3 As 110/2016 — Nejvyšší správní soud

3 As 110/2016- 90 - text 3 As 110/2016 - 96 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Jana Vyklického v právní věci žalobce CANDY, spol. s r. o., se sídlem Pardubice, Hradčanská 403, zastoupeného Mgr. Andreou Stachovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Valentinská 92/3, proti žalovanému Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem Brno, třída Kpt. Jaroše 7, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 3. 2016, č. j. 31 Af 13/2014-97, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalobce n e m á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím předsedy Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále též jen „předseda žalovaného“) ze dne 16. 12. 2013, č. j. ÚOHS-R66/2013/HS-24518/2013/320/Edy, bylo podle § 25a zákona č. 143/2001 Sb., o ochraně hospodářské soutěže a o změně některých zákonů (zákon o ochraně hospodářské soutěže), ve znění účinném do 30. 11. 2012 (dále jen „ZOHS“), ve spojení s § 90 odst. 5 a § 152 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) změněno rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „žalovaný“) ze dne 25. 2. 2013, č. j. ÚOHS-S461/2011/KD-3367/2013/820/LSo. Naposledy zmíněným rozhodnutím žalovaný rozhodl, že žalobce uzavřel a plnil zakázané dohody o určení cen pro další prodej, jejichž cílem bylo narušení hospodářské soutěže na relevantních trzích suchých krmiv pro psy, suchých krmiv pro kočky a pamlsků pro psy a kočky, čímž porušil v období od 25. 1. 2010 do 27. 9. 2012 zákaz uvedený v § 3 odst. 1 a § 3 odst. 2 písm. a) ZOHS; za to žalobci uložil (vedle povinnosti k úhradě nákladů správního řízení) zákaz plnění uvedených dohod, pokutu ve výši 802 000 Kč a povinnost splnit vymezená opatření k nápravě. Rozhodnutí předsedy žalovaného napadl žalobce u Krajského soudu v Brně žalobou. Krajský soud svým rozsudkem ze dne 31. 3. 2016, č. j. 31 Af 13/2014-97, žalobu zamítl. V odůvodnění tohoto rozsudku krajský soud konstatoval, že žalobce nijak nerozporoval fakt, že by se jednání, které bylo následně hodnoceno žalovaným jako deliktní (tedy uzavírání dohod, jejichž předmětem byla cenová regulace, prostřednictvím akcí „Férové ceny“ a „Férové prodejny“), vůbec nedopustil, a naopak v řízení obsáhle osvětloval důvody, které ho k takovému jednání vedly. K údajně nepříznivé situaci na trhu, panující od února roku 2011, krajský soud uvedl, že se toto období nekryje s obdobím, ve kterém žalobce vertikální dohody uzavíral; nadto ani samotná skutečnost, že žalobce byl v rámci konkurenčního boje vystaven tlaku či útokům na svou distribuční síť, jej neopravňuje k tomu, aby uzavíral zákonem zakázané dohody. Není tedy důvod rozlišovat mezi objektivním stavem na straně jedné, a podmínkami na trhu, které vzniknou v důsledku jednání třetích osob, na straně druhé. Krajský soud neakceptoval ani navazující žalobní námitku, že žalobce zaslal žalovanému řadu podnětů, v nichž ho informoval o situaci na trhu, přičemž tyto podněty nebyly prošetřeny. S odkazem na svou dřívější judikaturu (například rozsudek ze dne 15. 12. 2011 ve věci sp. zn. 62 Af 67/2010) krajský soud považoval za podstatné, že žalobce nepopřel, že by vertikální dohody uzavíral, a tedy, že se dopustil jednání, které mohlo být hodnoceno jako protisoutěžní delikt; skutečnost, že jiné subjekty také jednaly protisoutěžně, ale jejich jednání nebylo postiženo, je z tohoto pohledu irelevantní. Dovolával-li se žalobce aplikace pravidla de minimis, krajský soud konstatoval, že k jeho aplikaci se rovněž v minulosti podrobně vyjádřil (rozsudek ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 62 Af 24/2011), a to v tom smyslu, že pokud se jedná o vertikální dohodu s tvrdým jádrem (tedy dohodu o cenách; tzv. hard core kartel), pak tato je z dosahu pravidla de minimis vyjmuta. Co se týče žalobních námitek, že žalovaný neakceptoval žalobcův návrh závazků ve smyslu § 7 odst. 2 ZOHS, krajský soud uvedl, že je čistě jen na žalovaném, zda navržené závazky přijme, či nikoliv, a že zastavení řízení a akceptace návrhu závazků nejsou nárokové. Předmětné dohody navíc nemají pouhý zanedbatelný dopad na hospodářskou soutěž a svou roli hraje i fakt, že se jednalo o dohodu s tvrdým jádrem; logicky tedy nemohlo dojít k naplnění podmínek § 7 odst. 2 ZOHS. Dále se krajský soud vyjádřil k namítanému nedostatečně zjištěnému skutkovému