4 Ads 183/2016 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 183/2016- 18 - text 4 Ads 183/2016 - 21 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Ing. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: L. S. S., zast. JUDr. Annou Vyhlídovou, advokátkou, se sídlem Gočárova 535, Hradec Králové, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2016, č. j. 5 A 73/2016 – 54, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Soudem ustanovené zástupkyni žalobkyně JUDr. Anně Vyhlídové, advokátce, se sídlem se sídlem Gočárova 535, Hradec Králové, s e p ř i z n á v á odměna a náhrada hotových výdajů za zastupování žalobkyně v řízení o kasační stížnosti ve výši celkem 1.573 Kč. Tato částka bude zástupkyni žalobkyně vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalobou ze dne 22. 12. 2015, podanou u Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, následně doplněnou podáními ze dne 5. 2. 2016, 8. 2. 2016, 1. 3. 2016, 23. 3. 2016 a 31. 3. 2016, se žalobkyně domáhala, aby krajský soud uložil žalované povinnost vyplatit žalobkyni v hotovosti plný invalidní důchod (dále též „důchod“) a úrok z prodlení za období od listopadu 2013 do března 2016 na základě prokázání totožnosti žalobkyně jejím rodným listem. V doplnění žaloby ze dne 23. 3. 2016 učiněném prostřednictvím JUDr. Anny Vyhlídové, advokátky, která byla ustanovena zástupkyní žalobkyně usnesením Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 3. 2016, č. j. 65 Na 4/2015 – 27, žalobkyně mimo jiné uvedla, že se domáhá ochrany proti nečinnosti správního orgánu. [2] Žalobkyně uvedla, že jí od listopadu 2013 není vyplácen invalidní důchod pro invaliditu třetího stupně, protože nemá občanský průkaz. V této souvislosti odkázala na věc vedenou pod sp. zn. 65 A 48/2014 u Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, jejímž předmětem bylo vydání občanského průkazu s údaji o trvalém bydlišti žalobkyně; v této věci byla podána ústavní stížnost. Žalobkyně odmítá převzít občanský průkaz s dle jejího názoru nesprávným údajem o trvalém pobytu, neboť si nemůže nechat ukrást svůj družstevní byt. Uvedla, že správná adresa jejího trvalého pobytu je T. 480, H. Žalobkyně požadovala po žalované, aby jí byl důchod vyplácen v hotovosti na pokladně žalované na základě rodného listu, který je superlegalizovaný. Žalovaná však takovou výplatu důchodu odmítla s tím, že žalobkyně je povinna se prokázat platným občanským průkazem a současně odmítla výplatu v hotovosti, neboť tu je ochotna připustit jen v případě, že by se jednalo o chybu na její straně. Žalovaná žalobkyni sdělila, že výplatu provede jen prostřednictvím České pošty s. p. (dále též „Česká pošta“). To je však pro žalobkyni nepřijatelné, neboť u České pošty se musí prokázat občanským průkazem, který nemá. Jedná se tedy o neřešitelnou situaci, kdy žalobkyně je stále bez prostředků, žalovaná je nečinná a odvolává se na své vnitřní postupy a předpisy. [3] Krajský soud v Ostravě – pobočka v Olomouci usnesením ze dne 30. 3. 2016, č. j. 65 Na 4/2015 – 42, věc postoupil Městskému soudu v Praze, který žalobu rozsudkem ze dne 29. 7. 2016, č. j. 5 A 73/2016 – 53, zamítl a dále rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a ustanovené zástupkyni žalobkyně se přiznává odměna za zastupování ve výši 8.228 Kč. [4] Z obsahu správního spisu městský soud zjistil, že rozhodnutím žalované ze dne 19. 8. 2010 byl žalobkyni ode dne 9. 1. 2009 přiznán plný invalidní důchod s tím, že od 1. 1. 2010 se plný invalidní důchod považuje za důchod pro invaliditu třetího stupně; současně bylo rozhodnuto, že důchod žalobkyni náleží do 28. 2. 2010 a že po kontrole jejího zdravotního stavu bude rozhodnuto o uvolnění výplaty. Rozhodnutím ze dne 1. 2. 2011 žalovaná rozhodla o uvolnění invalidního důchodu žalobkyně od 1. 3. 2011. Z oznámení o výplatě důchodu je patrné, že pravidelná výplata důchodu v částce 6.542 Kč, po srážce 2.430 Kč, bude žalobkyni vyplácena od března 2011 prostřednictvím České pošty, a to vždy 10. dne v měsíci. Z přípisu ředitelky odboru interního auditu a kontroly Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 30. 9. 2015 adresovaného žalobkyni (i z detailu výplaty Konta příjemce) je zřejmé, že žalobkyni byl naposledy vyplacen důchod v říjnu 2013 za období do 9. 11. 2013. Jednotlivé splátky invalidního důchodu za období od 10. 