10 Azs 312/2016 — Nejvyšší správní soud

10 Azs 312/2016- 59 - text 10 Azs 312/2016 - 63 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyň Barbary Pořízkové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: MUDr. A. M., zast. JUDr. Mgr. Helenou Hutirovou, advokátkou se sídlem Vodičkova 792/40, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 4. 2014, čj. MV91716-3/SO-2012, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2016, čj. 11 A 85/2014-108, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení [1] Ministerstvo vnitra rozhodnutím ze dne 25. 6. 2012, čj. OAM-24786-21/MC-2010, zrušilo žalobci (dále jen „stěžovatel“) povolení k trvalému pobytu na území České republiky podle § 77 odst. 2 písm. e) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2010 (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), neboť byl odsouzen za spáchání úmyslného trestného činu k trestu odnětí svobody v délce převyšující 3 roky. Odvolání stěžovatele proti tomuto rozhodnutí žalovaná zamítla rozhodnutím označeným v záhlaví. [2] Stěžovatel podal žalobu k městskému soudu, který ji jako nedůvodnou zamítl. Nejvyšší správní soud rozhodnutím ze dne 22. 10. 2015, čj. 10 Azs 34/2015-39, rozsudek městského soudu zrušil pro vadu řízení, která mohla mít za následek nezákonné rozhodnutí ve věci samé, neboť městský soud nerozhodl o žádosti stěžovatele o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů. Městský soud v dalším řízení tyto vady napravil a žalobu opět zamítl. [3] Stěžovatel v žalobě namítal, že trest odnětí svobody již vykonal, neboť dne 28. 5. 2013 byl podmínečně propuštěn na svobodu. Začlenil se zpět do společnosti, k čemuž jako důkaz doložil pracovní smlouvu, pracovní posudek, vyjádření své manželky a vyjádření společenství vlastníků jednotek v jeho bydlišti. Uvedl, že v ČR žije se svou rodinou přes dvacet let a na Rusko nemá již žádné citové, rodinné ani ekonomické vazby. Ke svým majetkovým poměrům uvedl, že pro případ nuceného opuštění České republiky není zajištěn, v Rusku by neměl nárok na starobní důchod. Správní orgány nezohlednily závažnost a druh protiprávního jednání, délku pobytu cizince, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ani jeho ekonomické, společenské a kulturní vazby na Českou republiku ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. Rozhodnutí je nezákonné pro nedostatečné posouzení podstatných okolností případu, nesprávné poměření zájmu na ochraně veřejného zájmu k závažnosti zásahu do soukromých a rodinných práv stěžovatele. Správní orgány svým postupem porušily § 2 odst. 1, 3 a 4, § 3, § 4 odst. 1, § 6 odst. 1, § 50 odst. 4 a § 68 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), čl. 10 odst. 2 ústavního zákona č. 2/1993 Sb., Listiny základních práv a svobod (dále jen „LZPS“) a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, sdělení č. 209/1992 Sb., (dále jen „Úmluva“). [4] Městský soud žalobu rozsudkem ze dne 1. 11. 2016, čj. 11 A 85/2014-108, zamítl. Ztotožnil se s posouzením přiměřenosti zásahu rozhodnutí o zrušení trvalého pobytu stěžovatele do jeho soukromého a osobního života, na straně jedné, a upřednostněním ochrany veřejného zájmu na straně druhé. Žalovaná podle městského soudu dostatečně zjistila skutkový stav a rozhodnutí má oporu v zákoně. II. Shrnutí kasační stížnosti stěžovatele [5] Stěžovatel napadl rozsudek městského soudu včas podanou kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) s. ř. s., neboť (i) napadený rozsudek spočívá v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, (ii) byl nedostatečně zjištěn skutkový stav a (iii) rozsudek je nepřezkoumatelný pro nedostatek důvodů rozhodnutí. [6] Městský soud nedostatečně posoudil zákonnost a správnost rozhodnutí žalované. K povaze trestného činu stěžovatel uvedl, že dle výrokové části odsuzujícího rozsudku je třeba jeho jednání spočívající pouze v účastenství ve formě pomoci považovat za nedbalostní, a nikoliv úmyslné. Žalovaná ani městský soud však tyto okolnosti při hodnocení povahy jeho protiprávního jednání nezohlednili. Závěry žalované, že se stěžovatel dlouhodobě dopouštěl trestné činnosti, z níž měl majetkový prospěch, nemají oporu ve spise. Žalovaná se omezila pouze na konstatování, že spáchal úmyslný trestný čin. Tento čin byl přitom jediným porušením zákona ze