2 As 348/2017 — Nejvyšší správní soud

2 As 348/2017- 39 - text 2 As 348/2017 - 41 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: Družstvo vlastníků půdy a majetku Slavíkov, se sídlem Slavíkov 55, Slavíkov, zastoupené Mgr. Josefem Žďárským, advokátem, se sídlem Panská 6, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 65/17, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 28. 2. 2013, č. j. 10348/2013-MZE-12151, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, č. j. 5 A 66/2013 – 60, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 26. 9. 2017, č. j. 5 A 66/2013 – 60, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce je zemědělským družstvem, které hospodaří na pronajatých pozemcích v katastrálním území X a přilehlých oblastech. Napadeným rozhodnutím ministr zemědělství nevyhověl podle § 3g odst. 7 zákona č. 252/1997 Sb., o zemědělství, v rozhodném znění, námitce žalobce proti oznámení Ministerstva zemědělství, Agentury pro zemědělství a venkov Havlíčkův Brod, ze dne 10. 10. 2012, č. j. EP41039/17/11, o provedení ohlášené změny v evidenci zemědělské půdy podle uživatelských vztahů. Tímto oznámením byla provedena aktualizace evidence půdy týkající se částí půdních bloků v k. ú. X. Aktualizace spočívala ve změně uživatele ze žalobce na M. Č. [2] Žalobce podal proti napadenému rozhodnutí žalobu, kterou Městský soud v Praze v záhlaví uvedeným rozsudkem (dále jen „městský soud“ a „napadený rozsudek“) zamítl. Městský soud předně konstatoval, že rozhodnutím ze dne 7. 3. 2012, č. j. 21031/2012-MZE-130742, provedl žalovaný komplexní pozemkové úpravy v katastrálním území X a přilehlých částech katastrálních území X a X (dále jen „rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách“). Předmětem těchto úprav byly nemovitosti zapsané pro katastrální území X mimo jiné na listech vlastnictví následujících čísel: X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X, X. Žalobce uzavřel před rozhodnutím o komplexních pozemkových úpravách s vlastníky uvedených nemovitostí nájemní smlouvy s následujícím dodatkem: „Pokud v případě pozemkových úprav dojde u vlastníka ke směně vlastnických práv k pozemkům, tak smluvní strany dohodly, že technickou úpravou nájemní smlouvy (resp. její přílohy) se nájemní vztahy uvedou do souladu s provedenými pozemkovými úpravami.“ V napadeném rozsudku se městský soud zabýval otázkou, zda správní orgány správně provedly změny v evidenci půdy týkající se užívacích práv k nově vymezeným pozemkům po vydání rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách s ohledem na uzavřené nájemní smlouvy včetně uvedeného znění dodatku. [3] Městský soud dospěl k závěru, že nájemní vztahy mezi žalobcem a jednotlivými vlastníky zanikly na základě § 11 odst. 8 zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách, a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v rozhodném znění (dále jen „zákon o pozemkových úpravách“), který je kogentní normou veřejného práva. Na posuzovaný případ nelze aplikovat § 676 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. Z textu i smyslu daného ustanovení vyplývá, že se vztahuje pouze na nájem, jenž skončil uplynutím doby, na kterou byl sjednán, nemůže se vztahovat na zánik nájmu, ke kterému dochází ze zákona, a to navíc za situace, kdy dochází ke změně předmětu nájmu. K námitce týkající se vztahu obecnosti a speciality mezi posuzovanými právními předpisy městský soud uvedl, že dané ustanovení se nepoužije na případ žalobce již ze své podstaty, aniž by bylo třeba uvažovat o tom, který ze zákonů je obecný a který zvláštní. Dále městský soud dodal, že žalobce nenavrhl žádné důkazy, které by prokazovaly, že by užíval předmětné pozemky i po skončení nájmu, tj. po vydání rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách. Pro aplikaci § 676 odst. 2 občanského zákoníku mu proto vedle právních důvodů nesvědčí ani důvody skutkové, které vyžaduje skutková podstata daného ustanovení. [4] Městský soud se dále zabýval povahou výše citovaného dodatku k nájemním smlouvám. Konstatoval, že ačkoli je při výkladu právních jednání nutné zohlednit i vůli stran, je zkoumání vůle stran limitováno jazykovým projevem. Z obsahu citované doložky vyplývá, že se strany po provedení pozemkových úprav zavázaly k součinnosti při uzavírání nové nájemní smlouvy, nejedná se o novou nájemní smlouvu ani o titul pro