4 Afs 6/2016 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 6/2016- 29 - text 4 Afs 6/2016 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: MAKO trade s. r. o., IČ: 29247543, se sídlem Lidická 700/19, Brno, zast. JUDr. Janou Rejžkovou, advokátkou, se sídlem Vodní 5178, Zlín, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2015, č. j. 62 Af 42/2014 – 76, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 4. 2014, č. j. 7382/14/5000-14503-708999, zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí – zajišťovací příkaz Finančního úřadu pro kraj Vysočina, (dále též „správce daně“) ze dne 30. 1. 2014, č. j. 270714/14/2901-25200-706451, vydaný podle § 167 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, ve spojení s ustanovením § 103 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, kterým žalobci uložil, aby zajistil úhradu daně z přidané hodnoty za období od 1. 1. 2014 do 31. 1. 2014, která dosud nebyla stanovena, složením jistoty na depozitní účet finančního úřadu ve výši celkem 713.102 Kč. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž vyjádřil přesvědčení, že pro vydání zajišťovacího příkazu neexistovaly právní ani skutkové důvody, je založen na nesprávném posouzení získaných informací a je nepřiměřený a nezákonný. Žalobce poukázal na skutečnost, že správci daně bylo z jeho činnosti známo, že žalobci pravidelně vznikají nadměrné odpočty DPH. Ačkoli tedy bylo předem zřejmé, že žalobci opět vznikne nadměrný odpočet, byl vydán zajišťovací příkaz na daň, nikoli na nadměrný odpočet. Úvaha žalovaného, že veškeré zboží, které pořídí ze Slovenska, bude prodáno v ČR, a žalobce tak bude povinen podle § 21 zákona o dani z přidané hodnoty přiznat a zaplatit daň v ČR, je podle žalobce nepřezkoumatelná a v rozporu se zjištěným skutkovým stavem. Zajišťovací příkaz není řádně odůvodněn, neboť odůvodnění představuje pouze soubor nesouvisejících informací, které si částečně odporují, stěží lze odlišit, co je konstatování faktů a co již odůvodnění, absentuje hodnocení důkazů a nemá ani oporu ve spisech. [3] Žalobce dále uvedl, že na jedné adrese má zapsané sídlo a na druhé adrese kanceláře, kam jeho jednatelka pravidelně jezdí, vše pronajaté od téhož majitele. Na důvody, proč tomu tak je, se správce daně nikdy žalobce nezeptal. Žalobce zpochybnil konstrukci žalovaného o tom, že má pouze virtuální sídlo. Dále namítal nezákonný postup správce daně, jakým údaje ohledně sídla společnosti zjišťoval, když se dotazoval manželů P. a slečny B. Tento výslech svědků byl podle žalobce proveden nezákonně a nelze jej použít jako důkaz, neboť svědci nebyli řádně předvoláni a žalobci nebyla umožněna účast na výslechu. [4] Žalobce má pronajaty skladovací prostory pro nenadálé situace nebo pro větší obchody, které není možné zvládnout „on-line“. Ideálně probíhá transakce tak, že se zboží rovnou odveze od dodavatele k odběrateli bez meziskladování. Pokud jde o sklad v Pístově, tak o něm jednatelka žalobce hovořila v souvislosti se zdaňovacím obdobím březen 2012 a říjen 2013 a její odpověď se tak vůbec nemohla týkat zdaňovacího období leden 2014. Námitku shodného obsahu uplatnil žalobce v odvolání, avšak žalovaný se s ní nijak nevypořádal. Je pravdou, že sklad se využívá zřídka, ale žalobci není zřejmá souvislost mezi touto skutečností a nutností vydat zajišťovací příkaz. Žalobce poukázal na to, že správce daně neuvedl, jaká skutečnost ho vedla ke změně dosavadního náhledu na obchodování žalobce. Namítal, že žalovaný se vůbec nevypořádal s odvolacími námitkami, nevysvětlil, co znamená pojem „předběžné zjištění“ správce daně a neuvedl, z jakého právního předpisu vyplývá majetková přiměřenost. [5] Žalobce rovněž poukazuje na to, že správce daně nesprávně pochopil údaje o majetku žalobce ke dni 31. 10. 2013 a ke dni 31. 12. 2012, které nemají nic společného s obdobím ledna 2014. Ke dni 31. 12. 