9 As 69/2016 — Nejvyšší správní soud

9 As 69/2016- 31 - text 9 As 69/2016 - 34 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Petra Mikeše, Ph.D., v právní věci žalobce: Bc. D. H., zast. JUDr. Radimem Kubicou, MBA, advokátem se sídlem O. Lysohorského 702, Frýdek - Místek, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. 6. 2012, č. j. 346/2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 2. 2016, č. j. 6 Ad 13/2012 – 23, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla jako nedůvodná zamítnuta dle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jeho žaloba proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 1. 6. 2012, č. j. 346/2012. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 28. 12. 2011, č. j. OSZ-137885-5/2011 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto rozhodnutí potvrzeno. Prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovateli dle § 159 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o služebním poměru“), od 1. 1. 2012 zvýšen výsluhový příspěvek na částku 8 139 Kč měsíčně. [2] Předmětem přezkumu v projednávané věci je tedy rozhodnutí, jímž byl stěžovateli dle § 159 zákona o služebním poměru od 1. 1. 2012 zvýšen (valorizován) výsluhový příspěvek na částku 8 139 Kč měsíčně. [3] Městský soud uvedl, že žalobní námitky brojí proti způsobu výpočtu výsluhového příspěvku, který byl stěžovateli přiznán rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 26. 6. 2008, č. j. OSZ-137885/VD–Ná-2008, ve výši 7 748 Kč měsíčně. Jestliže prvotní výpočet výsluhového příspěvku byl nesprávný, je dle stěžovatele rovněž nesprávný výpočet nové výše výsluhového příspěvku přiznané mu prvostupňovým rozhodnutím. [4] Soud dospěl k závěru, že se nemohl zabývat způsobem výpočtu původně přiznaného výsluhového příspěvku jako základu pro jeho zvýšení. Výsluhový příspěvek byl stěžovateli přiznán pravomocným rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 26. 6. 2008, č. j. OSZ-137885/VD–Ná-2008. Nesouhlasil-li s výší takto vypočteného výsluhového příspěvku, měl možnost bránit se proti tomuto rozhodnutí všemi právními prostředky, které mu právní řád České republiky umožňoval. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí se soud mohl zabývat pouze tím, zda ke zvýšení (valorizaci) výsluhového příspěvku došlo v souladu se zákonem. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Stěžovatel napadá rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [6] Má za to, že jeho žaloba byla napadeným rozsudkem zamítnuta zjednodušeně s poukazem na skutečnost, že výpočet samotného zvýšení výsluhového příspěvku byl správný. Správní orgán při výpočtu použil jako základ nesprávně vypočtený výsluhový příspěvek ve výši 8 074 Kč. Výsluhový příspěvek v této výši však není vypočten v souladu se zákonem, proto ani konečná vypočtená částka ve výši 8 139 Kč nebyla vypočtena správně. [7] Tímto způsobem by byl doživotně nezákonně krácen jeho nárok na spravedlivě a zákonně vypočtený výsluhový příspěvek. Je přesvědčen, že kdyby se daná argumentace aplikovala i v jiných případech, tak by z povahy věci rovněž nikdy nemohlo dojít k opravě např. u nesprávně stanoveného výpočtu důchodu. Poznamenává, že ČSSZ běžně akceptuje žádosti o změnu výše důchodů [podle § 56 zákona č. 55/1995 Sb. o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“)] přiznaných kdykoli v minulosti. [8] Vzhledem k okolnosti, že výsluhový příspěvek je svým charakterem obdobný starobnímu důchodu, i oprava jeho nesprávně provedeného výpočtu by měla být možná kdykoliv následně. Opačný názor by stěžovatele neoprávněně krátil na jeho zákonných právech a diskriminoval jej oproti subjektům, jejichž výsluhový příspěvek byl vypočten řádně a zákonně. Při výpočtu výsluhového příspěvku by měla být prioritní jeho správná konečná výše, nikoliv pouze formalistický přístup, který by takto doživotně „validoval“ chybné prvotní rozhodnutí. [9] Závěrem upozorňuje, že v případě pochybností mělo být rozhodnuto v jeho prospěch, a to dle zásady in dubio pro mitius, neboť se zde jedná o jeho veřejnoprávní nárok vůči státu. V případě nejednoznačné úpravy má být vždy aplikován výklad ve prospěch soukromého subjektu. [10] Nejvyššímu správnímu soudu navrhuje, aby napadený rozsudek městského soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [11] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že považuje rozhodnutí městského soudu za správné. Proto navrhl zamítnutí kasační stížnosti. