2 Afs 173/2015 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 173/2015- 110 - text 2 Afs 173/2015 - 119 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudců Mgr. Marka Bedřicha a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce 4 VIP s. r. o., IČ 27968693, se sídlem Praha 4, Velké Kunratické 1362/29, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 4, proti žalovanému Generálnímu ředitelství cel, se sídlem Praha 4, Budějovická 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 3. 2014, č. j. 13333/2014-900000-304.6, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2015, č. j. 30 A 50/2014 – 63, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 5. 2015, č. j. 30 A 50/2014 – 63, byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného, jímž bylo změněno rozhodnutí Celního úřadu Karlovy Vary ze dne 27. 5. 2009, č. j. 4592-3/2009-086100-021, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání správního deliktu podle § 135c odst. 2 zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních, ve znění účinném do 30. 9. 2009, (dále jen zákon o spotřebních daních), konkrétně porušením § 133 odst. 1 téhož zákona, za což byla stěžovateli uložena pokuta 200 000 Kč, náhrada nákladů řízení 1000 Kč, a podle § 135d odst. 1 zákona o spotřebních daních propadnutí 16 949 kusů lihovin ve spotřebitelském balení, 13 300 gramů tabáku ve spotřebitelském balení a 302 352 kusů cigaret. Žalovaný změnil rozhodnutí správního orgánu prvého stupně tak, že snížil uloženou pokutu na částku 100 000 Kč. II. Skutkový stav a průběh řízení před správními orgány Při kontrole prováděné dne 25. 3. 2009 Celním úřadem Praha D1 v nebytovém prostoru ve velkotržnici Sapa v Praze 4, Libušská 319, zapsaném na LV č. 639 pro katastrální území Písnice, a v přilehlém prodejním stánku – plechovém kontejneru bylo zjištěno, že stěžovatel prodával lihoviny a tabákové výrobky v místech, která nejsou zkolaudována k prodeji zboží nebo k poskytování hostinských služeb v rozporu s § 133 odst. 1 zákona o spotřebních daních. Rozhodnutími téhož správního orgánu ze stejného dne o předběžném opatření č. j. 43893/2009-176800-032 a č. j. 5004-3/2009-176800-032 bylo zjištěné zboží zajištěno. Rozhodnutím Celního úřadu Karlovy Vary (dále též „správní orgán prvého stupně“) ze dne 27. 5. 2009, č. j. 4592-3/2009-086100-021, byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání správního deliktu a bylo uloženo i propadnutí zajištěných věcí. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 24. 8. 2009 poté, co bylo rozhodnutím žalovaného odvolacího orgánu (tehdejšího Celního ředitelství Plzeň) ze dne 20. 8. 2009, č. j. 6889-02/09-1601-21, změněno pouze ohledně výše pokuty a ve zbytku potvrzeno. Rozhodnutí Celního ředitelství Plzeň ze dne 20. 8. 2009 bylo zrušeno na základě rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 12. 2010, č. j. 57 Ca 85/2009 – 59, a věc byla vrácena Celnímu ředitelství Plzeň k dalšímu řízení. Tento rozsudek krajského soudu byl zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 9. 2011, č. j. 7 Afs 30/2011 – 105, (dostupném stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí NSS na www.nsssoud.cz), ve znění opraveného usnesení ze dne 24. 10. 2011, č. j. 7 Afs 30/2011 – 117, a věc byla vrácena Krajskému soudu v Plzni k dalšímu řízení. Krajský soud podal dne 22. 12. 2011 k Ústavnímu soudu návrh na zrušení části ustanovení § 135d odstavec 1 zákona o spotřebních daních a později navrhl, aby Ústavní soud nálezem rozhodl, že uvedená část zákonného ustanovení, vyjádřená slovy „nebo tabákových výrobků anebo lihovin zajištěných při kontrole podle § 134“ byla v rozporu s ústavním pořádkem. Ústavní soud nálezem ze dne 30. 7. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 37/11 (dostupném na http://nalus.usoud.cz) návrh krajského soudu zamítl a v bodech 66 až 69 uvedl, že i při ukládání trestu propadnutí věci je „při rozhodování o uložení této sankce v každém jednotlivém případě zachována možnost zohlednit kromě závažnosti deliktu a okolností jeho spáchání i majetkové poměry odpovědného subjektu a případně tuto sankci neuložit. Povinnost zvažovat při aplikaci dopady sankce ve vztahu k majetkové podstatě odpovědného subjektu vyplývá přímo z ústavního pořádku, protože jakékoliv uložení majetkové sankce je vždy zásahem do jeho vlastnického práva podle článku 11 Listiny, a musí proto v každém individuálním případě obstát z hlediska výše uvedených ústavních kritérií pro přezkum sankcí“. S ohledem na závěry, uvedené v citovaném nálezu Ústavního soudu, Krajský soud v Plzni rozsudkem ze dne 30. 