7 As 300/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 300/2016- 21 - text 7 As 300/2016 - 27 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: L. K., zastoupen Mgr. Barborou Kubinovou, advokátkou se sídlem Milešovská 6, Praha 3, proti žalovanému: Městský soud v Praze, se sídlem Spálená 2, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2016, č. j. 45 A 32/2015 - 45, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Žalobce se žádostmi o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 9. 9. 2015 (dále jen „informační zákon“) domáhal po žalovaném ad a) sdělení, na kterých vysokých školách získali vzdělání soudci rozhodující věc vedenou pod sp. zn. 9 A 167/2012; ad b) poskytnutí seznamu řízení zahájených u žalovaného v letech 2012 a 2013, a to v rozdělení podle jednotlivých senátů vzestupně dle data zahájení řízení či data nápadu senátu. Ke každému řízení požadoval uvedení spisové značky, data zahájení řízení či data nápadu senátu, označení účastníků řízení a skutečnosti, zda a příp. kdy bylo řízení ukončeno. Dále požádal o sdělení, která z těchto řízení byla vyřizována v přednostním režimu dle § 56 s. ř. s. [2] K žádosti ad a) žalovaný poskytl informace o vzdělání dvou soudců příslušného senátu a v případě soudkyně Mgr. Bašné odkázal žalobce na Obvodní soud pro Prahu 8, který disponuje jejím personálním spisem. K žádosti ad b) žalovaný vyzval žalobce dne 22. 10. 2014, pod sp. zn. Si 871/2014, k úhradě 36 870 Kč za mimořádně rozsáhlé vyhledávání údajů, neboť nápad v požadovaných agendách činil 30 347 věcí. Žalovaný bude provádět vyhledávání informací ve 13 rejstřících, celkově 13 hodin. Přednostně projednávané věci dle § 56 s. ř. s. nejsou statisticky sledovány, a proto by bylo třeba projít jednotlivě 3 427 spisů, celkově za 171,35 hodin. Dle § 4 Instrukce Ministerstva spravedlnosti ze dne 14. 7. 2011, č. j. 286/2011 OT-OSV, kterou se stanoví sazebník úhrad za poskytování informací dle informačního zákona (dále jen „instrukce“ nebo „sazebník“) činí sazba za hodinu mimořádně rozsáhlého vyhledávání 200 Kč. Za vyhledávání v rejstřících by tedy bylo třeba uhradit 2 600 Kč (13 hodin po 200 Kč/hod) a za vyhledávání věcí v přednostním režimu 34 270 Kč (171,35 hodin práce po 200,- Kč/hod); celkem tedy 36 870 Kč. [3] Žalobce podal stížnost proti požadavku úhrady za poskytnutí informací a na postup při vyřizování žádosti. Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutím ze dne 13. 3. 2015, č. j. MSP 841/2014-OT-OSV/3, uložilo žalovanému dle § 16a odst. 6 písm. b) informačního zákona, aby do 15 dnů vyřídil žalobcovu žádost v části týkající se vzdělání Mgr. Bašné a ve zbytku postup žalovaného potvrdilo. [4] Žalovaný sdělením ze dne 19. 5. 2015 poskytl žalobci informaci o vzdělání Mgr. Bašné. Rozhodnutím ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. Si 871/2014, odložil žádost žalobce o poskytnutí informací dle § 17 odst. 5 informačního zákona z důvodu, že žalobce nezaplatil předepsanou částku ve lhůtě 60 dnů. II. [5] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 6. 2015, sp. zn. Si 871/2014, žalobou u Městského soudu v Praze. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 27. 8. 2015, č. j. Nad 236/2015 - 20, postoupil věc Krajskému soudu v Praze. Krajský soud rozsudkem ze dne 13. 10. 2016, č. j. 45 A 32/2015 - 45, žalobu zamítl. [6] K námitce, dle které byla žalobci oznámena úhrada nákladů až po lhůtě stanovené pro rozhodnutí o žádosti, pročež mu vznikl nárok na bezplatné poskytnutí informací dle § 17 odst. 4 informačního zákona, krajský soud uvedl, že poskytnutí informací lze vázat na zaplacení úhrady i po uplynutí lhůty pro vyřízení informace. Žalobcova argumentace nemá oporu v zákoně a nevyplývá ani z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 11. 2012, č. j. 2 Ans 13/2012  14, všechna rozhodnutá zdejšího soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz. Úhradu nelze požadovat po poskytnutí informací, a to proto, aby si žadatel mohl rozmyslet, zda chce obdržet informace i za tuto cenu. Pojem „před poskytnutím informace“ užitý v § 17 odst. 3 informačního zákona je třeba chápat ve smyslu „před faktickým poskytnutím informace“, nikoliv „před uplynutím zákonné lhůty pro poskytnutí informace“. [7] Žalobce by se svou argumentací nicméně neuspěl, ani pokud by právo povinného subjektu požadovat úhradu bylo vázáno na jeho uplatnění ve lhůtě 15 dnů od podání žádosti. Běh lhůt a doručování při oznámení výše úhrady není informačním zákonem upraven a použití správního řádu je výslovně vyloučeno v jeho § 20 odst. 4. Pravidla počítání času v případě, že právní předpis tato pravidla neupravuje, byla stanovena nálezem Ústavního soudu ze dne 17. 