5 As 153/2015 — Nejvyšší správní soud

5 As 153/2015- 19 - text 5 As 153/2015 - 23 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Pavla Molka a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: ESTATE INVESTMENT LLC, se sídlem Cheyenne, Spojené státy americké, Logan Ave 1821, zastoupený Mgr. Janem Jandou, advokátem se sídlem Revoluční 13, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 6. 2015, č. j. 7 A 128/2011 – 57, t a k t o: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále „městský soud“), kterým byla zamítnuta žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. SZ 036952/2011/KUSK REG/Bu; tímto bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti usnesení stavebního úřadu Městského úřadu v Jesenici ze dne 15. 7. 2010, č. j. Výst./1734/09, o zastavení řízení o žádosti o vydání územního rozhodnutí na umístění stavby „Skladové a logistické centrum Jesenice u Rakovníka na pozemku 1197/9, 1196/4, 1196/1, 1234/5, 24/1 v k. ú. Jesenice u Rakovníka“. I. Vymezení věci Dne 27. 11. 2009 podal stěžovatel žádost o vydání rozhodnutí o umístění výše uvedené stavby. Vzhledem k tomu, že předložená žádost neměla předepsané náležitosti dle § 86 stavebního zákona, byl dne 9. 2. 2010 vyzván, aby nejpozději do 30. 4. 2010 předložil podle § 7 zákona č. 100/2001 Sb., o posuzování vlivu na životní prostředí (dále „zákon č. 100/2001 Sb.) zjišťovací řízení k plánovanému záměru, podle § 88 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), plánovací smlouvu a podle § 14 odst. 4 zákona č. 20/1987 Sb. o státní památkové péči, závazné stanovisko orgánu státní památkové péče. Na tuto výzvu reagoval stěžovatel dne 8. 4. 2010 podáním, v němž namítl, že záměr, který svými parametry nedosahoval limitních hodnot pro zjišťovací řízení podle zákona č. 100/2001 Sb., byl v souladu s § 4 odst. 1 písm. b) cit. zákona řádně oznámen dne 12. 1. 2010 Krajskému úřadu Středočeského kraje; příslušný správní orgán měl sdělit ve lhůtě 15 dnů, že předložený záměr bude podléhat zjišťovacímu řízení; takové sdělení pak mělo být v souladu se zákonem č. 300/2008 Sb., o elektronických úkonech a autorizované konverzi dokumentů učiněno do datové schránky, což se však nestalo. Z uvedeného dle názoru stěžovatele plyne, že v důsledku mlčení správního orgánu záměr zjišťovacímu řízení nepodléhá; uvedl, že nepožaduje finanční spoluúčast při realizaci záměru, není zřejmé, s kým a s jakým obsahem by měl uzavřít plánovací smlouvu; k požadavku na získání stanoviska orgánu památkové péče uvedl, že je nelze vydat, neboť neexistují věcné podmínky pro uplatnění pravomoci orgánu státní památkové péče; § 14 odst. 4 zákona o státní památkové péči stanoví pouze tři vymezené případy, kdy je nutno stanovisko vydat; ve věci stěžovatele se o žádný z uvedených případů nejedná. Vzhledem k tomu, že stěžovatel požadované podklady do uvedeného data nepředložil, vydal Městský úřad Jesenice, stavební odbor dne 15. 7. 2010 usnesení, kterým řízení ve věci výše označené stavby podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastavil. Proti usnesení podal stěžovatel odvolání, v němž opakovaně vznesl výhrady učiněné již vůči výzvě k předložení požadovaných podkladů v podání ze dne 8. 4. 2010; stran požadavku stanoviska orgánu státní památkové péče opětovně zdůraznil, že nežádal o vydání stavebního povolení k zásahům do historické kapličky, ale o územní rozhodnutí k umístění stavby ležící nejméně 100 metrů od kapličky; nadto žádost podle požadavku stavebního úřadu nelze ani podat, neboť o vydání závazného stanoviska lze požádat pouze k drobné stavbě, stavební úpravě, udržovacím pracím nebo jiné úpravě nemovité či movité kulturní památky nebo nemovitosti nacházející se v památkově ochranném pásmu či zóně, žádost navíc může podat pouze vlastník, správce nebo uživatel nemovité kulturní památky, což on není. Žalovaný odvolání zamítl; za prokázané vzal, že stěžovateli byla doručena krajským úřadem dne 26. 1. 