7 As 132/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 132/2016- 59 - text 7 As 132/2016 - 62 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Ing. Z. E., zastoupen JUDr. Janem Marešem, advokátem se sídlem Na Okrouhlíku 76, Mnichovice – Božkov, proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, se sídlem Univerzitní 8, Plzeň, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2016, č. j. 57 A 48/2014 – 66, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Výrokem I. usnesení ze dne 18. 1. 2011, sp. zn. R-584-10 (dále „napadené usnesení“), vydaného v řízení podle § 105 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách) ve znění pozdějších předpisů (dále „zákon o vysokých školách“), ve spojení s § 156 odst. 2 správního řádu rektor žalované zrušil vysokoškolský diplom č. ZČU*016848 ze dne 23. 8. 2005, kterým bylo žalobci osvědčeno řádné ukončení studia v magisterském studijním programu M6805 Právo a právní věda, ve studijním oboru 6805T003 Právo na Fakultě právnické Západočeské univerzity v Plzni a získání akademického titulu magistr (ve zkratce „Mgr.“ uváděné před jménem), neboť byl vydán v rozporu s § 44, 46, 55, 57 odst. 4 a § 63 zákona o vysokých školách. [2] Výrokem II. napadeného usnesení rektor žalované zrušil vysokoškolský diplom č. ZČU*00755 ze dne 10. 10. 2008, kterým bylo žalobci osvědčeno získání akademického titulu „doktor práv“ (ve zkratce „JUDr.“ uváděné před jménem), neboť byl vydán v rozporu s § 46 odst. 5 písm. a) zákona o vysokých školách. [3] Výrokem III. napadeného usnesení rektor žalované určil, že účinky předchozích výroků nastávají podle § 156 odst. 2 správního řádu dnem vydání zrušovaných vysokoškolských diplomů. II. [4] Proti usnesení žalované podal žalobce dne 1. 7. 2014 žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Krajský soud žalobu odmítl jako opožděnou podle § 46 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Soud ze správního spisu zjistil, že žalovaná doručovala žalobci napadené usnesení nejprve poštou, a to na adresu P. 6, V. 1190. Pokusy o doručení napadeného usnesení na tuto adresu byly neúspěšné. Žalobce se poté z vlastní iniciativy obrátil na rektorku univerzity s žádostí o řešení situace, neboť se dozvěděl, že mu měl být zrušen vysokoškolský diplom. Napadené usnesení žalobce převzal dne 3. 4. 2014 a byl poučen, že se proti němu nelze odvolat. Žalobce přesto podal proti napadenému usnesení dne 7. 4. 2014 odvolání adresované ministru školství, mládeže a tělovýchovy (dále „ministr školství“). K tomuto podání doložil, že ode dne 30. 10. 2006 až dosud má trvalý pobyt na adrese D. 960/4, P. 10. [5] Přípisem ze dne 13. 6. 2014, č.j. MSMT-15108/2014-2, náměstek ministra školství žalobci sdělil, že proti napadenému usnesení se nelze odvolat, věcně tudíž nebylo přezkoumáno. Žalobce následně dne 3. 7. 2014 doručil krajskému soudu žalobu ze dne 1. 7. 2014 proti napadenému usnesení žalované. [6] Podle soudu je nesporné, že napadené usnesení bylo žalobci doručeno dne 3. 4. 2014. Dvouměsíční lhůta pro podání žaloby podle § 72 odst. 1 s. ř. s. tedy počala plynout dle § 40 odst. 1 s. ř. s. ode dne následujícího a poslední den lhůty pro podání žaloby připadl na den 3. 6. 2014 (úterý), a to bez ohledu na to, že žalobce podal z opatrnosti proti napadenému usnesení i odvolání. [7] Ačkoliv pošta nevyznačila na obálku žaloby, kdy byla zásilka předána k poštovní přepravě, dle data sepsání žaloby tak žalobce mohl učinit nejdříve dne 1. 7. 2014, což odpovídá i datu doručení žaloby soudu (3. 7. 2014). Žalobce tedy podal žalobu k poštovní přepravě až po marném uplynutí lhůty pro podání žaloby. Žalobce v žalobě zpochybňuje postup Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále „ministerstvo“) při vyřízení jeho odvolání proti napadenému usnesení. Postup ministerstva nebyl předmětem žaloby, navíc žalobce byl v napadeném usnesení poučen o tom, že proti němu není opravný prostředek. I přesto, že tento názor nesdílel a podal proti napadenému usnesení odvolání, neměl se na výsledek tohoto postupu spoléhat, ale měl podle poučení v napadeném usnesení podat žalobu. III. [8] Žalobce (dále „stěžovatel“) podal proti usnesení krajského soudu kasační stížnost. Namítl, že žalobou napadené usnesení považuje za nicotné, neboť žalovaná neměla pravomoc jej vydat. V napadeném usnesení je dále nesprávně uvedeno bydliště stěžovatele, ačkoli stěžovatel již v roce 2008 žalované sdělil svou správnou adresu. Napadené usnesení je dále věcně nesprávné, neboť obsahuje hrubé chyby ve výpočtu délky studia; stěžovateli byly uznány zápočty a zkoušky vykonané v 90. letech na právnické fakultě žalované, nikoli zkoušky vykonané v 70. letech na fakultě elektrotechnické. Podle napadeného usnesení byl stěžovatel znovu přijat ke studiu dne 10. 