stavu, na kterém byl postaven závěr o zvýšení cen na trhu dodávaných krmiv v důsledku činnosti žalobce. Krajskému soudu z předloženého správního spisu vyplynulo, že žalovaný přistoupil ke zjišťování cen nikoliv pouze prostřednictvím internetových srovnávačů cen, ale především přímo z webových stránek jednotlivých prodejců. Neakceptoval rovněž námitku, že akce „férové ceny“ se vztahovala výlučně na suchá krmiva pro zvířata, nikoli na pamlsky pro psy a kočky, neboť komunikace ohledně pamlsků značky CANDIE’S vyplývá ze shromážděných listinných důkazů. Nepovažoval proto skutkový stav týkající se zjišťovaných cen za nedostatečně zjištěný, a to mj. i proto, že samotný dopad do konkrétního zvýšení cenové hladiny nepovažoval za zásadní z hlediska naplnění skutkové podstaty. Není dále rozhodující ani to, zda bylo navýšení cenové hladiny určeno přesně. Krajský soud proto uzavřel, že jakákoli nucená a řízená unifikace cen či kontrola pevně stanoveného a vynucovaného rozmezí pohybu ceny je nutně narušením volné hospodářské soutěže. Co se týče žalobci uložených opatření k nápravě, krajský soud na prvním místě hodnotil jejich určitost a dospěl k závěru, že tato opatření byla formulována naprosto jasným, srozumitelným a určitým způsobem; soudu nebylo vůbec zřejmé, v čem neurčitost uložených opatření měla spočívat, a nedovodil ani jejich nevykonatelnost. Nezpochybnil sice, že některé subjekty, které měly být žalobcem osloveny, již neexistují, nicméně vyjádřil přesvědčení, že tato parciální nevykonatelnost zcela jistě nemůže způsobit nezákonnost (nebo nevykonatelnost celého rozhodnutí). Částečná nevykonatelnost jde k tíži žalovaného, neboť žalobce se své povinnosti zbaví doložením, že dotčený subjekt již neexistuje. Konečně je patrné, že lhůta pro splnění výše uvedené povinnosti je jasně dána ve vazbě na právní moc rozhodnutí prvního stupně. K tiskové zprávě vydané žalovaným, která měla údajně žalobce vážně poškodit, krajský soud uvedl, že ačkoli je praxe v informování veřejnosti o nepravomocných rozhodnutích diskutabilní, v současnosti jsou ve veřejném prostoru běžně diskutována a prezentována nepravomocná rozhodnutí většiny institucí. Negativní důsledky tiskových prohlášení však nemohou najít odezvu v posuzování zákonnosti napadených rozhodnutí správních orgánů. Konečně, co se týče výše uložené pokuty, měl krajský soud za to, že se žalovaný jejímu odůvodnění obsáhle věnoval, přičemž zohlednil i nízký podíl žalobce na relevantním trhu. Uložená pokuta přitom odpovídá ustálené rozhodovací praxi. K namítanému likvidačnímu charakteru pokuty upozornil krajský soud nejen na výši nerozděleného zisku žalobce, ale i na to, že v případě odkazu na skupinu, do které žalobce patří, žalovaný vyloučil z jejího obratu obrat společnosti NUTRAM; reflektování obratu společnosti GOLF TIME, s. r. o., pak nijak zásadně nezměnilo výši obratu ve vztahu k vyměřené pokutě a jejímu případnému likvidačnímu charakteru. Žalobce navíc nijak nedoložil, že by v průběhu rozkladového řízení došlo k tak zásadnímu snížení jeho majetku, aby se uložená pokuta dala chápat jako likvidační; žalobce tedy disponoval dostatečným majetkem k úhradě uložené pokuty. Proti rozsudku krajského soudu brojil žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížností odkazující na důvody uvedené v ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Stěžovatel v úvodu své kasační stížnosti vyjadřuje přesvědčení, že jak žalovaný, tak krajský soud nepřihlédli dostatečně k důkazům obsaženým ve spisu, což mělo za následek nesprávné posouzení věci a nesprávné rozhodnutí. Ve shodě s žalobou opakuje okolnosti, které ho vedly k jednání, které posléze žalovaný označil za zakázané. Toto jednání bylo reakcí na nekalosoutěžní útoky a tlaky (spočívající mimo jiné v prodeji kradeného zboží a zboží dováženého bez splnění zákonných podmínek dovozu) osob snažících se připravit stěžovatele o výhradní zastoupení krmiva značky K-9. Stěžovatel se snažil tomuto protiprávnímu jednání bránit rovněž právní cestou a podal několik podnětů k přezkumu situace na trhu k žalovanému; ten však na jeho podněty vůbec nereagoval. Krajský soud pak tuto námitku odmítl jako irelevantní a vůbec se nezabýval tím, že jde o okolnosti nezbytné pro pochopení věci v celkovém kontextu, a to minimálně z hlediska ukládání pokuty. Stěžovatel připomíná, že kanadská společnost Elmira Pet Products dodává