9. 2013, č. j. 57 Af 41/2011 – 169, rozhodnutí právního předchůdce žalovaného odvolacího orgánu zrušil a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení s odůvodněním, že napadené rozhodnutí trpí nepřezkoumatelností z důvodů, ke kterým v dané věci dospěl Ústavní soud. O podaném odvolání stěžovatele proti rozhodnutí Celního úřadu Karlovy Vary ze dne 27. 5. 2009 rozhodl žalovaný odvolací správní orgán, který je podle ustanovení § 4 odstavec 1 písm. a) a § 82 odstavec 1 zákona č. 17/2012 Sb., o celní správě, s účinností od 1. 1. 2013 věcně a místně příslušným správním orgánem k vyřízení odvolání, rozhodnutím ze dne 7. 3. 2014, č. j. 13333/2014-900000-304.6, kterým změnil podle ustanovení § 90 odstavec 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen správní řád), část textu výroku tak, že „účastník řízení svým jednáním naplnil skutkovou podstatu jiného správního deliktu v rozsahu a způsobem uvedeným a ukládá se mu proto podle ustanovení § 135c odst. 2 zákona o spotřebních daních sankce pokuty ve výši 100 000,- Kč“. Ve „zbytku“ pak odvolací orgán napadené rozhodnutí podle § 90 odstavce 5 správního řádu potvrdil. Podle názoru žalovaného rdousící a likvidační účinky daná sankce vůči stěžovateli neměla. Žalovaný vycházel z veřejně dostupné účetní uzávěrky stěžovatele za účetní období let 2007 až 2012 a z tvrzení stěžovatele. Majetek stěžovatele dle účetní uzávěrky neustále rostl, když v roce 2008 vzrostl o 29 % oproti roku 2007 a v roce 2009, v němž byla stěžovateli předmětná sankce uložena, vzrostl o 38 %. Drtivá většina majetku byla v rozhodné době v oběžných aktivech v podobě zásob zboží, což je vzhledem k oboru podnikání standardní. Předmětem zkoumání relace ukládané sankce a jejího dopadu na podnikání bylo tak zachování majetkové podstaty stěžovatele v takové míře, která mu umožní dále podnikat, nikoli šetření, bude-li se i po uložení sankce společnost těšit nadále ekonomickému zdraví. Podle žalovaného s ohledem na delší časový odstup odvolacího řízení bylo možno rovněž poukázat na výsledky hospodaření společnosti z let následujících po uložení sankce, kdy je zřejmé nejen to, že společnost dále podniká, ale také to, že podnikání má vzrůstající trend, rok 2009 z tohoto trendu nevyjímaje. K námitce neexistence již propadlých a zničených věcí žalovaný uvedl, že nerozhoduje o sankci propadnutí zajištěných věcí, ale podle § 89 odst. 2 správního řádu toliko přezkoumává výrok rozhodnutí správního orgánu prvého stupně z pohledu zákonnosti a věcné správnosti. Sankce byla uložena rozhodnutím správního orgánu prvého stupně v době, kdy věci právně i fakticky existovaly. Bylo-li toto rozhodnutí následně potvrzeno, stalo se pravomocným i vykonatelným. Věci, u nichž bylo vysloveno propadnutí, se staly vlastnictvím státu dle § 135d odst. 5 zákona o spotřebních daních a ten měl povinnost zajistit jejich zničení. Pokud tak bylo učiněno, přičemž správní žaloba neměla odkladný účinek, nelze oprávněný výkon rozhodnutí klást zpětně k tíži. Má-li být poté, kdy původní rozhodnutí o odvolání bylo správně soudem zrušeno, odvolací orgán vázán právním názorem soudu dle § 78 odstavce 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), nemůže případná konzumace příslušného výroku novému přezkoumání tohoto výroku bránit. Ke kumulaci sankce pokuty a propadnutí věci žalovaný dále uvedl, že tato odpovídá zákonné koncepci správního trestání v případě porušení zákazu prodeje. Sankce propadnutí věci sleduje především preventivní cíle zamezit opakování porušení právních předpisů eliminací věcí, jejichž prostřednictvím k porušení došlo, při zachování i účinku represivního. U pokuty je zřetelný účinek represivní, a její účinek preventivní je zaměřen zejména na osobu pachatele a na jeho nápravu. Obě sankce se tak doplňují a jejich kumulace je zákonodárcem předvídaná a aprobovaná. III. Rozsudek krajského soudu Krajský soud se podrobně zabýval dosavadním průběhem řízení před správními orgány i soudy a přistoupil k vypořádání jednotlivých uplatněných žalobních bodů. Pokud stěžovatel v žalobě namítal, že mu byla ukládána sankce propadnutí věcí, které z právního hlediska neexistují, a měl za to, že v takovém