5 As 179/2016 — Nejvyšší správní soud

5 As 179/2016- 38 - text 5 As 179/2016 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Tomáše Langáška a Mgr. Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: JUDr. J. O., proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 16, Praha 1, zast. JUDr. Janem Sykou, advokátem, se sídlem Školská 12, Praha 1, proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu České advokátní komory ze dne 9. 1. 2014, č. j. K 115/03, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 6. 2016, č. j. 3 Ad 9/2014 - 70, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalované s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : I. Vymezení věci Podanou kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze, (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jako nedůvodná jeho žaloba proti rozhodnutí senátu odvolací kárné komise České advokátní komory (dále také „ČAK“ nebo „žalovaná“) ze dne 9. 1. 2014, č. j. K 115/03. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání stěžovatele a potvrzeno rozhodnutí kárného senátu kárné komise žalované ze dne 30. 8. 2013, sp. zn. K 115/03, kterým byl stěžovatel shledán vinným, že „poté, co mu jeho klient firma D.H. a.s. dne 17. 1. 2003 vypověděla plnou moc, kterou mu dne 12. 9. 1996 udělila k zastupování ve všech sporech proti České republice, jakož i plnou moc ze dne 1. 2. 1998, postupoval proti zájmům tohoto svého bývalého klienta, a to zejména tak, že dne 3. 5. 2003 v době mezi sedmou a osmou hodinou ranní po předchozí dohodě navštívil předsedu vlády ČR v Kramářově vile v Praze a předal mu písemný podklad vysvětlující, že celkový oprávněný nárok na náhradu škody uplatňovaný v rozhodčím řízení firmu D.H. a.s. žalobou proti České republice není 2 miliardy Kč, ale jen cca 1 miliarda Kč, a proto je na České republice, aby učinila v rozhodčím řízení příslušný obranný návrh k ochraně svého majetku,“ tedy při výkonu advokacie porušil povinnost zachovávat mlčenlivost o všech skutečnostech, o nichž se dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb, čímž závazně porušil § 21 odst. 1 zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii (dále jen „zákon o advokacii“) a dopustil se tím kárného provinění podle § 32 odst. 2 zákona o advokacii, za což mu bylo uloženo kárné opatření pokuta ve výši 200 000 Kč a povinnost zaplatit náklady kárného řízení. V napadeném rozhodnutí městský soud shledal nedůvodnou námitku stěžovatele, že kárný žalobce nenavrhl v kárné žalobě klíčový důkazní prostředek – výslech PhDr. V. Š. Městský soud konstatoval, že uvedené pochybení, tzn. absence výslechu PhDr. Š. v seznamu navrhovaných důkazů v kárné žalobě, nedosahuje takové závažnosti, aby mohlo mít vliv na zákonnost žalobou napadeného rozhodnutí. Nedůvodnou shledal městský soud rovněž námitku nekonkrétní formulace skutku v kárné žalobě. Dle městského soudu kárný žalobce vymezil konkrétním způsobem čas a místo skutku, a přestože okolnosti a způsob skutku byly vymezeny obecněji, z popisu skutku je nepochybné, co bylo stěžovateli kladeno za vinu. Výrok prvostupňového rozhodnutí vychází z kárné žaloby a byla zachována totožnost skutku. Městský soud dále odmítl námitku souběhu kárných opatření a porušení zákazu více postihů za jeden skutek. Konstatoval, že předchozí kárné opatření, které bylo stěžovateli uloženo za stejný skutek, tj. vyškrtnutí ze seznamu advokátů, bylo zrušeno, proto nebránilo uložení nového kárného opatření. Soud rovněž neshledal porušení zásady ne bis in idem. Městský soud nepřisvědčil námitce nepřiměřenosti uložené pokuty. Jestliže stěžovatel argumentoval ztrátou příjmu, kterou utrpěl v důsledku zákazu činnosti, pak městský soud konstatoval, že přiměřenost sankce nelze posuzovat ve vztahu ke škodě, která měla vzniknout v důsledku sankce. K námitce, že výslech PhDr. V. Š. provedla žalovaná až po cca 8,5 letech ode dne, kdy se měl stěžovatel dopustit kárného provinění, městský soud konstatoval, že stěžovatel neuvedl, jaký vliv mělo namítané prodlení na zákonnost provedeného výslechu, resp. na zákonnost rozhodnutí ve věci samé. Advokátní kárné řízení není spojeno s prekluzivními lhůtami, jejichž uplynutím by zanikala odpovědnost za kárný delikt, soud se proto nezabýval délkou kárného řízení. Námitku neprokázání skutku výpovědí předsedy vlády hodnotil městský soud jako nedůvodnou. Uvedl, že samotná výpověď PhDr. Š. nebyla přímým důkazem, který by prokazoval vytčený skutek, ale byla jedním z nepřímých důkazů, který v kontextu dalších indicií vedl kárný senát k přesvědčení, že stěžovatel skutek spáchal. Skutek, který byl stěžovateli kladen za vinu, byl podle městského soudu prokázán a námitky, které stěžovatel vznesl k neprokázání skutku, posoudil městský soud jako nedůvodné. Z důkazních prostředků podrobně specifikovaných v napadeném rozsudku měl městský soud za prokázané, že stěžovatel se po předchozí domluvě setkal dne 3. 