4 As 201/2015 — Nejvyšší správní soud

4 As 201/2015- 121 - text 4 As 201/2015 - 130 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Nygrínové a soudců Mgr. Aleše Roztočila a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobce: P. H., zast. JUDr. Ing. Martinem Florou, Dr., advokátem, se sídlem Lidická 710/57, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Lesy České republiky, s. p., se sídlem Přemyslova 1106/19, Hradec Králové, v řízení o kasační stížnosti žalovaného a kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 8. 2015, č. j. 10 A 136/2014 - 61, t a k t o : I. Kasační stížnost žalovaného s e z a m í t á . II. Kasační stížnost osoby zúčastněné na řízení s e z a m í t á . III. Žalovaný a osoba zúčastněná na řízení jsou p o v i n n i zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 8.228 Kč do 30 dní od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Martina Flory, Dr., advokáta, se sídlem Lidická 710/57, Brno, a to rovným dílem. O d ů v o d n ě n í : I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 21. 8. 2014, č. j. KUJCK 50447/2014/OZZL O-93, zrušil rozhodnutí Městského úřadu Soběslav (dále též „správní orgán prvního stupně”) ze dne 14. 3. 2014, č. j. MS/06005/2014, kterým byl žalobce podle § 37 odst. 6 zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a o změnách a doplnění některých zákonů (lesní zákon) pověřen výkonem funkce odborného lesního hospodáře (dále též „OLH“) v lesích s celkovou výměrou do 50 ha, pro které jsou zpracovány lesní hospodářské osnovy v územním obvodu Chýnov (část zařizovacího obvodu Soběslav) a řízení zastavil. [2] Žalovaný v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že povinnosti OLH jsou dány lesním zákonem a prováděcími právními předpisy. Správní orgán prvního stupně není žádným ustanovením lesního zákona zmocněn při pověřování výkonem funkce OLH dle § 37 odst. 6 lesního zákona tyto povinnosti rozšiřovat nebo upravovat. Pracovní náplň nově jmenovaného OLH (žalobce) stanovená v příloze rozhodnutí správního orgánu prvního stupně však jde mimo a nad rámec povinností OLH daných lesním zákonem. Snaha správního orgánu prvního stupně zajistit za stejného objemu poskytovaných finančních prostředků ze státního rozpočtu vlastníkům lesních pozemků, kde je výkon funkce OLH hrazen státem, větší nabídku poskytovaných služeb v rámci činnosti OLH je podle žalovaného v rozporu s § 2 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, neboť povinnosti OLH jsou dané lesním zákonem a prováděcími právními předpisy. Správní orgán prvního stupně toto ustanovení správního řádu porušil podle žalovaného také tím, že vyhlásil a prováděl „výběrové řízení“ ve kterém hodnotil nabídky jednotlivých uchazečů o výkon funkce OLH. Skutečnost, že žalobce by byl ochoten pro vlastníky lesů vykonávat služby OLH nad rámec stanovený lesním zákonem a prováděcími právními předpisy, nemůže být podle žalovaného důvodem pro jeho pověření výkonem funkce OLH. Správní orgán prvního stupně postupoval v rozporu s § 3 správního řádu, neboť neprokázal, že osoba zúčastněná na řízení jako OLH při své činnosti porušovala lesní zákon či jiné právní předpisy. Žalovaný dále dospěl k závěru, že správní orgán prvního stupně porušil § 68 odst. 3 správního řádu tím, že řádně neodůvodnil své rozhodnutí a § 85 odst. 4 téhož zákona tím, že řádně neodůvodnil výrok o vyloučení odkladného účinku podaného odvolání. Podle žalovaného nebylo prokázáno, že žalobce je schopen v rámci zákonných povinností lépe vykonávat funkci OLH než předchozí OLH (osoba zúčastněná na řízení). [3] Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu, v níž v prvé řadě namítal nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného spočívající v tom, že neobsahuje náležitosti uvedené v § 68 odst. 3 správního řádu. Žalovaný podle žalobce neobjasnil, z jakých důvodů rozhodl o zastavení řízení, pouze zmínil, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nemělo být vydáno. V této souvislosti žalobce poukázal na závěry uvedené v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 1. 