7 As 335/2016 — Nejvyšší správní soud

7 As 335/2016- 52 - text 7 As 335/2016 - 56 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Pavla Molka a JUDr. Tomáše Foltase v právní věci žalobce: JUDr. F. K., zastoupen Mgr. Petrou Kučerovou, advokátkou se sídlem Sokolovská 47/73, Praha 8, proti žalovanému: Krajský úřad Královéhradeckého kraje, se sídlem Pivovarské náměstí 1245, Hradec Králové, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Ředitelství silnic a dálnic České republiky, se sídlem Na Pankráci 546/56, Praha 4, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 11. 2016, č. j. 30 A 100/2015 - 53, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků n e m á právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení n e m á právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : I. [1] Osoba zúčastněná na řízení, zastoupená společností PRAGOPROJEKT, a.s. (dále jen „PRAGOPROJEKT“), zahájila v roce 2009 jednání s žalobcem o uzavření kupní smlouvy ohledně pozemku parc. č. X v k. ú. H., který chtěla využít při výstavbě dálnice D11. Žalobce dopisem ze dne 29. 12. 2009 návrh smlouvy odmítl, protože nesouhlasil s navrhovanou kupní cenou. [2] Znovu byl žalobce osobou zúčastněnou na řízení osloven s návrhem kupní smlouvy dopisem ze dne 1. 7. 2013. Žalobce tento návrh opět odmítl pro nesouhlas s kupní cenou. [3] Dne 23. 10. 2013 osoba zúčastněná na řízení, zastoupená společností PRAGOPROJEKT, podala k Městskému úřadu Jaroměř (dále „městský úřad“) žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení. Navrhla, aby byl výše uvedený pozemek vyvlastněn za účelem uskutečnění stavby dálnice D11. [4] Dne 2. 6. 2014 byl žalobce vyrozuměn podle § 19 zákona č. 184/2006 Sb., o odnětí nebo omezení vlastnického práva k pozemku nebo ke stavbě (zákon o vyvlastnění), o zahájení vyvlastňovacího řízení. Žalobce na to zareagoval podáním, v němž mimo jiné namítl, že společnost PRAGOPROJEKT nebyla oprávněna jménem státu podat žádost o vyvlastnění jeho pozemku, dále, že znalecký posudek neurčil obvyklou cenu pozemku, a konečně, že nebyly splněny podmínky pro zahájení vyvlastňovacího řízení. [5] Podáním ze dne 22. 4. 2015 vzala osoba zúčastněná na řízení žádost o zahájení vyvlastňovacího řízení zpět, neboť „mezi účastníky došlo k dohodě o získání potřebných práv k pozemku“. [6] Na toto podání žalobce odpověděl, že souhlasí se zastavením řízení, které proti němu bylo od počátku vedeno podle jeho názoru v rozporu s právem. Dále uvedl, že požaduje náhradu nákladů správního řízení ve výši 6 800 Kč, nákladů za právní zastoupení ve výši 63 300 Kč a nákladů za znalecký posudek, který si nechal zpracovat, ve výši 24 200 Kč. [7] Na základě výzvy městského úřadu osoba zúčastněná na řízení v dalším podání uvedla, že její podání ze dne 22. 4. 2015 bylo zpětvzetím žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení ve smyslu § 45 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále „správní řád“), a že navrhuje, aby správní orgán předmětné řízení podle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu zastavil. [8] Usnesením ze dne 23. 6. 2015, č. j. 72/2015, městský úřad vyvlastňovací řízení podle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu zastavil. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že osoba zúčastněná na řízení vzala svoji žádost zpět. O žádosti rozhodl přesto, že žalobce uplatnil námitku podjatosti podle § 14 správního řádu, o níž nebylo rozhodnuto, což městský úřad odůvodnil tím, že se jedná o věc, která nesnese odkladu, s ohledem na zásady legality, legitimního očekávání a procesní ekonomie. Rozhodování o namítané podjatosti by vedlo podle městského úřadu pouze k průtahům, navíc bylo v dané situaci nepochybné, že řízení musí být zastaveno. [9] Žalobce podal proti tomuto usnesení odvolání. Podle žalobce se jednalo o sporné řízení, a tudíž měl městský úřad podle § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu zjistit, zda zde nebyly vážné důvody na straně žalobce, pro které by případně se zpětvzetím z vážných důvodů nesouhlasil. Také měl rozhodnout o nákladech řízení podle § 141 odst. 11 správního řádu. [10] Rozhodnutím ze dne 7. 8. 