— Nejvyšší správní soud

15 Kse 2/2016- 66 - text 15 Kse 2/2016 - 70 pokračování R O Z H O D N U T Í Nejvyšší správní soud jako soud kárný rozhodl v ústním jednání konaném dne 16. 5. 2017 v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a členů JUDr. Zbyňka Poledny, Mgr. Davida Chaloupky, Mgr. Jaroslava Kocince, JUDr. Gabriely Vilímkové a Mgr. Barbory Kubíkové v právní věci kárného žalobce: ministr spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha 2, proti kárně obviněnému: Mgr. J. P., soudní exekutor, Exekutorský úřad Chomutov, se sídlem Revoluční 48, 430 01 Chomutov, zastoupeného JUDr. Evou Šámalovou, advokátkou se sídlem Velká Hradební 2/484, 400 01 Ústí nad Labem, o návrhu na zahájení kárného řízení o kárné odpovědnosti soudního exekutora ze dne 26. 8. 2016, č. j. MSP730/2015OSD-ENA/35, t a k t o : I. Mgr. J. P., soudní exekutor Exekutorského úřadu Chomutov, se sídlem Revoluční 48, 430 01 Chomutov podle § 19 odst. 2 zákona č. 7/2002 Sb., o řízení ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů se zprošťuje kárné žaloby pro skutky spočívající v tom, že 1. Jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce v příkazech k úhradě nákladů exekuce: a. č. j. 135 EX 20/2015-21 ze dne 12. 3. 2015, b. č. j. 135 EX 5217/14-36 ze dne 16. 7. 2015, přiznal oprávněnému náhradu nákladů za předexekuční výzvu jako za celý úkon právní služby, i když se jedná o jednoduchou výzvu k plnění, která měla být bonifikována pouze jako půlúkon a zároveň do tarifní hodnoty pro výpočet nákladů právního zastoupení zahrnul i úroky z prodlení a náklady nalézacího řízení jakožto příslušenství pohledávky, čímž neoprávněně navýšil náklady oprávněného na úkor povinného, 2. jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce v příkazech k úhradě nákladů exekuce: a. č. j. 135 EX 468/14-41 ze dne 30. 6. 2014, b. č. j. 135 EX 469/14-33 ze dne 9. 6. 2014, c. č. j. 135 EX 472/14-22 ze dne 17. 2. 2014, d. č. j. 135 EX 573/14-16 ze dne 30. 6. 2014, e. č. j. 135 EX 1223/14-41 ze dne 12. 6. 2014, f. č. j. 135 EX 1351/14-19 ze dne 30. 6. 2014, g. č. j. 135 EX 20/15-21 ze dne 12. 3. 2015 a h. č. j. 135 EX 5217/14-36 ze dne 16. 7.2015 přiznal oprávněnému náhradu nákladů za návrh na předvolání povinného k prohlášení o majetku jako úkon právní služby, ačkoli takový náklad oprávněného nelze považovat za účelně vynaložený, čímž neoprávněně navýšil náklady oprávněného na úkor povinného, 3. jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce v příkazech k úhradě nákladů exekuce: a. č. j. 135 EX 468/14-41 ze dne 30. 6. 2014, b. č. j. 135 EX 469/14-33 ze dne 9. 6. 2014, c. č. j. 135 EX 573/14-16 ze dne 30. 6. 2014, d. č. j. 135 EX 1223/14-41 ze dne 12. 6. 2014, e. č. j. 135 EX 1351/14-19 ze dne 30. 6. 2014, f. č. j. 135 EX 5217/14-36 ze dne 16. 7.2015 přiznal oprávněnému náhradu nákladů za návrh na provedení exekuce prodejem movité věci, ačkoli takový náklad oprávněného nelze považovat za účelně vynaložený, čímž neoprávněně navýšil náklady oprávněného na úkor povinného, 4. jako soudní exekutor pověřený vedením exekuce v příkazech k úhradě nákladů exekuce: a. č. j. 135 EX 468/14-41 ze dne 30. 6. 2014, b. č. j. 135 EX 469/14-33 ze dne 9. 6. 2014, c. č. j. 135 EX 472/14-22 ze dne 17. 2. 2014, d. č. j. 135 EX 573/14-16 ze dne 30. 6. 2014, e. č. j. 135 EX 1223/14-41 ze dne 12. 6. 2014, f. č. j. 135 EX 1351/14-19 ze dne 30. 6. 2014, přiznal oprávněnému náhradu nákladů za sepsání a podání exekučního návrhu jako za dva samostatné úkony právní služby, ačkoli takový náklad oprávněného nelze považovat za účelně vynaložený, čímž neoprávněně navýšil náklady oprávněného na úkor povinného, neboť tyto skutky nejsou kárným proviněním. II. Podle § 19 odst. 3 zákona č. 7/2002 Sb. se Mgr. J. P. přiznává náhrada nákladů kárného řízení a to ve výši, která bude určena samostatným rozhodnutím. O d ů v o d n ě n í Kárný žalobce ve svém návrhu ze dne 26. 8. 2016, č. j. MSP-730/2015-OSD-ENA/35 spatřoval ve výše uvedených skutcích pochybení kárně obviněného jako soudního exekutora pověřeného výkonem exekuce. Kárně obviněnému vytkl, že v příkazech k úhradě nákladů exekuce ze dne 12. 3. 2015, č. j. 135 EX 20/2015-21 a ze dne 16. 7. 2015, č. j. 135 EX 5217/14-36 přiznal oprávněnému náhradu nákladů za předexekuční výzvu jako za celý úkon právní služby. Jedná se o úkon, který není výslovně uvedený v ustanovení § 11 odst. 2 písm. e) advokátního tarifu, svou povahou jde o jednoduchou výzvu k plnění, která má být ohodnocena pouze jako půlúkon podle ustanovení § 11 odst. 2 písm. h) advokátního tarifu. Kárně obviněný dále do tarifní hodnoty pro výpočet nákladů zastoupení zahrnul i úroky z prodlení a náklady nalézacího řízení jakožto příslušenství jistiny. V této souvislosti poukázal kárný žalobce na to, že s účinností od 1. 