12. 1997, sp. zn. Pl. ÚS 33/97. Krajský soud z něj dovodil, že je třeba postupovat podle obecných pravidel pro počítání času. Mezi ně patří, že připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší pracovní den. V dané věci ke skutečnosti určující počátek lhůty došlo doručením doplnění žádosti žalovanému dne 10. 10. 2014. Posledním dnem patnáctidenní lhůty pro poskytnutí informace bylo pondělí 27. 10. 2014, neboť 25. 10. 2014 byla sobota. [8] Ohledně otázky, zda se jedná o lhůtu hmotněprávní, jak tvrdil žalobce, nebo procesněprávní, krajský soud vyšel z usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 4. 2009, č. j. 4 As 55/2007 - 84, podle kterého stačí, pokud povinný subjekt písemnosti, jimiž poskytl informace nebo rozhodl o nevyhovění žádosti, předal v patnáctidenní lhůtě k doručení. Pokud by zákonodárce měl v úmyslu odlišit tuto lhůtu od ostatních lhůt v zákoně, uvedl by toto explicitně. Lhůta pro poskytnutí informace i ostatní lhůty jsou v zákoně o svobodném přístupu k informacím stanoveny jako velmi krátké. Proto je i z teleologického hlediska zřejmé, že se jedná o lhůtu procesněprávní. Oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 22. 10. 2014, tedy včas. Na dodržení lhůty by nemělo vliv ani tvrzení žalobce, že k předání došlo až dne 27. 10. 2014, neboť i takto by byla lhůta dodržena. Soud tudíž pro nadbytečnost neprováděl důkaz žalobcem předloženou kopií obálky ze dne 22. 10. 2014 a ani výpisem z internetových stránek České pošty o sledování zásilky. [9] Krajský soud nepřisvědčil ani námitce ohledně výše předepsané úhrady. Shromáždění informací pro povinný subjekt představovalo časově náročnou činnost, kterou omezí běžnou činnost svých zaměstnanců v celkovém počtu 184,35 hodin. Každý povinný subjekt musí zveřejnit sazebník úhrad za poskytování informací dle § 5 odst. 1 písm. f) a odst. 4 informačního zákona. Tímto sazebníkem je shora vymezená instrukce. Podle usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 8. 2011, č. j. 8 Ao 4/2011-22, je sazebník vnitřní předpis. V případě, že by pokyny v sazebníku byly v rozporu s normativními právními akty, jej správní orgán nesmí aplikovat, případně jej musí vyložit v souladu se zákonem. Dle § 4 instrukce je stanovena úhrada mimořádně rozsáhlého vyhledávání informací jedním pracovníkem ve výši 200 Kč za hodinu. [10] Skutečnost, že instrukce nebyla ode dne nabytí své účinnosti aktualizována, nemá vliv na její platnost. Nařízení vlády č. 173/2006 Sb., o zásadách stanovení úhrad a licenčních odměn za poskytování informací podle informačního zákona (dále jen „nařízení“) ani samotná instrukce nestanoví, že po uplynutí účetního období již podle ní nelze postupovat. K sazbě samotné soud uvedl, že její přezkum je postaven na posouzení její přiměřenosti, nikoliv její absolutní přesnosti. Výše úhrady v sobě zahrnuje nejen samotný hrubý plat pracovníka, který se bude žádostí zabývat, ale také ostatní režijní náklady jako jsou odvody zaměstnavatele (zejména sociální a zdravotní pojištění), náklady na platy obslužných zaměstnanců a náklady spojené se zajištěním pracovních pomůcek a pracovního komfortu. Posuzovaná sazba úhrady byla stanovena v přiměřené výši a je v souladu se zákonem. Sazba úhrady vychází z platových poměrů zaměstnanců resortu v období přijetí instrukce. Bez stanovení paušální sazby by musel povinný orgán v každém individuálním případě vyčíslit výši nákladů na konkrétního pracovníka, přičemž ta by se lišila s ohledem na různý platový stupeň či osobní ohodnocení pracovníků. Přesné určení nákladů na toho kterého zaměstnance jde nad rámec možností povinného subjektu a je v rozporu s účelem stanovení paušálních sazeb úhrad. [11] Při určení nákladů na zaměstnance soud vyšel z žalobcem tvrzeného průměrného platu (mediánu) všeobecných administrativních pracovníků v roce 2014 ve výši 21 270 Kč; tzv. superhrubá mzda činila 28 502 Kč. Při dvaceti pracovních dnech v měsíci by náklady na jednoho pracovníka představovaly 32 000 Kč. Je třeba ale zohlednit i další režijní náklady. Částka odpovídající 10 - 15 % superhrubé mzdy připadající na os