2015, č. j. 20912/DS/2015-3-Ma, žalovaný žalobcovo odvolání zamítl a potvrdil usnesení městského úřadu. Žalovaný dospěl k závěru, že se nejednalo o sporné řízení ve smyslu § 141 správního řádu. Proto nebylo možné aplikovat § 66 odst. 1 písm. a) část věty za středníkem ani § 141 odst. 1 správního řádu, neboť tato ustanovení dopadala pouze na sporná řízení. II. [11] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou podle § 65 a násl. s. ř. s. V ní namítl, že rozhodnutí bylo vydáno podjatými pracovníky žalovaného a bylo jím potvrzeno rozhodnutí vydané taktéž podjatými pracovníky správního orgánu prvního stupně. Dále měl za to, že řízení mělo být zastaveno z jiných, přednostních, důvodů, konkrétně pro nedostatky v návrhu na jeho zahájení. Řízení tedy mělo být zastaveno ihned, nikoliv až po téměř dvou letech na základě zpětvzetí žádosti. Správné označení důvodu pro zastavení řízení žalobce považoval za významné z hlediska svých nároků na náhradu újmy podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád). Konečně žalobce namítl, že mu nebyla přiznána náhrada nákladů vyvlastňovacího řízení podle § 141 odst. 11 správního řádu a § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění. [12] Krajský soud v Hradci Králové žalobu zamítl. Námitky týkající se podjatosti zaměstnanců správních orgánů odmítl s tím, že v dané věci nemohlo být rozhodnuto jinak než zastavením řízení, ať už by rozhodovala podjatá, či nepodjatá úřední osoba. Krajský soud se dále ztotožnil se závěrem žalovaného, že předmětné vyvlastňovací řízení nebylo sporným řízením. Souhlas či nesouhlas žalobce se zastavením řízení tak byl z hlediska § 66 odst. 1 písm. a) správního řádu irelevantní a stejně tak nemohlo být rozhodováno o nákladech řízení podle § 141 odst. 11 správního řádu. Dle krajského soudu nebylo ani nemělo být řízení zastaveno podle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o vyvlastnění, tudíž nebylo na místě rozhodovat o domnělých nárocích žalobce podle § 23 odst. 4 téhož zákona. Podle § 79 odst. 3 správního řádu si nese správní orgán i účastník své náklady. Žalobci nic nebránilo v tom, aby své nároky s odkazem na § 23 odst. 4 zákona o vyvlastnění vznesl „v rámci uzavření kupní smlouvy, kterou předmětný pozemek vyvlastniteli prodal“. K žalobcovu poukazu na nedostatky v žádosti o zahájení vyvlastňovacího řízení krajský soud uvedl, že i neúplnou žádostí lze řízení zahájit. III. [13] Žalobce (dále „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností. V ní předně namítl, že krajský soud vůbec nezohlednil doplňující žalobní tvrzení z podání ze dne 4. 1. 2016. Konkrétně uvedl, že žádnou kupní a ani jinou převodní smlouvu ohledně předmětného pozemku do podání kasační stížnosti neuzavřel, tudíž napadený rozsudek vycházel z nesprávného skutkového stavu. Důvodem sporů ohledně prodeje pozemku byla jen a pouze neshoda ohledně výše finanční náhrady. Návrh kupní smlouvy obsahující plnou tržní cenu mu předložen nebyl. Stěžovatel je stále vlastníkem pozemku, který osoba zúčastněná na řízení bez jakéhokoli právního titulu okupuje a užívá k přípravným pracím pro dálnici. [14] Stěžovatel dále uvedl, že za situace, kdy se domáhal zastavení řízení z jiného důvodu než pro zpětvzetí žádosti, mohla podjatá osoba ovlivnit výsledek řízení. Nadále trvá na tom, že řízení nemělo být nikdy zahájeno, neboť nerozporoval veřejný zájem na dostavbě dálnice, pouze se domáhal kupní ceny, na kterou měl nárok. O zastavení řízení mělo být rozhodnuto ve lhůtě 30 dnů podle § 71 odst. 3 správního řádu, a to pro vady ve zmocnění – žádost o vyvlastnění podepsal Mgr. Š., nikoliv statutární zástupce společnosti PRAGOPROJEKT, a.s., což odporuje § 33 odst. 3 správního řádu. Tato společnost navíc neoprávněně zastupovala osobu zúčastněnou na řízení ve více řízeních. Nedostatek v podobě chybného zmocnění je podle stěžovatele přednostním důvodem pro zastavení řízení. Stěžovatel dále uvedl, že osoba zúčastněná na řízení nebyla oprávněna podat žádost o vyvlastnění a správní orgán ji měl vyzvat k prokázání jejího oprávnění jednat za stát s ohledem na § 30 odst. 3 správního řádu. Taktéž se podle něj osoba zúčastněná na řízení nepokusila o dobrovolné uzavření kupní smlouvy v souladu se zákonem o vyvlastnění. Krajský soud neměl připustit rozhodování podjatých správních orgánů, které ignorovaly návrhy stěžovatele a nezabývaly se jím uplatňovanými důvody pro zastavení řízení. Krajský soud se taktéž nevěnoval tomu, zda osoba zúčastněná na řízení vystupuje v řízení jako samostatná právnická osoba, či jako nezákonně jednající organizační složka, čímž naplnil i zmatečnostní důvod podle § 103 odst. 1 písm. c) s. ř. s. [15] Stěžovatel dále tvrdil, že předmětné řízení mělo rysy jak řízení nesporného, t