1. 2013 se při určení tarifní hodnoty nepřihlíží k příslušenství (jímž jsou ve smyslu § 513 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník úroky, úroky z prodlení, náklady spojené s jejím uplatněním), ledaže by toto příslušenství bylo požadováno jako samostatný nárok. Kárný žalobce dále uvedl, že kárně obviněný v příkazech č. j. 135 EX 468/14-41 ze dne 30. 6. 2014, č. j. 135 EX 469/14-33 ze dne 9. 6. 2014, č. j. 135 EX 472/14-22 ze dne 17. 2. 2014, č. j. 135 EX 573/14-16 ze dne 30. 6. 2014, č. j. 135 EX 1223/14-41 ze dne 12. 6. 2014, č. j. 135 EX 1351/14-19 ze dne 30. 6. 2014, č. j. 135 EX 20/15-21 ze dne 12. 3. 2015 a č. j. 135 EX 5217/14-36 ze dne 16. 7. 2015 přiznal oprávněnému náhradu nákladů za návrh na předvolání povinného k prohlášení o majetku jako úkon právní služby. Podle jeho názoru tento úkon nebyl vynaložen účelně. Kárně obviněný je ve smyslu ustanovení § 46 odst. 2 exekučního řádu povinen činit i bez návrhu úkony směřující k provedení exekuce a vést exekuci až do vymožení pohledávky a jejího příslušenství, povinného je oprávněn sám předvolat podle § 50 odst. 2 exekučního řádu. Kárně obviněnému vytkl taktéž to, že v příkazech č. j. 135 EX 468/14-41 ze dne 30. 6. 2014, č. j. 135 EX 469/14-33 ze dne 9. 6. 2014, č. j. 135 EX 573/14-16 ze dne 30. 6. 2014, č. j. 135 EX 1223/14-41 ze dne 12. 6. 2014, č. j. 135 EX 1351/14-19 ze dne 30. 6. 2014, č. j. 135 EX 5217/14-36 ze dne 16. 7. 2015 přiznal oprávněnému náhradu nákladů za návrh na provedení exekuce prodejem movité věci. Ve všech případech se jedná o automobil, tento údaj je kárně obviněný oprávněn zjistit sám na základě lustrace majetku povinného s vynaložením minimálních nákladů. Podle kárného žalobce se nejedná o účelný postup. Kárný žalobce pochybení spatřuje i v tom, že kárně obviněný v příkazech č. j. 135 EX 468/14-41 ze dne 30. 6. 2014, č. j. 135 EX 469/14-33 ze dne 9. 6. 2014, č. j. 135 EX 472/14-22 ze dne 17. 2. 2014, č. j. 135 EX 573/14-16 ze dne 30. 6. 2014, č. j. 135 EX 1223/14-41 ze dne 12. 6. 2014, č. j. 135 EX 1351/14-19 ze dne 30. 6. 2014 přiznal oprávněnému náhradu nákladů za sepsání a podání exekučního návrhu jako dva samostatné úkony právní služby. Samotné podání návrhu není podle kárného žalobce úkonem právní služby, jde o úkon, k němuž není třeba žádných specifických znalostí a dovedností a může ho učinit i laik bez zastoupení a s minimálními náklady. I v tomto případě jde tedy neúčelně vynaložený úkon. Kárný žalobce shrnul, že dané úkony se jeví jako neúčelné či dokonce zbytečné, a že takto dochází k umělému navyšování počtu úkonů, tak aby se odměna advokátů dorovnala výši odměny dosahované za účinnosti vyhlášky č. 484/2000 Sb. Kárně obviněný jako soudní exekutor je natolik erudovanou osobou, aby sám dostatečně zvládl posoudit další postup ve věci a nebyl tak vázán návrhy zástupce oprávněného. Kárný žalobce upozornil také na to, že uvedené úkony podává totožný zástupce oprávněného (ve všech případech jde o totožnou advokátní kancelář) s téměř každým exekučním návrhem, nikoliv v návaznosti na průběh konkrétního řízení. Svou argumentaci kárný žalobce podpořil stanoviskem odboru legislativního Ministerstva spravedlnosti ČR. Podle tohoto stanoviska by do tarifní hodnoty nemělo být započítáno příslušenství, nebyla-li uzavřena dohoda o kapitalizaci příslušenství. Taktéž z tohoto stanoviska vyplývá, že uvedené úkony právní služby nelze podřadit pod úkony podle § 11 advokátního tarifu, neměla by proto za ně advokátovi vůbec náležet mimosmluvní odměna. V úvahu přichází pouze předexekuční výzva, u níž je nutno posoudit její účelnost. Závažnost pochybení kárně obviněného shledal kárný žalobce v tom, že se jedná o systémové pochybení, na základě kterého se oprávněný obohacoval na úkor povinného. Náklady oprávněného převyšují vymáhanou jistinu, mnohdy i náklady exekučního řízení. V tom došlo i k porušení práva povinného na spravedlivý proces a k ohrožení nezávislosti soudního exekutora. Proti příkazu soudního exekutora k náhradě nákladů existuje jediný opravný prostředek a činnost exekučních soudů je sjednocována jen sporadicky Ústavním soudem. Otázce nákladů exekuce a nákladů oprávněného je proto nutno ze strany dohledových orgánů věnovat pozornost. V této souvislosti kárný žalobce připomněl, že Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 1881/11 ze dne 16. 1. 2012