2012 měl žalobce majetek ve výši 235.986.000 Kč. [6] Pokud jde o společnosti FEROSSO METAL s.r.o. a MIL group s.r.o., jedna z nich je skutečně dodavatelem žalobce, ale o jejich daňových povinnostech žalobce nic nevěděl. V této souvislosti žalobce zdůraznil, že ani jedna z těchto společností není evidována v rejstříku nespolehlivých plátců (§ 106a zákona o DPH). Sám žalobce státu nikdy nic nedlužil a neměl s orgány daňové správy žádné konflikty. Nyní mu však správce daně zadržuje nadměrné odpočty za dva měsíce a zajištění daně, které promptně zaplatil. Takový postup žalobce finančně zlikvidoval, přitom pro možnou existenci řetězce zasaženého podvodem není v odůvodnění zajišťovacího příkazu žádný důkaz či indicie. Skutečnost, že uvedené společnosti mají stejného jednatele, takovou skutečností není, stejně jako to, že žalobce nakupuje zboží ze Slovenska. [7] Správce daně tak podle žalobce neunesl důkazní břemeno o tom, že daň bude v době splatnosti nedobytná. Rovněž neprokázal existenci skutkových a právních důvodů pro použití § 103 zákona o dani z přidané hodnoty. V zajišťovacím příkazu není určena žádná lhůta, do kdy má být tato povinnost splněna. Podle žalobce však musí i v případě zajišťovacího příkazu existovat pro jeho adresáta nějaká reálná lhůta pro splnění nařízené povinnosti. [8] Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10. 12. 2015, č. j. 62 Af 42/2014 – 76, žalobu zamítl a rozhodl dále, že žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení a žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Námitce žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného krajský soud nepřisvědčil, neboť dospěl k závěru, že argumentace uvedená v odůvodnění rozhodnutí žalovaného ve spojení s odůvodněním zajišťovacího příkazu z hlediska přezkoumatelnosti obstojí. Krajský soud dále poukázal na podmínky, za nichž lze vydat zajišťovací příkaz, a jeho funkci. Zdůraznil, že již v průběhu analyticko-vyhledávací činnosti může vyvstat důvodná obava z nedobytnosti daně, která správce daně opravňuje přikročit k aplikaci zajišťovacího institutu. Pokud tedy správce daně získal relevantní poznatky, které nasvědčují tomu, že obchodní transakce žalobce mohly být součástí řetězce podvodu na dani z přidané hodnoty, pak již v této fázi byly naplněny zákonné předpoklady pro zajištění daně. Tento závěr odpovídá tomu, že zajišťovací příkaz je v případě šetření řetězce transakcí zatížených možným podvodem prostředkem přiměřeným, sledujícím legitimní cíl. [9] Odůvodnění zajišťovacího příkazu obsahuje argumentaci, která popisuje skutečnosti, jež korespondují s obsahem spisu. V souvislosti se skutkovými důvody pro vydání zajišťovacího příkazu krajský soud zdůraznil, že žalobce v žalobě pouze polemizuje s jejich vyhodnocením provedeným správcem daně a nevyvrací skutková zjištění popsaná v úředních záznamech týkajících se místního šetření v Jihlavě, v Pístově u Jihlavy a v areálu ZEVOS, a.s, a ani v žalobě neargumentuje jinou „skutkovou verzí“ správcem daně popsaných skutečností, na některých místech se zjištěními souhlasí. Pak ovšem stěží může být úspěšný s námitkou nepřezkoumatelnosti zajišťovacího příkazu pro nedostatek skutkových důvodů. [10] Ke zpochybnění provedení svědeckých výpovědí žalobcem krajský soud uvedl, že o žádné svědecké výpovědi nebyl zajišťovací příkaz opřen, neboť před vydáním zajišťovacího příkazu nebylo prováděno dokazování postupem podle § 96 odst. 5 daňového řádu. Otázka existence skutečného sídla žalobce ve smyslu centra ekonomického řízení činností a rozhodování žalobce na adresách v Jihlavě by byla podle soudu sama o sobě nedostatečná pro odůvodnění obav správce daně. V této souvislosti ostatně sám žalobce popisuje průběh transakcí ve většině případů jako zvládaný tzv. on-line. Nicméně právě takový způsob obchodování ve spojení s dalšími skutečnostmi důvodně svědčí pro závěr správce daně o tom, že transakce žalobce mohou být součástí řetězce zatíženého podvodem na DPH a může hrozit v budoucnu nedobytnost doměřené daně. Další okolností, vedle zpochybnění reálně skladovaného zboží, která správce daně vedla k vydání zajišťovacího příkazu, byly okolnosti související s dodavateli žalobce, kteří byli personálně propojeni prostřednictvím jednatele Coufala a vykazovali daňové nedoplatky v řádech milionů Kč, přičemž společnost FEROSSO METAL s.r.o. se stala pro svého správce daně nekontaktní. Argumentace žalobce, že o tom v době vydání zajišťovacího příkazu nevěděl je podle krajského soudu bezpředmětná, neboť konečné vyhodnocení transakcí žalobce a subjektivní stránky jeho jednání bude až věcí rozhodnutí in merito. To samé platí v případě argumentu žalobce, že u předmětného zboží hodlal uplatnit nadměrný odpočet. [11] Výše uvedené skutečnosti ve spojení s majetkovou situ