pokračování nájmu s jiným předmětem. V dodatku rovněž není dostatečně definován předmět nájmu. Vymezení pozemků, na které se dodatek vztahuje, není pouze „technickou otázkou“, ale jednou z podstatných náležitostí pro vznik nájemní smlouvy; znění smluvního dodatku neobsahuje podstatné znaky nájmu. Ze správního spisu nevyplývá, že by po pozemkových úpravách žalobce uzavřel nové nájemní smlouvy s vlastníky pozemků. Naopak vlastníci pozemků uzavřeli nájemní smlouvy k předmětným pozemkům s M. Č. Pokud vlastníci pozemků porušili smluvní dodatek k poskytnutí součinnosti při uzavírání nových nájemních smluv s žalobcem, jedná se o civilní spor, který nemá pro nyní projednávaný případ žádnou relevanci. [5] K odkazu na rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 7. 2016, č. j. 15 Co 298/2016 – 68, městský soud uvedl, že v daném případě soud posuzoval rozdílnou smluvní doložku, ve které si strany výslovně ujednaly pokračování v nájmu při změně předmětu nájmu. Citované usnesení Ústavního soudu ze dne 11. 4. 2017, sp. zn. III. ÚS 316/17, se rovněž týkalo odlišného skutkového stavu. Nadto v něm Ústavní soud pouze konstatoval smluvní svobodu v případě dohody o pokračování nájmu při realizaci pozemkových úprav, kterou však městský soud nerozporuje. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Proti napadenému rozsudku podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, kterou opírá o důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), tj. nesprávné právní posouzení. Stěžovatel předně namítá, že v napadeném rozhodnutí je nedostatečně vymezeno, o které pozemky se jedná a zda konkrétně tyto pozemky byly předmětem pozemkových úprav. Dále bez bližšího odůvodnění uvádí, že městský soud nesprávně posoudil otázku použití § 676 odst. 2 občanského zákoníku na posuzovaný případ. K posouzení dodatku nájemních smluv stěžovatel uvádí, že aktuální judikatura upřednostňuje smluvní volnost stran smluvních vztahů. Slovní spojení „technickou úpravou nájemní smlouvy (resp. její přílohy)“ smluvní strany chápaly tak, že v případě komplexních pozemkových úprav upraví pouze přílohu nájemní smlouvy, která obsahuje vymezení pozemků, jejich výměru, případně i nájemné a daň. Podle akademického slovníku cizích slov z roku 1998 slovo „resp.“ znamená „přesněji řečeno“ a technickou úpravou se zpravidla myslí uvedení v soulad. Z uvedeného, jakož i z celkového kontextu smluvních vztahů je zřejmé, že smluvní strany uzavřením dodatku zamýšlely v nájemním vztahu pokračovat. Stěžovatel provedl technickou úpravu příloh smluv, a ty pak správnímu orgánu doložil ve svém podání ze dne 19. 10. 2012. Stěžovatel rovněž nesouhlasí s tím, že nepředložil dostatečné důkazy o tom, že pozemky užíval i po právní moci rozhodnutí o komplexních pozemkových úpravách. Ve správním spise je založena dohoda ze dne 2. 10. 2013 uzavřená mezi stěžovatelem a M. Č. o uspořádání vzájemných vztahů k užívání pozemků, která jasně dokládá, že žalobce předmětné pozemky užívá. Závěrem stěžovatel uvádí, že měl snahu o urovnání vzájemných sousedských vztahů s M. Č., a upozorňuje, že nevyplacení dotace ze strany Státního zemědělského intervenčního fondu by bylo pro hospodaření stěžovatele zničující. [7] Žalovaný ve svém vyjádření ke kasační stížnosti předně upozorňuje, že námitka týkající se nepřezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí je dle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustná, neboť nebyla součástí žaloby. Nadto uvádí, že systém evidence uživatelů zemědělské půdy je nastaven tak, aby z údajů o číslech dílů půdních bloků bylo možno jednoduše zjistit, kterých konkrétních pozemků se příslušná změna týká. Žalovaný se dále ztotožňuje s městským soudem v tom, že § 676 odst. 2 občanského zákoníku lze aplikovat jen na případy, kdy ke skončení nájmu došlo uplynutím sjednané doby, a nemůže se vztahovat na zánik nájmu podle § 11 odst. 8 zákona o pozemkových úpravách. Pro bližší odůvodnění odkazuje na své vyjádření k žalobě. Žalovaný dále přisvědčuje městskému soudu, že předmětné smluvní dodatky nemohou způsobit pokračování nájemního vztahu, neboť se jedná pouze o závazek k součinnosti při uzavírání nové nájemní smlouvy, nikoli o novou nájemní smlouvu či titul pro pokračování nájmu s jiným předmětem. Vlastníci pozemků součinnost stěžovateli neposkytli, a naopak v roce 2012 pronajali nově přidělené pozemky M.