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [12] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je zastoupen advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [13] Nejprve se soud zabýval namítanou nepřezkoumatelností. Nepřezkoumatelnost rozhodnutí je vadou, ke které jsou správní soudy povinny přihlížet i bez námitky, tedy z úřední povinnosti (§ 109 odst. 4 s. ř. s.). Vlastní přezkum rozhodnutí soudu je možný pouze za předpokladu, že napadené rozhodnutí splňuje kritéria přezkoumatelnosti. Tedy, že se jedná o rozhodnutí srozumitelné, které je opřené o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč krajský soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku rozhodnutí. [14] Veškerá výše uvedená kritéria rozhodnutí městského soudu splňuje. Jedná se o srozumitelné rozhodnutí opřené o dostatek důvodů. Stěžovatel ani neuvedl, z jakého konkrétního důvodu považoval rozsudek městského soudu za nepřezkoumatelný. [15] Předmětem sporu v projednávané věci je otázka, zda v rozhodnutí, kterým došlo dle § 159 zákona o služebním poměru ke zvýšení (valorizaci) výsluhového příspěvku, může stěžovatel rozporovat pravomocně přiznanou výši výsluhového příspěvku, ke které došlo samostatným rozhodnutím dle § 116 a § 117 zákona č. 186/1992 Sb. o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů. [16] Z obsahu předložených správních spisů soud zjistil, že rozhodnutím ředitele odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 26. 6. 2008, č. j. OSZ-137885/VD-Ná-2008, byl stěžovateli přiznán výsluhový příspěvek ve výši 7 748 Kč měsíčně. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo zamítnuto rozhodnutím ministra vnitra ve věcech služebního poměru ze dne 6. 1. 2009, č. j. 3/2009. Proti tomuto rozhodnutí správní žaloba podána nebyla. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 12. 1. 2009. [17] Cestou správní žaloby se stěžovatel rozhodl brojit až proti rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání proti rozhodnutí, kterým došlo dle § 159 zákona o služebním poměru ke zvýšení (valorizaci) výsluhového příspěvku na 8 139 Kč měsíčně. Je potřeba zmínit, že část jeho odvolání byla posouzena samostatně jako podnět k přezkumnému řízení dle § 193 zákona o služebním poměru, přičemž důvody k zahájení přezkumného řízení shledány nebyly. [18] Stěžovatel fakticky svojí argumentací nenapadá rozhodnutí o zvýšení výsluhového příspěvku, nýbrž se snaží docílit změny výpočtu u původně přiznaného výsluhového příspěvku. Soud se naprosto ztotožňuje s posouzením předmětu sporu ze strany městského soudu, který dospěl k závěru, že služební funkcionář I. stupně při rozhodování o zvýšení výsluhového příspěvku vycházel z rozhodnutí, jímž byl výsluhový příspěvek pravomocně přiznán, tedy pravomocně stanoven základ pro jeho následné zvýšení. V rámci přezkumu napadeného rozhodnutí se soud mohl zabývat pouze tím, zda ke zvýšení (valorizaci) výsluhového příspěvku došlo v souladu se zákonem. Nemohl proto přezkoumávat způsob výpočtu původně přiznaného výsluhového příspěvku jako základu pro jeho zvýšení, jelikož tato otázka vůbec nebyla předmětem žalobou napadeného rozhodnutí. [19] V této souvislosti soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 1. 2012, č. j. 6 Ads 153/2011 – 44, v němž mj. konstatoval, že „[p]okud m