6 As 107/2016 — Nejvyšší správní soud

6 As 107/2016- 52 - text 6 As 107/2016 - 57 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Petra Průchy a soudců Mgr. Jany Brothánkové a JUDr. Tomáše Langáška v právní věci žalobkyně: J. Z., zastoupena JUDr. Zdeňkem Drtinou Ph.D., advokátem, se sídlem nám. Přemysla Otakara II. 30a, České Budějovice, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, se sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, za účasti: E.ON Česká republika, s.r.o., se sídlem F. A. Gerstnera 2151/6, České Budějovice, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2014, č. j. KUJCK 70892/2014/OREG, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 3. 2016, č. j. 10 A 33/2015 - 62, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobkyně n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . IV. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení případu Žalobou podanou ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“) se žalobkyně domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 12. 2014, č. j. KUJCK 70892/2014/OREG (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl k odvolání žalobkyně změněn výrok rozhodnutí Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 12. 8. 2014, č. j. VÚP/40213/14/Ze, ohledně výčtu účastníků tohoto správního řízení. Prvostupňovým rozhodnutím bylo nařízeno podle § 130 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“), vlastníkovi stavby odstranění stavby „zahradní domek“ na pozemku parc. č. X v k. ú. R., která je prováděna v rozporu s územním souhlasem vydaným stavebním úřadem dne 6. 5. 2013, č. j. VÚP/21103/13/Ze. Žalovaný v napadeném rozhodnutí vysvětlil, že přistoupil ke změně účastníků řízení, neboť prvostupňový orgán považoval za účastníka řízení i ty, kteří však jeho účastníky být nemohli, neboť nebyli dotčeni na svých právech. Ztotožnil se se závěrem stavebního úřadu, že zahradní domek byl proveden v rozporu s povolením, tudíž byly naplněny podmínky pro nařízení jeho odstranění dle ustanovení § 129 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Oproti územnímu souhlasu ze dne 6. 5. 2013 totiž došlo k rozšíření zastavěné plochy z 36 m2 na 78 m2, ke zvýšení hřebene z povolených 4,98 m na 6,75 m, ke změně vnitřní dispozice, k umístění komína a k posunutí stavby od hranice s pozemkem parc. č. X1 k. ú. R. Stavebník přitom nepodal do vydání rozhodnutí nařizujícího odstranění stavby žádost o její dodatečné povolení, ačkoliv o tom byl stavebním úřadem řádně poučen. Byly proto dle žalovaného splněny podmínky pro nařízení odstranění této stavby. Pokud se žalobkyně dovolává toho, že nemohla podat žádost o dodatečné povolení stavby z důvodu svého nepříznivého zdravotního stavu, poukázal žalovaný na to, že žalobkyně byla v průběhu řízení zastoupena zmocněncem, panem M. Z., který mohl činit také veškeré kroky směřující k dodatečnému povolení předmětné stavby. Jestliže posléze žalobkyně podala žádost o dodatečné povolení stavby, nic nebrání tomu, aby žádost byla následně věcně posouzena. V žalobě žalobkyně namítala, že se žalovaný nedostatečně zabýval meritem věci nad rámec odvolacích námitek, že nedostatečně zjistil skutkový stav, přičemž porušil ustanovení § 2 odst. 4 správního řádu, neboť přijaté řešení nebylo v souladu s veřejným zájmem, kam patří i souladnost rozhodnutí s právním řádem. Poukázala na to, že z obsahu spisu není zřejmé, na základě čeho správní orgány dospěly k závěru o velikosti postavené stavby, přičemž míry uváděné správními orgány jsou pouze orientační. Vytýkala stavebnímu úřadu rovněž to, že jí neseznámil s námitkami manželů K. Správní orgány překročily zákonem stanovené meze správního uvážení, protože kdyby řádně zjistily skutečný stav věci, mohlo být přistoupeno k jinému řešení vzniklé situace. V neposlední řadě zpochybnila závaznost územního plánu, který obsahuje regulativy, jež nejsou obsaženy v zákoně. V napadeném rozsudku ze dne 30. 3. 2016, č. j. 10 A 33/2015 - 62, krajský soud popsal obsah správního spisu a zejména územní souhlas Městského úřadu Jindřichův Hradec ze dne 6. 5. 