11. 2013 do 9. 5. 2014 byly žalobkyni poukázány prostřednictvím důchodové služby České pošty, avšak žalobkyně si splátky nepřevzala. Žalobkyni bylo rovněž oznámeno, že vzhledem k tomu, že si splátky nepřebírá, rozhodla žalovaná o pozastavení výplaty splátek invalidního důchodu a jejich deponování. K vyplacení deponovaných částek prostřednictvím České pošty je nutné prokázat svou totožnost platným občanským průkazem nebo cestovním pasem. [5] V rámci posouzení věci městský soud v prvé řadě uvedl, že podle označení žaloby se žalobkyně domáhá ochrany proti nečinnosti, podle petitu se však domáhá vyplacení plného invalidního důchodu, tj. určitého faktického konání. Městský soud se proto z důvodu zachování práv žalobkyně žalobou nejprve zabýval, jako by se jednalo o žalobu na ochranu proti nečinnosti, a následně, jako by šlo o žalobu na ochranu před nezákonným zásahem žalované. Konstatoval, že žalobou na ochranu proti nečinnosti podle § 79 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), se lze úspěšně domáhat ochrany pouze, má-li žalobce na vydání rozhodnutí či osvědčení právní nárok, tzn. existuje-li na straně správního orgánu povinnost ve věci samé rozhodnout, či určitou skutečnost osvědčit. [6] V posuzované věci však s žalobkyní žádné správní řízení ve smyslu § 9 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, nebylo zahájeno. Invalidní důchod ve stanovené výši byl žalobkyni přiznán rozhodnutím žalované ze dne 19. 8. 2010, resp. rozhodnutím ze dne 1. 2. 2011, jímž žalovaná invalidní důchod žalobkyně uvolnila. Výplata jednotlivých splátek invalidního důchodu poté probíhá automaticky (bez nutnosti vydávání jakéhokoli dalšího rozhodnutí ve věci), v souladu s oznámením o výplatě důchodu. S ohledem na shora uvedené městský soud uzavřel, že žalobkyni nesvědčilo právo domáhat se ochrany proti nečinnosti, neboť ve věci nebylo zahájeno správní řízení, a žalovaná tedy neměla žádnou povinnost vydat rozhodnutí či osvědčení. [7] Městský soud se dále zabýval tím, zda je možno nevyplacení důchodu žalobkyně v hotovosti na pokladně žalované na základě předložení superlegalizovaného rodného listu, kvalifikovat jako nezákonný zásah ve smyslu ustanovení § 82 s. ř. s. S ohledem na relevantní právní úpravu dospěl krajský soud k závěru, že žalovaná postupovala zcela v souladu se zákonem, když žalobkyni zasílala invalidní důchod prostřednictvím provozovatele poštovních služeb – České pošty. Zákon totiž neobsahuje žádné ustanovení o povinnosti, popř. možnosti vyplácení důchodů v hotovosti v sídlech orgánů sociálního zabezpečení, jimiž jsou zejména Česká správa sociálního zabezpečení či okresní správy sociálního zabezpečení, a žalovaná proto nemusí být k takovým úkonům organizačně, personálně ani materiálně vybavena. [8] Městský soud dále uvedl, že k bezproblémové výplatě důchodových dávek je nutné nejen řádné plnění povinností na straně správního orgánu spočívající ve správném vypočtení výše důchodu a poukázání této částky konkrétnímu příjemci důchodu, ale též nezbytná součinnost poživatele důchodu. Žalobkyně však potřebnou součinnost z vlastní vůle neposkytla; nebyla ochotna vyřídit si platný průkaz totožnosti (například občanský průkaz), po jehož předložení by bylo postaveno najisto, že dávky jsou skutečně vypláceny žalobkyni jakožto oprávněnému příjemci invalidního důchodu. Nastalá situace tedy nebyla způsobena pochybením na straně žalované, nýbrž neplněním zákonných povinností žalobkyní; ostatně ustanovení § 2 odst. 3 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, výslovně stanoví povinnost mít občanský průkaz všem občanům, kteří dosáhli věku 15 let a mají trvalý pobyt na území České republiky. [9] Průkazem totožnosti se podle § 36 odst. 5 správního řádu rozumí doklad, který je veřejnou listinou a v němž je uvedeno jméno a příjmení, datum narození a místo trvalého pobytu, popřípadě bydliště mimo území České republiky a z něhož je patrná i podoba, popřípadě jiný údaj umožňující správnímu orgánu identifikovat osobu, která doklad předkládá, jako jeho oprávněného držitele. Odborná literatura v této věci zaujala stanovisko, že „průkazem totožnosti není průkaz bez fotografie jeho držitele, a to i přesto, že se bude jednat o veřejnou listinu, která obsahuje veškeré zákonem předepsané obsahové náležitosti. (…) Veškeré