2009, č. j. 5 As 55/2008 – 87. Nezákonnost a nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného spatřuje žalobce také v tom, že s odkazem na § 82 odst. 4 správního řádu nepřihlížel k vyjádření žalobce k odvolání. Žalovaný nevysvětlil, které služby stanovené v rozhodnutí správního orgánu prvního stupně a v jakém ohledu jdou nad rámec povinností stanovených OLH lesním zákonem a prováděcími právními předpisy. Požadavek, aby OLH zajišťoval co možná nejširší soubor služeb, je podle žalobce zcela legitimní a odpovídající zákonu i rozhodovací praxi soudů, viz rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2010, č. j. 7 Ca 141/2008 – 36. Výše nákladů státu na činnost OLH je konstantní a není nijak ovlivněna osobou OLH ani rozsahem jím vykonávané činnosti. Správní orgán prvního stupně tak pověřením žalobce k výkonu funkce OLH dosáhl stavu, kdy za tentýž objem peněžních prostředků z veřejných rozpočtů obdrží vlastníci lesů a potažmo i orgán státní správy lesů větší rozsah plnění, než který předtím zajišťovala osoba zúčastněná na řízení. Snaha správního orgánu prvního stupně dosáhnout tohoto výsledku je v souladu s § 2 odst. 4, § 4 odst. 1 a § 8 odst. 2 správního řádu. [4] Činnosti, které OLH vykonávající funkci podle § 37 odst. 6 lesního zákona zajišťuje, není možné rozdělit na skupiny činností tvořících služby standardní a nadstandardní. Základními zákonnými povinnostmi OLH jsou totiž povinnost zabezpečovat vlastníku lesa odbornou úroveň hospodaření v lese podle § 37 odst. 1 lesního zákona a povinnost důsledně dbát ochrany lesa a řádného hospodaření v něm podle § 52 téhož zákona. Obsah těchto povinností není z textu lesního zákona zřejmý, jedná se tudíž o tzv. neurčité právní pojmy, které přísluší v konkrétní situaci a podle konkrétních okolností vyložit orgánům státní správy lesů v rámci správního uvážení a správní orgán prvního stupně tak postupoval. Žádná z činností, u níž správní orgán prvního stupně zjistil, že bude žalobcem zajišťována nad rámec činností, které pro tytéž vlastníky předtím zajišťovala osoba zúčastněná na řízení, nevybočuje z mezí § 37 odst. 1 a § 52 lesního zákona. [5] Žalobce dále žalovanému vytknul, že svým rozhodnutím fakticky omezil možnost pověření jiné právnické nebo fyzické osoby výkonem funkce OLH namísto „pojistného lesního hospodáře“ pouze na případy, kdy se „pojistný lesní hospodář“ při výkonu své funkce dopustí porušení svých zákonných povinností. V této souvislosti žalobce vyjádřil přesvědčení, že v řízení před správním orgánem prvního stupně bylo prokázáno jak to, že stěžovatel při výkonu funkce „pojistného lesního hospodáře“ v jednotlivých případech postupoval v rozporu s lesním zákonem (opačné hodnocení provedené žalovaným je podle žalobce vedeno zjevnou snahou zjištěná porušení zákona bagatelizovat), tak i to, že žalobce je schopen lépe vykonávat funkci OLH. Žalovaný nerespektoval závěry vyslovené v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2010, č. j. 7 Ca 141/2008 – 36, též ve své výtce, že správní orgán prvního stupně řádně neodůvodnil výrok o vyloučení odkladného účinku. Tento výrok se totiž opírá o tytéž důvody (zajištění co nejvčasnějšího výkonu činnosti ze strany osoby nově pověřené výkonem funkce OLH), které byly aprobovány uvedeným rozsudkem městského soudu. Byly tedy naplněny zákonné podmínky pro to, aby jej správní orgán prvního stupně podle § 37 odst. 6 lesního zákona pověřil výkonem funkce OLH namísto osoby zúčastněné na řízení a rozhodnutí tohoto správního orgánu bylo vydáno v souladu s právními předpisy. Žalobce proto navrhl, aby krajský soud rozhodnutí žalovaného zrušil, věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení a uložil mu povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Navrhl rovněž, aby krajský soud přiznal žalobě odkladný účinek. Tomuto návrhu krajský soud vyhověl usnesením ze dne 12. 11. 2014, č. j. 10 A 136/2014 – 40. [6] Krajský soud rozsudkem ze dne 19. 8. 2015, č. j. 10 A 136/2014 – 61, rozhodnutí žalovaného zrušil, věc mu vrátil k dalšímu řízení, uložil mu zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet jeho právního zástupce a dále rozhodl, že osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Námitce žalobce ohledně nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného způsobené tím, že žalovaný neuvedl, z jakého důvodu řízení zastavil, krajský soud nepřisvědčil. Shledal totiž, že žalovaný k tomuto závěru dospěl na základě úvahy, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně nemělo být vůbec vydáno, neboť nebylo prokázáno, že by nově dosazený OLH vykonával svou funkci lépe než stávající OLH. K námitkám žalobce uvedeným v jeho vyjádření k odvolání osoby zúčastněné na řízení sice žalovaný pouze obecně uvedl, že k nim podle § 82 odst. 4 nepřihlížel, neboť neobsahují žádné nové s