9 As 124/2016 — Nejvyšší správní soud

9 As 124/2016- 42 - text 9 As 124/2016 - 46 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobkyně: RegioJet a.s., se sídlem náměstí Svobody 86/17, Brno, zast. JUDr. Ondřejem Doležalem, advokátem se sídlem Koliště 1912/13, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2014, č. j. MV-21800-6/ODK-2014, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. 4. 2016, č. j. 46 A 45/2014 - 49, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včas podanou kasační stížností napadla žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) shora označený rozsudek Krajského soudu v Praze (dále jen „krajský soud“), jímž byla zamítnuta její žaloba proti druhé odrážce výroku rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 4. 2014, č. j. MV-21800-6/ODK-2014. Žalobou napadenou částí správního rozhodnutí žalovaný zamítl odvolání proti bodu 3 rozhodnutí Krajského úřadu Středočeského kraje ze dne 10. 3. 2014, č. j. 044210/2014/KUSK, kterým bylo odmítnuto poskytnutí informace v podobě výkazů „kompenzací podle jednotlivých linek (úseky drah), a to nejlépe v členění, v jakém je ČD předkládají Ministerstvu dopravy, nebo ve členění obdobném, a to za období roku 2009 do současnosti. Pokud tato data od ČD nemáte, žádáme o vysvětlení, jakým způsobem jako řádný hospodář organizujete veřejnou dopravu v kraji a kontrolujete výdaje z krajského rozpočtu na zajištění regionální osobní drážní dopravy.“ Šlo o zamítnutí žádosti o informaci dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). [2] Krajský soud se v napadeném rozsudku neztotožnil s námitkou nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného. Ze žalobou napadeného rozhodnutí je totiž patrná zásadní úvaha, že právní předpisy nestanoví povinnému subjektu povinnost disponovat požadovanými výkazy o příjmech, nákladech a dotacích ve stěžovatelkou požadované struktuře, tj. v členění podle linek. Skutečnost, že žalovaný vyjádřil svůj závěr stručně, nečiní jeho rozhodnutí nepřezkoumatelným. Požadavek náležitého odůvodnění krajský soud nevykládá tak, že se odůvodnění rozhodnutí muselo zabývat každou dílčí úvahou či skutečností uvedenou v odvolání. [3] Krajský soud dále uvedl, že dle § 39 odst. 1 písm. a) zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, ve znění účinném do 30. 6. 2010 (dále jen „zákon o drahách“), vzniká závazek veřejné služby v drážní dopravě na základě písemné smlouvy uzavřené mezi dopravcem a krajem. V návaznosti na tuto smlouvu je dopravci proplácena prokazatelná ztráta, kterou se dle § 39a odst. 1 zákona o drahách rozumí rozdíl mezi ekonomicky oprávněnými náklady vynaloženými dopravcem na splnění závazku veřejné služby (včetně přiměřeného zisku) a tržbami a výnosy dosaženými dopravcem z tohoto závazku. [4] Následně se krajský soud zabýval otázkou, zda by poskytnutí požadované informace vyžadovalo vytvoření nové informace, na kterou se nevztahuje zákon o svobodném přístupu k informacím. I na poskytování veřejných prostředků se vztahuje výluka podle § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím, podle něhož jsou z poskytování vyloučeny názory, budoucí rozhodnutí a vytváření nových informací. Podle judikatury Nejvyššího správního soudu lze odmítnout žádost o informace z důvodu, že by bylo nutné vytvořit nové informace pouze za předpokladu, že povinný subjekt informace nemá a nemá ani povinnost těmito informacemi disponovat (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 9. 2. 2012, č. j. 1 As 141/2011 - 67, publ. pod č. 2635/2012 Sb. NSS). [5] V nynější věci povinný subjekt požadovanou informaci neměl. Dle čl. VI odst. 7 smlouvy o závazku veřejné služby má dopravce povinnost předkládat souhrnné čtvrtletní výkazy nákladů a výnosů z přepravní činnosti za všechny linky (úseky tratí) provozované v kraji. Vedle toho jsou povinnému subjektu předkládány výkazy o využití jednotlivých spojů a přehled neuskutečněných spojů. Povinnému subjektu je rovněž předkládán plán výše prokazatelné ztráty na další období. Nad rámec těchto plánů a výkazů není dopravce zavázán předkládat povinnému subjektu jakékoli další údaje týkající se nákladů a výnosů. Údaje v souhrnných výkazech o nákladech a výnosech nelze bez dalšího rozčlenit a přiřadit k jednotlivým provozovaným linkám (úsekům tratí). Krajský soud proto přisvědčil povinnému subjektu, že požadované informace nelze z poskytovaných výkazů vytvořit. [6] Povinný subjekt neměl dle krajského soudu ani povinnost požadovanou informací disponovat. Pro zhodnocení této otázky se krajský soud nejprve zabýval, jakou právní úpravou se řídí posuzované právní vztahy. Smlouva o závazku veřejné služby uzavřená dne 1. 