6. 2005, ačkoli žalovaná přijala stěžovatele ke studiu již dne 2. 5. 2004; ze dne 10. 6. 2005 pochází rozhodnutí o uznání zkoušek zn. DFPR-SO 870/2005, které žalovaná cituje v napadeném usnesení, ale které chybí ve spisu. Vzhledem k těmto závažným pochybením stěžovatel považoval poučení, že se proti rozhodnutí nelze odvolat, pouze za další ze zjevných chyb. [9] Podle stěžovatele nebyla žaloba opožděná. Dvoustupňovému řízení nebrání, že v prvním stupni rozhodoval rektor vysoké školy; podobných případů je celá řada (o odvolání vedoucích státních zástupců například rozhoduje ministr spravedlnosti a proti tomuto rozhodnutí je přípustný rozklad, o kterém opět rozhoduje ministr spravedlnosti). Žádné zákonné ustanovení nevylučovalo podání opravného prostředku proti napadenému usnesení. Přípis náměstka ministra školství ze dne 13. 6. 2014 je tudíž v rozporu s § 76 odst. 5 správního řádu, podle kterého se může proti usnesení odvolat účastník, jemuž se oznamuje. Stěžovatel musel před podáním žaloby vyčkat, jak o jeho odvolání rozhodne ministr školství. Dvouměsíční lhůta k podání žaloby tedy počala běžet až v červnu 2014, a nemohla marně uplynout dne 3. 6. 2014. Pokud za shora popsaných okolností dospěl krajský soud po dvou letech od podání žaloby k závěru, že žaloba je opožděná, jedná se o přepjatý formalismus, který dle judikatury Ústavního soudu vede k odepření spravedlnosti. IV. [10] Žalovaná ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že pokud by stěžovatel postupoval v souladu s poučením v napadeném usnesení, zachoval by si všechna práva. Pokud by totiž krajský soud shledal, že poučení dané žalovanou bylo nesprávné, vyhodnotil by žalobu jako opravný prostředek proti napadenému usnesení a postoupil je příslušnému správnímu orgánu k vyřízení; lhůta k podání opravného prostředku by zůstala zachována (srov. § 46 odst. 5 s. ř. s.). Stěžovatel tedy neměl důvod pochybovat o správnosti daného poučení a měl rovnou přistoupit k podání žaloby. Pokud postupoval v rozporu s poučením, vystavil se vědomě riziku, že žaloba bude opožděná. [11] Stěžovatelem tvrzené vady napadeného usnesení se týkají správního řízení, nikoli právního názoru soudu o opožděnosti žaloby, a nejedná se tudíž o přípustné kasační důvody, neboť předmětem kasační stížnosti není meritorní přezkum napadeného usnesení, ale správnost rozhodnutí soudu o odmítnutí žaloby pro opožděnost; žalovaná se proto k těmto tvrzením nevyjádřila. V. [12] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené usnesení netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). [13] Kasační stížnost není důvodná. [14] Kasační stížnost směřuje proti usnesení krajského soudu o odmítnutí žaloby pro opožděnost; v takovém případě ji lze podat pouze z důvodu tvrzené nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu [srov. § 103 odst. 1 písm. e) s. ř. s.]. Kasační námitky směřující proti věcné správnosti napadeného usnesení jsou proto nepřípustné, a Nejvyšší správní soud se jimi nezabýval. Totéž platí o námitce nicotnosti žalobou napadeného usnesení; soud totiž podle ustálené judikatury nemůže zkoumat nicotnost v řízení, na jehož počátku stojí opožděná žaloba (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2005, č. j. 4 As 31/2004-53, č. 619/2005 Sb. NSS, nebo aktuálně ze dne 26. 8. 2014, č. j. 6 As 96/2014-31). [15] Podstatou kasační stížnosti je přesvědčení stěžovatele, že poučení o nemožnosti podat odvolání, které bylo součástí žalobou napadeného usnesení, bylo nesprávné. Podle § 76 odst. 5 správního řádu platí, že odvolání proti usnesení může podat účastník, jemuž se usnesení oznamuje; žádný zákon přitom nevylučuje možnost podat odvolání proti usnesení o zrušení vysokoškolského diplomu. Dvoustupňovému řízení nebrání ani to, že žalobou napadené usnesení vydal rektor žalované. Kasační soud stěžovateli nepřisvědčil. [16] Předně je třeba zdůraznit, že zmeškání lhůty pro podání žaloby proti r