1 As 201/2015 — Nejvyšší správní soud

1 As 201/2015- 181 - text pokračování 1 As 201/2015 - 184 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy a soudců JUDr. Filipa Dienstbiera a JUDr. Marie Žiškové v právní věci navrhovatelů: a) Ing. M. K. a b) VANDOS spol. s r. o. se sídlem Dukelských hrdinů 22/971, 170 00 Praha 7, oba zastoupeni Mgr. Davidem Netušilem, advokátem se sídlem Politických vězňů 911/8, Praha 1, proti odpůrkyni: Obec Kozomín, č. p. 28, 277 45 Kozomín, zastoupena JUDr. Hanou Gutovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Chodská 1705/2, Praha 2, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) Ing. M. R., II) Bc. K. R., III) Ing. O. W., IV) Ing. E. F., V) Mgr. L. G., VI) Mgr. T. G., VII) P. F., VIII) J. M., IX) K. M., X) L. J., XI) G. J., XII) M. H., XIII) M. P., XIV) M. V. D., XV) D. K., XVI) S. W., XVII) A. T., XVIII) BOR Biotechnology a. s., se sídlem Novodvorská 994/138, Praha 4 - Braník, zastoupené JUDr. Alešem Janochem, advokátem se sídlem Národní třída 340/21, Praha l a XIX) V. K., o návrhu na zrušení Opatření obecné povahy č. 1/2012, Změna č. 1 územního plánu obce Kozomín, schváleného usnesením zastupitelstva ze dne 25. 4. 2012, v řízení o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2015, č. j. 50 A 4/2015 – 90, t a k t o : Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 8. 2015, č. j. 50 A 4/2015 - 90, s e z r u š u j e a věc s e v r a c í tomuto soudu k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci [1] Navrhovatelé podali dne 8. 4. 2015 návrh na zrušení opatření obecné povahy – změny č. 1 územního plánu Kozomína, vydané dne Zastupitelstvem obce Kozomín dne 25. 4. 2012 (dále též jen „změna územního plánu“). Navrhovatel a) je vlastníkem pozemků parc. č. X, X, X, 62/19 a X v k. ú. X, zapsaných na LV č. X. Navrhovatel b) je vlastníkem pozemků p. č. 210, 51/10, 51/20, 51/26 a 51/43, v k. ú. Kozomín, zapsaných na LV č. 225. [2] Namítali dotčení na vlastnických právech změnou územního plánu, která zásadním způsobem upravuje poměry na velkém množství pozemků obce. Občané jsou uvedeni v omyl, neboť ve změně je uvedeno, že krajinný ráz obce není dotčen. Vlastnická práva jsou dotčena rovněž změnou využití plochy „Z12“, zahrnující zejména pozemky parc. č. 51/14, 51/35, 51/27, 51/28, 45 a 159/1 v k. ú. Kozomín, které se nachází v bezprostřední blízkosti pozemků navrhovatelů. Změna územního plánu nebyla vydána zákonem stanoveným postupem, je v rozporu s hmotným právem a byla porušena zásada proporcionality zásahu do práv navrhovatelů. [3] Krajský soud změnu územního plánu zrušil. Dospěl k závěru, že nebyla vydána zákonným způsobem, protože odpůrkyně nevyužila jiné sdělovací prostředky, aby občanům obce sdělila svůj záměr ohledně plochy „Z12“ a informovala je o související změně územního plánu, včetně jednotlivých fází jejího pořizování a řízení o ní, jak jí to ukládá § 10f odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí). Z důvodu zrušení opatření obecné povahy pro tuto zásadní procesní vadu se krajský soud již nezabýval hmotněprávními námitkami navrhovatelů. II. Obsah kasační stížnosti [4] Proti rozsudku krajského soudu brojí odpůrkyně (dále též „stěžovatelka“) kasační stížností. Opírá ji o důvody podle § 103 odst. 1 písm. a), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhuje zrušení rozsudku krajského soudu. [5] Namítá, že krajský soud nesprávně aplikoval na projednávání a schválení změny územního plánu § 10f odst. 3 zákona o posuzování vlivů, aniž by bral v úvahu § 10i téhož zákona. Toto ustanovení je zvláštní úpravou pro posuzování vlivů politiky územního rozvoje a územně plánovací dokumentace na životní prostředí oproti obecné právní úpravě posuzování vlivů koncepcí na životní prostředí a je třeba jej použít přednostně. Podle § 10i zákona o posuzování vlivů ve znění účinném v době projednávání a schvalování změny územního plánu se při posuzování vlivů územně plánovací dokumentace na životní prostředí postupuje podle stavebního zákona. Územně plánovací dokumentace (změna územního plánu) je sice koncepcí ve smyslu § 10a odst. 1 zákona o posuzování vlivů, na její posuzování je však nutno vztáhnout zvláštní právní předpis – stavební zákon. Ani stavební zákon, ani § 10i odst. 2 až 5 zákona o posuzování vlivů nestanoví povinnost zajistit zveřejnění návrhu změny územního plánu nebo informace o místě času a konání veřejného projednání návrhu územního