2013 obsahující parametry povolované stavby. Vysvětlil, že při přezkumu napadeného rozhodnutí musí vycházet ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání napadeného rozhodnutí. Pokud žalobkyně během jednání soudu tvrdila, že následně došlo ke změně poměrů z důvodu rozdělení původní pozemkové parcely č. X, je toto irelevantní, zvláště když tuto změnu žalobkyně ani nedoložila. Ve vztahu k námitkám žalobkyně ohledně nedostatečně zjištěného skutkového stavu soud odvětil, že výsledky tohoto zjištění žalobkyně fakticky nerozporovala, neboť netvrdila, že realizovaná stavba odpovídá rozměrům, ke kterým byl dán stavebním úřadem územní souhlas. Žalobkyně tedy neunesla důkazní břemeno ke svému tvrzení, že stavba odpovídá vydanému územnímu souhlasu. Soud se neztotožnil s námitkou žalobkyně, že by se žalovaný nedostatečně zabýval přezkumem prvostupňového rozhodnutí, neboť bylo věcí žalobkyně, aby v souladu s ustanovením § 89 odst. 2 správního řádu stanovila rozsah odvolacího přezkumu. Nad rámec uplatněných odvolacích námitek se žalovaný měl věnovat základním zásadám správního řízení pouze na základě skutečností, které jsou ze spisu zřejmé, čemuž žalovaný dostál. Odvolací orgán měl zkoumat soulad prvostupňového rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo, s právními předpisy, přičemž správnost měl přezkoumávat v rozsahu námitek uvedených v odvolání, což učinil. Ohledně zjištění skutkového stavu věci soud odkázal na protokol z provedení kontrolní prohlídky, v němž jsou obsaženy příslušné závěry ohledně velikosti stavby, ke kterým stavební úřad dospěl i bez součinnosti žalobkyně. Stavební úřad zjistil, že předmětná stavba je dvojnásobná oproti tomu, co bylo žalobkyni povoleno. Žalobkyně přitom byla o tom, že bylo zahájeno předmětné řízení, stavebním úřadem řádně informována, přičemž obdržela poučení o možnosti žádat o dodatečné povolení stavby. Soud aproboval i postup stavebního úřadu při zjišťování celkových rozměrů stavby, neboť při výpočtu vzal do úvahy i vnější líce obvodových konstrukcí všech nadzemních podlaží a průmět zastřešené části stavby bez obvodových konstrukcí. Žalobkyně přitom blíže neuvedla, v jakém směru bylo zjištění stavebního úřadu odlišné od skutečně realizované stavby. Zjištění stavební úřadu jsou zřejmé i z doložené fotodokumentace. Soud uzavřel, že odůvodnění napadeného rozhodnutí je řádné, neboť žalovaný dostatečně uvedl své úvahy, kterými se při posuzování případu řídil. Správní orgány přitom nemohly přistoupit k jinému řešení věci, neboť bylo věcí žalobkyně, aby podala žádost o dodatečné povolení stavby, což přes řádné poučení neučinila. Žalobkyně přitom nemůže odpovědnost za svou nečinnost přenášet na správní orgány. Ve vztahu k limitům využití území soud konstatoval, že samotná žalobkyně nezpochybnila způsob využití území, kde zřídila stavbu. Soud uzavřel, že žalobkyně měla dostatečný časový prostor pro to, aby mohla podat žádost o dodatečné povolení stavby, což však neučinila a nic k této otázce ani soudu nedoložila. II. Kasační stížnost a vyjádření Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) podala proti napadenému rozsudku kasační stížnost. Stěžovatelka specifikovala, že kasační stížnost podává z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a), b), c) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatelka nejprve zrekapitulovala průběh dosavadního řízení a uvedla, že správní orgány nedostatečně specifikovaly předmětnou stavbu, když uváděly pouze přibližné rozměry. Správní orgány rovněž nemohly dospět k závěru o změně vnitřní dispozice stavby, neboť v ní nikdy nebyly, rovněž nedostatečně specifikovaly údajný posun stavby oproti podmínkám v územním souhlasu. Setrvala na stanovisku, že správní orgány nepostupovaly podle metodiky Ministerstva pro místní rozvoj při určování zastavěné plochy. Správní orgány v odůvodnění svých rozhodnutí rovněž nedostatečně specifikovaly, z čehož vycházely ohledně svých závěrů o skutkovém stavu věci. Z této žalobní argumentace přitom, podle stěžovatelky, měl krajský soud dovodit, že stěžovatelka již v žalobě zpochybňovala rovněž závěr správních orgánů o skutkovém stavu věci. Pokud rozměry stavby zjistily pouhou obhlídkou, je to nedostatečné, neboť nelze zjistit, na základě jakých měření k těmto záměrům dospěly. Stěžovatelka nesouhlasila ani s tím, že krajský soud nepřihlédl k tomu, že v době zahájení správního řízení nebyl její zdravotní stav dobrý, tudíž nemohla podat řádnou žádost o dodatečné povolení stavby. Soud pochybil rovněž v tom, že nepřihlédl ke změně stavu v daném místě, neboť po vydání napadeného rozhodnutí d