12. 2009 má dle § 39a zákona o drahách povahu veřejnoprávní smlouvy. V případě veřejnoprávních smluv se uplatňuje obecný princip zákazu retroaktivity. Tomu odpovídá přechodné ustanovení obsažené v § 35 zákona č. 194/2010 Sb., o veřejných službách v přepravě cestujících a o změně dalších zákonů, ve znění účinném od 1. 7. 2010 (dále jen „zákon o veřejných službách v přepravě cestujících“), podle něhož práva a povinnosti ze závazku uzavřeného podle dosavadních předpisů zůstávají zachovány v rozsahu stanoveném přímo použitelným předpisem Evropských společenství a řídí se dosavadními právními předpisy. Zmíněné přechodné ustanovení navazuje na přechodná ustanovení obsažená v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1370/2007, o veřejných službách v přepravě cestujících po železnici a silnici a o zrušení nařízení Rady (EHS) č. 1191/69 a č. 1107/70 (dále jen „nařízení č. 1370/2007“). O tom svědčí poznámka pod čarou k § 35 odst. 1 zákona o veřejných službách v přepravě cestujících, která výslovně odkazuje na čl. 8 odst. 3 nařízení č. 1370/2007. Smlouvy o závazcích veřejné služby v drážní dopravě uzavřené do 3. 12. 2009 se řídí úpravou účinnou v době jejich uzavření. Práva a povinnosti dopravce a povinného subjektu se tak i po dobu po 1. 7. 2010 primárně řídí zákonem o drahách a vyhláškou č. 241/2005 Sb., o prokazatelné ztrátě ve veřejné drážní osobní dopravě a o vymezení souběžné veřejné osobní dopravy (dále jen „vyhláška č. 241/2005 Sb.“). [7] Pokud jde o časovou působnost předpisů unijního práva, které upravují problematiku závazků veřejné služby v drážní dopravě, krajský soud se otázkou aplikovatelnosti těchto předpisů na daný případ blíže nezabýval. Ani zrušená nařízení č. 1191/69 a č. 1107/70, ani nařízení č. 1370/2007, které je nahradilo, neupravují postup pro ověření výše prokazatelné ztráty, ani konkrétní obsah údajů či výkazů, které by měl dopravce poskytovat či zpřístupnit příslušnému orgánu, který smlouvu o veřejné službě uzavřel. Taková ustanovení jsou obsažena výlučně v předpisech vnitrostátního práva. [8] Zákon o dráhách ukládá dopravci povinnost vést oddělenou souhrnnou analytickou evidenci závazků veřejných služeb, která se člení na evidenci podle jednotlivých krajů (§ 39a odst. 4). Bližší podrobnosti o této evidenci stanoví prováděcí předpis, kterým je vyhláška č. 241/2005 Sb., z níž vyplývá, že dopravce je povinen přiřazovat ekonomicky oprávněné náklady do úseků drah zvlášť pro vlaky regionální dopravy a celostátní dopravy. Následně se přiřazené náklady rozčleňují do územních obvodů krajů. Obdobně se přiřazují i tržby z jízdného. Jinými slovy je povinností dopravce, který provozuje veřejnou drážní dopravu osob na základě smlouvy o veřejném závazku, vést analytickou účetní evidenci, která se vytváří tak, že se ekonomicky oprávněné náklady a výnosy (tržby z jízdného) přiřazují nejprve k jednotlivým úsekům drah. Až následně je dopravce přiřazuje podle územního principu k jednotlivým krajům, přičemž je povinen dodržet také členění na vlaky regionální a celostátní dopravy. Až následným přiřazením k jednotlivým krajům jsou zjištěny souhrnné údaje o výši ekonomicky odůvodněných nákladů a výnosů na úrovni kraje (s vyloučením celostátních linek). Podle uvedeného mechanismu ovšem výpočet prokazatelné ztráty provádí dopravce, nikoliv povinný subjekt. Dopravce podle § 4 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 241/2005 Sb. prokazuje splnění závazku údajem o ujetých vlakových kilometrech a dále pouze dokládá výpočet prokazatelné ztráty výkazem, jehož vzor je obsažen v příloze č. 1 k vyhlášce č. 241/2005 Sb. Z tohoto vzoru, obsahujícího podrobné členění ekonomicky oprávněných nákladů a výnosů, je však zřejmé, že údaje jsou předkládány souhrnně za všechny dopravní výkony provedené na základě smlouvy o závazku, nikoliv v členění podle jednotlivých provozovaných linek. Zákon o dráhách ani vyhláška č. 241/2005 Sb. neukládají dopravci povinnost předkládat povinnému subjektu analytické záznamy o nákladech a výnosech na úrovni jednotlivých úseků drah. Tato po