plánu „ještě jiným způsobem“ než vyvěšením na úřední desku obce a elektronickou úřední desku, jak dovodil krajský soud. Jde-li o zveřejnění návrhu, stavební zákon takovou povinnost nestanoví, což platí rovněž ve vztahu k obecné právní úpravě dané zákonem o posuzování vlivů na životní prostředí. Zveřejnění informace o místě a času konání veřejného projednání návrhu územního plánu obce upravuje § 52 odst. 1 stavebního zákona, podle něhož se o upraveném a posouzeném návrhu koná veřejné projednání, přičemž pořizovatel zajistí, aby byl návrh po dobu 30 dnů od doručení vystaven k nahlédnutí. Stavební zákon pak ve vztahu k veřejnému projednání odkazuje na § 152 odst. 3 správního řádu, který stanoví, že dobu a místo veřejného projednání správní orgán oznámí na úřední desce nejméně 15 dnů předem. Splnění všech povinností podle stavebního zákona potvrdil také krajský soud (srov. str. 25 rozsudku). [6] Stěžovatelka upozorňuje na změnu § 10i zákona o posuzování vlivů a § 52 stavebního zákona, účinnou od 1. 1. 2013. Zákonodárce – vědom si speciality procesu pořizování politiky územního rozvoje, zásad územního rozvoje a územních plánů – výslovně v zákoně specifikoval ta ustanovení zákona o posuzování vlivů, která se v daných případech použijí, a současně ta, jejichž užití je vyloučeno (mezi nimi mj. záležitosti týkající se veřejného projednání). Podle důvodové zprávy k zákonu č. 350/2012 Sb. jde o upřesnění vztahu stavebního zákona a zákona o posuzování vlivů, nikoli o zásadní přelom či koncepční změnu. Krajský soud měl posoudit věc i v tomto kontextu, což neučinil. [7] Pokud byl krajský soud přesvědčen o povinnosti stěžovatelky zveřejnit informaci ještě dalším způsobem, nezjišťoval (ani v rámci dokazování, ani dotazem u stěžovatelky), zda tak učinila či nikoli. Učinil-li by tak, zjistil by, že obec Kozomín na svých webových stránkách (www.kozomin.cz) pravidelně zveřejňuje aktuální informace o životě v obci. Na úvodní straně byly mezi aktualitami zveřejňovány informace ke změně územního plánu, vč. informace o veřejném projednání návrhu. Tyto dokumenty jsou na internetových stránkách nadále k dispozici. Nadto stěžovatelka informaci o veřejném projednání návrhu změny zveřejnila rovněž na informační tabuli obce Kozomín, umístěné na autobusové zastávce v centru obce naproti obchodu, tj. na frekventovaném místě, kde jsou zveřejňovány aktuální informace o dění v obci a připravovaných akcích. [8] Dále stěžovatelka vytýká krajskému soudu, že při rozhodování nedodržel lhůtu 90 dnů pro rozhodnutí o návrhu na zrušení opatření obecné povahy, stanovenou v § 101d odst. 2 s. ř. s. [9] Podle stěžovatelky dále krajský soud nesprávně posoudil právní otázku, dovodil-li aktivní legitimaci navrhovatelů. Napadený rozsudek je v této otázce nepřezkoumatelný a rovněž zmatečný, protože ve věci chyběly podmínky řízení, konkrétně aktivní legitimace navrhovatelů. Ve vyjádření k návrhu stěžovatelka poukazovala na závěry Nejvyššího správního soudu v rozsudku ze dne 20. 6. 2007, č. j. 1 Ao 3/2007 - 60, který zdůraznil nutnost důsledně trvat na požadavku reálně pravděpodobné aktivní věcné legitimace navrhovatele. Podle stěžovatelky však z okolností věci a minimálního obsahu tvrzení v návrhových bodech lze dovodit, že skutečné dotčení na existujících subjektivních veřejných právech není pravděpodobné. V této souvislosti poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 6. 2008, č. j. 5 Ao 3/2008 - 27, v němž soud shrnul, že k založení aktivní legitimace k podání návrhu na zrušení opatření obecné povahy podle § 101a odst. 1 s. ř. s. musí navrhovatel tvrdit, že byl na svých právech zkrácen přímo, nikoli toliko (na rozdíl od žaloby proti rozhodnutí správního orgánu podle § 65 a násl. s. ř. s.) řízením, které vydání opatření obecné povahy předcházelo. Krajský soud závěr o aktivní legitimaci navrhovatelů založil na blíže neodůvodněné domněnce, že přestože navrhovatelé konkrétně neuvedli, jaká jejich jiná práva jsou přijetím změny územního plánu dotčena, lze jejich aktivní legitimaci dovodit ze samotného rozsahu změny, která v důsledku předurčila vybudování elektrárny s teplárnou v malé obci, v níž musí být změnou dotčeny prakticky všechny nemovitosti. Takovéto odůvodnění je podle stěžovatelky nedostatečné a nepřezkoumatelné. Domněnka, že možností vybudovat elektrárnu s teplárnou musí být v malé obci dotčeny prakticky všechny nemovitosti, je sama o sobě nedůvodná