strany stěžovatele. [7] Stěžovatel se nadto domnívá, že již nepředstavuje skutečné, aktuální a dostatečně závažné ohrožení veřejného zájmu. Provozování lékáren společnosti Farmakum, spol. s r. o., bylo fakticky ukončeno. Z výkonu trestu odnětí svobody byl stěžovatel propuštěn, je pod dohledem probačního úředníka a má zákaz činnosti v oblasti nakládání s léky a zdravotnickými potřebami. Jeho nebezpečnost pro společnost je tudíž značně eliminována. Odkázal na judikaturu ESLP a obecný test výhrady veřejného pořádku, podle kterého nestačí pouhé porušení práva, ale musí existovat skutečná a dostatečně závažná hrozba, dotýkající se základního zájmu společnosti. Žalovaná pochybila, neboť v případě stěžovatele neaplikovala správně test výhrady veřejného pořádku. Nadto poukazuje na skutečnost, že není veden jako nežádoucí osoba, tj. cizinec, kterému bylo uloženo správní či trestní vyhoštění. [8] Rozhodnutí žalované není přiměřené okolnostem daného případu, neboť stěžovatel žije s rodinou již dvacet let v České republice. Kromě manželky a zletilého syna, kteří mají v ČR trvalý pobyt, již nikoho jiného nemá. V Rusku nedisponuje žádným sociálním, kulturním a ekonomickým zázemí, a v případě návratu zde nebude mít nárok na starobní důchod. Žalovaná nesprávně preferovala veřejný zájem před jeho soukromými a osobními zájmy. Nezohlednila závažnost a druh protiprávního jednání, délku pobytu cizince, jeho věk, zdravotní stav, povahu a pevnost rodinných vztahů, ani jeho ekonomické, společenské a kulturní vazby na Českou republiku ve smyslu § 174a zákona o pobytu cizinců. [9] Napadený rozsudek považuje za nepřezkoumatelný, neboť městský soud se nevyjádřil k jeho osobnímu životu a k navrženým důkazům, např. k pracovnímu hodnocení, prohlášení společenství vlastníků jednotek atd. Konstatování soudu, že se nejedná o skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o nepřiměřenosti zásahu rozhodnutí do jeho soukromého a rodinného života, protože s jeho osobním a rodinným životem bezprostředně nesouvisí, nepovažuje za správný. Závěr městského soudu a žalované, že míra jeho integrace do české společnosti nebyla nijak výjimečná, nemá oporu ve spise. [10] Součástí kasační stížnosti byla též žádost stěžovatele o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti dle § 107 s. ř. s. [11] Žalovaná se ke kasační stížnosti nevyjádřila. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [12] Kasační stížnost byla podána včas, jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná, a stěžovatel je v řízení zastoupen advokátem (§ 102 a násl. s. ř. s.). Kasační stížnost je proto přípustná, i s ohledem na obsah kasačních námitek a závěry zrušujícího rozsudku NSS ze dne 22. 10. 2015 v předcházejícím řízení [§ 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s.]. [13] Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu námitek uplatněných v kasační stížnosti, ověřil, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [14] Podle § 77 odst. 2 písm. e) zákona o pobytu cizinců (ve znění účinném do 31. 12. 2010), ministerstvo platnost povolení k trvalému pobytu dále zruší, jestliže byl cizinec pravomocně odsouzen soudem České republiky za spáchání úmyslného trestného činu k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v délce převyšující 3 roky, za podmínky, že toto rozhodnutí bude přiměřené z hlediska jeho zásahu do soukromého nebo rodinného života cizince (viz např. rozsudek NSS ze dne 6. 8. 2013, č. j. 8 As 68/2012-39). [15] Klíčovou otázkou daného případu je tedy posouzení povahy a závažnosti trestného činu stěžovatele, tj. intenzity narušení veřejného zájmu, na straně jedné, a přiměřenost dopadu rozhodnutí žalované o zrušení povolení k trvalému pobytu na území České republiky do soukromého a rodinného života stěžovatele, na straně druhé. [16] Z obsahu správního spisu [konkrétně z opisu evidence Rejstříku trestů, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 31. 3. 2010, čj. 24 T 60/2009-1013, z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2010, sp. zn. 61 To 179/2010 (v právní moci dne 25. 5. 2010), a z usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 11. 2010, čj. 7 Tdo 1168/2010-60, kterým bylo odmítnuto dovolání stěžovatele proti uvedeným rozsudkům] je zřejmé, že stěžovatel byl uznán vinným za pomoc podle § 10