2010 písemnost o tom, že záměr podléhá zjišťovacímu řízení (tj. do 15 dnů, jak stanoví zákon). Připustil, že nedoručení do datové schránky sice bylo pochybením, nicméně, zásadní ve věci je, že se stěžovatel uvedenou skutečnost dozvěděl. Poukázal na to, že i v případě, kdy ve lhůtě 15 dnů příslušný úřad žadateli své stanovisko nesdělí, nejedná se o mlčky udělený souhlas s tím, že stavba nepodléhá posuzování vlivů. Závěr zjišťovacího řízení je nezbytným předpokladem pro rozhodnutí o umístění stavby. Co se týče požadavků stran závazného stanoviska orgánu státní památkové péče, žalovaný stěžovateli přisvědčil s tím, že tento požadavek je předčasný. Žalovaný uzavřel, že sice zjistil některá pochybení v postupu stavebního úřadu, tato však nemohou mít vliv na zákonnost vydaného rozhodnutí, proto k nim dle § 89 odst. 2 správního řádu nepřihlížel. Proti rozhodnutí žalovaného podal stěžovatel žalobu, v níž namítal, že nebyly dány oba důvody pro zastavení řízení, tedy absence stanoviska orgánu památkové péče a sdělení podle zákona č. 100/2001 Sb. Městský soud žalobu zamítl; k námitkám stěžovatele uvedl, že nesplnění těchto dvou podmínek sice bylo důvodem pro zastavení řízení před správním orgánem I. stupně, avšak odvolací orgán v žalobou napadeném rozhodnutí konstatoval, že ohledně stanoviska orgánu památkové péče byl závěr stavebního úřadu předčasný, neboť žádost žalobce neodpovídala vyhlášce č. 503/2006 Sb., a proto měl stavební úřad nejprve vyzvat žalobce k doplnění žádosti, aby bylo zřejmé přesné umístění kapličky ve vztahu k zamýšlenému stavebnímu záměru. Z odůvodnění rozhodnutí žalovaného tak plyne, že důvodem pro zastavení řízení o žádosti žalobce bylo nadále pouze stanovisko orgánu životního prostředí o tom, že záměr žalobce podléhá zjišťovacímu řízení zákona č. 100/2001 Sb., a tedy absence zjišťovacího řízení. Městský soud nepřisvědčil ani názoru stěžovatele, že z § 6 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb. vyplývá, že marným uplynutím lhůty 15 dnů pro vydání stanoviska ohledně podlimitního záměru nestává fikce „souhlasu“, ze které by vyplývalo, že záměr nepodléhá zjišťovacímu řízení; soud na tomto místě odkázal na jazykový výklad § 6 odst. 3 citovaného zákona a uvedl, že namítané „mlčení správního úřadu“ je v právních předpisech formulováno tak, že fikci výslovně text normy konstituuje, k tomu uvedl konkrétní příklady, kdy tak právní předpisy stanoví. K namítanému nedoručení stanoviska městský soud s odkazem na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 2. 2009, č. j. 2 As 25/2007 – 118, uvedl, že není rozhodné, že stěžovateli nebylo doručeno do datové schránky, k rukám jednatele nebo jiné oprávněné osoby, ale rozhodné je, zda bylo doručeno tak, aby byl s obsahem sdělení seznámen. Poukázal na to, že stěžovatel v žalobě rozporoval doručení do vlastních rukou pouze odkazem na nedoručení jednatelům, teprve při jednání soudu dne 10. 6. 2015 své tvrzení rozšířil na popření jakéhokoliv doručení. Soud konstatoval, že z podání ze dne 8. 4. 2010 a odvolání ze dne 19. 8. 2010 vyplývá, že stěžovatel sice namítal, že mu v zákonné lhůtě nebylo doručeno sdělení podle zákona č. 100/2001 Sb., ale vždy akcentoval vadu doručení v tom smyslu, že mu nebylo doručeno do datové schránky. Dle názoru soudu zveřejnění sdělení na internetu, způsob obrany stěžovatele e-mailová korespondence, která byla soudu při jednání předložena, ve své vzájemné provázanosti prokazují, že stěžovateli bylo dne 26. 1. 2010 doručeno sdělení v 15ti denní lhůtě podle § 6 odst. 3 zákona č. 100/2001 Sb. Bez ohledu na osobu, která sdělení za stěžovatele převzala, lze mít dle soudu za to, že stěžovatel seznal úplný obsah sdělení co do jeho identifikačních znaků i věcného obsahu, zásadně tedy rovnocenně tomu, jako by mu bylo sdělení řádně oznámeno. Městský soud neshledal rozhodnutí žalovaného v rozporu se zákonem a žalobu zamítl. II. Podstatný obsah kasační stížnosti Stěžovatel v kasační stížnosti poukazuje na nesrovnalost na str. 3 napadeného rozsudku, která dle jeho názoru může mít značný význam pro posouzení celé věci; je zde uvedeno, že stěžovatel dne 30. 4. 2009 předložil krajskému úřadu k posouzení záměr „Skladové a logistické centrum Jesenice u Rakovníka“ podle zákona č. 100/2001 Sb.; soud uvádí, že následně byla žádost stažena a řízení zastaveno; poté dne 27. 11. 2009 podal údajně stěžovatel novou žádost o umístění dané stavby. Stěžovatel k tomu uvádí, že se jednalo o dvě samostatná nesouvisející řízení na dvě odlišné stavby, nepodával tedy opakovaně žádost na stejnou stavbu, jak uvádí soud. První žádost, která měla posoudit záměr stavby se zastavěnou plochou cca