5. 2003 mezi 7 a 8 hodinou v Kramářově vile s předsedou vlády ČR PhDr. V. Š., se kterým jednal o postupu ve věci DH proti České republice. Během tohoto setkání stěžovatel předal předsedovi vlády memorandum, jehož obsahem byly informace, které se stěžovatel dozvěděl v souvislosti s poskytováním právních služeb DH, a k nimž byl dle § 21 odst. 1 zákona o advokacii vázán mlčenlivostí. Pro aplikaci zásady in dubio pro reo neshledal městský soud v posuzovaném případě podmínky, stejně jako pro zastavení kárného řízení s ohledem na jeho délku a amnestii prezidenta republiky, která zastavila trestní řízení trvající více než 8 let. II. Podstatný obsah kasační stížnost a vyjádření žalované Stěžovatel svou kasační stížnost rozdělil do osmi kasačních bodů, které Nejvyšší správní soud níže postupně vypořádal. Stěžovatel ve všech kasačních bodech namítá důvod dle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s., tedy nezákonnost rozsudku spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení, a to konkrétně: - nesprávné posouzení právní otázky „vykonání trestu“ uloženého za stejný skutek předchozím kárným opatřením, - nesprávné posouzení právních důsledků nenavržení důkazu svědeckou výpovědí PhDr. Š. v kárné žalobě, - nesprávné posouzení důsledků pětileté lhůty stanovené v § 35 zákona o advokacii, - nesprávné posouzení přiměřenosti pokuty 200 000 Kč, - nesprávné posouzení vyjádření PhDr. Š. pro televizi, - nesprávné posouzení svědecké výpovědi PhDr. Š., - nesprávné posouzení zákonnosti důkazů provedených v kárném řízení, - nesprávné posouzení, zda nastalo prolomení advokátní mlčenlivosti. Již v pořadí první tři shora uvedené námitky stačí dle stěžovatele k tomu, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek a jemu předcházející rozhodnutí odvolacího kárného senátu ČAK a kárného senátu ČAK zrušil a zavázal kárný senát právním názorem, že má být kárné řízení zastaveno bez vydání meritorního rozhodnutí. Pokud by soud podle stěžovatelova návrhu nerozhodl, dalších pět následujících námitek by mělo dle stěžovatele vést k tomu, že Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zruší a věc vrátí městskému soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření navrhla zamítnutí kasační stížnosti. Nesouhlasila s tím, že napadený rozsudek obsahuje nesprávné posouzení stěžovatelem uváděných otázek a odkazuje na konkrétní části rozsudku, ve kterých městský soud vypořádal námitky vznesené v kasační stížnosti. Odmítla, že by v případě stěžovatele došlo k porušení zákazu dvojího postihu. Rozhodnutí o uložení kárného opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů je vykonáno dnem, kdy nabylo právní moci, jeho důsledky však trvají nejméně 5 let. V daném případě bylo dříve uložené kárné opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů zrušeno, a to po uplynutí doby kratší než 5 let. Při novém rozhodnutí o kárné vině a kárném opatření byla zachována totožnost skutku a kárné senáty přihlédly k dosavadnímu průběhu řízení, včetně důsledků soudem zrušeného kárného opatření vyškrtnutí ze seznamu advokátů, a při zachování totožnosti skutku znovu rozhodly v souladu se závazným právním názorem. K zastavení kárného řízení bez vydání meritorního rozhodnutí nevidí žalovaná důvod. Nenavržení důkazu v kárné žalobě není nezměnitelnou skutečností; důkaz výslechem PhDr. Š. byl v průběhu kárného řízení proveden a hodnocen spolu s ostatními důkazy. Časový odstup měl vliv na podrobnosti výpovědi svědka, nikoliv na dosvědčení rozhodujících skutečností. Povinnost mlčenlivosti advokáta je absolutní a z výpovědi svědka PhDr. Š. vyplynulo, že stěžovatel svědka informoval právě o skutečnostech krytých povinností mlčenlivosti. Žalovaná nesouhlasí s názorem, že při ukládání kárného opatření měla být zohledněna tvrzená ztráta příjmů stěžovatele; výše pokuty byla stanovena v rámci zákonné sazby a s přihlédnutím k relevantním skutečnostem. Kárné senáty obou stupňů dosáhly důkazní jistoty, proto nebyl důvod pro uplatnění zásady in dubio pr