záležitost vlastnických vztahů k pozemkům zcela bezvýznamná. I kdyby totiž bylo mimo jakoukoliv pochybnost zjištěno, na jakých pozemcích ve kterém katastrálním území stavba stojí a kdo jsou vlastníci těchto pozemků, ani pak by nebylo možno stavbu zkolaudovat, neboť byla pořízena v rozporu se stavebním zákonem. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [7] Stěžovatel brojí proti rozsudku městského soudu kasační stížností, kterou doplnil prostřednictvím ustanovené zástupkyně. Kasační stížností napadá výrok I. rozsudku, a to z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s., jelikož má za to, že správní rozhodnutí žalovaného je nezákonné a nesprávné. [8] Předně se domnívá, že napadené správní rozhodnutí bylo vydáno místně nepříslušným správním orgánem a toto podstatné porušení předpisů o správním řízení mělo vliv na nezákonnost správního rozhodnutí i napadeného rozsudku. Námitku místní nepříslušnosti vznášel již v řízení před žalovaným i městským soudem, její podstatou však nebyla skutečnost, že se hranice katastrálního území změnily v průběhu správního řízení, ale skutečnost, že stavba osadní klubovny od počátku spadá do správního obvodu Městské části Praha 16 a tento správní orgán měl tedy rozhodovat o kolaudaci stavby. Nejedná se tak o případ předpokládaný v § 132 správního řádu. Stavební úřad tedy nebyl od počátku místně příslušný, což znamená podstatné porušení ustanovení o řízení před správním orgánem (k tomu odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 6. 2009, č. j. 9 As 72/2008 – 69). [9] Druhá námitka se dotýká rozpornosti v rozhodovací praxi stavebního úřadu. Není možné, aby za stejných skutkových podmínek v jednom případě stavbu zkolaudoval (viz kolaudační rozhodnutí ze dne 14. 3. 2005) a později dospěl k závěru, že stavba nemůže být zkolaudována. Vzhledem k nejasnosti v rozhodovací praxi stavebního úřadu má stěžovatel pochybnosti o správnosti a kompetentnosti jeho rozhodování, a má tak za to, že porušení pravidel o místní příslušnosti má vliv na zákonnost napadeného rozsudku. [10] V poslední námitce zpochybňuje právo pana J. J. k podání návrhu na obnovu řízení. Pan J. s manželkou byli přítomni při prohlídce stavby osadní klubovny obnovené po povodních za účelem její kolaudace. Tedy pan J. o probíhajícím kolaudačním řízení věděl a ani při prohlídce stavby neměl žádné připomínky. Za těchto okolností má stěžovatel za to, že podání návrhu na obnovu řízení dne 9. 11. 2005 bylo opožděné, neboť uplynula subjektivní 3 měsíční lhůta k podání návrhu. [11] S ohledem na výše uvedené navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek městského soudu, jakož i rozhodnutí žalovaného a rozhodnutí stavebního úřadu. Navíc požaduje i zrušení rozhodnutí stavebního úřadu ze dne 6. 2. 2006, č. j. SÚ-5682/05/Va/R/Ja, tj. rozhodnutí, kterým byla povolena obnova řízení. [12] Žalovaný se zcela ztotožnil s napadeným rozsudkem, k námitce zpochybňující dodržení lhůty pro podání návrhu na obnovu řízení uvedl, že směřuje do jiného správního řízení. Osoba zúčastněná na řízení souhlasila s vyjádřením žalovaného. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud se nejprve zabýval tím, jsou-li splněny podmínky, za nichž může kasační stížnost meritorně projednat (podmínky řízení). Jednou z podmínek řízení je i přípustnost návrhu - zde kasační stížnosti. [14] Podle ustanovení § 104 odst. 4 s. ř. s. platí, že kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen (…) o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být přezkoumáno, ač tak učinit mohl. [15] První kasační námitka napadá příslušnost stavebního úřadu, který ve věci rozhodoval. Stěžovatel uvedl, že tuto námitku vznášel již ve správním řízení i v řízení před městským soudem. Nejvyšší správní soud však z textu žaloby ověřil, že tomu tak nebylo. V žalobě se problematiky místní příslušnosti vzdáleně dotýká věta: Nesplnění této povinnosti žalovaného (pozn. NSS: porušení ustanovení § 89 odst. 2 správního řádu) spatřuje žalobce zejména v tom, že není zřejmé, na jakých pozemkových parcelách a v kterém katastrálním území je předmětná stavba